Ne daně, ne nemoci, ne hlad, závist a smrt, ale největším nepřítelem člověka je člověk sám sobě. Svou nespokojeností, nesmiřitelností a věčnou reptavostí. Nedostatek pokory, nekonečná hrabivost a chamtivost jsou u některých lidí podstatou lakoty, hamižnosti a sobectví.

Lakota je jednou z největších nectností člověka. Okamžitě nám vytane na mysli Moliérův Lakomec – Harpagon (z lat. Harpago = kořistník) a jeho: „Kde jsou mé milované penízky?“ Tento muž, vdovec, lichvář a necitelný lakomec je schopen pro peníze udělat cokoliv. Je ochoten obětovat skoro všechno a ztráta pokladnice je pro něj více než samotná smrt. Lakota patří mezi nejhorší vlastnosti člověka. Lakomství zaměřené na peníze, na city, na pomoc druhým, na činy, kdy lakota dát je větší než touha dostávat.

Hodně lidí miluje barevné papírky nebo cinkot kovových mincí a většina je i ráda utrácí. Ale já mám na mysli typ člověka, který miluje peníze pro samotné peníze. Jen je shromažďuje a nerad vydává. Tak hromadí a lakotí, že nakonec „okrádá“ sám sebe. Nic si nedopřeje ani k jídlu, ani na sebe, ani do bytu. Je lakomý na své blízké, příbuzné, děti. Vše je zbytečné, škoda výdajů. Lakomec umírá doslova hlady, všemi opuštěn a v každém člověku vidí potencionálního zloděje, který mu chce jeho celoživotně nasyslený poklad ukrást. Z lakoty se stává harpagonství, nemoc, která nezná léku a v podstatě nemá léčení.

Příklad ze života:
Olda (57 let), zámečník a soused (u kterého jsem si objednala kovovou kostru vrat a čekala na její zhotovení skoro dva roky, ačkoli jsem je stále urgovala) mne oslovil s červenofialovým nakvetlým nosem, za který se stydí, pro neustálou vodnatou rýmu, zánět spojivek a slzení očí, opakované sinusitidy s bolestí v obličeji, zejména u kořene nosu, prudké bolesti hlavy po stranách lebky, stále se opakující ischias při nachlazení, pocit únavy, vyčerpanosti a čím dál větší podráždění z maličkostí, které mu narušují jeho poklid a pevný řád.
Byl vychován staršími rodiči, velmi spořivými, kteří celý život šetřili „na horší časy“. Našetřili miliony a odešli, aniž si toho někdo všiml. Vypadali všedně, oblékali se všedně, žili všedně a umřeli všedně. Hlavně, aby to moc nestálo. Olda zůstal sám, s takovou sumou, že by ji neutratil ani jeho vnuk, kdyby nějakého měl. Ale nemá, protože se nikdy neoženil. Žádná mu nebyla dost dobrá, každá byla příliš náročná, nešetřila a moc rozhazovala.
Do práce jezdí na kole, které má 40 let posunuté sedlo na stranu, ale škoda vydávat peníze za náhradní díly (ač je sám zámečník!). Montérky nosí tak dlouho, že drží pohromadě jen pomocí záplat a prošitím, boty stokrát opravené. K svačině má dva krajíce suchého chleba na celé dopoledne, mezi ně jedno kolečko salámu, které posunuje až na konec druhého krajíce a na konci jej určitě sundá a donese domů na zítřejší svačinu. Oběd sní do posledního drobečku, kdyby se nestyděl, vylíže talíře. Miluje sladké, s vlhkostí v očích vzpomíná na kulinářské umění maminky.
V garáži má nové auto po rodičích, ale jezdí starou škodovkou, která mele z posledního, ale na nákup to stačí. Objede všechny markety v okolí, zapíše si pečlivě ceny jednotlivých produktů, doma vše porovná a pak jede koupit nejlacinější potraviny. Že vydá za cestu vlastně dvakrát, to ve své šetrnosti a zaslepenosti nevidí. V předsíni má již 8 let nový bojler (ještě v krabici) na ohřev vody, ale každý třetí večer zapíná ten starý, který kape a probíjí. Ještě jeho rodiče nechali nainstalovat plynové topení, které však není pro šetrnost v provozu. Denně si naštípe koš suchých větviček, které ořezal z ovocných stromů a těmi si přitápí v jedné místnosti, aby nezmrzl.
Nosí zastaralé mockrát slepované leukoplastí brýle, ale přece nebude platit zbytečné výdaje za nové. Tyhle mu ještě slouží. Na sebe navlékne nemoderní kalhoty a šusťákovou bundu z konce 70. let, tu, která mu tak zamlada slušela. Co na tom, že se už dávno nenosí, ale materiál je nezničitelný a něco vydrží. Celý život má strach z chudoby, ze zlodějů, úzkost z toho, co by řekli o něm lidé. Je uzavřený, dogmatický, všechny úkony provádí nutkavě, pomalu a velice nerozhodně. Chybí optimismus, často propadá beznaději a smutku ze života, pocit „strachu ze zla“, konzervativní v názorech, staromódní v oblékání, nedostává se mu pocitu štěstí.
Nesnáší cestování (hlavně k moři), je plachý, až zbabělý. K životu potřebuje jistotu – peníze. Má velký smysl pro povinnost, je pragmatický, střízlivý, dodržuje veškeré zásady. Je ztuhlý a tvrdohlavý. Sentimentálně vzpomíná na dětství, mládí, rodiče, dodržuje tradice, pravidla, příkazy. Myslí především sám na sebe, na své strachy, úzkosti, nechce vybočit z rovné cesty, nesnáší výčitky svědomí. O sobě sám nerad mluví, musela jsem se jej na vše podrobně zeptat, aby mi vůbec odpověděl. Nikdy nikoho nepozval do svého domu, jeho spolužáci k nim domů nesměli. Divila jsem se, že mne pustil dovnitř (když otevřel, drze jsem vstoupila dál), nabídl mi kávu (nejméně rok starou) a nalil dobrou vodu ze studny.
Tím ale jeho pohostinnost skončila. Makovotvarohovou metynku (východočeský koláč) jsem donesla sama. Když jsem mu řekla sumu za léky a úkony, slyšela jsem, jak mu kalkulačka v hlavě cvaká. Nakonec jsme se dohodli, že vše provedeme jako v prvobytně pospolné společnosti – on vrata (materiál jsem dodala osobně), já léky a související kontroly. Viděla jsem na něm, že je spokojen, protože vydělal. Zbyl mu materiál ještě na branku do zahrady, kterou však nikdy realizovat nebude. Stejně jako „samodomotraktor“, který montuje ve stodole již od svého vyučení (skoro 40 let!). Jeho nejčastější opakované slovní spojení: „Až jednou....“

Olda dostal Kali iodatum CH6, 2x týdně 5 globulí, po dobu 1 měsíce na smutek, únavu, pomalost a celkovou vyčerpanost, návaly horka, celkové zhoršení v noci, alergickou rýmu, opakované sinusitidy, strumu bez klinického hyperthyreoidizmu, ischias, zarudlý a oteklý nos.
Kontrola za 1 měsíc.
Kontrola 20. 3. 2009 Olda si stále stěžuje na únavu, ale návaly horka pominuly. V noci nedochází ke zhoršení, spí celou noc a již se nebudí. Pocit strachu a úzkosti se o polovinu snížil. Celý měsíc neměl bolesti v krku, rýma jen při návratu do teplé místnosti. Nos, který byl oteklý s barvou do fialova, poněkud splaskl. Temně fialová barva se změnila na rudou. Stěžuje si na ischias, který se zhoršuje v klidu, zlepšení nastává pohybem a chůzí. Zánět spojivek a slzení očí přestalo. Bolest hlavy ustoupila.
Podáno Kali iodatum CH9, 2x týdně 5 globulí po dobu 1 měsíce.
Kontrola 18. 5. 2009
Olda již o únavě nemluví. Dobře spí. Strach a zlo jej netrápí, ale nevysvětlitelnou úzkostí ještě trpí. Dva měsíce již nestonal. Ischias pobolívá jen po těžké práci, když se zpotí nebo když jej ofoukne studený vzduch. Nos mu zčervená při přechodu ze zimy do tepla nebo při změně počasí. Nos suchý, bez výtoku.
Celkově se cítí dobře, neztěžuje si, dokonce se usmívá. Říká, že je spokojený, podrážděnost zmizela. Má chuť do práce, chce dokončit zakázky, které přijal před rokem. Opravil si kolo – koupil nové sedlo. Podáno Kali iodatum CH15, 2x týdně 5 globulí po dobu 1 měsíce.
Další kontrola: podzim 2009.

Kali iodatum je antisyfilitický lék. Podáváme jej pacientovi, který je povahově velice nesnesitelný, nedá se s ním žít. Bývá často podrážděný z maličkostí a nikdo mu není dost dobrý. Má velký strach ze zla. Mysl je smutná, úzkostná, nemá z ničeho radost. Jedním ze základních symptomů je vodnatelná, palčivá rýma s bolestí v čelních dutinách. Ukazatelem tohoto léku bývá zarudlá kůže, zejména zrudnutí nosu, sklony k otokům. Nachové skvrny se mohou objevit i na nohou. Pacient mívá akné, drobné nežity. Také můžeme pozorovat zvětšené uzliny, popř. strumu, zejména u starších mužů. Pacient je horkokrevný, zhoršení nastává v teplém oblečení, v teplé místnosti, v noci. Zlepšení přichází s pohybem, s ochlazením, na čerstvém vzduchu. Bývá citlivý na chladné a vlhké počasí, pak zimomřivý. Nesnáší vajíčka, ale miluje sladkosti.
Všechna Kalia jsou šetrná až lakomá, staromódní, nepřizpůsobivá. Jsou uzavřená, samotářská, beznadějná, neumí se radovat. Kali iodatum vše přepočítává na peníze a nerado je vydává. Je to plachý pesimista, bez radosti ze života a běžných dennodenních maličkostí. Vše jej dráždí a otravuje. Má sice smysl pro povinnost, ale udělá všechno proto, aby jej povinnost moc finančně nestála. Žít s Kali iodatem se nedá, všechny výdaje kontroluje, je tak úsporný, že bude žít v nábytku svých rodičů, bude nosit oblečení jako když byl mladý, bude málo jíst a bude stále jen šetřit a stěžovat si, že je vše drahé a nedostupné. Jedinou radost (vnitřní) má z naspořeného kapitálu, což je pro něj jediná jistota v současné nejistotě. Byl by to dokonalý ministr financí, ale jeho stát by zemřel na úbytě. Zato by měl plné „sýpky“ peněz na horší časy. Žena je pro něj nejhorší investice, protože neustále něco potřebuje a z domu vynáší. Z toho důvodu zůstává sám, osamocený, nepochopený, střízlivý a zabývající se jen sám sebou a svými problémy. Ale „až jednou“ bude mít více peněz, všechno zdárně dokončí a předělá k obrazu svému.

Literatura:
W. a O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
R. Morrison, M. D. - Klíčové a potvrzující symptomy
M. Vokurka, J. Hugo – Praktický slovník medicíny
M. Wiesenauer – Přehledný průvodce homeopatií
Dr. A. Lockie – Encyklopedie homeopatie