Vitamíny a potravní doplňky jsou často označeny jako antioxidanty. Farmaceutické firmy berou toto označení jako záruku vyššího účinku. Mnozí vědci však poukazují na to, že konzumace některých synteticky vyrobených antioxidantů může znamenat pro lidské zdraví velké riziko.

Účinnost přirozených antioxidantů v potravě (např. v čaji nebo ovoci) je výrazně vyšší než u vitamínových tablet, kdy může dojít k tzv. zvratu antioxidantu. Antioxidační účinek se změní v prooxidační (tj. vysoce nežádoucí). Tato vlastnost, jejíž mechanismus je dosud nepochopen, byla pozorována u β-karotenů (provitamín A), vitamínu E, vitamínu C a flavonoidů. U antioxidantů přijímaných přirozenou cestou žádný zvrat zaznamenán nebyl.

Mezi antioxidanty řadíme:
vitamíny A, E, C, B2, B 15, B17 (C20 H27 NO11)
kysličník siřičitý
kyselina citrónová
prvky selen, germanium, měď, mangan a zinek
bioflavonoidy, resveratol (borůvky, červené víno), kvercetin a karotenoidy beta-karoten, lykopen, lutein, zea-xantin aj.

Lutein je žluté přírodní barvivo ze skupiny lipochromů, je obsaženo v rostlinách (v zelených listech, žlutých květech) i v živočiších. Působí zbarvení vaječného žloutku, žlutého tělíska, zobáku, běháku, ušních boltců živočichů.

- některé třisloviny - např. čínského čajovníku

Vznik a škodlivé působení volných radikálů mohou omezit také některé enzymy a koenzymy - např. důležitý koenzym Q10 - proto i je řadíme mezi antioxidanty.
- buněčné antioxidanty na bázi aminokyselin - např. glutathion, taurin – přirození zametači volných kyslíkových radikálů
- uhlovodík squalin (skvalen) - zdroj buněčného kyslíku

Vitamín B17 (amygdalin nebo laetril)

Jeho nalezení bylo připisováno biochemikovi Ernstu T. Krebsovi, který jej označil jako nový vitamín B17 a pojmenoval jej laetril. Podle jedněch má léčebné protirakovinné účinky, podle druhých žádné zvláštní účinky nemá. Krebs zjistil, že B17 dokáže cíleně otrávit nádorové buňky. Tento vitamín se nachází v koncentrovaném množství v semenech jádrového ovoce – třešní, nektarinek, broskví, švestek a jablek.

Proto G. Edward Griffin, jeden ze zastánců léčby rakoviny vitamínem B17, později napsal, že rakovina je v každém případě nemoc úzce související s výživou. Není vyvolána bakterií nebo virem ani nějakým záhadným jedem, nýbrž nedostatkem živiny, kterou dnešní člověk vyškrtl ze svého jídelníčku. Pokud je tato analýza správná, pak je léčba a prevence rakoviny jednoduchou záležitostí. Stačí tuto snadno dostupnou a lacinou živinu opět začlenit do našeho stravovacího režimu.

Krebs syntetizoval B17 z jader meruněk a v takto získané krystalické látce – laetrilu – našel hned dva silné, potencionálně smrtící jedy: kyselinu kyanovodíkovou a benzaldehyd. Další složkou je glukóza, vždy po dvou molekulách. Farmaceutický průmysl se zlomyslností laetril zkritizoval a prohlásil, že firmy, které vyrábějí léčiva, si nemohou dát tuto látku patentovat, ačkoliv jde o čistě přírodní produkt. Podle nich způsobuje otravu kyanovodíkem.

Spousta lékařů však účinnost laetrilu obhajovala takto: Před pár stoletími jsme konzumovali chléb z prosa, který obsahoval hodně vitamínu B17. Nyní se prokousáváme pšeničným chlebem, který tento vitamín neobsahuje vůbec. Po mnoho generací drtily naše babičky trpělivě jádra a pecky švestek, třešní, jablek, meruněk a dalších zástupců botanického rodu Rosaceae a přimíchávaly je do domácích marmelád a konzerv. Pravděpodobně ani nevěděly, proč to dělají. Ve skutečnosti využívaly nejbohatší zdroj vitamínu B17, jaký na světě existuje. V tropických oblastech je na B17 bohatá plodina jménem maniok (topioka).

V souvislosti s vitamínem B17 se upozorňuje na pozoruhodný národ Hunzů, který žije v západní části Himaláje v pakistánské provincii Karakorum. Je to oblast s nejvyšším vrcholem Rakaposhi, který dosahuje téměř výšky 8000 metrů. Tento národ obávaných bojovníků s 15 000 obyvateli nezná vůbec rakovinu. Jejich hlavním jídlem byl a je celozrnný chléb z žita, prosa a pšenice, nazývaný chapati. Strava Hunzů obsahuje velké množství vitamínu B17 a její hlavní složkou jsou meruňky a proso. Tito lidé se dožívají vysokého věku přes 100 let, někteří dokonce 130 až 140 let. Neumírají na nemoci, nýbrž stářím, tedy z té nejpřirozenější příčiny.

Doplňky s beta-karotenem užívají kvůli jejich antioxidačním účinkům miliony lidí. Důvodem je obava z působení z látek nazývaných volné radikály. Ty se často v těle tvoří samovolně, při látkové přeměně, při obraně před bakteriemi či při expozici ultrafialovým nebo ionizačním zářením.

Nemoci, kouření či nadměrné vystavení vlivům znečištěného životního prostředí však přispívají k intenzivnější tvorbě volných radikálů. Ve stáří se jejich množství zvyšuje a přispívá ke vzniku vrásek. Ke změnám však dochází i ve vnitřních orgánech, ve šlachách, svalech a cévách. Volné radikály způsobují rychlé opotřebovávání tělních buněk, hlavně, když se jejich množství v těle zvyšuje špatnou výživou a pobytem ve znečištěném prostředí. Také stres je jednou z mnoha příčin snižování hladiny antioxidantů v lidském těle.

Některé oxidanty mají původ v potravě a životním prostředí. Potrava totiž obsahuje řadu látek, které jsou zdrojem volných radikálů nebo jejich vznik podporují, a to:
Chlor
Dusitany
Kyslíkové radikály
Uhlovodíky
Těžké kovy
Železo a měď
Herbicidy a pesticidy
Polynenasycené tuky, přepálené a žluklé tuky vlivem tepla a světla

Nemoci a stavy, které jsou způsobeny volnými radikály:
Volné radikály přispívají významně ke vzniku a průběhu diabetu, podporují stárnutí, vznik očních chorob např. šedého zákalu, vznik zánětů, nádorů, řady plicních chorob, kožních chorob, neurodegenerativních chorob (např. Parkinsonova a Alzheimerova choroba), poruch imunity, podporují virové infekce, mají význam u některých intoxikací, podílí se např. na revmatickém zánětu kloubů, spolupůsobí u eklampsie, působí mužskou neplodnost, vznikají v reperfuzní fázi po ischemii, což má význam např. u transplantací nebo infarktu myokardu. Volné radikály vznikají také po intenzivní námaze např. u sportovců atd.

Ateroskleróza je nemoc, kde volné radikály oxidují LDL-cholesterol. Takto pozměněná molekula není rozpoznána receptory na buňkách a tato pro organismus cizorodá látka je odstraňována zvláštními receptory makrofágů. Přitom se kromě cholesterolu do těchto buněk dostává i kalcium, jsou aktivovány proteázy, to vše s volnými radikály makrofágů vytváří pěnovou buňku - základ aterosklerotických změn.

Karcinom vzniká rovněž účinkem volných radikálů. Každá buňka člověka je za den napadena asi 10 000 volnými radikály. Pokud není antioxidační ochrana a reparační pochody dostatečně účinné, vznikají postupně karcinomem iniciované buňky, preneoplastická buňka, neoplastická buňka a nakonec klinický nádor. Protože i v terapii používáme volné radikály k zničení nádorových buněk, jsou antioxidanty velmi vhodné u prevence onemocnění (selen), i v počátečních fázích nemoci, ale u progrese a invazivity nádoru mohou antioxidanty naopak chránit kancerogenní buňky před terapií.

Jak je z přehledu nemocí, na kterých se podílí volné radikály, patrno, je mnohem častěji v organizmu nedostatek antioxidantů a jejich příjem je velmi důležitý.

Rostliny, které rostou na místech s dlouhým slunečním osvitem a v nízké nadmořské výšce s vysokým tlakem kyslíku, jsou více atakovány volnými radikály, a proto produkují více antioxidantů na svou obranu. Ovšem i některé současné rostliny vlivem dlouhé historie vývoje mají vysokou antioxidační kapacitu, ačkoliv v současné době už příliš těmto kritériím neodpovídají.

Antioxidační terapie
Při terapii je nutné dále uvážit vhodnou dobu podání antioxidantů. Např. podání antioxidantů po transplantaci už neovlivní poškození transplantovaného orgánu. U extracelulárního oxidačního stresu lze s úspěchem podat antioxidanty krátce před nebo během tohoto stavu. Obtížnější je dodávání antioxidantů u intracelulárního oxidačního stresu. K saturaci lipofilními antioxidanty je třeba zahájit terapii různě dlouho před předpokládaným oxidačním stresem. Nejčastěji se saturuje pacient nejméně cca 10 dní předem, ale normalizace některých složek trvá i dlouhé měsíce. Např. chceme-li redukovat oxidaci LDL a tak bránit rozvoji aterosklerózy, musíme počítat s dlouhodobým podáváním antioxidantů.

Hladina selenu se u zdravých lidí normalizuje za cca 14 dní, ale glutathionperoxidáza, obsahující selen, někdy až za 18 měsíců. Dalším důležitým faktorem je vhodná dávka antioxidantů. Nedostatečné, ale i nadbytečné podávání antioxidantů může býti škodlivé. Kombinace antioxidantů má i ten význam, že jednotlivé složky pomáhají regenerovat spotřebovaná antioxidancia, např. a-tokoferol - kyselina askorbová - glutathion.

Kombinace antioxidantů též může zlepšit jejich vstřebávání ze střeva. Nejlépe se vstřebávají přirozené antioxidanty z ekologických přírodních látek. Na tuto formu je organizmus dlouhým vývojem zvyklý a přirozené produkty obsahují ty nejúčinnější formy antioxidantů. U některých antioxidantů je užitečné podávat je ve formě, která se vstřebává postupně a tak se vytváří jejich plynulá zvýšená hladina bez zbytečného velkého kolísání.

Oxidační stres vyvolává kompenzační reakci - vyplavení zásob antioxidantů z depot jako jater, tukové tkáně apod. Proto u těžce nemocných pozorujeme paradoxně vyšší antioxidační kapacitu v krvi než u zdravých lidí. Dlouhodobé vyčerpávání zásob antioxidantů však posléze vede ke zhroucení antioxidační schopnosti a k smrti. Stárnutím klesá zásoba antioxidantů u člověka a ten snáze onemocní různými nemocemi z volných radikálů. Tak u mladého jedince je vhodná suplementace antioxidanty jen v určitých případech a stavech (vrcholný sportovní výkon, těžký úraz apod.), u starých lidí pak by antioxidační podpora organizmu měla být pravidlem, které prodlouží a zkvalitní život.

Na trhu se vyrábí velké množství homeopatických a fytoterapeutických preparátů s antioxidačními vlastnostmi. Některé nejúčinnější antioxidanty a bioflavonoidy:
Allium cepa (Cibule kuchyňská)
Arnica montana (Prha arnika)
Aronia (Jeřabina černá)
Berberis (Dřišťál obecný)
Quercus robur (Dub letní)
Ocinum basilicum (Bazalka pravá)
Tilia vulgaris (Lípa obecná)
Vaccinium myrtillus (Borůvka černá)
Solanum tuberosum (Brambor obecný)
Vinca minor (Brčál menší)
Abrotanum (Pelyněk brotan)
Rhodococcus vitis (Brusinka obecná)
Hedera helix (Břečťan popínavý)
Betula pendula (Bříza bělokorá)
Sambucus nigra (Bez černý)
Ribes nigrum (Rybíz černý)
Verbascum (Divizna velkokvětá)
Eleutherococcus (Eleuterokok ostnatý)…….a další

Některé bioflavonoidy působí synergicky s vitamínem C, chrání jej a prodlužují jeho účinek a tím přispívají k antioxidačnímu efektu. Dobrým zdrojem bioflavonoidů jsou např. květy a plody černého bezu (nutno kombinovat s vitamínem C, kterého je v nich málo a jehož účinnost se tak zvýší). Mnohé antioxidanty působí vzájemně synergicky, jako stabilizátory, posilovače a prodlužovače účinku.

Mnohé antioxidanty stabilizují a konzervují potravinářské výrobky: Používá se např. kombinace kyseliny citronové, vitamínu C a kysličníku siřičitého. Některé rostliny, resp. jejich části obsahují takové množství natolik účinných antioxidantů (nebo jsou v lidské stravě obsaženy v takovém množství), že tyto rostliny označujeme jako rostlinné antioxidanty. Jablka a cibule nemají významný antioxidační účinek, ale vzhledem ke konzumovanému množství patří pro člověka k důležitým rostlinným antioxidantům.

Antioxidační účinky rostlin
(řazeno přibližně sestupně dle antioxidačního účinku s přihlédnutím k síle a koncentraci obsažených antioxidačních látek) Ostružiny (100), lékořice (90), dobromysl - oregano (84), kopr 70, maliny a ostružiny (70), maliny (60), granátové jablko, černý rybíz, červené víno (alkoholický nápoj), máta (50), nať vojtěšky, pšeničná tráva, ovesná tráva, tymián, rozmarýn, grepová semínka, vinná semínka (30), borůvky (21), brusinky (20), buráky (20), artyčoky, bílá část kůry pomerančů a citrónů, acerola (Malpighia glabra - barbadoská třešeň), kurkuma, zelený čaj, žlutý čaj, černý čaj, aronie (černá jeřabina), červená cibule, josty - rybízy (Ribes nigrum), šípky, churmy (kaki, tomel), červený rybíz, česnek, hřebíček, kmín, zázvor, dobře vyzrálá rajčata a rajská šťáva z nich, blumy, tinktura z ovesné nati, odvar ze směsi obilnin a obilovin (kukuřice, žito, pšenice, oves, ječmen), višně, tmavé třešně, světlé třešně, sušené meruňky, čerstvé meruňky a broskve, kompotované meruňky a broskve, červené grepy (14), červené pomeranče, dýně, cukrový meloun, hložinky, ženšenová tinktura, ženšenový čaj, pivní slad, žluté grepy, žluté pomeranče (7), pomerančová a citronová šťáva, šalvěj, třezalka, kozlík, kiwi, jahody, kari, chmel, papája, mango, špenát, mrkev, topinambury, červené zelí, růžičková kapusta, kapusta, bílé víno (alkoholický nápoj), ginkgo biloba (čaj nebo šťáva z listu), olej pupalkový, olej olivový (panenský), olej slunečnicový (panenský), slunečnicový, brutnákový, saflorový, arašídový, švestky, bezinky, červené víno (hrozny), květ slezu, květ růže topolovky, květ měsíčku, květ černého bezu, květ divizny, angrešt červený, lékořicové pendreky a pastilky, pivo (3), hlávkový salát, bílé víno (hrozny), angrešt žlutý, žlutá cibule, cuketa, zelí bílé, jablka (2), bílý rybíz, bílá cibule (1).

Esenciální živina taurin obsažená v lidském mléku a v mléku jiných savců (v kravském však v malém množství s výjimkou období po narození telete) chrání membrány (a organely) před různými toxickými sloučeninami, mj. i oxidanty. Vyšší antioxidační účinek má například ovčí mléko, a tedy i ovčí brynza a sýr. Squalin se někdy označuje jako mozkový nutrient a má významný antioxidační vliv. Je také prekurzorem důležitých látek, z nichž některé patří mezi antioxidanty.
Získává se ze žraločích jater a je přítomný v oleji ze žraločích jater. Má ochranný vliv na ledviny a játra. Mangan není řazen mezi antioxidanty, ale při jeho deficitu se zvyšuje množství superoxidových radikálů, působících poruchy membrán a tím strukturní abnormality buněčných organel. Dobrým zdrojem manganu je ananas.

Některé antioxidanty chrání oči před škodlivým vlivem ultrafialových paprsků - např. lutein a před vznikem šedého zákalu. Jako antioxidanty působí také některé adaptogeny, např. ze skupiny lignanů a adaptogenní rostliny, které je obsahují - např. klanopraška a guarana. Také aminokyselina L-cystein se doporučuje jako důležitý antioxidační prostředek a je složkou některých léčebných preparátů s tímto účinkem.

Oleje s obsahem antioxidantů se uvádí také pupalkový, brutnákový, saflorový, slunečnicový (zejména panenský a jiný nezahřátý), arašídový (podzemnicový) olej a (zejména panenský a jiný nezahřátý - za studena lisovaný) olivový olej. Poněkud složitěji, ale o to efektivněji chrání organizmus také olej lososový a olej ze slávky se zeleným lemem. Výborným antioxidantem je měsíčkový olej, mandlový, heřmánkový, konopný a další.

Antioxidanty v bylinkách
Nedávný výzkum odhalil, že některé byliny mají silnější antioxidační účinek než ovoce nebo zelenina. Patří sem: jinan, šalvěj, třezalka či kozlík. Ještě více antioxidantů ukrývají čerstvé rostliny užívané k vaření. Dominuje dobromysl, ve které odborníci objevili 42x více antioxidantů než v jablku, 30x více než v rajčeti, 12x více než v pomeranči a 4x více než v borůvkách. Značné úspěchy má kopr, tymián, rozmarýn a máta. Nejlepší jsou čerstvé bylinky, neboť při úpravě se poněkud snižuje koncentrace antioxidačních složek.

Určování optimálních dávek vitamínů v zájmu vytvoření rovnováhy v tvorbě volných radikálů je velmi obtížné. Budeme-li například společně vitamínem C užívat železo, změní se ze „zametače“ na nebezpečný kyslíkový radikál. Proto se nedoporučuje užívání vysokých dávek samotného vitamínu C. Značné množství kyslíkových radikálů vzniká při působení slunečního ultrafialového záření. Ale zároveň potřebujeme sluneční záření pro vznik vitamínu D. Určení optimálních dávek vitamínů je velice individuální a nelze spoléhat na multivitamínové komplexy.

Nejlepší je upřednostňovat přírodní látky vyskytující se ve stravě, u nichž je zároveň zajištěn obsah dalších spolupůsobících stopových příměsí. Pravidelnou konzumací syrové zeleniny a ovoce nepoškodíme ani vyvíjející se dětský organizmus, ani tělo při nemoci nebo organizmus stárnoucí a dodáme mu potřebné látky v dostatečném množství.
Literatura:
J. Janča, J. A. Zentrich – Herbář léčivých rostlin
Dr. Petr Ondřej Mathioli – Herbář neboli bylinář I., II. III.
Mudr. R. Novotný – Léčivé rostliny a drogy
http://www.celostnimedicina.cz/volne-radikaly-a-antioxidanty