Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Následující případ je pěkným příkladem toho, jak je důležité nebát se nových homeopatických metod. Dokud jsem nevlastnil Scholtenovu knihu Homeopatie a prvky, neměl jsem šanci podat takový lék, který by byl v daném čase pro níže uvedený případ nejlepší a předepsal jsem po první návštěvě neúspěšně Kalium iodatum.

Až po první kontrole, to už jsem Scholtenovu knihu měl možnost studovat, jsem předepsal lék, po kterém se klient cítí velmi dobře už delší dobu.
Nabízím teď proto všem, kteří výše zmíněnou knihu vlastní, aby v tomto případu zkusili pomocí Scholtenovy metody nalézt potřebný lék.
Vzhledem k délce výpovědi klienta jsou v následujícím textu vynechány pasáže, které pro určení léku nejsou důležité.

Muž, říkejme mu Karel, ročník 1957, manažer v softwarové firmě, vypadá sebevědomě a úspěšně, náruživý sportovec ve volném čase, váha 99 kg, výška 186 cm.

Já: Proč jste za mnou přišel?

K: Donutila mě k tomu moje žena a také proto, že jste pomohl mé dceři.
Stává se mi na podzim nebo na jaře nebo při stresu, že mě po ránu chytá kašel. Párkrát zakašlu, pak mě to chytne pořádně, až mi oči lezou z důlků, a pak už celý den nic. Většinou je to tehdy, když musím něco rychleji dělat. Nepřipadá mi normální, když jsem nikdy nekouřil, abych po ránu takhle kašlal. Není to příjemný stav a mám pocit, že mám něco se zdravím. A buďto se to dá spravit nebo ne. V klidu a pohodě se nic neděje, ale v pondělí, když mám jet do práce nebo na služební cestu a hlavně v zimě, když přejdu z tepla do chladu, mě to chytne. Teplo a léto je pro můj kašel nejlepší.

Já: Co vám pomůže při kašli?

K: Pomáhá mi, když si lehnu, pak se rychle zklidním. Když začnu zhluboka dýchat, jsem schopen kašel regulovat. Myslím si, že hlavní příčinou kašle je očekávaný stres.

Karel uvedl ještě následující fyzické problémy a generálie:

Bradavice na horní polovině těla rovnoměrně rozložené, jako dítě hodně pih,
kolísavý tlak, ale spíše vyšší horní tlak: 145-150,
po bílém vínu nebo po hodně kořeněném a tučném jídle pálí žáha,
podélné rýhování nehtů,
plíseň na levém nehtu palce na noze,
operace nárůstů na šlachách obou dlaní před 10 lety,
horkokrevný, má rád chladnější počasí, vedra nemá rád, hodně se potí,
má často svědění pokožky, opalovat se musí opatrně, je hned spálený dorůžova,
spí nejčastěji na pravém boku, od pasu dolů je odkrytý, protože je mu horko,
potí se hodně, na nohách stále, při sportu okamžitě a pořád,
sny mívá většinou akční a občas se mu opakuje motiv, že někoho nemůže dohnat nebo zachránit.

Já: Jaký máte ze svého kašle pocit?

K: Štve mě to, protože něco není v pořádku Snažím se obavy si nepřipouštět. Jde o nějaký očekávaný proces, který potom přijde. Pokud to je ta pohodička, že se pojede ve stejných kolejích jako bezpočtukrát, tak se nic neděje.
Vím, že pojedu v pondělí autem, ale pořád očekávám, že se něco může stát. Dávám si velký pozor, aby se nestalo nic. V životě jsem neboural, ale nenechává mě to klidným. Když musím jet někam dále na služební cestu, stává se mi, že se po ránu rozkašlu. Dříve to tak nebývalo.

Já: Obáváte se něčeho?

K: Když jedu autem, nejvíce se bojím, že mi ve velké rychlosti upadne kolo a pak bude auto neovladatelné. Mám také obavu z toho, že chybu udělají ti druzí řidiči, protože nemají ty zkušenosti jako já a zazmatkuji

. Já: Jaký máte pocit, co vám vlastně vadí?

K: Vadí mi na tom, že bych byl vykolejen ze své pohody, protože já si na tom moc zakládám, abych se snažil se udržet v pohodě i v situacích, když ostatní už jsou naštvaní. A když už vybuchnu, pak už to stojí za to. Bohužel to nejčastěji odnese moje manželka. Nesnáším, že může nastat neočekávaná situace.

Já: Co je pro vás neočekávaná situace?

To je každá, se kterou jsem se ještě v životě nesetkal. Mám problém zkoušet nové věci. Pohybuji se sebevědomě jen ve známých situacích a ve známem prostředí. Ale jakmile mám vykročit jinam, vím, že od určitého věku to nedokážu. Jakmile jedu po cestě, kterou neznám, tak jedu velmi opatrně. Bojím se riskovat. Vadí mi, když se objeví nějaké komplikace, něco se mi může stát. Zejména se obávám o rodinu, a tak když jsem začal jezdit u firmy, nejdříve jsem si pořídil velmi kvalitní pojistku, protože jsem chtěl zabezpečit rodinu. Také jsem rád v zaběhnutých kolektivech rodina, pracovní kolektiv, sportovní kolektivy. Pokud něco zkouším nového, tak jen v bezpečných mezích. Mám rád adrenalin v krvi, ale bezpečný.

Já: Co je pro vás prioritou v životě?

K: Určitě rodina. Kvůli rodině jsem šel i do současné firmy, abych byl co nejvíce s rodinou. Ve firmě jsem od pondělí do čtvrtku odpoledne a pak se mohu věnovat rodině. Na druhém místě mám rád pohyb. A teď, jakmile stárnu, nevím, jestli se na druhé místo nedostává mé zdraví.

Já: Proč?

K: Protože jako nemocný nemohu sportovat a bez pohybu naopak není zdraví.

Já: Povězte mi více o vašem strachu o rodinu.

K: Napadá mě jediné. Jsem jedináček a moje máti měla o mně pořád strach. Vlastně se pořád něčeho bála. A asi to na mě zanechalo následky.

Já: Jak se chováte k spolupracovníkům a cizím lidem?

K: Snažím se vystupovat klidně zejména v zaměstnání a teď si uvědomuji, že před cizími lidmi nebo při jednáních, o kterých vím, že na nich hodně záleží. Asi to souvisí s tím, abych si od lidí udržel určitý odstup, aby na mně neviděli, že jsem nervózní, a aby neměli dojem, že mají nade mnou navrch. Pokud chci, aby ta jednání dobře dopadla, musím být klidný a mít nad lidmi trochu navrch.

Já: Co o vás lidé říkají?

K: Berou mě jako přátelského a veselého člověka. Nezkazím žádnou legraci, nevadí mi, když si dělají ze mě vtípky, hlavně, že se rád dobře najím. V jídle občas neznám kamaráda.

Já: Máte nějaké zásady?

K: Jsem dochvilný a snažím se respektovat dohody a pravidla. Ani nemám potřebu být manželce nevěrný. Nejsem ale člověk, který je úplně precizní a přesný. Mám pod sebou skupinu programátorů, kteří jsou rozeseti po celé Evropě a já jim udělám analýzu problému, sepíšeme společně specifikaci a oni to už musí vycizelovat a dotáhnout. Sám už neprogramuji, už bych těm mladým nestačil. Ale potřebuji systém, který funguje a nestojí na hliněných nohách.

Já. Co vám vadí na lidech?

K: Smůla je, že jsem hodně tolerantní. Já totiž dokážu skoro s každým vyjít. Rád si s lidmi povykládám, ale nesnáším podrazy a velice rychle si s nimi udělám pořádek i v zaměstnání. Ale do konfliktu jdu, až když se věci promyslím, až mám řešení. Občas tím vytáčím své šéfy, protože pokud začnou na jednání křičet, otáčím se a odcházím a to je dost štve.

Já: Respektují to vaši šéfové a proč odcházíte?

K: Nic jiného jim nezbývá a já jdu pryč, protože vím, že v ten moment to nebude konstruktivní jednání, že si budou jen hrubým způsobem dokazovat svou převahu. Jsem totiž racionální typ a své emoce dost často schovávám.

Já: Jaký máte pocit, když máte projevit své emoce?

K: Toho druhého přece nezajímají nějaké mé emoce. Každého dost sleduji, abych si o něm udělal svůj obraz. Jestli je na něj spolehnutí, analyzuji si, co kdo říká, jestli si neprotiřečí. Řekl bych, že mám analytické rozumové myšlení.

Já: Dokážete se rozčílit?

K: Dokážu. Řeknu dost silným hlasem nebo zakřičím svůj názor a odcházím. Nechci se hádat. Když vidím, že ten druhý nekřičí, tak se zklidním a přejde to v diskusi. V jiném případě to není konstruktivní, ale to už jsem říkal dříve. Mě rozčilují takové věci, které někdo dělá opakovaně a přitom ví, že je to zbytečné a stojí ho to hodně energie.

Já: Nikdy jste se pořádně nepohádal?

K: Ne. To souvisí s tím, že si opravdu rád vše dobře rozmyslím. Když se rozčílím, tak v tom okamžiku nepřemýšlím a nemám situaci pod kontrolou.

Já: Co se stane, když nemáte vše pod kontrolou?

K: Odcházím a situaci se vlastně vyhýbám. Jsem si toho dobře vědom.

Já: Doma také odcházíte v případě hrozící hádky nebo to platí jen mimo rodinu?

K: Doma se nehádáme. Již jsem všechny naučil, jak si představuji řešení problémů a respektují to.

Já: Jaký je to pocit, mít vše po kontrolou?

K: Že dosáhnu toho, čeho chci. Dosáhnu svého a mám promyšleny všechny varianty. V opačném případě mám pocit bezmoci, jako když visíte na laně a nemůžete nic dělat, nebo když jedete v autě, které má ulomené zadní kolo&, to je pak v pr&., protože to pak nemám pod kontrolou. Pak může dojít k nějakým nezvratným změnám. Mohu někoho zabít nebo zmrzačit.

Já: Přejděme k jídlu, zřejmě vaší oblíbené činnosti.

K: Nejraději mám maso. Když je dobře naložené, dobře udělané, ale nesmí být moc mastné. Také mám rád nejvíce rajčata, pak papriky a okurky. Také těstoviny mohu jíst v jakékoli podobě. Rád piji kakao. Vlastně jím a piji všechno, i když v poslední době se snažím jíst uváženě, protože mi je někdy těžko, když se přežeru masa. Piji hodně jen po sportu, jinak přes den nic moc, dělám si většinou čaj, protože kávu nepiji.

Já: Vadí vám něco ohledně jídla?

K: Ledové pivo nemusím, ale pivo mám hodně rád. Po sportu si dávám dvě až čtyři piva. Doma jej ale vůbec nepiji.

Předpis: Kali iodatum 200 C

Kontrola o pět měsíců později:

Já: Jak se teď po léku cítíte?

K: Moc to nepomohlo, došlo k částečnému zmírnění, už sice nemám takové silné záchvaty, ale pořád po ránu pokašlávám. Je to silnější, když večer vypiji tři, čtyři piva a je to silnější v poslední době, protože jsem začal více pít mléko. Změnil jsem systém stravy tak, abych jedl pětkrát denně a aspoň trochu zhubnul. Za pět týdnů jsem shodil 5 kg, ale držet dietu bych dlouho nechtěl.

Já: Zřejmě jste hodně zásadový?

K: Zásady považuji za velmi potřebné. Moje hlavní zásada je dochvilnost, protože tím dávám najevo, že mám zájem na člověku, se kterým se mám setkat. Měl bych špatný pocit promarněného času, že by zbytečně na mě čekal. Šetřím tím jeho čas a vlastně také já nerad na někoho čekám, protože zřejmě nemá moc velký zájem se mnou setkat. Pak se mi většinou potvrdí, že ta schůzka je opravdu o ničem.

Já: Jak uplatňujete svou zásadovost v rodině?

K: Nastavil jsem pravidla a rodině jsem nedal jinou možnost. Ale s každým všechno proberu a snažím se vyslechnout jeho názory.
Počátek mojí zásadovosti je asi dán výchovou. Mí rodiče byli schopni se na všem domluvit, a nepotřebovali se hádat a mě se ten model velice líbil. Naopak viděl jsem sousedy, kteří se hádali v jednom kuse a bylo to pořád o jednom a tom samém, a tak jsem pochopil, že hádky k ničemu nevedou.
Jsem jedináček a mamka s nevlastním otcem mě vychovávali tak, aby vlastní otec neměl důvody je za něco napadat. Což i přesto často dělal. Uvedu jen pár zásad, které jsem dodržoval.
Na prvním místě bylo učení. Po příchodu ze školy jsem udělal jako první úkoly a teprve pak jsem po kontrole mohl jít ven. Večeřelo se vždy přesně v 18 hodin. Každý večer jsem umýval všechny boty. To jsou namátkou ty hlavní zásady, které jsem hned po osamostatnění přestal dodržovat, ale postupně jsem se k některým při výchově dětí vrátil.
Nyní si myslím, že mám takové zásady, které mi usnadňují život:
Jsem dochvilný a snažím se, aby to dodržovaly i všechny děti.
Při sportování nosím kvalitní oblečení, abych minimalizoval možnost prochlazení a předešel možným následkům.
Každý rok si nechám důkladně zkontrolovat kolo a lyže, protože najezdím dost kilometrů.
Pravidelně dvakrát ročně si nechám kontrolovat auto. Najezdím asi 40 tisíc km za rok.
Pracovní úkoly si dělím na důležité a méně důležité. Důležité řeším všechny, méně důležité někdy nechám vyhnít.

Já: Můžete nebo chcete v zaměstnání ještě postupovat nahoru?

K: Zvažuji se ještě posunout o úroveň výš v naší firmě, ale chce to dobrou angličtinu a zajištěné děti, protože pak na ně nebudu mít přes týden opravdu čas. Netoužím po moci, jsem technik a jde mi o to dokázat sám sobě, že jsem schopen se něco víc naučit.

Já: Vraťme se k vašim pojistkám.

K: Zásadně si vybírám sportovní obuv tak, aby se mi neudělal výron, prostě abych měl pocit bezpečí. Mám strach, že člověk něco vybuduje a pak by se to nějakou hloupostí mohlo zničit. Nerad bych se ocitl v situaci, že přijedu na konci týdně domů a manželka by tam nebyla. Pak bych si musel hledat jiné jistoty. Mám rád, když si mohu s někým povykládat, když mám okolo sebe někoho blízkého.

Já: Rozhodujete se snadno?

K: Nad některými věcmi, o kterých si myslím, že jsou dost zásadní, se rozhoduji dlouho. Nerozhodnu se hned.

Já: Co jsou zásadní věci?

K: Kdybych postoupil výše, byla by to změna životního stylu a s tím spojené změny situací, jiné typy konfliktů. Když se ohlížím zpět, vždy jsem vedl na minulých pracovištích nějakou uzavřenou skupinu a každým dalším postupem se ta skupina se postupně zvětšovala.

Zde rozhovor skončil. Z vyjádření Karla bylo zřejmé, že lék nebyl přesný. Poslal jsem mu proto po týdnu na základě analýzy podle Scholtena lék jiný. Přiznám se, že mi dalo dost práce najít lék a ani v okamžiku podání jsem si nebyl docela jistý (jako obvykle).

Kontrola po třech měsících:

K: Došlo ke znatelnému zlepšení. Pokud prožívám normální dny, tak již po ránu nemám problém s kašláním. Ranní kašel se mi vrací ve dvou situacích. Buď po přechozím večeru s nadměrnou konzumací alkoholu, nebo při výrazném ranním stresu.

Kontrola po šesti měsících:

K: Daří se mi výborně. Během letošní dovolené jsem si to ale uvědomil velmi výrazně. K plánování dovolené jsem přistupoval méně důkladně, nezabýval jsem se všemi možnými variantami, které mohou nastat. Vzal jsem si více financí s tím, že když budeme chtít, tak si objednáme a koupíme všechno až tam samozřejmě kromě ubytování. Dovolenou jsem prožíval velmi uvolněně, ani jednou jsem nevolal do práce, jestli náhodou není nějaký problém. Teprve až po proběhnutí celé dovolené jsem si uvědomil, že mě celých 14 dnů ani jednou nechytil ranní kašel. V současné době mám po ránu problémy, jen když jsem nachlazený nebo den před tím vypiji více alkoholu. Ale není to ten dusivý ranní kašel, ale takové obyčejné odkašlání.

Telefonický rozhovor po 7 měsících:

K: Je to zatím velmi dobré, pořád se cítím v pohodě.

Vaše analýzy případu (prosím stručně) mi posílejte na emailovou adresu jaroslav.graclik@gmail.com. Až jich bude víc (to doufám), uvedu je všechny najednou na tomto serveru a pak zároveň se svou analýzou případu prozradím, který lék mému klientovi pomohl.