Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Podle názoru mnoha lékařů, sexuologů, psychoterapeutů a homeopatů většina jejich klientů netrpí žádnou vážnou nemocí, ale trápí se psychicky. V naší urychlené době si nestačíme všimnout drobných vnitřních bolístek, které – řešeny včas – se hojí rychle, ale neošetřeny se mohou stát pořádným zánětem. Nemáme čas se vysmutnit, vyvztekat, vyplakat. Naše pocity se střádají a táhnou a často si ani nevšimneme, že jsou čím dál horší.

Pokoutné deprese ovlivňují nejen náš život sexuální, ale život jako takový. Prášky, jak si již mnoho lidí všimlo, nepomáhají. Množství negativních pocitů nahrneme pod koberec nebo zarovnáme jako kostlivce ve skříni. Naším největším problémem v dnešním světě je strach z nezájmu, z nedostatku lásky, pochopení, ztrapnění se ve svém okolí a obavy z odmítnutí.

Napadá-li vás hned několik alternativních terapií, zkuste postupně všechny. Navštivte psychoanalytika, psychoterapeuta, začněte meditovat, cvičit jógu či tai-či, zajděte k homeopatovi, zkuste rodinné konstalace (metoda rodinných konstelací se zabývá odkrýváním a harmonizováním řádů lásky v rodinných systémech), dramaterapii (dramaterapie je především o prožívání – o tom, co se v člověku v tom okamžiku odehraje).… Zjistěte, co milujete, a dělejte to. Věnujte se sami sobě, abyste se mohli cele věnovat druhým. Pečujte o své nálady, splňte si tajná přání, vyzkoušejte, co jste vždy chtěli zkusit......a hlavně najděte odvahu a oslovte toho nebo tu, na kterého/kterou si už dlouho ve skrytu myslíte. Nejde o život, i odmítnutí berte jako pozitivní stránku věci. Když už nic jiného, alespoň budete vědět, na čem jste.

Případ první:
Irena mi vyprávěla: „Před čtyřmi lety jsem měla pocit, že je náš vztah perfektní. Byli jsme spolu od třeťáku na vysoké a měli jsme nádhernou tříletou holčičku. Prostě fajn rodinka. Stačil jeden večer, aby všechno bylo jinak.
Ten den jsem zůstala kvůli dokončení jistého projektu v kanceláři dlouho do noci. Společně s kolegou Pavlem. Ten byl v naší firmě nový, znali jsme se necelý měsíc. Připadal mi spíše jako nenápadný stydlivec. Nikdy jsme se spolu moc nebavili. Pár vět jsme občas prohodili při setkání v kuchyňce, někdy jsme se sešli při řešení pracovních záležitostí. Když ke mně tu noc přistoupil a začal mě líbat, byla jsem v šoku. Okamžitě jsem ho odstrčila a myslela jsem si, že mu bude trapně. Místo toho se na mě však vrhl, zacpal mi pusu a druhou rukou mi roztrhl sukni. Brutálně mě znásilnil.

Když jsem úplně v šoku nasedla do auta, chtěla jsem volat policii, ale instinktivně jsem nejdřív zavolala manželovi Janovi. ‚Znásilnili mě!‘ vyhrkla jsem na něj do telefonu. Na druhém konci nastalo tíživé, dlouhé ticho. Pak se ozval jeho odmítavý hlas. Zněl divně, chladně, vůbec jsem ho nepoznávala: ‚Proč jsi nezavolala policii? Takhle si budou všichni myslet, že jsi to chtěla...‘

Jeho pochybnosti a tvrdé odmítání mé výpovědi byly stejně strašné jako samotný útok. Nechápala jsem, že si neuvědomil, že jsem nechtěla jít na policii sama, bez něho. Když jsem přišla domů, nemluvil se mnou. Pak jsme jeli na policii. Vyšetřování se táhlo do rána. Další noc spal Jan v pokoji naší dcery, která byla u mých rodičů. Tvrdil, že potřebuje odpočinek, ale já cítila, že se mě nechce dotýkat, že mě nechce vůbec vidět. V práci to věděl jen šéf, kterého vyslýchala policie. Pavel tvrdil, že jsem s ním měla sex dobrovolně. Výsledek gynekologa ho donutil k doznání. Byl vzat do vazby.

Náš vztah s Janem byl na mrtvém bodě. Kdykoli jsem se snažila navázat nějaký kontakt nebo se ho dotknout, buď se otočil, nebo odešel. Začala jsem být zoufalá a naštvaná. MĚ znásilnili a ještě musím řešit Janovy pocity! Jedné noci jsme měli velkou hádku a manžel mne nařkl, že jsem s Pavlem měla pletky. Poslala jsem ho pryč z našeho bytu. Přespal u kamaráda. V tu chvíli jsem si byla jistá, že je mezi námi konec.

Po třech týdnech se mi Jan přišel omluvit. Pořád jsem ho milovala, tak jsem souhlasila, aby se nastěhoval zpátky.“

Navrhla jsem jim oběma společnou terapii. Dostali konstituční léky: Irena Staphysagrii CH 30 na sexuální ponížení, vztek a smutek a Jan Aconitum CH 30 na šok.

Zpočátku ve vzduchu viselo příšerné napětí, ale pomalinku se to zlepšovalo. Jan se začal uvolňovat. Během terapie vyšlo najevo, že si vyčítá, že ženu nemohl chránit, a že je pro něj těžké přenést se přes fakt, že měla sex, i když násilný, s někým jiným. Poté začali spolu manželé trávit více času jen ve dvou a hodně si povídali. Až po osmi měsících se poprvé milovali bez toho, aby byli v křeči. Uvolněně a láskyplně. Dneska čekají druhé miminko. Odpustili si navzájem...

Případ druhý:
Jana a Jirka byli spolu osm let. Vztah celkem klapal, i když občas k „přestřelkám“ docházelo. Jana říká: „Oba jsme temperamentní a vznětliví berani, občas byla doma pěkná Itálie, ale nijak nám to nevadilo – hádali jsme se většinou kvůli maličkostem. Myslím, že hádky našemu vztahu nijak neškodily, ba naopak – vyčistil se krásně vzduch. Horší bylo, že jsme měli ‚pod kobercem’ schované jedno palčivé téma: miminko. Nemohla jsem otěhotnět, i když jsme to zkoušeli už více než šest let. Jirka mi to nikdy ani slovem nevyčetl, ale cítila jsem, že ho to mrzí, a sama jsem si vyčítala, že nejsem pořádná žena, pokud nedokážu počít dítě.

Když jsem konečně po osmi letech, kdy jsme to vlastně už skoro vzdali, otěhotněla, byla jsem v sedmém nebi. Jenže ne dlouho. Porod byl velmi komplikovaný a Aničce po narození netlouklo srdíčko a nedýchala. Když ji lékaři po dvaceti minutách vzkřísili, byla bledá, jakoby bez života. Dozvěděli jsme se, že u ní došlo k těžkému poškození mozku s trvalými následky. Jirka plakal, já jsem se cítila úplně odpojená od všeho dění.

Když jsme si ji po více než třech měsících odnesli z nemocnice domů, nastalo pravé peklo. Naše životy se změnily. Musela jsem se naučit s jejím poškozením dále žít. Nemohla jsem ji nechat samotnou ani vteřinu, protože se mohlo kdykoliv něco stát.

Jirka to celé ani neviděl. Brzy po našem návratu z nemocnice začal chodit opět do práce a můj celodenní kolotoč neznal. Měli jsme velkou hypotéku a jeden z nás prostě vydělávat musel. Vůbec jsem nespala, pro sebe jsem měla jen minimum času – sotva jsem si došla na záchod. Byla jsem totálně vyčerpaná. Spali jsme s Jirkou sice pořád ve stejné posteli, ale zřídkakdy ve stejnou dobu. Každý z nás si žil ve svém vlastním světě. Neměli jsme ani minutu pro sebe. On maximálně večer Aničku chvíli pochoval, o nic jiného kolem péče se ale nezajímal.

Byla jsem tehdy strašně naštvaná. Na sebe a své i Aniččino nepřijmutí, na Jirkovo odmítnutí, na Aničku. Jenže jsem si svoje negativní emoce vyčítala, a jak bylo mým dobrým zvykem, strčila jsem je ‚pod koberec‘. Byla jsem natlakovaná jako papiňák. V těch temných dnech jsem dokonce pomýšlela dát Aničku do ústavu. Ale pak jsem se podívala, jak statečně zápasí o svůj život, a zaplavila mě vlna lítosti a lásky... Věděla jsem, že tohle nikdy neudělám. A tak to šlo celých osm měsíců.

Nedokázala jsem se vyrovnat s tím, že mě v tom Jirka nechal, ale také jsem nebyla schopná s ním o tom mluvit. Asi ze strachu, že nás úplně opustí. Když chtěl jet o Vánocích na firemní pobyt do hor, můj emoční papiňák vybuchl. Křičela jsem na něj jako smyslů zbavená a on byl v šoku. Začali jsme o věcech víc mluvit, vytáhli jsme zpod koberců naše zasunuté emoční bolesti. Říkal, že se od všeho distancoval ze strachu, z pocitu odmítnutí, protože nevěděl, kde začít. Prý dokonce přemýšlel, že od nás odejde, ale něco v něm mu to nedovolilo.

Oběma podáno Aconitum CH 30, 200 a 1M, každý týden 2x jednu potenci (PO a ČT) po dobu tří týdnů. Pak měsíc pauza a opět postup zopakován. K tomu psychoterapie, rozebírání nastálé situace, zapojení pomoci rodičů a příbuzných. Dnes stabilní vztah, pocit odmítnutí a nepochopení zmizel.

„Po našem rozhovoru se věci začaly měnit“, říká Jana. „Ne ze dne na den, ale Jirka se pomalu zapojoval do péče o Aničku. Ten bezstarostný kluk a ta divoká holka, kteří si rádi každý víkend vyrazili do restaurace nebo na párty, jsou pryč. Veškerý náš prostor a čas patří jen a jen Aničce. Potřebuje naši lásku a péči. Oba cítíme, že se nic ve vesmíru neděje jen tak. Všechno má svůj význam. A věci, které se jeví jako největší osobní katastrofy, mohou být zároveň impulsy k transformaci, přeměně sebe sama. Utéci z nepříjemností je totiž snazší než se jim postavit čelem. Ten boj ale stojí za to – překonáte počáteční odmítnutí a stanete se pak lepším člověkem...“

Případ třetí:
Dáša za mnou přišla s velkými bolestmi hlavy. Když jsme rozebíraly její problém, svěřila se s tím, že se jí líbí jeden muž, kterého každý den potkává na nádraží nebo ve vlaku. Myslí si, že sympatie jsou oboustranné, vždy se na sebe se zaujetím dívají, usmívají se. Ráda by ho oslovila, ale bojí se odmítnutí, zesměšnění a trapasu. Poradila jsem jí, aby jej oslovila a řekla mu na rovinu, že se jí líbí.

Dostala Barytu carbonicu CH 30, 3x denně po dobu tří dní. Lék podán jako konstituční a na ztrátu sebedůvěry, pokud jde o jeden určitý konkrétní úkol. Po týdnu mi referovala, že „to“ udělala. Dozvěděla se, že se mu také líbí, ale že je šťastně ženatý a jako věřící člověk nevěru neuznává.
I přesto byla ráda, že riziko odmítnutí podstoupila, cení si své odvahy.

Ne každá krize končí happy endem. Když k tomu ale dojde, většinou se celý vztah transformuje do jiné podoby. Jeho kvalita se změní. Náročné situace nás k tomu přinutí. Nemoci, úmrtí, znásilnění, nevěry nebo jiné jsou vždy těžkými zkouškami.

Aby to člověk zvládl, musí se otevřít. Sobě, svým úzkostem a slabým stránkám a partnerovi s jeho bludy a bolístkami. Nezůstávat v ulitě, mluvit o všem, vyklízet staré emoční haraburdí zpod koberce a ze skříní, třebaže tento proces nebývá vždycky příjemný.
Staré musí zemřít, aby se mohlo zrodit nové, jak říkají alchymisté. Když však transformací projdete úspěšně, vztah se uzdraví a vstane jako Fénix z popela. Pozitivní myšlení, důkladné vyříkání svých bolístek a pochopení pocitů toho druhého (empatie) nás přenese k lepší budoucnosti. Důležitá je víra, nebát se odmítnutí a vědět, že všechno, co se v životě děje, nikdy nebývá bez příčiny.

Literatura:
Peter Chappell – Homeopatická samoléčba
W. Boericke, O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
Marcus Wiesenauer – Přehledný průvodce homeopatií
Rajan Sankaran – Základní kniha homeopatie
Dr. Barry Rose – Homeopatie pro ženy