Vzhled a rozšíření: Opadavý, až 30 m vysoký strom s kmenem o průměru až 2 m. Borka zpočátku hladká, šedohnědá, později až červenohnědá, odlupující se v malých šupinách. Pupeny velké, silně lepkavé, hnědé až červenohnědé. Listy vstřícné, dlouze řapíkaté, dlanitě složené, 5 až 7četné, lístky přisedlé, obvejčité, na okraji pilovité, prostřední lístek větší než ostatní. Květy v až 30 cm dlouhých latách, nejčastěji 5četné, zřídka 4četné, oboupohlavné nebo jednopohlavné, bílé, na bázi korunních lístků se žlutou, později červenou skvrnou. Plodem je až 6 cm velká, ostnitá tobolka s 1 až 3 semeny (kaštany). Původní v jihovýchodní Evropě (severní Řecko, Albánie, Bulharsko), u nás je často pěstován a velmi často i zplaňuje, takže může působit dojmem původního druhu.

Vzhled a rozšíření: Je to strom vysoký 10–15 m, s košatou kulovitou a bohatě větvenou korunou a většinou křivým kmenem. Často roste jen jako keř. Pupeny jsou vejcovité, s hnědočervenými, na okraji bělavě brvitými, šupinami. Větvičky mají korkové lišty. Opadavé vstřícně postavené listy jsou 3–5klané, tupé až okrouhle laločnaté. Jsou 5–10 cm široké. Čepel listů je svrchu zelená, na rubu žlutozelená a má srdčitou bázi. Mléčící řapík bývá 2–8 cm dlouhý. Květy vykvétají v chocholičnatých latách, kalich i koruna je žlutozelený. Plodem je křídlatá 2–4 cm velká dvounažka, která je rovnovážně rozestálá. Javor babyka roste v Evropě, jeho areál zasahuje také do severní Afriky, Malé Asie, na Kavkaz a do Íránu. Sekundárně také v Severní Americe a na ostrově Tenerife. V České republice je hojný v nížinách a pahorkatinách teplejších oblastí, častý je zejména v Českém středohoří, ve středních a východních Čechách a na střední, jižní a východní Moravě.

Vzhled a rozšíření: Je to velmi vysoký strom (až 65 m) s válcovitým rovným kmenem o průměru až 2 m. Koruna je v mládí kuželovitá, později válcovitá, na vrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra je hladká, většinou světle šedá, ve stáří tmavší, rozpukaná borka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupeny špičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice 2–3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskle temně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky (průduchy). Šišky vzpřímené, 10–20 cm dlouhé, 3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávají během září a rozpadají se na stromech. Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouze vřetena. Trojhranná semena (8–11 mm dlouhá, 3–5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Jedle má silný kůlový kořen a parohovitě větvené postranní kořeny. Proto je dobře zakotvena v půdě a téměř u ní nedochází k vývratům. Jedle bělokorá se vyskytuje v evropských pahorkatinách a horských polohách s optimem ve střední Francii, západním Německu, dále v Alpách, Českém masivu, Karpatech a jihoevropských pohořích v Apeninách a na Balkáně.

Gemmoterapie je fytoterapeutická metoda, používající rostlinných zárodečných látek jako jsou mladé klíčky, čerstvé pupeny, kořínky - připravovaných macerací ve směsi vody, lihu a glycerínu za účelem výroby extraktu, který nazýváme „lihoglycerínový macerát“. Slovo "gemmoterapie" pochází z latinského slova „gemma“, které značí zároveň pupen a drahokam, ať už minerálního či organického původu (ambra, perla), ale označuje rovněž sůl získávanou z dolů (kamenná sůl) a pryskyřici získanou rozříznutím kmene borovice.