Jarda nám odeslal(a) následující článek: "Případ muže 23 let, vysokoškolák
Typ: vysoký, hubenější, sportovní postava, hnědé vlasy, šedomodré oči, působí vážným dojmem, nijak zvlášť sdílný. Tu je jeho pohled na sebe a svou chorobu s následnou analýzou případu:

"Jsem pořád nachlazený, už dva měsíce. Rýma, kašel, ucpaný nos, rýmu mám už dlouho, jsem alergický na mléko, dva roky jsem mléko vůbec nepil, až teď v poslední době a tu rýmu mám zase asi proto. Ležením na zádech se mi nos do rána uvolní a když vstanu, zase se ucpe. Výtok je hustý a nemohu se pořádně vysmrkat, také mám hodně zahleněný krk, zejména když jedu na kole a potřebuji pořádně dýchat. Často mi zaléhá v uších a někdy mě bolí za ušima.

"Jsem už půl roku pořád nějaký unavený. Pořád bych spal a nemám do ničeho chuť. Možná je to tím, že jsem si všechny zkoušky nechal na poslední chvíli.
Nic jiného mě netrápí, jen někdy mě bolí kolena, více pravé, i když více zabírám na kole levou, na pravé straně mám více problémů  zuby, slabší oko a připadám si jaksi "zkrácený" na pravé straně. Levou nohu mám silnější."

"Nesedí mi horko. Byl jsem mnohokrát v sauně, ale vydržím ze všech nejméně, protože se mi hned začne motat hlava a musím ven. Zajímavé je, že pára mi vůbec nevadí. Při závodech, když jsou velká vedra, končím. Ale při dešti mi zase vadí zima, nemohu se dlouho pořádně rozjet. Jsem hubený a hned se klepu zimou, v zimě potřebuji mít v teple ruce a nohy."

"Mívám průjem a ten je asi spojen s nervy, jak jsem nervózní ze školy a nebo po větší tělesné zátěži."

"Dříve jsem měl hodně nemocí, chřipky a angíny. Měl jsem ve 2. třídě sníženou imunitu, dostal jsem výtažek ze žraločích jater a pak už jsem byl lepší."

"Vloni v létě jsem dostal na kole dvakrát úžeh, bylo strašné vedro a já jezdil na kole v pravé poledne. Chtěl jsem to po chřipce dohnat, pak jsem si navíc natáhl nějaký úpon v koleně."

"Byl jsem jako dítě stydlivý a měl jsem strach bydlet u někoho cizího nebo jet na návštěvu k cizím lidem, bál jsem se asi lidí a to mám dosud. Nejsem nějak extra společenský, mám strach někoho požádat o pomoc, protože se bojím, že ho otravuji s nějakou blbostí nebo že jej zbytečně obtěžuji. Bál jsem se, že by to nepochopil, co po něm chci a pak se mi vysmál nebo nějak ponížil."
"Něco někomu řeknu a on to nepochopí a převrátí, udělá ze mě blbce a já už nějak nemám sílu to vysvětlovat. Nehádám se s lidmi, nemám na to, raději to přejdu."
"Být ponížen je blbý pocit, špatný, vrtá mi to potom v hlavě, dusím to v sobě, přemýšlím nad tím a v té chvíli nejsem schopný správně reagovat."
"Bojím se, že něco zničím nebo zkazím, bojím se neúspěchu. Nevadí mi, že udělám chybu, ale že se znemožním, že to někdo uvidí a že budu za blbce, že to neumím."
"Cítím, že jsem k ničemu, jsem zklamán, lépe řečeno smutný, že si nemohu věřit, pak mi to vrtá v hlavě."
"Pak se snažím dělat všechno sám, raději pracuji sám i kolektivní sporty a spíše se jedná o oblasti ohledně šikovnosti. Učení mi naopak dost jde a nabral jsem sebevědomí, dříve jsem si hodně nevěřil, pořád jsem měl zato, že jsem blbec. když jsem dostal pětku, byl jsem ten, kdo brečí, nevadila mi ta pětka, ale byl jsem před celou třídou ten, kdo nic neuměl. Byl to neúspěch a nejhorší bylo, že jsem brečel a všichni se na mě dívali a posmívali se. A vadilo mi, že si to nechám líbit a nejsem schopen se bránit."
"Kamarády mám, ale aby se někdo stal mým kamarádem, to mi trvá dlouho. Některým lidem neřeknu plno věcí, protože se bojím výsměchu, nikomu neřeknu všechno, takového kamaráda nemám."
"Často brečím, třeba u zpráv o dětech, které umírají hladem, tohle mě dostane i štěstí jiných, ale jen skutečnost a ne vymyšlený film."
"Vadí mi vázanost na otce, vrtá mi to hlavou. Jezdím na kole a kdyby otec dříve nejezdíval, asi bych také nejezdil. Otec mě staví do situace, že to kolo dělám kvůli němu. On to tak přímo neřekne, ale neustále mě kontroluje, nebavíme se o ničem jiném než o sportu, jestli jsem dost trénoval a proč ne, když jsem netrénoval. Pořád mě hlídá a to mi dost vadí, vadí mi ta závislost, že nemohu na to nic říct, protože to stálo plno peněz. Já bych dělal cyklistiku jinak, ale otec tím žije a já to kolo dělám jakoby za něho. On to dělal, pak nemohl a já jsem ten, co v tom pokračuje, realizuji asi jeho sen. Rád jsem dříve modelařil, chodil do lesa a otec to nechápal, recitoval jsem báseň a on to těžce nesl. Teď je šťastný."
"Nejraději bych studoval jazyky, abych mohl cestovat, měl jsem rád dobrodružné knihy, baví mě technika, proto ji studuji, láká mě něco tvořit."

Analýza případu:

Byly použity následující rubriky z Murphyho repertoria:

Slova "neúspěch" a "ponížit" použil hned dvakrát:
BLUDY, USPĚT, že nemůže, dělá všechno špatně
MYSL, ÚSPĚCH, nikdy nemá
MYSL, PONÍŽENÍ, onemocnění, z

Ve vedru nemůže závodit, měl úžeh:
PROSTŘEDÍ, SLUNCE, sluneční světlo, zhorš. - sluneční žár, zhorš.

Vadí mu nejen vedro, ale i zima:
PROSTŘEDÍ, TEPLOTA, obecně, teplo a chlad, zhorš.

Alergie na mléko:
JÍDLO, MLÉKO, obecně, zhorš.

Nevydrží v sauně:
ZÁVRAŤ, TEPLO, obecně, místnost, z

Nat-c. 6/14
Lyc. 5/11
Puls 5/11
Lach 5/9
Sulph 5/9
Nux-v. 5/8

Léky, které nejvíce přicházely v úvahu, byly Na-c. a Lyc. Nakonec jsem se rozhodl podat Nat-c. 200C, protože kromě výše uvedených symptomů i celkového dojmu z řeči a vystupování klienta u něj velkou roli hrál i problémový vztah s otcem.

Za měsíc po podání léku jsem potkal jeho otce a ten mi se smutkem v hlase sdělil, že mu syn oznámil, že končí se závodní cyklistikou. Jeho syn pak sice na plánovanou kontrolu po dvou měsících nepřišel, ale při náhodném setkání o měsíc později mi řekl, že se cítí výborně a chronická rýma je pryč. Řekl jsem mu, že bych rád, kdyby se dostavil na kontrolu, ale zase nepřišel. Setkali jsme se až po půl roce náhodou na autobusovém nádraží. Hlásil se ke mně, posadil se bez problémů vedle mě a ochotně mi vyprávěl o sobě. Ujistil mě, že se cítí pořád dobře a že se někdy určitě zastaví. No, moc mu nevěřím, jedině snad až při zhoršení jeho zdravotního stavu. "