TAGS-Skyblue

Domů  |  Stahování | Odkazy | Fórum | Váš účet

 - Ahoj Create an Account  Login    

Hledání



Pokročilé vyhledávání

Počet přístupů

Zaznamenali jsme
11406176
přístupů od měsíce leden 2007

Posledních 5 článků

· Nový ''genus epidemicus'' na koronavirus IV. [ 0 komentářů - 114 čtenářů ]
· Experimentální genová terapie jako depopulační nástroj[ 0 komentářů - 109 čtenářů ]
· Nejlepší obranou proti korona virusu je vlastní imunita![ 0 komentářů - 128 čtenářů ]
· Experimentální genová terapie vedoucí k trvalému poškození zdraví[ 0 komentářů - 89 čtenářů ]
· Homeopatická pomoc s vedlejšími účinky očkování a s tzv. "Longcovidem"[ 0 komentářů - 249 čtenářů ]

[ Více v sekci novinky ]

Homeopatická Materie Medika

· Aconitum nappelus (Acon.)
· Actae racemosa (Cimic.)
· Agnus cactus (Agn.)
· Allium cepa (All-c.)
· Aloe socotrina (Aloe.)
· Ammonium muriaticum (Am-m.)
· Antimonium crudum (Ant-c.)
· Antimonium tartaricum (Ant-t.)
· Apis mellifica (Apis.)
· Argentum nitricum (Arg-n.)
· Arnica montana (Arn.)
· Arsenicum album (Ars.)
· Arsenicum iodatum(Ars-i.)
· Aurum metallicum (Aur.)
· Aurum muriaticum natronatum (Aur-m-n.)
· Baryta carbonica (Bar-c.)
· Belladonna (Bell.)
· Bellis perennis (Bell-p.)
· Berberis vulgaris (Berb.)
· Borax (Bor.)
· Bromium (Brom.)
· Bryonia alba (Bry.)
· Caladium sequinum (Calad.)
· Calcarea carbonica (Calc.)
· Calcarea fluorica (Calc-f.)
· Calcarea phosphorica (Calc-p.)
· Cantharis vesicatoria (Canth.)
· Capsicum annuum (Caps.)
· Carbo vegetabilis (Carb-v.)
· Caulophyllum thalictroides (Caul.)
· Causticum Hahnemanni (Caust.)
· Chamomilla vulgaris (Cham.)
· Chelidonium majus (Chel.)
· China rubra (China.)
· Cocculus indicus (Cocc.)
· Coccus cacti (Coc-c.)
· Coffea cruda (Coff.)
· Collinsonia canadiensis (Coll.)
· Colocynthis (Coloc.)
· Conium maculatum (Con.)
· Corallium rubrum (Cor-r.)
· Croton tiglium (Crot-t.)
· Cuprum metallicum (Cupr.)
· Drosera rotundifolia (Dros.)
· Dulcamara solanum (Dulc.)
· Eupatorium perfoliatum (Eup-per.)
· Euphrasia officinalis (Euphr.)
· Ferrum phosphoricum (Ferr-p.)
· Fluoric acid (Fl-ac.)
· Gelsemium sempervirens (Gels.)
· Graphites naturalis (Graph.)
· Hamamelis virginiana (Ham.)
· Helonias dioica (Helon.)
· Hepar sulfuris calcareum (Hep.)
· Hydrastis canadiensis (Hydr.)
· Hyoscyamus niger (Hyosc.)
· Hypericum perforatum (Hyper.)
· Ignatia amara (Ign.)
· Ipecacuanha (Ip.)
· Kalium bichromicum (Kali-bi.)
· Kalium bromatum (Kali-br.)
· Kalium carbonicum (Kali-c.)
· Kalium iodatum (Kali-i.)
· Kalium muriaticum (Kali-m.)
· Kalium phosphoricum (Kali-p.)
· Kalium sulphuricum (Kali-s.)
· Kreosotum (Kreos.)
· Lac caninum (Lac-c.)
· Lachesis mutus (Lach.)
· Ledum palustre (Led.)
· Lycopodium clavatum (Lyc.)
· Mercurius solubilis (Merc.)
· Naphthalinum (Naphtin.)
· Natrum muriaticum (Nat-m.)
· Natrum sulphuricum (Nat-s.)
· Nitricum acidum (Nit-ac.)
· Nux vomica (Nux-v.)
· Opium (Op.)
· Oscillococcinum (Oscilloc.)
· Phosphoricum acidum (Ph-ac.)
· Phosphorus (Phos.)
· Phytolacca decandra (Phyt.)
· Platinum metallicum (Plat.)
· Podophyllum peltatum (Podo.)
· Pulsatilla pratensis (Puls.)
· Pyrogenium (Pyrog.)
· Rhus toxicodendron (Rhus-t.)
· Ricinus communis (Ric.)
· Rumex crispus (Rumx.)
· Ruta graveolens (Ruta.)
· Sabadilla officinalis (Sabad.)
· Sambucus nigra (Samb.)
· Sanguinaria canadensis (Sang.)
· Selenium metallicum (Sel.)
· Senna (Senn.)
· Sepia officinalis (Sep.)
· Silicea terra (Sil.)
· Spongia tosta (Spong.)
· Staphysagria (Staph.)
· Sticta pulmonaria (Stict.)
· Stramonium datura (Stram.)
· Sulphur sublimatum (Sulph.)
· Sulphur iodatum (Sulph-i.)
· Tabacum nicotiana (Tab.)
· Thuja occidentalis (Thuja.)
· Viburnum opulus (Vib.)
· Vipera redi (Vip-r.)
· Abrotanum

Informace


Powered by UNITED-NUKE

Valid HTML 4.01!

Valid CSS!

Principy homeopatie
Publikováno: Neděle, 13.01. 2008 - 18:50:05 Od: vilcakul

Klasická homeopatie

Homeopatie nyní díky snaze S. Hahnemanna a jeho sympatizantů zná celou řadu léků a symptomů, které mohou tyto léky vyvolat u zdravých osob. Na základě objevu, že chinovníková kůra a malárie vykazují podobné příznaky, dospěl Hahnemann k formulaci základního zákona homeopatie: „látka, která vyvolává symptomy u zdravé osoby, léčí tyto symptomy u nemocných“. (Neboli jak říká Hahnemann: „Similia similibus curentur.“) To, že chinovníková kůra mohla vyléčit malárii, byla otázka zkušenosti, ale nezakládala se, jak předpokládal prof. Cullen, na jeho stimulujících vlastnostech, nýbrž na tom, že tato látka má schopnost způsobovat symptomy, které jsou druhově stejné jako ty, jež vyvolává malárie.

Když byl Hahnemannovi znám dostatek léků, t. j. když dostatečně znal jejich projevy, opět zahájil svoji lékařskou praxi a předepisoval léky v dávkách, které byly tehdy obvyklé. Protože své léky vybíral na základě podobnosti mezi symptomy nemoci a léku, docházelo u nemocných k prudkému zhoršování příznaků. Aby jim zamezil, neustále snižoval dávky a nakonec léky začal ředit. Skutečnost, že zředěný lék nebyl dost silný na to, aby zhoršil symptomy nemoci, ale ani dost silný na to, aby působil, ho postavila před zdánlivě neřešitelné dilema. Vyřešil ho tak, že léky postupně ředil a při každém ředění silně protřepal. Objevil, že v takovém případě nejenže nebyly neúčinné, ale naopak byly silnější. Jak přesně dospěl Hahnemann k tomuto objevu, není známo. V každém případě je jisté, že na počátku tohoto ohromujícího objevu byly jeho názory na pravou podstatu přírody a léčebnou sílu a jeho velká sečtělost o „temných“ věcech jako alchymie. „Síly, které v nezpracovaném léku jako by ukryté podřimovaly, jsou rozvinuty a probuzeny k neuvěřitelné účinnosti.“ (Vithoulkas: Všechno o homeopatii)

Proces přípravy, při kterém dochází k postupnému ředění a silnému protřepávání, se v homeopatii nazývá potenciace a získaným lékům se říká potence. Vedle skutečnosti, že Hahnemann tímto způsobem vyloučil takzvané vedlejší účinky, bylo možno jako léky aplikovat do té doby nepoužitelné látky: jedy jako hadí jed a arzén ztratily na své smrtící síle, ale nikoli na síle léčebné; ukázalo se, že látky, které jsou v syrové formě neúčinné, jako tuha a křemen, mají v potencované podobě široké lékařské použití. Pro působení těchto potencí stěží najdeme v chemii nějaké vysvětlení. Z těchto důvodů byl (a je) účinek snadno připisován sugesci. Einsteinova slova o tom, že hmota je koncentrovaná a stlačená energie, mohou však problém poněkud osvětlovat. Ředění a protřepávání tuto energii jakoby uvolní. (Hahnemann říká, že síla léku je „skrytá a podřimující“.) Když se zdá, že homeopatická potence není účinná díky chemickým či materiálním vlastnostem daného léku, musí to vést k logickému závěru, že tato účinnost má co do činění s energií.

Proto léčení nemůže být záležitostí chemickou nebo materiální, ale musí být rovněž založeno na principech energetických. Když nyní pomyslíme na princip životní síly a na tvrzení, že příznaky nemoci mají co dělat s předchozím narušením životní síly, pak nám bude jasné, že homeopatické potence působí na životní sílu člověka. Svou energetickou kvalitou, svými vibracemi jsou schopny životní sílu ovlivnit a přetvářet. Toto ovlivňování vyvolává v organismu specifické reakce, kterým říkáme reakce uzdravující. Akce, která je namířena na životní sílu, lidský organismus, vyvolává vždycky reakci. „Těžké drogy, které používají alopaté, neovlivňují životní sílu, nýbrž pouze chemické reakce fyzického těla. Potřebujeme však léky, které odpovídají úrovni životní síly. A Hahnemann objevil, jak lze hmotné léky převést na zjemnělou energii, která vydává vibrace, jež přímo a mnohem šetrněji působí na životní sílu. Tyto (homeopatické) léky působí tím hlouběji, čím vyšší je jejich potence. Jenom homeopatikum, které přesně odpovídá vlnové délce a frekvenci individuální životní síly, může poruchu tamtéž přetvořit a vyléčit.“ (Voegeli: Zdraví a homeopatie)

Aktivity, jimiž organismus může dospět k samouzdravení, jsou vyvolány, stimulovány a jako by řízeny. Tím homeopatie přispívá ke skutečnému uzdravení a posílení a na rozdíl od školské medicíny pouze nepotlačuje symptomy. Homeopatie vede k posílení konstituce, protože organismus nasměrovává k aktivitě. Protože působí cíleně, dojde k posílení.

Když to shrneme, homeopatie zná tyto principy:

1. Volba léku se opírá o druhovou podobnost / shodu mezi symptomy nemocného a léku.

2. Léky jsou potencované, to znamená, že je uvolněna jejich skrytá síla.

3. Minimální dávka je dostačující. Z podobnosti druhů totiž vyplývá, že zde musí existovat citlivost vůči zvolenému prostředku. Jediným záměrem je uvolnit nebo stimulovat (uzdravující) reakci. Pokud se to podaří, pak není třeba lék dále užívat, reakce jsou v pohybu a organismus se postará o další.

4. V jednom čase se podává jediný lék.

Zdroj: Frans Vermeulen: Dětské typy

 
 

Přihlásit se

Přezdívka

Heslo

Bezpečnostní kód: Bezpečnostní kód
Do tohoto pole vložte bezpečnostní kód:

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

Související odkazy

· Více o tématu Klasická homeopatie
· Další články od autora vilcakul


Nejčtenější článek na téma Klasická homeopatie:
Homeopatie po padesátce

Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 1

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

"Principy homeopatie" | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se.


© 2006 - 2021 vilcakul (Všechna práva vyhrazena, kopírování a šíření materiálů jen se souhlasem autora!!!)
Materiály na serveru vilcakul.extra.hu jsou odborného zaměření a mají pouze informační a vzdělávací charakter. Tyto stránky nenahrazují lékařskou péči, jsou pouze možnou alternativou.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s homeopatem nebo s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.10 sekund

TAGS-Skyblue theme designed by American Nuke Net