robertmoravek nám odeslal(a) následující článek: "Tento případ patří mezi ty, které má každý praktikující homeopat nejméně rád. Jak již tušíte, je to léčba blízkého člověka a ještě pod časovým tlakem 48 hodin na uzdravení pacientky. Obrátila se na mě v pátek večer má osmdesáti šestiletá babička, že její o několik let mladší sestra má velmi silnou chřipku. To by ještě tak nevadilo, ale v zápětí mi zatuhlo v hrdle, neboť v dalších pár uplakaných větách plných strachu o "mladší" sestru vyplynulo najevo, že má v pondělí ráno nastoupit do nemocnice na reoperaci kyčelní endoprotézy a musí být absolutně zdravá, protože s ohledem na věk a její zdravotní stav je to její poslední příležitost na reoperační zákrok. Tak a co teď? "A všichni ti moc věříme a spoléháme se na tebe a musíš jí zachránit !": dodala babička. Výborná situace s pocitem pevné půdy konzistence močálu pod nohama.

Vzal jsem telefon a se smíšenými pocity zavolal mé pratetě. V ambulanci jejího praktického lékaře obdržela s diagnózou chřipkového infekčního onemocnění také léky na její léčbu. Přes jejich poctivé užívání se její stav rapidně zhoršil a v době, kdy jsem s ní mluvil po telefonu začala infekce sestupovat na průdušky, z čehož měla hrůzu, neboť to u ní vždy v minulosti znamenalo vážný průběh onemocnění s dlouhodobou rekonvalescencí. Takže klasické všechno nebo nic. Nu s chutí do toho půl je hotovo.
Požádal jsem pacientku, aby mi pečlivě popsala průběh a veškeré příznaky onemocnění včetně jejích vlastních pocitů a vjemů. Měla zvýšenou teplotu a vodnatou rýmu. Trpěla bolestmi v hrdle a velmi špatně mluvila. Její hlas provázel silný chrapot a po pár slovech se dostavil záchvat kašle. Už při telefonátu jsem si v hlavě chystal Aconitum, je to prudké, starší člověk, jistě někde prochladla a v rezervě mám Gelsemium, Eupatorium, na Baptisii a Belladonnu jsem to neviděl. Uvidím co ještě Bryonia, Antimonium crudum, Antimonium tartaricum a nebo některá z osmi Lobélií. Z Lobélií se mi nejvíce při chřipkách určitého druhu osvědčila Lobelia syphilitica. Jenže čím více mi toho o sobě říkala, tím více se rozplýval můj sen o léku, který znám ze své praxe při léčení chřipkových stavů. Ukončil jsem telefonát a probíral se případem. S Aconitem mám u případů kdy jde o hodně mnohdy zázračné zkušenosti zase se mi podsouvala myšlenka, že jistě někde prochladla. No vida, na to co nemoci předcházelo jsem se zapomněl zeptat, to bude ono, je to Aconitum. Znovu jsem jí zavolal a ptám se: "neprostydla jsi někde?". Stručná odpověď: "Ne, ale je mi šílená zima, sedím přímo proti elektrickému teplometu zachumlaná do deky až po uší a nemohu se rozehřát." Tak a tady to mám, žádné Aconitum.
Ve vztahu ke strachu z operace mě ještě napadá Phosphorus a Ferrum phosphoricum, ale z důvodu extrémního vnitřního chladu a vnímání chladu v bytě, kde přestali kvůli skoro jarnímu počasí podle jejích slov pořádně topit a také z důvodu, že operace se týká velkého kloubu dolní končetiny se rozhoduji pro Rhus toxicodendron, ač jsem ho nikdy na chřipku nepoužil. Nedávno jsem měl skvělý případ pacienta s chřipkou při níž se úplně složil a Aconitum 10M ho do druhého rána úplně postavilo na nohy a následující den normálně nastoupil do zaměstnání. Tenkrát jsem věděl, že kdybych mu podal Aconitum 30CH, 200CH nebo1M, tak jsme se nepohnuli z místa.
Tohle je, ale jiná situace a ještě ke všemu na mě upírá zraky celá rodina očekávajíc od homeopatie malý zázrak a mám dva dny na to ji úplně uzdravit. Takže si nemohu dovolit žádné zhoršení. Pacientka trvá na vysazení léků od praktického lékaře, chce pouze homeopatika. Podáváme tedy Rhus toxicodendron 15CH rozpuštěný ve vodě opakovaně po hodině, po jedné čajové lžičce rozplynout pod jazykem.
"Kdyby cokoliv tak zavolej a ráno se ti ozvu.": byla má slova na dobrou noc a na rozloučenou.
Ráno moudřejší večera. Druhý den ráno s pocitem nejistoty vytáčím pacientčino číslo. Hlas na druhé straně je sotva slyšet, kašel s každým pokusem mluvit je ještě horší a hlubší. Připadá mi jako hloupý vtip zeptat se jak je jí. Zkouším v sobě i v ní najít zbytky trpělivosti a důvěry v léčbu. Vysazení léků předepsaných doktorem a podání homeopatika se vůbec nevyvíjí podle mých představ. Zkouším ještě heslo "čekej a pozoruj!".
Odpoledne, když se pacientka neozvala sama, volám znovu. Podle hlasu se její stav příliš nezlepšil, ale odpověď mě překvapila. "To bude dobré, je to velmi zvláštní, celá nemoc a její příznaky jakoby se nesmírně zrychlily a smrskly do jediného dne, ač mluvím a vypadám hrozně, cítím, že do večera budu fit. A na tu operaci půjdu i kdyby mě nemohli operovat, tak budu mít aspoň nový termín. A ještě jednu otázku, nejsem pro ostatní infekční?" Statečně jsem řekl, že jistě není.
Tak a je to, symptomaticky je nemoc "na koni", ale pacientka která měla hrůzu z chirurgického zákroku se nebojí operace, popřípadě si hodlá vyřídit náhradní termín a uprostřed chřipkové infekce se cítí velmi dobře.
Následující den se její stav tak výrazně zlepšil, že už nebylo nejmenších pochyb o jejím nástupu do nemocnice na operaci. Tak se také stalo a největším překvapením pro všechny bylo, že při předoperačním vyšetření v pondělí nezjistili lékaři, že tato pacientka lehla před dvěma dny s infekční chřipkou.
Před operací a po ní brala střídavě Arniku 15CH jako traumatický lék a Staphysagrii 15CH na snížení krvácivosti operačního řezu a lepší hojení jizvy. Šestý den byla pacientka propuštěna do domácího doléčení.
Na závěr jí mohu jen poděkovat za důvěru a statečnost."