robertmoravek nám odeslal(a) následující článek: "Tento případ mi pokaždé, když si na něj vzpomenu oživuje stále to, jak moc může homeopatie znamenat a jaké síly a možnosti může probudit v lidském organismu. Nelze se naivně spoléhat na efekt placeba nebo víra tvá tě uzdraví, protože to není homeopatie. Používání homeopatických léků s přesně definovanými "obrazy", kdy ani velmi značná podobnost některých "obrazů" léků nespustí léčebný proces, zatímco po podání správného homeopatického léku mnohdy více než překvapí svou reakcí.

Totéž platí pro volbu potencí konkrétního podávaného homeopatického léku. A to nemluvím o léčbě kojenců v komatu nebo zvířat. Jak už tak bývá věci soudí lidé jež v odbornosti daného kritizovaného oboru či směru neoplývají hloubkou poznání a vědění v něm. Já sám jsem se před patnácti lety seznámil s homeopatií, právě na základě neúspěšné homeopatické léčby mého vlastního zdravotního problému jež již nebyl klasickou medicínou léčitelný. Udělal jsem, to co jsem považoval za jediné správné, rozhodl jsem se než homeopatii posoudím nebo odsoudím, takže o ní musím něco skutečně vědět. A tak se také stalo. Po neúspěšných dvouletých snahách se přihlásit na studia homeopatie, která byla žel přístupná pro studenty s předchozím lékařským vzděláním, jsem mohl svojí amatérskou "cenzuru" homeopatie zahájit na Homeopatické Akademii Mgr. Jiřího Čehovského. Díky za to. Stalo se to s čím jsem nepočítal. Jeden z prvních léků, které jsem podával, byl můj vlastní, který způsobil, tak razantní obrat jak v mém zdraví, tak v mé "nedůvěře" v homeopatii, že jsem prohrál na celé čáře. Nebo vyhrál?

Nyní vrátím k tomu případu jež mám na mysli. Je to případ mého vlastního syna, kdy okamžitá návštěva ambulance byla jediným řešením situace. Nebo nebyla? Neberte to jako smyšlenku nebo pýchu a pohrdání nad klasickou medicínou, s tím nemám nejmenší problém ač se často setkávám právě s tímto postojem lékařů k mé osobě a k homeopatii, ale jako prožitou a skutečnou životní zkušenost.
Dvouletý Honza si při dovádění s o tři roky starší sestrou vykloubil loket levé ruky. Nebylo to poprvé, bohužel měl klouby poněkud slabší a trpěl tudíž snadnou dislokací. Ačkoliv se to před tím vždy povedlo, nevedla tentokrát má jakákoliv snaha o navrácení kloubu zpět k dobrému a bolest a slzy, které ronil mě donutili jednat rychle a racionálně. Jedeme do nemocnice na chirurgickou nebo ortopedickou ambulanci. Jak bych tak řekl "pro jistotu" a hlavně z důvodu snížení bolestivosti úrazu zabránění otoku, který by komplikoval zpětné navrácení kloubu do kloubní jamky a pro eliminace poškození vazů šlach, jsem mu akutně podal Rutu graveolens v potenci 200CH. Neočekával jsem tedy žádný přímý terapeutický účinek léku. Rychle jsem se oblékal a po očku sledoval Honzu, aby si "něco" neudělal. A on udělal. Dvě až tři minuty po podání homeopatického léku Ruta graveolens 200CH učinil něco, co bylo i pro mě šokující a nezapomenutelné. Dvouleté dítě si vykloubenou paži, na níž si před tím pro bolest nedalo ani sáhnout, svěsilo před tělo přes břicho, opřelo o hranu matrace postele a na to se přes ní převalilo na tu postel. V ruce zakřupalo a Honza si potutelným úsměvem odešel hrát s tou samou sestrou, která mu před pár minutami způsobila tolik bolesti.
Mě nezbylo než se zase převléknout zpátky a hodně přemýšlet o životě a pravdě skutečného poznání, o homeopatii nemluvě. Už víte proč homeopatie u mě vyhrála na celé čáře? To není má víra ani placebo, to jsou prožité zkušenosti a praktické poznatky. To je mé přesvědčení!
Víte, ono: "odešel hrát s tou samou sestrou, která mu před pár minutami způsobila tolik bolesti", to je u úspěšné homeopatické léčby pravidelné, zkrátka jako by se nic nestalo, žádné slzy, žádná bolest, je to zvláštní a unikátní. Jako další ještě více nečekaný efekt jednorázového podání homeopatického léku Ruta graveolens 200CH je to, že Honza do současných devíti let již nikdy neměl nic vymknutého nebo vykloubeného. Jeho dispozice kloubní chabosti úplně zmizela a dnes je sportovně aktivní, bez jediné známky potíží. Pouze dostal opakovaně několikrát Calcareu phosphoricum na růstové bolesti v dolních končetinách.

Ten kdo haní homeopatii se nikdy nezaobíral do hloubky praktickými a skutečnými homeopatickými případy. Nebo si tací lidé myslí, že řecký homeopat nelékař George Vithoulkas obdržel Nobelovu cenu za vyléčení stopadesáti tisíc pacientů jejichž zdravotní potíže klasická medicína nedokázala vyléčit nebo je sama přímo způsobila, jako uznání stopadesáti tisíc případů náhodných uzdravení bez skutečné terapie, stojící na pevných pravidlech a zákonitostech? Pokud ano, tak je mi jich líto a přeji jim brzké probuzení. Samotná vědecká neznalost a neschopnost prozkoumat tyto jevy nečiní nikoho oprávněným odsuzovat to či ono. Je smutné jak mnozí zastánci vědy (která má neustále rozšiřovat nekonečné hranice lidského poznávání a ne je dogmaticky fixovat na současném stavu poznání), samy, po celou dobu její existence, vše co je mimo hranice jejích současných schopností a poznatků, označují prostě jako nesmysl, podvod a nebo to jednoduše neexistuje. Copak dnes a denně nevyvrací nové a nové poznatky osvícených vědců vědecké teorie, kterých se lidé slepě do té doby drželi a jež vyučovali jako pravdivé? Proč, když nám dnes přijde absurdní představa, že by měla být Země placatá, se za první myšlenky o její krásné a pravdivé kulatosti upalovalo? Kdo je tak prozřetelný a moudrý, že ví o nemožnosti našeho budoucího proniknutí do tajů hmoty, energií a léčivých účinků nám dnes neznámých? Hahnemannovým životním úkolem bylo léčit, praktikovat a přinést světu homeopatii, jejíž terapeutické výsledky jsou absolutním důkazem, o tom jak účinná skutečně je. Víc nevidím důvod proč a jak hluchoněmému vysvětlovat, k čemu je devátá Bethowenova symfonie. Mimochodem, pro ty co ještě spí a neprobudili se, je osudová!

Robert Morávek, RSHom robertmoravek@volny.cz"