Možnosti homeopatické léčby rakoviny 1. část
Publikováno: Sobota, 03.05. 2008 - 08:32:23 Od: vilcakul
Konstituční léčba
- Homeopatický lék je vybrán na základě mentálních a fyzických symptomů (nejčastěji polychrest)
- Při prevenci rakoviny může samostatně vyléčit pacientův stav.
- Při objevení se rakoviny je zřídkakdy samostatně schopen vyléčit tento stav, v těchto případech je neodpustitelné všeobecné miasmatické předepsání.
Miasmatická terapie
- Když má pacient vícero takových symptomů, které nezapadají do obrazu konstitučního léku, tak může potřebovat miasmatický lék.
- Je-li v případě rakoviny přítomno vícero miasmatických zatížení, tehdy nejdříve musíme léčit aktivní miasma.
Použití „rakovinných léků“
- Jsou to homeopatické léky, které jsou často indikované v případech rakoviny.
- Léky rakoviny dělíme na: a) orgánové b) specifické tkáňové léky
Použití detoxikačních léků
- Vylučují toxické látky z organizmu.
- V preventivní stádiu před objevením se rakoviny mají pozitivní účinek na organizmus.
Symptomatická léčba
- Léky na bolest.
- Léky sloužící na léčbu ostatních symptomů.
Lokální léčba
- Mateřské tinktury: a) po operaci b) během radioterapie
„Rakovinné léky“ jsou ty léky, které nalezneme v rubrikách charakteristické pro rakovinu a při léčbě rakovině je často potřebujeme.
Historie homeopatické léčby rakoviny
Dr. Samuel Hahnemann (1755-1843)
Dr. Hahnemann v Organonu upozorňuje na důležitost použití po sobě jdoucích léků. Přišel totiž na to, že k léčbě chronických chorob je potřeba vícero homeopatických léků. Následující lék musíme vždy vybrat na základě zbývajících symptomů. (§ 171)
Při tzv. „jednostranných„ případech, kde se nemoc projevuje malým počtem symptomů jako i rakovina, došel k poznání, že je možná její léčba i když toho není snadné dosáhnout. Musíme velmi pozorně pozorovat symptomy pacienta, protože když ty poznáme, jenom tehdy dokážeme pacienta vyléčit. (§ 173)
Když je vitální síla zatížena takovou chronickou chorobou, kterou je není schopno samo přemoci, tak vytvoří lokální potíž na některé zevní části těla proto, aby ochránilo životně důležité orgány před kolapsem.
Rakovina je taková lokální nemoc, která je součástí choroby, ale není to sama nemoc. (§ 201)
(Takže vymizení rakoviny neznamená ještě vyléčení pacienta.)
V průběhu léčby je potřebné vždy odstranit nejdříve miasmatický blok a do té doby nesmíme odstranit povrchní symptomy. (§ 203)
Homeopatický lékař nikdy nemůže lokální léčbou potlačit prvotní příznaky miasmatu. Jelikož ale k nám pacienti už přijdou tak, že se jejich povrchní symptomy už pokoušeli odstranit předchozími terapiemi, proto se budeme setkávat už jen s druhotními příznaky miasmatu.
(§ 205)
Když je najednou aktivních vícero miasmat, co se často stává při rakovině, tak nejdříve musíme podat psorický miasmatický lék a až pak léky na ostatní miasmata.
Metoda dr. Jamese Comptona Burnetta (1840-1901)
Dr. Burnett, který léčil hodně případů rakoviny, byl velkým mistrem na stanovení odpovídajícího sledu léků za sebou.
Nemoc se ne vždy projeví úplně přes symptomy, nalezení totality symptomů představuje jen polovinu práce, pak si musíme vždy položit otázku:
- Co je skutečná podstata, anamnéza a patologie nemocného?
- Co způsobilo nemoc?
- Je tato příčina ještě přítomna nebo už ne?
- Je zvolený lék schopen na to, aby vyvolal podobnou nemoc, jaká stojí před námi?
- Jestli pokryje tento lék homeopaticky celý průběh léčby?
Jestli ne, tak musíme zvolit jiný lék, když chceme dosáhnout vyléčení pacienta a nejen úlevu utrpení pacienta.
Proč se stává, že symptomy ne vždy vyjadřují nemoc?
Mohou být v organizmu takové překážky, které blokují účinek dobře zvoleného léku.
Např. když léčíme zápal plic a vidíme obraz Phosphorusu, tak bude typově Phosphor léčivý na zápal plic, ale když tento stav zavinil nějaký cizí předmět např. kus nehtu, tak Phosphor nepomůže. Nehet bude ta překážka, která zabrání účinku léku.
Nebo v jiném případě, kdy dr. Burnett léčil jednu dívku, která měla epileptické záchvaty, při kterých symptomy produkovaly úplný obraz léku Belladona. Po podání Belladony záchvaty děvčátka vždy hned zmizely. Dokud po určité době už děvčátko nereagovalo na lék a zakrátko umřelo. Jak se to mohlo stát? Zjistilo se, že děvčátko mělo mozkovou tuberkulózu a dr. Burnett léčil jen její epileptické záchvaty a ne o moc hlouběji táhnoucí se příčinu. Pacientka by potřebovala hlouběji působící miasmatický lék, který by byl možná schopen vyléčit tuberkulózu.
Proto je velmi důležité důkladné odebrání anamnézy, abychom si všimli odkazy na miasmatické pozadí. Když předepsaný lék nepokrývá symptomy nemoci, nemůže být vyléčení dokonalé. Když symptomy dobře popisují nemoc, tak mohou být tyto symptomy dostatečné pro její vyléčení.
Podle Hahnemanna je rakovina je choroba s málo symptomy tzv. „jednostranná“ nemoc, kde je možnost vyléčení.
Takže i když má člověk moc symptomů a jeho nemoc je léčitelná, tak z těchto je jen několik symptomů patří ke konkrétní chorobě a ty je třeba najít.
Když se jedná o potlačenou chronickou infekci postihující pohlavní orgány nebo výtok, která se vyvine do rakoviny prs, tak tento problém můžeme vyléčit jen léčbou infekce pohlavních orgánů, to je odstraněním příčiny. Když odstraníme tumor jen operačně, tak se objeví znova.
Dr. Burnett pozoroval, že hodně rakovin prs je zapříčiněno chorobou postihující pohlavní orgány. Rozvíjel dále své pozorování a tím položil základy orgánotopie.
Metoda dr. Eli G. Jonese (1850-1933)
Dr. Jones používal zevně lokální prostředky, přičemž vnitřně zvolil lék podle totality symptomů. Ve své knize „Symptomy rakoviny, příčina a léčba“ popsal hodně případů, které léčil zevně i vnitřně. Působením terapie tumor úplně zmizel z povrchu, ale choroba vevnitř postupovala dále. Je dost možné, že tato terapie je potlačující. Obzvláště, když vnitřně podaný lék není správný. Někdy může být potřebná léčba tumoru zevně, ale prvotním cílem musí být vždy vnitřní léčba rakoviny.
Metoda dr. Emila Schlegela (1852-1934)
V jednoduchých případech ve všeobecnosti dokážeme konstitučním lékem vyléčit nemocného.
V komplikovaných (složitých) případech musíme nejdříve pacientovi vybrat specifický orgánový nebo symptomatický lék a když tyto prostředky vyvinou svůj účinek, poté může podat lék odpovídající konstituci. Při použití symptomatických nebo specifických orgánových léků se často objeví symptomy poukazující na základní lék. Volba „rakovinného léku“ se děje na základě specifikace postihnutého orgánu a patologie a se když z těchto dvou aspektů ani jeden nepokryje lékem, tak nebude schopen vyléčit pacienta.
Když je v případě přítomen miasmatický blok nebo umělá infekce, tak musíme před podáním konstitučního léku ještě léčit tento problém. Jen potom může následovat podání konstitučního léku.
Metoda dr. Johna Henryho Clarka (1853-1931)
Dr. Clark pravil, že během léčby rakoviny nemusíme vymýtit rakovinné bujení, ale musíme zbavit organizmus od těžce rozeznatelných toxinů.
Metoda dr. Farokha J. Mastera
Homeopatický léčebný plán
Pacienti vykazující charakteristické symptomy
- stav prekancerózy
- častý výskyt rakoviny v rodinné anamnéze
Tyto pacienty léčíme konstitučními léky a máme velmi dobré možnosti na úplné vyléčení. Léčbu začínáme střední potencí a jen pomalu zdviháme potenci léku.
Pacienti nevykazující charakteristické symptomy
- Nemoc v rozvinutém stádiu – hodně metastáz.
- Pacienti citlivě reagující na chemo a radioterapií – během terapie.
Homeopatický lék zvolíme na základě lokalizace nemoci. Podáváme nízké (popřípadě střední) potence.
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
