TAGS-Skyblue

Domů  |  Stahování | Odkazy | Fórum | Váš účet

 - Ahoj Create an Account  Login    

Hledání



Pokročilé vyhledávání

Počet přístupů

Zaznamenali jsme
11399472
přístupů od měsíce leden 2007

Posledních 5 článků

· Nový ''genus epidemicus'' na koronavirus IV. [ 0 komentářů - 66 čtenářů ]
· Experimentální genová terapie jako depopulační nástroj[ 0 komentářů - 88 čtenářů ]
· Nejlepší obranou proti korona virusu je vlastní imunita![ 0 komentářů - 112 čtenářů ]
· Experimentální genová terapie vedoucí k trvalému poškození zdraví[ 0 komentářů - 73 čtenářů ]
· Homeopatická pomoc s vedlejšími účinky očkování a s tzv. "Longcovidem"[ 0 komentářů - 211 čtenářů ]

[ Více v sekci novinky ]

Homeopatická Materie Medika

· Aconitum nappelus (Acon.)
· Actae racemosa (Cimic.)
· Agnus cactus (Agn.)
· Allium cepa (All-c.)
· Aloe socotrina (Aloe.)
· Ammonium muriaticum (Am-m.)
· Antimonium crudum (Ant-c.)
· Antimonium tartaricum (Ant-t.)
· Apis mellifica (Apis.)
· Argentum nitricum (Arg-n.)
· Arnica montana (Arn.)
· Arsenicum album (Ars.)
· Arsenicum iodatum(Ars-i.)
· Aurum metallicum (Aur.)
· Aurum muriaticum natronatum (Aur-m-n.)
· Baryta carbonica (Bar-c.)
· Belladonna (Bell.)
· Bellis perennis (Bell-p.)
· Berberis vulgaris (Berb.)
· Borax (Bor.)
· Bromium (Brom.)
· Bryonia alba (Bry.)
· Caladium sequinum (Calad.)
· Calcarea carbonica (Calc.)
· Calcarea fluorica (Calc-f.)
· Calcarea phosphorica (Calc-p.)
· Cantharis vesicatoria (Canth.)
· Capsicum annuum (Caps.)
· Carbo vegetabilis (Carb-v.)
· Caulophyllum thalictroides (Caul.)
· Causticum Hahnemanni (Caust.)
· Chamomilla vulgaris (Cham.)
· Chelidonium majus (Chel.)
· China rubra (China.)
· Cocculus indicus (Cocc.)
· Coccus cacti (Coc-c.)
· Coffea cruda (Coff.)
· Collinsonia canadiensis (Coll.)
· Colocynthis (Coloc.)
· Conium maculatum (Con.)
· Corallium rubrum (Cor-r.)
· Croton tiglium (Crot-t.)
· Cuprum metallicum (Cupr.)
· Drosera rotundifolia (Dros.)
· Dulcamara solanum (Dulc.)
· Eupatorium perfoliatum (Eup-per.)
· Euphrasia officinalis (Euphr.)
· Ferrum phosphoricum (Ferr-p.)
· Fluoric acid (Fl-ac.)
· Gelsemium sempervirens (Gels.)
· Graphites naturalis (Graph.)
· Hamamelis virginiana (Ham.)
· Helonias dioica (Helon.)
· Hepar sulfuris calcareum (Hep.)
· Hydrastis canadiensis (Hydr.)
· Hyoscyamus niger (Hyosc.)
· Hypericum perforatum (Hyper.)
· Ignatia amara (Ign.)
· Ipecacuanha (Ip.)
· Kalium bichromicum (Kali-bi.)
· Kalium bromatum (Kali-br.)
· Kalium carbonicum (Kali-c.)
· Kalium iodatum (Kali-i.)
· Kalium muriaticum (Kali-m.)
· Kalium phosphoricum (Kali-p.)
· Kalium sulphuricum (Kali-s.)
· Kreosotum (Kreos.)
· Lac caninum (Lac-c.)
· Lachesis mutus (Lach.)
· Ledum palustre (Led.)
· Lycopodium clavatum (Lyc.)
· Mercurius solubilis (Merc.)
· Naphthalinum (Naphtin.)
· Natrum muriaticum (Nat-m.)
· Natrum sulphuricum (Nat-s.)
· Nitricum acidum (Nit-ac.)
· Nux vomica (Nux-v.)
· Opium (Op.)
· Oscillococcinum (Oscilloc.)
· Phosphoricum acidum (Ph-ac.)
· Phosphorus (Phos.)
· Phytolacca decandra (Phyt.)
· Platinum metallicum (Plat.)
· Podophyllum peltatum (Podo.)
· Pulsatilla pratensis (Puls.)
· Pyrogenium (Pyrog.)
· Rhus toxicodendron (Rhus-t.)
· Ricinus communis (Ric.)
· Rumex crispus (Rumx.)
· Ruta graveolens (Ruta.)
· Sabadilla officinalis (Sabad.)
· Sambucus nigra (Samb.)
· Sanguinaria canadensis (Sang.)
· Selenium metallicum (Sel.)
· Senna (Senn.)
· Sepia officinalis (Sep.)
· Silicea terra (Sil.)
· Spongia tosta (Spong.)
· Staphysagria (Staph.)
· Sticta pulmonaria (Stict.)
· Stramonium datura (Stram.)
· Sulphur sublimatum (Sulph.)
· Sulphur iodatum (Sulph-i.)
· Tabacum nicotiana (Tab.)
· Thuja occidentalis (Thuja.)
· Viburnum opulus (Vib.)
· Vipera redi (Vip-r.)
· Abrotanum

Informace


Powered by UNITED-NUKE

Valid HTML 4.01!

Valid CSS!

Rostliny a medicína z Nového světa - II.
Publikováno: Středa, 21.05. 2008 - 21:10:19 Od: vilcakul

Alternativní medicína

leto nám odeslal(a) následující článek: "Aztékové byli malý barbarský kmen, který začal ovládat území Mexika v 12.-13. století. Největším městským státem byl mexický Tenochtitlán. Město leželo na základech pilířů v jezeře, které bylo z části vysušeno a mimo jiného proslulo i plovoucími zahradami s rostlinami, které sloužili k obživě. Vůdce Aztéků, Montezuma II. (1502-1520) žil v obrovském bohatě zdobeném paláci, kde měl veliký harém a mimo jiného ptačí pavilon a botanickou zahradu, v níž zástupy zahradníků pečovali o cca 400 rostlin, převážně užívaných jako léčivé prostředky a zpracovávaných bylinkáři.

Po vpádu Španělů pověřil kněz Bernardino de Sahagún skupinu urozených Aztéků, aby přepisovali svůj vlastní jazyk latinkou a v několika knihách zdokumentovali historii, kulturu, rituály, lékařství, život a zvyklosti prostých i urozených Indiánů. Zprávy o účinnosti indiánské a hlavně aztécké medicíny se tak dostaly na španělský dvůr a do Evropy. Dochovaly se výroky Sahagúna o lékařské etice, které dodnes neztratily na významu, např.:" Lékař (ticitl) je léčitelem lidu, obnovitelem a ochráncem zdraví. Dobrý lékař je diagnostikem, který je zkušený a má dobré znalosti léčivých vlastností bylin, kamení, stromů i kořenů. Jedná umírněně, léčí nemocné, narovnává kosti, dovede připravovat léky, provádět chirurgická ošetření a ulevovat trpícím. Špatný lékař je podvodník, zanedbává ošetření, je nezkušený, zabíjí tím, že předávkuje léky, zhoršuje stav nemocného, ohrožuje život ostatních a předstírá, že pouze radí.
Očarovává lidi, je to věštec, čaroděj, svádí a uhranuje ženy." O lékařkách říká: " Lékařka dobře zná rostliny, kořínky, stromy a kameny a má s nimi zkušenosti. Dovede stanovit prognózu nemoci, posiluje a navrací zdraví, oživuje uklidňuje, šíří pocit spokojenosti. Podává léčivé nápoje, léčí různé choroby, provádí masáže, provádí chirurgická ošetření, odstraňuje nádorky z očí. Špatná lékařka dobré znalosti pouze předstírá, je chtivá, koná zlo, očarovává lidi, zabíjí lidi svými léky, škodí nemocným. Klame lidi, svádí je a kazí je..." Většina z toho, co víme o Aztécích i jejich medicíně, pochází právě z knih františkánského mnicha Bernardina de Sahagúna (1499-1590) a z Codexu Badianuse, který napsal indiánský lékař Martin de la Cruz a přeložil Juan Badiano, mexický spisovatel a učitel latiny v Tlaltelolku.
V roce 1570 Filip II. vyslal do Nového Španělska svého osobního lékaře Francisca Hernandeze. Hernandéz nashromáždil materiál o více než 1200 léčivých bylinách a napsal rozsáhlé dílo - čtyřiadavacet svazků obrazů rostlin a atlas zvířat. Uvádí, že Aztékové znali 7x více drog, než Římané. Aztékové rozeznávali přes 40 typů léčitelů, specialistů. K léčebným účelům užívali léky rostlinné (tabák, kakao, vanilka, gaujakové dřevo..), minerálního i živočišného původu, šňupací prášky, výplachy nosu, žvýkání bylin, alkoholické výtažky, zahuštěné nápoje, často i amulety z částí léčivých bylin nebo kamenů. Starý aztécký text popisuje "tlapamactli", podávání klystrýru k léčebným účelům takto: "Vložíme projímací prostředek do konečníku, do jeho břicha, vyhání červy nebo zemní červy, vypuzuje červy z vnitřností... Vypuzuje nemoci, postupně všechny tyto prostředky přinesou svůj lék na tělesné bolesti, zvýší odolnost.. Mají mu být podány saze, trocha promíchaná s gumou, vše se smotá do kuličky a zavede se do něj zezadu; tak vyvedeno je zespodu to, co snědl a vše, co v jeho těle jest." (Rytíř von Gall). Aztékové znali i klystýr do močové trubice. Portugalci ho převezli do Evropy již v 16. století.
Aztékové měli poměrně přesné představy o stavbě lidského těla, znali téměř všechny kosti, určili tepny, žíly, lymfatické cévy, nervy, pojmenovali a znali fci mnoha vnitřních orgánů. K léčbě, očistě těla a duše ale i k zábavě využívali lázně, masáže a minerální prameny. Parní lázně měly veliký význam v péči o těhotné a šestinedělky. Psychoterapeutickému lékařství Aztéků se věnuje Ruiz de Alarcóna v důležité a zatím neprávem zanedbávané zprávě z roku 1626. Část díla píše "pověrčivým lékařům a jejich léčebným procedurám" s uvedením mnoha magických formulí, dále se zabývá užíváním halucinogenních drog při léčení, jiná kapitola nese název "O poruchách a nemocech, které vznikají nedovolenými milostnými vztahy".

Inkové si podrobili kmeny v oblasti And. Ve státě Inků existovalo povolání lékaře a lékárníka, znalost a využití bylin i praktikované léčebné postupy byly díky centralistické politice Inků podobné. Bylinkářské obchodní cesty jsou vesměs zachované dodnes. Nemoci Inkové spojovali s minulým chováním a kouzly, také je pojmenovali a sledovali i v časové linii jako epidemie. Když onemocněl vládnoucí Inka (capac inka), poddaní se zřejmě dopustili velkého hříchu, neb on sám, jako "syn slunce" nemohl spáchat hřích ani porušit tabu. Inkové, vedle mistrovského chirurgického umění, užívali k léčení krev zvířat a jejich vnitřnosti. Znalost léčivých rostlin byla tradičně na vysoké úrovni, byla vyžadována a ceněna. V užití léčivých rostlin prosluli například výrobou a užitím balzámů. "Peruánský balzám" pochází ze stromu Moryxylon. Olej z jader se užíval k ošetření ran, kůra proti horečce. V kečujštině se balzámovník nazýval quina-quina (kůra-kůra), později byl tento název přenesen na klasické chinovníky. Dále znali minerální léky, měď, síru, arzén, jíl, hlavně k léčení ran, ale používali je i vnitřně. K léčení a k odvracení možných nemocí využívali náboženské a rituální praktiky. Důležitou léčebnou procedurou byla také zpověď.
Kronikáři zachytili lékařské a léčitelské umění Inků, ale bohužel již velmi málo z umění dalších pralesních kmenů.

Mayové, někdy označovaní za Řeky Nového světa, byli stejně záhadní jako oslňující. Jméno Mayové dostali od svých porobitelů. Věřili, že žijí ve třetím období od začátku světa. V prvním žili trpaslíci, v druhém obři a období zanikala potopou světa. Jejich život byl velkou měrou řízen náboženskými rituály, nemoc považovali hlavně za důsledek minulého chování. Rukopisy Mayů byly zničeny španělskými dobyvateli. Dochovala se pouze zpráva méridského biskupa Diega de Landa z roku 1566 a některé knihy sepsané mayskými kněžími v koloniálním období. Mayové sestavili vůbec nejpřesnější astronomický kalendář. Medicína a lékařství Mayů byly podobné jako u Aztéků a Inků, rozlišovali však daleko více duševních chorob a dobře je popsali. Znali infekční choroby, první popsali příjici ve všech jejích stadiích (k léčení užívali gaujakové dřevo), leishmaniosu, pintu a další. Rostlinné léky užívali k léčbě nejčastěji a na vysoké úrovni, oblíbené byly sirupy. Využívali náboženské metody, zaříkávání, pouštěli žilou, zevně aplikovali různá mazání.

MUDr. Kurt Pollak, Medicina dávných civilizací,
Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny, "

 
 

Přihlásit se

Přezdívka

Heslo

Bezpečnostní kód: Bezpečnostní kód
Do tohoto pole vložte bezpečnostní kód:

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.

Související odkazy

· Více o tématu Alternativní medicína
· Další články od autora vilcakul


Nejčtenější článek na téma Alternativní medicína:
Očista těla podle fází Měsíce

Hodnocení článku

Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 1

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti


 Vytisknout článek Vytisknout článek

"Rostliny a medicína z Nového světa - II." | Přihlásit/Registrovat | 0 komentářů
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím zaregistrujte se.


© 2006 - 2021 vilcakul (Všechna práva vyhrazena, kopírování a šíření materiálů jen se souhlasem autora!!!)
Materiály na serveru vilcakul.extra.hu jsou odborného zaměření a mají pouze informační a vzdělávací charakter. Tyto stránky nenahrazují lékařskou péči, jsou pouze možnou alternativou.
Jejich případné využití je třeba vždy konzultovat s homeopatem nebo s lékařem a je ve vaší plné odpovědnosti.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.07 sekund

TAGS-Skyblue theme designed by American Nuke Net