leto nám odeslal(a) následující článek: "Vanilku původně ctili, používali při svých rituálech, užívali jako koření a lék Indiáni Jižní Ameriky, odkud pochází. Pralesní Indiáni věřili, že vůně vanilky umožňuje kontakt s bohy, Lakadonové ji přidávali do kadidel při svých zpěvech na počest bohů, jejich ženy ji používaly jako parfém i afrodiziakum.

Kněžími Totonaků byla prohlášena za posvátnou, pojmenována Caxixanath, tedy záhadná a tajuplná květina a dle pověsti byla obětována bohyni tkalcovství a jídel. Vůně vanilky byla považována za esenci duše dcery krále Tenitzli z dynastie Totonaků jménem Tzacopontziza, tedy Jitřenka. Krásná princezna byla zasvěcena bohyni tkalcovství. Sloužila v chrámu a přesto, že se nesměla stýkat s muži, zamiloval se do ní urozený mladík a Jitřenku unesl. Prchající milence zastavila ohnivá nestvůra, kněží je zabili a obětovali bohyni. V místě zabití uschla tráva a na pustině vyrostla houština. Poté se ze země vyplazila liána, ovinula se kolem keřů a šířila kolem sebe opojnou vůni - esenci Jitřenčiny nevinné duše, usoudili kněží. Proto Totonakové vanilku uctívají, užívají ji jako lék i koření.

Stálezelená liána Vanilla je příbuzná orchidejím a její květy se otevírají jen na dvacet čtyři hodin. Opylují je místní včely bez žihadel, ve starém Mexiku považované za symbol tvoření a drobní kolibříci, považovaní za symbol fallu a milostného kouzla. Touto přírodní a symbolickou konstelací vysvětlují Indiáni afrodiziakální působení vanilky.
I evropský název "vanilka", jak uvádějí slovníky, pochází ze španělského názvu vainilla, zdrobnělina z vaina, tj. pochva, i lusk (původně z latinského vagína).

Indiánští léčitelé Mayů, Toltéků a Aztéků vanilku - tlilixochitl-černý květ nebo lusk, užívali k posílení srdce, při latentní a akutní úzkosti, únavě, zvláště sexuální, přidávali ji do svých posilujících nápojů. Starý mayský text uvádí:" Krev ve stolici. Vezmeš vanilku, tu, která se jinak přidává do kakaa a rozmělníš ji na prášek. Vypij ji. Je dobrá i pro ty, kdo plivou krev."
Lékař Augustin Farfán, který působil v Mexiku, ve svém Tractado z roku 1579 doporučil vanilku při bolestech v ústech a v břiše, proti ledvinovým kaménkům, chronickým bolestem. Později byla uváděna i jako prostředek podporující menstruaci, látku stimulující mozek a lék proti větrům.
V Evropě se také užívala jako afrodiziakum, lék ke stupňování potence a proti hysterii, přidávala se do polštářků, kde s peruánským balzámem měla vyvolávat erotický žár.

Dnes se vanilka pěstuje na plantážích např. Jávy, Cejlonu, Tahiti, Madagaskaru, Bahamách, kde se uměle opyluje. Nezralé fermentované tobolky se požívají hlavně jako koření. Vanilkové lusky se prodávají neprodyšně zabalené celé, mleté, ve formě tinktury či éterického oleje.

Hlavní aromatickou látkou ve vanilce je vanillin, který má antiseptické a anestetické vlastnosti, dále obsahuje gluccovanillin, kyselinu vanillovou, anýzovou, pryskyřice, třísloviny, enzymy, tuky. Vanillin se vyrábí i polosynteticky z eugeniku.
Pravý vanillin se jako léčivo nebo afrodiziakum doporučuje používat ve formě tinktury. Rozdrcené vanilkové lusky rozdrtíme a přelijeme cca 70% alkoholem. Po devíti dnech scedíme. Užívá se denně po několika kapkách. Doporučuje se tinkturu trochu osladit prodloužíme tím její trvanlivost.

Vanilka - vanilla, je jednou z indiánských bylin, které se využívají homeopatii.
Základní tinktura a nízká ředění podporují sexuální touhu a příznivě stimulují mozek. Běžně se používají ředění D6- D30 a i v homeopatii je považována za prostředek podporující menstruaci a afrodiziakum.

čerpáno z knihy Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny"