Marketingová schůze pojišťovny. Sedíte s ostatními kolem kulatého stolu, pijete kávu a posloucháte úvodní slova ředitele Bručouna. Ve vašem žaludku se rozšíří šimravý pocit, asi tak příjemný jako při skoku z desetimetrové věže. Pozadu a se zavázanýma očima. Potom otočí šéf hlavu směrem k vám a řekne: „Tak, pane Strašpytle, vysvětlete nám, prosím.....

Už při prvních slovech dojde k něčemu velmi zvláštnímu. Vaše tělo se pokryje studeným potem, srdce začne bít rychleji a citelněji, žaludek se stáhne v křeči, v ústech je najednou sucho a vyprahlo. Ale to nejhorší: hlava je zničehonic úplně prázdná! Ještě před čtvrthodinkou tam leželo všechno hezky čistě srovnané: nové statistiky nehod, reklamní koncept pro novopečené řidiče, návrhy na postupné zavádění kombinovaných pojistek.....
A teď jen chaos, panika a pár nepochopitelných úlomků. Ještě že pan Strašpytel nezapomněl své podklady a po několikerém odkašlání a doušku vody zní zase jeho hlas docela obstojně. Předloží svou záležitost, sklidí potlesk a potom se jde do kantýny. Takže to dobře dopadlo, ale „potom se vždycky cítím jako mokrý ručník právě vytažený ze ždímačky“. Pan Strašpytel zná tyhle návaly paniky, sucho v ústech a myšlenkové bariéry už dlouho – vlastně už od svých školních let. Je to jako tréma u herců, myslí si, to asi nikdy nepřejde. S trémou má pravdu, s tím druhým ne.
Jakkoliv eufeministicky tento pocit popíšeme, je to prostě STRACH – strach ze selhání, z blamáže, z vypadnutí z role nebo ze ztráty sympatií. Tento strach je asi hlavní měrou odpovědný za to, že dnes ještě vůbec existujeme jako lidský rod. Pro člověka doby kamenné existovaly v okamžicích nebezpečí (a tenkrát to bylo většinou bezprostřední nebezpečí ohrožující život) jen dvě alternativy: hned zaútočit nebo hned utéct. Ale pro kteroukoli z nich bylo zapotřebí strachu jako hlásiče poplachu, který navíc mobilizuje další energii.
Abychom to pochopili, představíme si, co se v nás odehrává, když „máme strach“. Lépe a rychleji než jakýkoli poplašný systém reaguje naše tělo v desetinách sekundy, v jasně ohraničených stupních jako „alarm“ a „mobilizace“. Tady je funkční plán našeho poplašného systému:

Stupeň 1: Smyslové orgány hlásí nebezpečí nebo možné ohrožení do mozkové kůry.
Tělesný stav: uvolněný.
Stupeň poplachu: zelený.

Stupeň 2: V naší mozkové kůře probíhá, podobně jako u vyhledávajícího programu počítače, kontrolní proces. Vylučujeme možné chybné významy a „uvědomujeme“ si nebezpečí.
Tělesný stav: uvolněný.
Stupeň poplachu: žlutý.

Stupeň 3: Naším mozkem sviští spěšná hlášení. Signály nebezpečí dobíhají do hypothalamu (části mezimozku) a vzbuzují tam strachové emoce, které zase míří do hypofýzy (podvěsku mozkového). Hypofýza vylučuje v setině sekundy do krve hormon ACTH.
Tělesný stav: uvolněný.
Stupeň poplachu: oranžový.

Stupeň 4: Kůra nadledvinek registruje ACTH v krvi a vylučuje adrenalin. Tento hormon uvede celý náš organizmus bleskově do stavu nejvyšší pohotovosti – ať už k útěku nebo k útoku, to teď ještě nelze rozhodnout.
Tělesný stav: vzrušený, srdeční frekvence a krevní tlak stoupá, dech se zintenzivňuje, vyráží pot, činnost žaludku je přerušena, aby byla zastavena zbytečná spotřeba energie a aby bylo k dispozici co největší množství síly.
Stupeň poplachu: červený.

Stupeň 5: tento vzrušený stav celého těla je opět hlášen zpět do mozku, přičemž teď část mozkového kmenu zašne pravidelně zásobovat velký mozek impulzy. Tím je kůra velkého mozku uvedena do nejvyšší pohotovosti, protože teď registruje ty správné povely pro tělo v nejvyšším napětí: útěk, útok nebo „falešný poplach“. Všechny podněty z okolí jsou nyní velmi přesně vnímány, lépe vidíme, ostřeji slyšíme, celkově jsme ve stavu nejvyšší pozornosti.
Tělesný stav: jako 4, s vyšší bdělostí všech smyslových orgánů.
Stupeň poplachu: tmavě červený.

Tak a teď by se vlastně mělo něco stát, protože jsme optimálně připraveni na nebezpečí. Ale většinou – především v tomto století, které je velmi chudé na přímá, osobní ohrožení – se nestane nic. Tělo se ale musí po odtroubení poplachu zbavit nahromaděného napětí. Proto řidiči tak rádi křičí na své „protivníky“, tím častěji, čím hůře sami jezdí. Pokud není nahromaděný tlak rychle odbourán, napětí zůstává – jsme „přetažení“.

Strach při náhlé hrozící autonehodě, strach při hřebenové turistice na mokrých skalách, strach při náhlém přepadení v temném parku – to je pochopitelné. Ale při referátu o nové marketingové strategii, při pohledu na dopisní obálku s modrým pruhem nebo při rychlé, neočekávané otázce dopravního policisty?

V dlouhém období mezi kyjem doby kamenné a neutronovou bombou se změnily i naše strachy. Z přímých se staly nepřímé. Strachy z očekávání a ze selhání. Ale i strach, když musíme vystoupit na veřejnosti – pro úředníky je takovýmto představením třeba právě vystoupení před nadřízenými, stejně jako pro filmové hvězdy premiéra a pro politiky projev v parlamentu. A nejeden, aby se zbavil strachu, užívá tablety nebo drogy před velkým vystoupením, což patří u hudebníků, herců nebo politiků více méně k dobrému tónu, nemůžeme se pak divit, že většina lidí sáhne zcela bez zábran po prášcích na uklidnění. V kruzích managementu to dnes dělá už každý druhý.

Není těžké tvrdit, že to je naprosto nesprávná cesta pro překonání strachu. Ale jak tedy postupovat? Ze všeho nejdřív by každý, pro něhož je tento problém aktuální, měl akceptovat, že má strach. Žádné návaly horkosti podmíněné počasím, žádná náhlá „žaludeční nevolnost“, žádné propocené košile, protože „deodorant selhal“. Strach ze selhání, ze zesměšnění, z toho, co ostatní očekávají.

Tím, že tohle člověk sám sobě přizná, učiní už první krok k překonání strachu. A k tomu malý test:
JAK SNADNO PODLÉHÁTE STRACHU?

Odpověď: Ano Ne
1. Někdy mě napadají myšlenky, které bych nikomu neřekl, protože je mi to trapné. 0 3
2. Často mi přijde zatěžko se na nějaké oslavě pořádně uvolnit. 4 1
3. Když jsem se jednou vůči druhému nesprávně zachoval, zabývám se tím třeba celé dny.4 1
4. Vlastně se velmi zřídka cítím sklíčený a vyřízený. 1 4
5. Snadno dostávám bušení srdce. 4 1
6. Strach je pro malé děti a hlupáky. 5 0
7. Většinou jsem klidný, hned tak mě něco nebo někdo nevyvede z míry. 1 4
8. Moje nálada se často mění – většinou bezdůvodně. 4 1
9. Nikdy neodkládám věci, které bych měl udělat dnes, na zítřek. 5 0
10. Doma nepotřebuji žádný zvláštní pořádek. Když něco hledám, najdu to i v tom největším chaosu. 1 4
11. Kdyby neexistovala kontrola, jezdil bych klidně „načerno“. 0 5
12. Myslím, že mě moji přátelé považují za hodně čilého a živého člověka. 1 4
13. Většina mých přátel a známých je bázlivější než já. 1 4
14. Absolutně nic mě nevyvede z klidu, ani sebevětší nepříjemnost. 5 0
15. Vlastně si raději čtu a dívám se na televizi, než abych se setkával s jinými lidmi.4 1
16. Někdy mluvím o věcech, o nichž nemám ani ponětí. 0 3
17. Často se mi zdá, že se na mně cizí lidé dívají kriticky. 4 1
18. Jsem rád mezi lidmi. 1 4
19. Někdy se dokážu rozzlobit. 0 5
20. Mám podezření, že beru mnoho věcí vážněji, než většina ostatních lidí. 4 1
21. Nikdy neporuším slib, i když je to pro mě třeba obtížné. 5 0
22. Není pro mne problém dát nudné oslavě ten správný švih. 1 4
23. Někdy rád roznáším klepy o druhých. 0 5
24. Vyprávět vtipy nebo dělat s ostatními hlouposti mi nesedí. 4 1
25. Spontánní myšlenky dokážu velmi rychle vyjádřit slovy. 1 4
26. Když dokončím nějakou práci, jsem často nespokojený a myslím si, že jsem to mohl udělat lépe. 4 1
27.Když se bavím s ostatními, většinou dlouho nepřemýšlím o svých odpovědích. 1 4

Nejdřív si prosím spočítejte, jak často jste zakroužkovali „5“. Pokud to bylo 3x nebo častěji, raději si test hned zopakujte. Dělat takový test má smysl, pokud se na něj člověk soustředí a každou otázku zodpoví poctivě a sebekriticky. Tři pětky nebo více poukazuje na to, že si věci a chování zkreslujeme nebo si sami sebe představujeme tak, jak bychom chtěli být viděni i očima ostatních. Potom všechny pětky v testu škrtněte – sčítají se jen zbylé výsledky.

18 – 24 bodů
Patříte ke stabilním a extrovertním osobám. Nic vás je tak nevzruší a vaše zájmy jsou směřovány ven. Strachu nepodléháte příliš snadno, ale možná máte z tohoto důvodu nesnáze při setkání se skutečným ohrožením. Zapamatujte si: „Opatrnost je nejlepší součástí udatnosti“, jinak budete (v přeneseném smyslu) nejlepším kandidátem na hrdinskou smrt.

25 – 48 bodů
Necháváte se rychleji, než je to nutné, vyvést z rovnováhy strachovými podněty. Skutečné obtíže vám z toho vznikají málokdy. Dokážete se relativně snadno uvolnit, ale měli byste to trénovat i nadále, abyste reagovali klidněji i při silných strachových podnětech.

49 – 72 bodů
Strachu podléháte nadprůměrně snadno, to znamená, že většinu ohrožení si buď jen představujete nebo nebezpečí v představách příliš přeháníte. Labilní a spíše do sebe uzavření lidé skutečně více trpí pocity strachu. Proto byste potřebovali vydatný dechový a uvolňovací trénink, u určitých nadměrných strachů a fóbií pomoc odborníka.

HOMEOPATIKA NA STRACH A FÓBIE: Aconitum - Náhlý panický strach. Intenzivní pocit strachu a úzkosti.Strach ze smrti, ale i z budoucnosti. Tělesný a duševní neklid.
Argentum nitricum - Obavy z nějaké události. Melancholie. Nedostatek sebedůvěry. Impulzivní typ, vše chce dělat ve spěchu. Chuť na sladkosti. Strach vyvolává průjem.
Calcarea carbonica - Bojí se, že přijde o rozum. Má stále tušení, že ji potká neštěstí. Je naplněna obavami.
Gelsemium - Citové rozrušení a strach způsobí somatické (tělesné) onemocnění. Skleslost, otupělost, apatie. Tréma a strach ze zkoušek.
Kali carbonicum - Ustrašenost. Nenávidí samotu.
Phosphorus - Četné fóbie, velká citlivost až přecitlivělost.
Pulsatilla - Strach ze samoty a ze tmy. Dělají mu/jí dobře projevy soucitu. Může mít sklon k plačtivosti. Bojácnost a nerozhodnost.

Užívejte potenci 30C každých 15 minut, dokud nedojde k trvalému zlepšení. Pokud si přejete, aby vám lék pomohl při určité zvláštní příležitosti (například před pohovorem nebo zkouškami), vezměte si den předtím tři dávky a další dávku ráno před danou událostí.

Strach se prozradí. Kdo si nechce přiznat, že má strach, ať někdy zkusí sám sebe pozorovat. Nejdřív v klidné situaci ( v rodině, v kruhu přátel, o samotě, s cigaretou...) - jaké je vaše držení těla? Jak leží vaše paže – zkříženě nebo volně? Jaký máte pocit v žaludku? Jak dýcháte? Jak zní váš hlas?

Potom se pozorujte podle stejných hledisek v nepříjemné situaci. Teď si rychle uvědomíte rozdíly. Nohy se často k sobě přimykají, ruce hledají oporu, ale nejnápadnější je určitě dýchání. Uvolněně člověk dýchá zhluboka a pomalu do břicha. Napjatě naproti tomu mělce a jen hrudí.
Právě tento jev vám ale může pomoci, abyste se uvolnili i v nepříjemných situacích. Člověk se nemusí stát přímo jogínem, který ovládá svůj dech tak, že se potřebuje nadechnout jen dvacetkrát za hodinu. Ve všech učeních Dálného východu je možné s pomocí kontroly dechu ovládat tělo, ducha i duši. Moderní psychologie si osvojila tyto staleté principy a vyvinula z nich nejrůznější tréninkové programy. Všechny ale mají společná určitá základní pravidla. A když je člověk zná a osvojí si je, může si vyvinout snadno i vlastní „dechový program“.
Toto hluboké a řízené dýchání pomáhá nejen proti strachovým blokádám, napětí a slabosti. Stabilizuje také krevní oběh a podporuje látkovou výměnu. Takže zhluboka dýchat a pramen mládí máte na dosah!

Literatura:
Petr Orzechovski a Robert Griesbeck – Vstup do nového života
Dr. Barry Rose a Dr. Christina Scott – Moncrieffová – Homeopatie pro ženy
Česká lékařská společnost J. E. Purkyně – Informace a rady lékaře