Překročit TABU znamenalo stát se jím. Určité porušení tabu bylo možno odčinit pokáním a očišťovacími ceremoniemi. V jiných případech očividně stačila autosugestivní nebo sugestivní víra společenství v kouzelnou sílu, proti které se opovážlivec rouhal. Mohla ho i zabít. Ve svém výkladu se Freud vyjadřuje kriticky: „Úzkost ani démony nelze v psychologii hodnotit jako poslední věci, které vzdorují každému dalšímu vysvětlení. Bylo by tomu jinak, kdyby démoni skutečně existovali. Víme však přece, že jsou stejně jako bozi výtvory duševních sil člověka.“

S podobným jevem se můžeme setkat u dětí, kterým něco důležitého nebylo vysvětleno, a ony se pak stávají obětí svých vymyšlených interpretací. S takovým druhem „sebenaplňujících proroctví“ se často setkáváme v souvislosti s tabu smrti. Sotva kdo si dá práci s tím, aby dětem vysvětlil, co znamená umírání a smrt.

Příklad ze života:
Marika, kterou mi matka přivedla, trpěla nutkavou neurózou. Každý večer musela zkontrolovat všechny dveře a okna domu, v němž žije s rodiči, příbuznými, ale i a se třemi dalšími sourozenci, aby se ujistila, že je všechno dobře zavřeno. Rodina patří mezi sociálně slabé, ze sociálně znevýhodněného prostředí. Marice je11 let a k provedení tohoto rituálu potřebuje asi dvě hodiny. Dokud to neudělá, nemůže jít spát. A zbytek rodiny také ne. Jít do postele je možné až po půlnoci. Když ke mně se svou matkou přijde na psychoterapii, která ji má osvobodit od nutkavého chování, okamžitě mi hypoteticky vytane na mysli podezření na potlačené noční zneužívání. Rozhodnu se ale, že se touto domněnkou, která se až příliš vnucuje, nenechám ovlivnit a budu pátrat po tom, jaký potlačený zážitek mohl vyvolat toto jasně obranné chování. Najdu strach ze smrti.
Protože je matka na žádost dcery přítomna, můžeme snadno zařazovat pocity, které se dostavují během terapie. Když bylo Marice asi pět let, zemřela během záchvatu její skoro o dva roky mladší, duševně postižená sestra. Byl to její nejmilejší sourozenec. Marice řekli jenom to, že si ji „odnesla smrt“, protože v důsledku šoku, zármutku a všedních starostí s tolika dětmi si nikdo neudělal čas na vysvětlení. Nikoho ani nenapadlo, že Marika má zmatené představy a že je nutné s ní situaci trpělivě probrat krok za krokem. „Tak malé dítě tomu přece ještě nerozumí!“ a „Všichni měli co dělat sami se sebou...“ či „Mluvením nikoho nevzkřísíme!“ - takové názory zastávali dospělí. Marika prožívala „Smrt“ personifikovaně a jako permanentní ohrožení všech, jejichž život pro ni byl významný, ale i jako ohrožení sebe samé. Bylo pak logické, že nemohla jít spát, dokud se neujistila, že se „Smrt nedostane dovnitř a že si nemůže nikoho odnést“.
Protože se zároveň se svým večerním rituálem dostávala do izolace, tak se stalo, že pro zbytek rodiny jako by skutečně „zemřela“. Jako náměsíčná, jako duch bloudila domem a všechny děsila, i když to právě vůbec neměla v úmyslu. V tomto případě bylo relativně snadné během jediné terapeutické hodiny dosáhnout „usmíření s vnitřním dítětem“. Marika byla v šoku ze strachu, z úleku. Smrt sourozence přišla náhle a velmi silně ji zasáhla, vylekala, něco uvnitř prasklo, hnulo se. Vznikl chronický stav paniky, úzkosti, děsu, vnitřního zmatku. Dostala jednu dávku ACONITUM C6 a uklidnila se. Od té doby je Marika bez obtíží, obsese zmizela.

Freud shrnul, že tabu se týkají většinou schopnosti slasti, svobody pohybu a obcování. Já si myslím, že slouží především k zachování moci. „Náčelnící“, vůdčí osoby, chtějí zabránit tomu, aby jejich moc nebyla zpochybněna, nebo aby se nestali bezmocnými.
Jestliže Freud se jen mimochodem zmiňuje, že „nejosobnějšímu majetku“ patří v Austrálii i nové jméno, které chlapec dostane, když je přijat mezi muže. Jméno je TABU a mladý muž je „musí uchovat v tajnosti“. Tím se dotýká asi nejpodstatnějšího mocenského nástroje, který existuje: POJMENOVÁNÍ. Dejme TABU jméno, pojmenujme jej a je po TABU.

Když mi bylo šest let, zemřela mi babička, nejmilovanější osoba mého bezútěšného dětství. Až dnes, kdy se sama pomalu stávám babičkou, jsem se při psaní těchto řádků smířila s krutou pravdou, kterou jsem si jako malé dítě neuměla vysvětlit. Nikdo si neudělal čas, odchod babičky mi nevysvětlili. Jeden den tu byla, hrála si se mnou, vysvětlovala, chápala, druhý den bylo prázdno, smutno, nikdo nepřišel, nevzal mne za ruku, nepohladil.....Zatvrdila jsem se, stáhla do sebe, do svého vnitřního světa, kam jsem již nikoho nepustila na dlouhou řádku let. Myslím, že jsem i přestala komunikovat s ostatními členy rodiny. Povídala jsem si s babičkou uvnitř, vedla s ní vnitřní dialog. Když jsem si nevěděla rady, rozmlouvaly jsme spolu svou řečí, vždy mi nějak poradila, jak dál. Byla jsem často rodiči bita za nepřítomnost, neuposlechnutí příkazů, nesplnění jejich přání. Dnes vím, že jsem tam s nimi nebyla, byla jsem s babičkou a vedla s ní tajnou rozmluvu o své budoucnosti...... Vždy tam uvnitř byla, vždy mi poradila, pomohla na životních křižovatkách, takový ten anděl strážný, jak se říká. Smrti jsem dala jméno po babičce: Marie. Tabu zmizelo.

Jako každý člověk se bojí změny, tak smrt je vlastně taky taková změna. Strach ze smrti je proto často strachem z nuceného přechodu do jiného světa. Jedná se o přechod do jiného stavu vědomí. Při narození a umírání je velmi důležitá klidná atmosféra.

Léky na ulehčení přechodu z jednoho světa do druhého:
Aconitum nappelus - Smutné myšlenky, strach, zklamání, zoufalství.
Arsenicum album - Slabost, vyčerpání, ztráta sil, strach ze smrti, smrtelný pot.
Calcarea carbonica - Strach ze smrti. Pocit beznaděje kvůli uzdravení z choroby. Citlivost ke krutosti a násilí. Temnota zhoršuje duševní stav. Zoufalé pocity ze strachu ze smrti.
Carcinosinum burnett - Strach ze smrti. Citlivost ke krutosti a násilí. Zármutek ze smrti jiných. Pocity viny a zoufalé pocity z neuzdravení.
Cimicifuga racemosa - Hovorný při deliriu, neklid. Strach ze smrti a šílenství. Emocionální vzdýchání.
Conium maculatum - Slabost myšlení a paměti u starých lidí se závratěmi, třesem a mdlobou. Nejistota při mluvení, křeče, ochrnutí, hluchota. Lhostejnost.
Cuprum metallicum - Zlost, není smířen, brání se, bojuje, rychlý úbytek sil, vyčerpání.
Gelsemium sempervirens - Ztráta ambicí. Děs z vystoupení na veřejnosti. Hystérie. Pocity duality. Strach ze smrti. Touha po světle. Zbabělost.
Graphites naturalis - Citlivý na hudbu a maličkosti. Strach ze smrti. Nerozhodnost. Myšlenky na smrt a strach z útrpení.
Kalium arsenicosum - Strach ze smrti. Neklid v noci a záchvaty paniky. Úzkost o zdraví.
Lac caninum - Deprese smutek. Touha zemřít a strach ze smrti. Zuřivost a pocity vzteku.
Lilium tigrinum - Neklid, pocit nucení k odchodu. Strach z ďábla, ztráta naděje na spasení. Náboženské spojení, snaha a aktivita být ve spojení s Bohem.
Natrium muriaticum - Rozhořčení, pláče, není smířen s odchodem, brání se.
Nitric acid - Přecitlivělost a delirium. Hystérie. Klení a naříkání. Strach ze smrti a úzkost o zdraví. Zlost a zoufalé pocity.
Nux moschata - Stav opojení, člověk je mimo. Výpadky vědomí. Ochablost postavy.
Nux vomica - Alkoholik. Přecitlivělost, hrubost a hádavost. Strach ze smrti, z pohledu na krev a nůž.
Opium - Pacient je duchem jinde, necitlivost na léky. Vědomí, jako by již byl mimo. Bezbolestnost potíží, ale bojí se posledního kroku.
Phosphorus - Citlivý a společenský. Hodně strachů: ze smrti, samoty, z hrozící choroby, bouřka. Útěcha zlepšuje, hrozné věci ho velmi ovlivňují.
Platinum metallicum - Afektovanost. Egoismus a pocit duality. Strach ze smrti a šílenství. Rozmarnost, hystérie.
Secale cornutum - Delirium, duševní poruchy, zuřivost, přecitlivělost CNS.
Stramonium - Delirium po vzteku, zuřivosti, nechuť déle žít.
Sulphur - Kolika a delirium tremens.
Tabacum nicotiana - Strach ze smrti, chuť na cigaretu.
Samozřejmě by tu mohli být léky z říše zvířat (hadi) a z rostlinné říše (drogy).

Je téměř nemožné čelit nemilosrdnému faktu smrti. Nikdo nepopírá, že všichni musíme zemřít (jediná spravedlnost na světě), ale žijeme dál bez toho, abychom přiznali, že nás smrt pronásleduje. A s každým výdechem je nám blíže.

Tuto obranu prý vytváří vědomá mysl, aby se vyhnula hrozbě podvědomé mysli.

Jestli je to tak, tak se nemáme čeho bát. Smrt je jen další začátek života, ale v jiné formě vědomí. Ten, kdo alespoň jednou v životě miloval nebo byl milován, bude spasen.

Smrt je totiž důsledná a na rozdíl od člověka neúplatná!