Tento lék uvedl do podvědomí homeopatů dr. Tinus Smits, který ve své praxi objevil případy, které nepokrýval žádný doposud známý lék. Tak podal lék Saccharum officinale a tím ho začal zkoušet. Tento lék je vyroben z čerstvého stonku cukrové třtiny a připraven dle homeopatického lékopisu. Dr. Tinus Smits také začlenil objev tohoto léku do své homeopatické filozofie, kterou nazval „Inspirující homeopatie“. Ve své filozofii doposud identifikoval 7 univerzálních vrstev, které se dotýkají celého lidského pokolení. Univerzální úrovně najdeme u každé lidské bytosti; jsou určitými částmi procesu, kterým musí každý člověk v určitém momentu svého vývoje projít, aby se znovu spojil se svým centrem - jsou vyjádřením cesty ke svému Já.

Saccharum officinale bylo přiřazeno k univerzální úrovni, která má problém s láskou, esence tohoto léku je: nedostatek lásky. Proto je základním životním problémem pacientů typu Saccharum to, že hledají zoufalé lásku a pozornost druhých lidí. Problémem je však nedostatek sebelásky, který projektují do svého okolí, ať už je to rodina nebo partner. Tento problém je zvýrazněn i zvýšenou potřebou sladkostí a cukru jako náhražka za neposkytnutou lásku a pozornost. Dlouhodobé užívání cukru ve velkém množství poškozuje lidský organizmus, přesto se nikdo na světě nezaobírá tímto problémem. I zde platí zlaté pravidlo: „V malém množství lék a ve velkém jed“.

Já sám jsem začal používat tento lék ve své praxi, ve všem se potvrdila slova dr. Tinuse Smitse a myslím si, že díky němu je mi několik pacientů vděčno za vyléčení. Stačilo následovat jeho příkladu, držet se jeho postupů a výsledky se pak dostavovaly sami. Pro názornost bych chtěl uvést pár případů:

Případ č. 1:
15.10.2004 přichází ke mně maminka se sedmiletým děvčátkem, při odebírání případu maminka uvádí, že malá má největší problém s kuřími oky (tvrdé zduření kůže), které se jí objevují hlavně na chodidle pravé nohy. Tyto kuří oka byly už vícekrát vypalované u lékaře a holčička z toho už má stres, že by tam měli zase jít. Proto jsem její mamince navrhl homeopatickou léčbu a řekl jí, že ty kuří oka se dají odstranit i bez té nemilé procedury. Kuří oka byly i na levé noze a dokonce se objevily i na rukách, odkud pak zmizely. Kuří oka svrbí a štípou, nejdřív se objevily na pravém chodidle, v teniskách tlačí a bolí. Objevily se v únoru po plavaní, chodili do sprchy bosí, pak byla nemocná.

Dalším důležitým aspektem případu je velká závislost malé na mámě, má stres z toho, když pro ní máma přijde pozdě do školy. Má strach z toho, že pro ní máma nepřijde, je na ní hodně vázaná. Velkým tématem je pro ní i jídlo, ráda jí – vyžaduje tím pozornost matky. Odmalička si strašně kouše nehty, neví se toho zbavit, jako mimino brzo odmítla cumel.

Ptám se na její chování? Předvádí se, chce být středem pozornosti, je dost rozmazlená. Není stydlivá, vystoupení na veřejnosti pro ní není problém. V škole je dobrá a disciplinovaná, doma je naopak živá a blázní se. Je ráda venku, toulala by se v jednom kuse, moře ji zlepšuje, zmizely tam i ta kuří oka. Pozitivní vliv mají na ni hory a příroda, hory a lyžování zbožňuje. Bojí se bouřky, zatahuje doma žaluzie. Doma je dominantní, ve škole se přizpůsobí, nevšímá si ostatních dětí, ty ji nezajímají. Pláče, když ji není něco dovolené, nebo když něco chce a nedostane to. Přecitlivělost na opuštění matkou. Nadměrná hovornost.

Těhotenství bylo doprovázeno velkou touhou po jídle, matka přibrala 11 kilogramů. Porod byl umělé vyvolán, kvůli tomu, že její doktorka odjížděla do Ameriky. Neotevírala se, trpěla 10 hodin, děvčátko se narodilo přidušené, museli jí doktoři oživovat. Byla velmi malá a měla oslabené nohy, hlavně lýtkový sval. Po měsíci kojení malá odmítla pít mléko, a pak ani moc nechtěla jíst, byla moc vybíravá.

Ve třech letech měla vysoké horečky a doktoři měli podezření, že má zápal mozkových blan. Nic nepomáhalo, tak ji udělali odběr míšního moku z páteře, musela 48 hodin ležet, nemohla se pohnout. Po pěti dnech se učila chodit a pak začala hodně jíst. V anamnéze dále matka uvádí období nachlazení a výrazné zhoršování zdravotního stavu po pobytu ve školce, který se vždy řešil antibiotiky. Šlo o zápaly průdušek a vysoké teploty, před přechodem na školu s ní hodně jezdili k moři a na hory, na co vzpomínané zdravotní problémy ustoupily.

Dále k době zhoršení matka uvádí třetí hodinu odpoledne, horečka vystoupí vždy kolem čtvrté hodiny nebo v pět. V tomto stavu dojde i ke změně mentálního stavu, začnou se jí velmi lesknout oči a je strašně zlá, neovladatelná. Je neklidná, drzá, všechno jí vadí, nic není dobré. Objevuje se i snížená energie až únava, kdy si musí radši lehnout. Při chorobě jen leží a spí.

Vnější vlivy? Je velmi citlivá na chlad, je hodně potivý typ. Je výrazně horkokrevná, slunce snáší dobře, opalování miluje.

Na otázku společnost matka odpovídá: malá chce být jen s rodinou, nejezdí ani do školy v přírodě, odmítá tam jíst. Vyžaduje společnost matky, ani do školky moc nechodila, samotu nemá ráda. Má jen pár kamarádek, ale vůbec ji nebaví dětská společnost, radši chce společnost dospělých lidí, ale musí tam být i matka.

Žízeň? Pije dost, protože sportuje, chce studené nápoje, může být i s ledem.

Hlad? Chce jíst každé tři hodiny, cokoliv, vždy má hlad. Chce maso, omáčky, ryby, zbožňuje mořské plody. Má ráda kořeněné jídlo, sní i cibuli a česnek. První co chce ráno po probuzení je čokoláda. I do školy si bere žvýkačku a bonbony. Sladkosti chce odmalička, všeho druhu, má ráda zmrzlinu. Odpor měla k mléku.

Analýza:
Při mechanické repertorizaci symptomů bych asi podal Lycopodium clavatum, ale jelikož jsem v té době už znal Inspirující homeopatii, sáhl jsem i bez toho, že bych případ repertorizoval po léku Saccharum officinale.

Tento lék potvrzovaly tyto symptomy:

- strach, že pro ní matka nepřijde znamená strach z opuštění matkou
- vázanost na matce, chce její společnost, vyžaduje její pozornost – nadměrná hovornost
- okusování nehtů a odmítání prsu při kojení, pak cumel, odpor k mléku
- výrazná touha na sladkosti, odpor k jídlu a vybíravost, pak zvětšená chuť k jídlu
- proměnlivá nálada, mírnost se střídá s agresivitou
- žízeň na velké množství tekutin
- drzost, neposlušnost

Terapie: 27.10.2004 Předepsáno Saccharum officinale C30, 1 dávka (3 kuličky) 2x týdně - v pondělí a čtvrtek.

Kontrola č.1: 11.12.2004

Po podání léku se na druhý den u malé na tréninku objevila zuřivost, že až plakala. Pak se na třetí týden objevila horečka se strašným kašlem, měla chuť na vařené maso. Zápal průdušek i přes mé doporučení řešili antibiotiky. Oslabený imunitní systém, horečka bez kašle, pak astmatický kašel, řešený zase antibiotiky. Změna chutě, teď chce hořkou čokoládu a oříšky. Hodně se potí, po deseti minutách ji musí převléct pyžamo. Je nevychovaná, drzá jako ploštice. Po léku jakoby měla méně energie, to trvalo dva týdny, nervozita s zuřivostí a pláč.

Kuří oka napuchla a uschlá tak, že je matka mohla ustřihnout. Změnou oproti stavu před homeopatickou léčbou bylo delší trvání horeček a to, že byly intenzivnější. Hodně pila, neodmítla ani bylinkové čaje, ani horké.

Další změnou bylo to, že malá chtěla s dětmi na výlet. Ze začátku neměla chuť k jídlu, nechtěla ani čokoládu, teď začala zase jíst a má strašně hodně energie. Byla na vyšetření srdce, na stacionárním kole ji zjistili dobrou práci srdce. Více ji zajímají děti, není už vázaná jen na jednu kamarádku, už ji zaujímají i jiné děti. Ráno se probudí bez problémů, není unavená.

Neobjevily se žádné nové symptomy.

Terapie: pokračovat v podávání Saccharum officinale C30, 1 dávka (3 kuličky) 2x týdně – v pondělí a čtvrtek.

Další kontroly se nekonaly, jsme s pacientkou v kontaktu, vybrala celou lahvičku léku a došlo k dalšímu zlepšení psychiky a osamostatnění dívenky. Sama šla ven se psem a dokonce skočila sama i do obchodu, což bylo předtím nemyslitelné. Kuří oka zmizela úplně a neobjevila se 2 roky. V léčbě se nepokračovalo, což byla škoda, nedošlo tak k úplnému pročištění vrstvy Saccharum officinale, rodiče odradilo od léčby objevení se té zuřivosti po podávání léku Saccharum officinale. Nechal jsem tomu volný průběh a nijak jsem se nevnucoval s homeopatickou léčbou. Mezičasem u holčičky zjistili alergii na mléčnou laktózu, nesměla žádné jídlo, které laktózu obsahovalo. Věděl jsem, že je to důsledek neřešeného stavu Saccharum, které má afinitu ke střevům. Teď po návratu některých chorob rodiče uvažují o homeopatické léčbě a já jsem připraven jim zase pomoct.

Případ č. 2: 15.12.2004

3 letý chlapeček, blonďáček, má souměrnou hlavu a nosí brýle. Odebírání případu se děje přes maminku, která je homeopaticky léčena. Já osobně jsem dítě neviděl, ale výpověď matky je dostačující pro určení similima.

Problémy? Má zduřelé nosní mandle, hlavně levou. Dělá mu to problémy hlavně v noci při spánku, kdy spí s otevřenými ústy, protože jinak nemůže dýchat. Při mluvení "huhňa", má ucpaný nos. Ráno má suchost v ústech, kašel s hlenem, který polyká. Dalším problémem je suchý ekzém na obličeji, oblast kolem úst k bradě. Objeví se vždy na podzim a zmizí na jaře. Tento problém je zhoršen sladkostmi, hlavně čokoládou a medem. Tvář je od ekzému zrudlá, červená, na dotek suchá, svědí ho brada i ústa, mne si je rukou. Zhoršuje se to kalciovou mastí, na vodu to nereaguje zhoršením. Zlepšuje se to sluníčkem, proto v létě nemá tento symptom. Má to teď druhým rokem, předtím to nebylo. Chlapeček má potíže i se zrakem, šilhal když byl menší levým okem, zalepovali mu pravé oko. Šilhání se spravilo, ale brýle musí nosit dál.

Psychika?
Je velmi živý, dokáže být hrozně šťastný a dát to najevo. Od té doby, co se narodil jeho menší bratr je žárlivý, což je spojeno se zuřivostí. Vynucuje si pozornost matky tím, že dokáže zuřit. Když se malý narodil, měl záchvaty zuřivosti, musela ho držet, aby si neublížil. Byl vzteklý a vše házel kolem. Musela ho matka držet v náruči, až pak se uklidnil. Žárlivost se objevila i na babičku, když k ní přišlo jiné dítě, křičel: „Je to moje babička, nedám Ti ji, jdi pryč!“ Dlouho nedával najevo své pocity, vše potlačoval v sobě, sklopil hlavu a odešel. Zhoršení, když byl hladový a unavený, vyvrcholilo to v takový záchvat zuřivosti. Vynucoval si pozornost a chtěl stejnou pozornost jakou dostával jeho sourozenec, chtěl kojit a cumel. Projevovalo se to i agresivitou vůči bráškovi, chce mu ublížit, štípnout nebo ho kousnout. Dokáže být i soběstačný, dokáže se sám i hodinu v kuse hrát, na hřišti je osobnost, najde si svou hračku a hraje si bez toho, že by potřeboval kolektiv. Je „zlato“, směje se a hraje si, zpívá si a jí celý den. Předtím špatně jedl, teď jí normálně, u babičky jedl jen jí ne. Je velmi tvrdohlavý, když mu matka něco přikáže, tak to neudělá, když něco zakáže, tak to udělá. Je Panna, sedí na něj ten popis v literatuře, při hře musí být po jeho, řídí hru. Když byl menší, ustupoval, nechal se zbít, vše mu vzali. Matka ho učila, aby se nenechal, teď se nenechá. Agresivita a zuřivost nepřišla hned, když se narodil menší syn. Viděl to u jedné matčiny známé, která má zuřivého syna, tak to používá. Že bráškovi ublíží, aby ji udělal na truc. S dědečkem vydrží i hodinu, když vezme máma mladšího do náruče, tak do něj strčí a vynucuje si pozornost.

Dalším aspektem případu je to, že se malý bojí všeho nového, nechce jít na koupaliště, kde ještě nebyli. Když ho tam pak dotáhnou, tak se mu tam tak zalíbí, že nechce domů. Má hrozně rád vodu, je velmi opatrný na sebe, nikdy neleze do výšek, ví že by si mohl ublížit. Chodila s ním máma na plavaní, nechtěl celé léto do vody, musela ho držet v náruči, druhý den tam už byl rád. (Možná se to vrací kvůli tomu, že ho násilím držela ve vodě a potápěla, když měl čtyři měsíce).

Byl 2-3x nemocný za celou tu dobu, v jeden a půl roku měl zápal průdušek, v létě potřetí – komplet zápal horních cest dýchacích, před 14 dny měl angínu, léčenou antibiotiky. Nekašlal a neměl ani horečku, podle krevních testů mu diagnostikovali sníženou imunitu. Při narození měl na hlavičce podlitiny a bouli, kefalhematom. Byl velmi vyhublý v devátém měsíci, při každém zoubku měl rýmu i průjem. Začátek nemocí je pozvolný, minulý rok v Chorvatsku chytil střevní virózu. Začal zvracet, pak horečka a průjem, během jednoho dne byl kompletně dehydratovaný. Byl týden na infekčním oddělení na infuzích. Dg. gastroenteritida, asi z jídla nebo vody. Vždy dopoledne zhoršení, vždy si sám lehne, potom je ta horečka vyšší. Předtím to bývalo kolem deváté až desáté hodiny, teď je to kolem poledne. Horečka vyjde nahoru během spánku, není pro něj typické, že by si šel sám od sebe lehnout. Mívá různé zápaly, příčinou je asi nachlazení.

Těhotenství?
Na začátku byla matka velmi citlivá na vůně, do poslední chvíle s ním běhala (asi dělala). Porod byl spontánní, týden před termínem. Byl hrozný, rychlý a hrozně bolestivý. Rychlý? Že malý šel rychle ven, celkově porod trval tři hodiny, ale samotný porod trval čtvrt hodiny. Měl poporodní žloutenku, měl nevyvinutou pravou ledvinu, na kontrole za tři měsíce už byla v pořádku. Kyčle v pořádku, zjištěna chudokrevnost, užíval železo. Po porodu ho začala kojit na třetí den, kojení do sedmého měsíce, pak přestal pít mateřské mléko sám od sebe, že jsou děti od sedmého měsíce už osobností (názor matky). Začal si nejdřív vybírat, které prso chce, matka mu ho nutila násilím a on to pak odmítl a chtěl flašku. Při růstu zoubků měl smradlavý tmavozelený průjem.

Vnější vlivy?
Citlivost na chladný vítr, slzí mu oči, je mu to nepříjemné. Je rád venku, má rád čerstvý vzduch. Závisí na tom jak si hraje, doma nechce ven, venku najde klacky a pak nechce domů, když si najde nějakou zábavu. Když se bude nudit, bude chtít dovnitř. Slunce a opalování nevadí, hlavně když je to spojeno s hrou, může to být s mámou, tátou, babičkou nebo s dědečkem. Zůstává vždy s mámou, aby jí měl v dohledu, když se narodil malý, nechtěl ji pustit, půl roku nechtěl s jiným jít ven, jen s mámou. Bál se když byla máma týden v porodnici. Pláče, aby mohl zůstat s mámou, když má maminka něco vybavit sama. Typické pro jeho chování je to, že je to buď hodně na povrchu nebo to v sobě tutlá. Ekzém se objevil na jaře po narození bratra.

Povaha?
Spíš je samotář, najde si svou hračku a hraje si sám. Do kolektivu se zapojuje jen na chvíli, vždy má to svoje. Nestydí se, ale někdy ano, ale někdy i cizímu člověku dokáže vyprávět své historky. Má už třetího pediatra, miluje tu doktorku.

Strachy?
Bojí se tmy, když je zhasnuté světlo. Má strach z neznámých věcí, strach z určitých zvuků, něco bouchne u sousedů, hned je ve střehu. Máma nesmí používat jeden mixér, bojí se jeho zvuku. Strach ze psa, neznámého. Nesmí ho máma přikrýt dekou, jednou ho zavřela na záchodě, plakal. Když ho chce potrestat, tak mu řekne, že ho zavře do sklepa a hned je hodný.

Žízeň?
Má malou, odmalička nechtěl pít, teď 3 dcl. Vyžaduje „červený čajíček“, to vypije, dávala mu heřmánek, to taky vypije. Rád teplé, někdy bublinkovou minerálku.

Hlad?
Když byl malý, nedokázal si říct, že má hlad, nebyl jedlík. Najednou nesní hodně, spíš večer, na oběd malé porce a večer hodně. Vyžaduje to jídlo, které zná, všechno nové jídlo odmítá. Když mu ho násilím vnutí a chutná mu, tak to sní. Jakoby měl strach ze změny, nová věc- to ne!

Když mu byly malé boty, koupila mu máma nové boty, on je nechtěl, chtěl ty staré: „To bylo divadlo než jsem mu nazula ty nové“. 3x denně hlavní jídlo, mezitím sušenky, odpoledne sem tam svačinka.

Odpor jídla?
Strukoviny (fazole, čočka) to nechce, hrášek sní.

Chutě?
Chce hlavně sladké, tvarohové knedlíčky, špagety s kečupem, má rád zeleninové polévky, většinou jí maso s rýží. Sní brambory, rybu, guláš, vše – jen to musí znát.

Činnost?
Nejraději hra s autíčkami, skládat lego (traktory, auta, všechny stroje, mechanické věci) – má neuvěřitelnou představivost. Je velmi hravý, opakuje všechny činnosti matky, uklízí, vaří, hrabe venku listí, to vše dělá. Nedokáže sedět na jednom místě, je aktivní. Rád spí, prospí 14 hodin v kuse. Je impulsivní jako každé dítě. Uplatňuje svůj vliv, snaží se být dominantní. Na pořádek je háklivý, co týče strojů (hraček), to musí být na svém místě.

Pocení?
Normálně při běhu, nemá rád deku, v noci se stále odkopává.

Pláč? Lítostivý, když mu dá na zadek máma, že je mu to líto, že dostal. Pak ještě když se bouchne nebo spadne. Je velmi citlivý a jemný, když na něj máma zakřičí, tak se rozpláče. Dokáže se zuřivě rozplakat, když se mu něco nedaří (při hře něco nejde, nedaří se mu rozebrat kostky).

Spánek?
Tvrdý, neklidný, dost se pohybuje, převaluje se. Dlouhé usínání, musí s ním máma být při usínání do 2,5 roku. 20x se vrátil k mámě, když to zasekla, teď spí sám. Usíná na břichu a na zádech se probouzí. Směje se nebo pláče ze spaní, probuzení i vstávání bez problémů. Tečou mu sliny a chrápe, protože spí s otevřenými ústy. Jeden den jde spát, spánek vyvolá nemoc, leží když má ty vysoké horečky, jinak se stále hýbe, běhá, hraje se. V noci se odkope.

Trávení?
Má rychlé trávení, ráno sní borůvky a ve tři hodiny je už vykaká.

Kůže?
Krupička po celých zádech, výčnělky z kůže, má to od jednoho roku, 3-4x když se zapotí (potničky), pak to zmizí. Nehty se mu třepí a lámou, na nohou i rukách.

Energie?
Má ji moc, utahal by deset dospělých, má ji pořád.

Rodinné vztahy?
Se všemi je zadobře, kromě brášky na toho žárlí.

Mléko?
Nepije ho dodnes, sem tam deci mléka, jinak jen cereálie.


Narodil se při úplňku.

Matka pak spontánně mluví o synovi jakoby to shrnula: Miluje hudbu, rád zpívá, rád poslouchá hudbu, hlavně lidové. Odmítal jídlo, dlouho nechtěl nic jíst po kojení. Hrozně dlouho si zvykal na nové chutě, vždy mu ho museli dát násilím, začal trucovat – vzal si to jako prostředek, aby je mohl vydírat.

Očkování?
Neměl žádné problémy, ani horečky. Nerad chodí k doktorovi, nerad že ho tam máma drží sílou při vyšetření a očkování. Že ho pevně drží v náručí, v objetí – nemůže se hýbat, že nebude násilí, žádný tlak, tak spolupracuje.

Vzhled?
Fešáček, hubený, tvář dobře živená, holčičí průsvitná tvář. Při horečce bledý, netrvá to dlouho 1-2 dny, 39,5° nejvíce, nepotí se, nemá žízeň, je unavený a malátný.

Analýza

Podle symptomů bych asi uvažoval silně o Chamomille, Pulsatille nebo Nux vomice, ale znaje lék Saccharum officinale, viděl jsem v tomto případě jasné similimum.

Za nejdůležitější jsem bral tyto rubriky:
- velká citová vázanost na matku, strach z opuštění, hravost a vyžadování pozornosti matky
- žárlivost na sourozence spojená se zuřivostí a agresí, dokázal by i ublížit
- strach z nových věcí, strach z neznáma, nerozhodnost a strach ze ztráty
- citlivý na kritiku, pokárání, trest matky, přecitlivělost na bolest
- bledost, bílá krupička na zádech, zhoršení ekzému sladkostmi
- chce sladkosti, zhoršení stavu sladkostmi, odpor mléko
- afinita léku ke střevům kvůli střevní viróze

Terapie: Saccharum officinale C30 1x týdně (jedná dávka – 3 kuličky). První užití léku 21.12.2004

Kontrola č.1: 10.4.2005

Reakce po podání léku?
Zpočátku výrazná změna v psychice, celý den říkal, že půjde s tátou do práce, že nemusí být s mámou. Chodil každou sobotu a pracoval, teď už nechce. Začal komunikovat s bratrem, že s ním bude pracovat a chodit. Přijímá lásku úplně hrozně, nechá se pohladit, vylíbat, hladit na hlavě i ve spánku. Teď přijde i přes den a řekne mámě, že ji má rád a dá ji pusu. Teď se to vrací, nechá se mít rád, ale už nechce s tátou chodit do práce. U babičky je bez problémů, zůstane u babičky na deset dní, pošle matku domů. Je zlatý a šťastný i když je máma na něj tak „zlá“.

Fyzické problémy?
Kašel, rýma, chycené průdušky, měl to 3-4x od ledna, vždy rýma a nad ránem hlenovitý kašel, hodně vykašlával. Při prvních dvou neměl horečku, teď 37,8° nejvíce v noci. Předtím míval horečky vždy dopoledne, teď v noci a na druhý den večer už byla pryč. Za necelých 23 hodin bez alopatického léku, dávala mu jen čaj a bylinou mast na hruď. Průběh chorob je rychlejší než předtím. 1x zvracel kvůli přejedení, v noci se vyzvracel, snědl o 2 párky více než měl.

Krupička ze zad zmizela, asi to byly potničky, už nejsou tak dlouho jako předtím. Tváře už nemá tolik zrohovatělé, nereaguje už tak silně na to. Mandle se zmenšily, dýchání někdy se zavřenými, někdy s otevřenými ústy. Ekzém na tváři se zlepšil. Ústa už nejsou tak suchá, nepraskají mu rty.

Energie?
Úroveň energie stejná, proběhne se stejně, prospí 12 hodin denně, změna je v tom, že začal o hodinu dříve vstávat, někdy i o dvě. Méně sní než předtím, od minulého léta nespal po obědě, teď ho 3-4x poslala spát a usnul.

Chuť k jídlu?
Začal trošku protestovat, nechce jíst, dělá aby ho matka viděla. Jídlo mu chutná, teď chce místo chlebu s marmeládou sýr. Žízeň malá, nechce pít, nechce tolik tekutin. Chuť k jídlu stejná, na snídani jen půlku chleba.

Psychika?
Začal být samostatný, už neříká matce: „mami obleč mě, dones nočník“. Co věděl i předtím, tak si to dělá sám, je to cyklické působení, jednou nahoře, podruhé dole. Byl tak zlý, že ubližoval – měl vztek, při kterém vydával zvuky, teď vydává zvuk, ale neubližuje. Teď je žárlivý jen na staré rodiče, na matku a otce už ne, nejvíce když přijdou k nim do bytu. Nové věci stejně, nechce jít, ale nové boty a oblečení už přijme. Dominance? Snaží se poroučet, musí mít poslední slovo.

Terapie: pokračovat v podávání Saccharum officinala C30 1x týdně (středa, 1 dávka).

Kontrola č.2: září 2005
Mandle beze změny, matka mu přestala dávat homeopatika, chce vyzkoušet čínskou medicínu, nechávám to na matce a souhlasím s ukončením homeopatické léčby. Referuje o synovi, že má teď fantastickou imunitu, jen mu na vyšetření dg. zvýšený cholesterol, během roku se snížil, začala doma jinak vařit. Byli na kontrole po půl roce, nechodí na vyšetření, doktorka se ptala, co se stalo. Chlapeček je celý rok zdravý, nemá rýmu, když tak jeden den, je to velké zlepšení. Dělá mu dobře slaná jeskyně, měl antibiotika jednou za život.

Krásně spí, nechrochtá, může dýchat bez problémů, někdy huhňá. Našli mu zlatého streptokoka v nose a v krku. Všechno je 100% zlepšeno, krásně spinká. Potvrdila to i tchýně, není to jen názor matky. Tvář je teď rozpraskaná, objevil se zase ekzém. Žárlivost na bratra se uklidnila, velké zhoršení teď po podaní léku. Alergie na plíseň, trošku reakce na kočky.

Chutě k jídlu? Sladké má ještě stále rád, začal velmi dobře jíst, vyžaduje si jídlo. Žízeň malá, ale pije více než předtím. Strach z neznámých věcí už nemá, jen je citlivý na změnu místa – z domu ven, z venku domů – bojkotuje to, ale už v menší míře. Jemu se všude líbí, líbí se mu hra a nechce s tou hrou skončit. Nemá teď problém se něčeho zříct, umí dát bráškovi svou nejoblíbenější hračku nebo medvídka.

Před 3 týdny měl hrozně ucpaný nos, 2-3 dny nepustila rýma, nahřívali ho, pak krev z levé nosní dírky, pak z pravé – hrozným způsobem celý den. Na podzim hrozně tmavý, žlutý hlen mu šel ven asi týden. Po léku mu na týden vyrazila krupička na zádech, vypadalo to jako“cukr“ na zádech. Sní strukoviny, čočku miluje. Miluje brášku, když ho máma potrestá, on jí to vrátí. Třepí se mu a lámou nehty, šťourá se stále v nose, teď už si necucal prsty, když tak si hrál s pindíkem, pořád má ruce v nose.

Před vánocemi 2005 mi volá telefonicky, že jsem měl pravdu a syn se vrátil do starých kolejí, vrátily se všechny symptomy stavu před homeopatickou léčbou. Znovu požádala o homeopatickou léčbu. V únoru zase začínáme s podáváním Saccharum officinale C30, 1x týdně.

Kontrola č.3: květen 2006

Malý se má velmi dobře, týdenní opakování léku vyvolávalo intenzivnější zhoršení, matka intuitivně podávala lék v delším časovém odstupu, který postupně snižovala. Teď mu ho dává týdně, bez nějaké zvláštní reakce. Míval záchvaty vzteku na mámu, po podaní se vrátily staré symptomy, měl silný pocit opuštěnosti. Na zádech se zase kompletně objevila krupička, byla i na rukách. Rychle se to ztratilo, bylo to rychle pryč, předtím 3 týdny se vyrazil trošku ekzém na tváři.

Psychika? Je vyrovnaný, strach ze změny není, teď se těší, že jedeme tam a tam. Ráno vstane a křičí: „Hurá, já jdu do školky“. Nechtěl tam jíst a ni spát, teď tam spí a sem tam i něco sní.

Fyzické? Má rád sluníčko, otužování, nachlazení je raz dva pryč, má to vždy rychlý průběh, hned ho to přejde. Menší syn z toho neví vylézt, trvá mu to týden, 14 dní.

Terapie: pokračovat v podávání Saccharum officinale C30 1x týdně.

Co na závěr k tomu dodat? Tyto případy byly zapsány přesně podle výpovědi maminek a jejich informace přispěly k výběru similima. Žádnou repertorizaci jsem nedělal, lék Saccharum officinale je velmi málo zahrnut do rubrik repertoria, výběr léku byl uskutečněn jen metodou esence léku a poznáním univerzální úrovně, kterou bylo třeba léčit.

Literatura: dr. Tinus Smits: Inspirující homeopatie