Zápach z úst může být způsoben zubním kazem, kouřením, zánětem dásní a jejich následným krvácením, parodontózou, špatným čištěním zubů, může se však objevit jako vedlejší účinek užívání léků (antibiotik) či drog, nebo být vyvolán nemocí z nedostatku vitamínů (avitaminózou), vážnou chorobou krve či oslabením imunitního systému stresem. Zapáchající dech vzniká také při špatném zažívání, angínou, sinusitidou nebo úplným půstem. Abyste si ověřili, zda vám z úst není cítit, dýchejte do pohárkovitě složených dlaní a pak přičichněte.

Pokud dech, ale i pot silně páchnou, bývá často také jazyk žlutý a silně povlečený. Jedinec takto postižený chce být většinou sám, má odpor k vyjadřování soucitu a utěšování. Příznaky zlepšuje odpočinek, teplé oblečení, masírování dásní. Zhoršení nastává při chladném počasí nebo v extrémních teplotách, při nočním pocení a ve stresu. Pacientovi podáváme Mercurius solubilis (Merc.) C6, 3x denně, po dobu 7 dnů.
Zánět dásní je onemocnění, při kterém dásně snadno krvácejí, tmavnou a otékají. Dásně jsou houbovité a bolestivé na dotek. Ústa produkují nadměrné množství slin, které ve spánku odkapávají na polštář. Nemocný má pocit, že jeho zuby jsou uvolněné. Pacient bývá duševně otupělý, v řeči je nerozhodný, má zpomalené chápání, cítí nedostatek vůle a motivace. Zlepšení nastává při odpočinku, v teplém oblečení, během ranní a dopolední doby. Příznaky se zhoršují při teplotních extrémech, za nočního pocení, při stresu a průvanu. Podáváme Mercurius solubilis (Merc.) C6, každé 4 hodiny, po dobu 3 dnů.
Oteklé, krvácející dásně s vředy se objevují s pachutí hnisu v ústech. Zuby jsou velmi citlivé na teplo a chlad. Eventuálně se mohou objevit vřídky v ústech a opar na rtu. Nemocný chce být sám, nesnese soucit a utěšování. Zlepšení nastává na čerstvém vzduchu, při úplném půstu a třením postižené oblasti. Zhoršení přichází s tělesnou i duševní námahou, psychickým vyčerpáním, horkem, slunečním žárem, hlukem, ale i otřesy. Podáváme Natrium muriaticum (Nat-m.) C6, každé 4 hodiny, po dobu 3 dnů.

Případ Mercurius:
Moje kamarádka Vanda (45) trpěla parodontózou – chronickým onemocněním závěsného aparátu zubu, dásně a kostního lůžka. Při této nemoci zubů vznikají parodontální choboty zasahující pod dásně podél zubního krčku až kořenu. Dochází k úbytku tkání, následně k viklavosti zubů a jejich putování, může dojít až k jejich ztrátě. Zpočátku nebývají známky zánětu, ale většinou se později k tomu přidá. Toto onemocnění je velmi bolestivé a doprovází jej nepříjemný zápach z úst.
Vanda za mnou přišla v slzách, že muž se chce s ní dát rozvést, že k ní cítí nepřekonatelný fyzický odpor. V hádce na ni vyštěkl, že už s ní nemůže spát pro ten hrozný smrad z pusy. Posadila jsem si ji ke stolu a poslouchala, co z ní vypadne. Vyplakala se a spustila: Jsem prý jako teploměr, reaguji na změny teplot jako na všechny změny kolem sebe velkou přecitlivělostí. Jsem slaboch a hyperaktivní jedinec zároveň. Dvakrát týdně chodím cvičit do úplného vyčerpání, denně velký okruh na kole nebo se psem, ale doma jsem úplně vyčerpaná, bez života. Musím si jít lehnout a obnovit síly. Pozdě večer se vrací manžel ze služební cesty, ale já už tvrdě spím. Vím, že by chtěl alespoň jednou týdně sex, ale nejsem schopná mu jej v noci poskytnout. Ani se nedivím, že si někoho našel, a teď, když mi řekl o tom smradu z úst, tak už stejně žádný sex nebude!
Vanda je na emoční úrovni zdrženlivá a introverzní. Ale emoce uvnitř bývají silné, ale nejsou projevovány navenek. Cítí se jiná než ostatní lidé, instinktivně zdrženlivá, ale s příměsí podezřívavosti vůči ostatním. Zevně působí normálně až konzervativně. Vanda musí cítit, že osoba, která ji poslouchá, projevuje plnou pozornost, jinak není schopná nic říci. Potřebuje hlubokou potřebu těsného souznění, kterou u svého muže bohužel postrádá.
Často jedná impulzivně, za což mohou její skrývané silné emoce. Někdy cítí potřebu udeřit nebo dokonce má pocit „zabití“ osoby, která ji urazila. Ostatním však nejsou tyto pocity zřejmé, protože Vanda působí na ostatní konzervativně a jako spořádaná osoba bez velkých excesů. Čas od času se dostává do stavu hlubokého zhroucení. Trpí obavami z uspěchanosti, protože nestíhá plnit všechna svoje předsevzetí, která si zadala. Někdy si i uvědomí, jak neúčinně pobíhá stále dokola. Také trpí až fóbiemi ze svého vlastního zdravotního stavu. Ke mně přišla slabá a emočně zlomená, bez řešení, v hlubokém stavu deprese.
Vnitřně v ní třímají vášně, bývá často silně podrážděná. Navenek je plachá, zdrženlivá, zadržuje vše, co je osobní. Ze zadržování vzniká malá odolnost vůči infekcím – časté angíny, nachlazení, faryngitidy, záněty středního ucha (antibiotika). Má strach z nemoci, smrti, nepříčetnosti, tmy, ze hřbitova, z duchů. Největší strach má z chudoby, je velice lakotná a stále si stěžuje na nedostatek financí. Když ji poslouchám, dala bych jí svou večeři, jak dokáže lamentovat. Zrekonstruovala s manželem dům, mají drahé auto, psa za třicet tisíc, každý rok jedou s dětmi na dovolenou za čtyřicet tisíc i více do zahraničí, ale stále má „málo“. Ostatní mají víc!
Její stav se zhoršuje pocením, teplem, ale i chladem. Na pohled je vážná, bledá, se skvrnami na kůži v obličeji. Její pleť je průhledná jako mramor. V ústech si stěžuje na kovovou chuť a zapáchající dech, bolavé zuby, silné slinění, zejména v noci v posteli. Poslední chronickou faryngitidu prodělala v listopadu loňského roku, s postižením krčních uzlin. Miluje maso, hlavně vepřové, salámy, chléb s máslem, sladkosti. Zeleninu ani ovoce nemusí. Třesou se jí ruce, hlavně při rozčilení, při psaní (neúpravné písmo), při jídle. Páchnoucí dech, pot i stolice.

10. 12. 2008 podán lék: Mercurius CH 6, 3x 5 globulí denně, 7 dní za sebou. Řekla jsem jí, aby zašla k zubařce a nechala si poradit, co s těmi zuby a parodontózou. Rovněž jsem jí naordinovala výplachy úst roztokem třezalky a měsíčku. Doporučila jsem jí přestat kouřit, zlepšit stravování a vyvarovat se pokrmů a nápojů, které po sobě zanechávají silný pach nebo narušují zažívání. Vztah s manželem urovnat vzájemnou dohodou, tolerancí a blížícími se Vánocemi.

Kontrola: 15. 1. 2009 - Vanda si nechá 4 zuby na dolní čelisti vytáhnout a bude mít protézu. Těší se na ni. Bolesti v krku pominuly, zápach z úst se zmírnil. Je spontánnější, tolik své pocity nezadržuje. Více odpočívá, nemusí všechno stihnout sama, má děti a manžela. Přestala kouřit, začala se zdravě stravovat, omezila na minimum vepřové maso a rafinované uhlohydráty, přidala do jídelníčku více zeleniny a ovoce. Zhubla o pět kilogramů. Žádné teplé večeře, jen zeleninový salát, žádné uzeniny, více ryb, olivový olej, málo česneku, cibule, více zelených bylinek. Výplachy úst zmírnily bolesti dásní, méně krvácejí. Rodinné vztahy se srovnaly. V noci už není tak unavená, čeká na muže. Po lehké večeři má chuť i na manžela a nepadá v bezvědomí do peřin!

Kontrola: 18. 3. 2009 – Vanda má nové zuby. Odmítla antibiotika. Zánět dásní pominul, zápach z úst se objeví jen po výrazném jídle, po masu a pochutinách. Zařadila bílé jogurty jako svačinu pro celou rodinu, hodně ovoce a zeleniny. Cítí se velice dobře. Dva měsíce již nebyla nastydlá, bolesti v krku necítí. Antibiotika již brát nechce, ví, že jí oslabují imunitní systém. Podána vyšší potence léku: Mercurius CH 30, 1x 5 globulí. Další kontrola v červnu.

Školní medicína definuje parodontózu jako lokální onemocnění, jehož příčinou je bakteriální plaque. Je to zánětlivé, bakteriálními povlaky způsobené onemocnění všech částí marginálního paradontu s progresivní ztrátou podpůrných tkání.
Podle homeopatů se nalézá příčina hlouběji. Parodontóza je jenom lokální výraz psory, více nebo méně kombinované se sykózou či luesinií, která se lokalizuje právě v parodontiu, kde hledá příležitost k vyloučení toxinů. U jiných pacientů to jsou sliznice střevní nebo bronchiální, kůže nebo jiná místa. V terapii se školní stomatologie specializuje výlučně na závěsný aparát a plaque, případně ničí bakterie masívními dávkami antibiotik (Tetracyklin, Clindamycin, Metronidazol, Amoxicilin aj). Tím ještě více oslabuje imunitní systém pacienta – především přes jeho střevo.
Na terén, na celého nemocného člověka, se obvykle zapomíná. Kromě toho se dentisté zaměřují jen na závěsný aparát a na plaky, které obsahují bakterie. Konstituce pacientů je nezajímá a opomíjejí hlavně vedlejší účinky antibiotik.
Antibiotika oslabují imunitní obranu organizmu tím, že po každé antibiotické terapii dochází k osídlení sliznic kvasinkami, což lze považovat za výraz toxické imunitní situace – systematického oslabení imunity. Toxiny plísní působí také jako nesprávná mykotická informace. Proto je bezpodmínečně nutné vedle antimykotické léčby provést i terapii nozódami.
Je prokázáno, že antibiotika vyvolávají tvorbu antinukleárních protilátek (ANA), které jsou původci autoimunních onemocnění. Vedle toho působí destruktivně na mitochondrie, o kterých se předpokládá, že mají podobnou strukturu jako bakterie, ze kterých pravděpodobně vývojově pocházejí.

Antibiotika jsou nezbytná a nelze si bez nich moderní medicínu představit, ale mají se podávat jen ve skutečně indikovaných, život ohrožujících případech. Kdybychom na toto mysleli již od začátku, byl by imunitní stav světové populace v daleko lepším stavu a neměli bychom tolik případů bakteriálních rezistencí.
Pochyby vzrostou také tehdy, když poctivě sledujeme výsledky parodontálních zákroků: recidivy jsou na denním pořádku a dříve nebo později skončí náš pacient u totálních náhrad. Maně si vzpomeneme na citát z Hahnemannovy knihy Chronické choroby: „Začátek léčby byl potěšující, její pokračování bylo méně příznivé a její konec byl beznadějný.“
Podle mého názoru je parodontóza vždy výrazem hlubší vnitřní poruchy. Nemocné není jen parodontium, ale celá sliznice, nemocný je celý pacient, a to závažněji, než se většinou domnívá. Velmi často pacient trpí střevní dysbiózou. Obvykle je vyvolaná podáváním antibiotik, která vyhubí určité druhy bakterií. Rezistentní bakterie nebo kvasinky či plísně pak získají převahu a nakonec se ve střevě žádní symbionti už nenacházejí. Sliznice je osídlená např. jen kvasinkami.
Tato situace je základem kvašení a hniloby, které vedou k intoxikaci jedovatými zplodinami. Střevo tím ztrácí svou detoxikační funkci, dochází k zánětlivým edémům a erozím sliznic a ke špatnému odtoku lymfy. Imunitní střevní systém (nejrozsáhlejší, který máme) se stává insuficientním.
Poslední příčinou parodontózy je přesycení organizmu bílkovinami. Je to důsledek přejídání se živočišnými bílkovinami (stejně jako u arteriální hypertenze, diabetes typu II a revmatické choroby). Tento civilizační fenomén, následek blahobytu, je městnavá choroba, vedoucí k anaerobnímu metabolizmu a acidóze. Touto lokální acidózou ztratí kolagenní tkáň svou elasticitu a v kyselém prostředí se zánět sotva vyhojí.

Na závěr:
Je velmi obtížné přesvědčit pacienty o potřebné dietě. Podaří-li se to, vidíme často pronikavá zlepšení nejen ústní symptomatiky, ale i event. přítomného revmatizmu či hypertenze, o duševních problémech ani nemluvě.

Literatura:
Jan Barták – Úvod do homeopatie, nejen pro stomatology
Dr. Andrw Lockie – Encyklopedie homeopatie
Miloš Rýc – MM homeopathica pro klinickou praxi
M.Vokurka a J. Hugo – Praktický slovník medicíny
R. Morrison, M. D. - Klíčové a potvrzující symptomy homeopatické MM