Půst jako takový je zázrakem těla a prastarou zkušeností dochovanou ve všech náboženstvích světa. Umírněnost v jídle a pití má dlouhou kulturní tradici v každé společnosti. Půst patří ke starým tajemstvím lidstva. Jeho podstatou je spiritualita a pokora, kterou dnešní člověk v moderní a velice rychle plynoucí době marně hledá.

Již před tisíciletími lidé věděli o kladných účincích vynechání jídla. Ať již to byli lovci z přírodních národů, kteří se před lovem postili, medicinmani a šamani, kteří prováděli postní rituály, nebo mniši v klášterech, kteří se denně nebo týdně odříkali stravy – ti všichni zažili něco, co je vlastně paradoxní: užitek díky odříkání. Lovec měl po půstu více energie a vytrvalosti, medicinman doufal, že získá magické síly, a mnich soustředění, aby se mohl připravovat na velké slavnosti Vánoc a Velikonoc.
Fascinace půstem je dodnes nezmenšená – jeho léčivé působení hledá a zažívá stále více lidí. Půst poskytuje čas, který jinak bývá věnován nakupování, vaření a jídlu. Půst přináší klid, jelikož orgány se věnují výživě jen s poloviční silou a tělo se zklidňuje, skýtá příležitost zaměřit pohled dovnitř a zamyslet se nad obvyklou rutinou a osvědčené podrobit zkoumání. Půst čistí a oživuje tělo a pomáhá vnímat jídlo a pití uvědoměleji.
Půst je vlastně takovým cvičením pokory. Ve světových náboženstvích hraje postní doba velkou roli. Prakticky všichni zakladatelé náboženství museli, jak se traduje, prodělat fázi odříkání předtím, než se ujali vůdcovství národa. Mohamed se postil, než mu byl zjeven korán, Buddha se postil pod stromem osvícení, než dospěl k poznání, a Mojžíš musel na hoře Sinaj vydržet 40 dní a nocí bez jídla, než mohl slyšet slovo boží.
V islámu je půst omezen na jeden měsíc. Drží se v ramadánu, devátý měsíc islámského lunárního roku. V té době, pravděpodobně v noci na 27., začal prorok Mohamed přijímat korán. Od té doby muslimové tento měsíc uctívají půstem. Všichni věřící muslimové mají předepsáno, aby se v devátém měsíci mezi východem a západem Slunce zcela vzdali jídla a pití, není dovolena ani kapka vody. Přísně zakázáno je i kouření a jakékoli sbližování mezi mužem a ženou.
V hinduismu hraje půst velkou roli v každodenním životě i v průběhu celého života. Zaprvé je tu pevný postní termín každého týdne. Během sedmi dnů se hinduisté jedenkrát od východu do západu Slunce vzdávají jakékoli potravy. Uctívají tím některého boha nebo proroka a modlí se k němu. Každý den v týdnu je vyhrazen pro jiné jméno: například ve středu se uctívá Buddha, o nedělích bůh Slunce Suriya. Hinduisté se však nepostí pouze v „božský den“. Upuštění od určitých jídel, jako masa, koření a soli, patří ke čtyřem stadiím, která zahrnuje život věřících. První fáze trvá do 25. narozenin a slouží k získání vědění a objevování okolního světa. Svatbou začíná druhá fáze, kdy se hinduista věnuje své rodině a svému povolání. Po narození prvního vnuka začíná třetí fáze, věnovaná meditaci a hledání sebe sama. V poslední fázi je hinduista osvobozen od všech pozemských povinností. Zbavuje se všech materiálních věcí, vede život jako mnich a čeká na spasení - „mókša“. Půst jej doprovází celý život a je mu zdrojem energie.
Nápadné je, že ve všech legendách zakládajících kult se často hovoří o půstu trvajícím měsíc nebo 40 dnů. Je zajímavé, že délka trvání odpovídá době, po kterou zdravý člověk může přežít bez pevné stravy a bez trvalých následků pro organizmus. Těchto 40 dní je třeba chápat jako narážku na existenciální zkušenost jak vydržet delší období bez potravy, aniž by člověk zemřel. Pocit pokory, že vlastní osud má ve svých rukou a visí na tenkém vlásku bytí či nebytí a povznášející radost, že člověk přežil zkoušku, vyúsťují ve větší vnímavost pro spirituální zážitek. Teprve ve vědomí své malosti a slabosti, po odolání svodům vlastní žádosti a po posílení osobní vůle, je člověk hoden přijmout jiskru božské moudrosti.
Půst jako prostředek vnitřní očisty a soustředění na duševní záležitosti objevila i antická řecká medicína a jeho kladné účinky začala využívat k terapeutickým účelům. Z půstu se stal půst léčebný – a patří tak k vůbec nejstarším přirozeným uzdravujícícm postupům. Lékaři starověku ve svém zdravotním kánonu „Šest důležitých věcí“ (sex res naturales) uznávali správné použití jídla a pití, a tím i zřeknutí se potravy, jako předpoklad zdravé životosprávy.
Od Hippokrata, proslulého řeckého lékaře a jednoho ze zakladatelů západní medicíny (460 – 375 př. Kr.) pochází moudrá věta: „Příroda je lékařem nemoci.“ Na rozdíl od dnešního pojetí léčebného půstu však varoval před neustálým omezováním jídla a pití při chronických onemocněních. Nemocný musí mít totiž dostatek sil, aby mohl nemoci vzdorovat. Mladí lidé a děti by podle názoru starověkých lékařů vůbec neměli hladovět. Starším lidem to bylo naopak výslovně doporučováno: „Kdo chce zůstat silný, zdravý a mladý, nechť je střídmý, cvičí tělo, dýchá vzduch a léčí své neduhy spíše půstem než léky“ - tolik Hippokrates.
Jan Zlatoústý (345 – 407), kněz a patriarcha Cařihradu, o půstu napsal: „Půst je potravou duše, krotí nesmírnost řeči a zavírá rty, krotí smyslnost a uklidňuje cholerický charakter, probouzí soudnost, činí tělo vláčným, zahání noční snění, léčí bolest hlavy a léčí oči.“

Dnes stále více lidí pro sebe objevuje půst, aby dospěli k vyvážené a zdravější životosprávě. Při něm se ve většině případů krátce hladoví – týden nebo deset dnů, aby se odlehčilo střevům a snížila hmotnost, znovu se obnovila vnímavost těla, stabilizoval imunitní systém a vyjasnila nálada. Tento způsob postění je pro zdravé lidí nejkratší dobou, v níž se mohou seznámit s fenoménem půstu. Skutečná postní kúra trvá minimálně dva týdny – často i čtyři, je sledována odborníkem a kromě výše popsaných příjemných účinků, má jít ke kořenům nemocí jako jsou: cukrovka, obezita, vysoký krevní tlak, chronické kožní vyrážky, průduškové astma, revmatická onemocnění, dna, riziko srdečního infarktu, vysoká hladina cholesterolu, poruchy prokrvení, bolesti hlavy a migréna, depresivní nálady, dokonce i rakovinné bujení. Nemoci lze kladně ovlivnit samozřejmě v případě, že pacient svou výživu trvale změní – což je ovšem zajisté po půstu snadnější než před ním.
Půst znamená pro tělo enormní změnu. Průběh důležitých pochodů látkové výměny se během krátké doby radikálně změní, některé orgány přesunou těžiště svého působení, nově se vyvažuje souhra hormonů a neurotransmiterů – téměř vše, co se v organizmu děje, se děje v opačném směru. Proto je důležité vést tělo k této změně postupně – tím, že již ve dnech před vlastním půstem se začneme stravovat zdravěji a šetrněji k tělu: co nejvíce upustíme od masa, tuků a sladkostí, přidáme ovoce a zeleninu, polévky a bylinné čaje. Zredukujeme také konzumaci alkoholu, kávy a nekouříme. Nejdříve se však vyprázdníme, aby se střeva mohla rychleji regenerovat. Jako projímadlo se pro začátek nabízí především Glauberova sůl, výluh bylin nebo citronová voda a klystýr.

Půst a hladovění
Rozlišujme také půst a hladovění. Půst probíhá s omezenou stravou na bylinné a ovocné čaje nebo ovocné a zeleninové šťávy, se zeleninovým vývarem nebo ovesnou polévkou či kaší, suchými houskami a mlékem, krupicovou kaší s medem a švestkovým kompotem. Zříkáme se masa, těžkých a nadýmavých jídel, tuku, smetanových omáček, cukru a škrobu. Hladovění bývá většinou jen o vodě nebo bylinných neslazených čajích, popřípadě s použitím urinoterapie, s teplými koupelemi s výluhem bylin nebo s výtažkem borovicových větviček, s pravidelnou osobní hygienou (časté čištění zubů, jazyka, proplachování nosu slaným roztokem), intenzivní prací a pohybem na čerstvém vzduchu.

Každý zná po dlouhých svátcích pocit, že se žaludek velkým množstvím jídla „roztáhl“. Člověk má stálý pocit plnosti a myslí si, že se již nemůže spolehnout na signály těla, které by mu řekly, že má dost. Jedním nervem se skutečně vedou do mozku signály informující o roztažení jícnu, žaludku a horní části tenkého střeva. Ignorujeme-li tento signál stále, je zapotřebí nestále většího roztažení k tomu, aby byl mozku poslán pocit nasycení – a člověk proto jí více. Půstem nebo hladověním lze tělo opět seřídit na dřívější signály nasycenosti, přeprogramovat jej zpátky. Něco podobného se děje i s hormony, které mají sytící účinek – například inzulin snižuje koncentraci cukru v krvi, způsobuje však v mozku i zmenšení pocitu hladu. Když člověk stále více jí, a tudíž uvolňuje stále více inzulinu, stávají se receptory inzulinu v mozku trvale necitlivými a systém se hroutí.
Nejdříve je třeba věřit v prospěšnost hladovění a je třeba si přesně stanovit dobu hladovění. Nejlépe se hladoví začátkem nového roku v I. lunární fázi. Ten, kdo má již zkušenosti s hladověním, pozná, kdy je organizmus očištěn. Očištění trvá 7 – 10 dnů. Pokud nemáte s hladověním zkušenost, musí vás někdo zkušený vést.

Osobní zkušenosti s hladověním
Každý člověk je jedinečné a neopakovatelné individuum, a proto na hladovění reaguje individuálně. Mně se nejvíce osvědčilo hladovět celou jednu lunární fázi. Začínám půstem s ovocnými a zeleninovými šťávami a důkladnou očistou těla v I. fázi Měsíce, ve II. fázi hladovím s dostatkem tekutin, ve třetí se zase postím a ve IV. fázi opět hladovím. Normálně přitom pracuji - čas lépe utíká, mozek i orgány se dokonale zregenerují, v ústech se objeví sladká chuť, dýchání je čisté a dostanete nebývalou chuť do práce, zlepší se nálada i libido.

1.den – piji vodu při každém kručení v žaludku a naladím se do pozitivního přístupu k hladovce, neberu ji jako trest, ale jako dobrý krok pro své tělo, kterému pomáhám
2.den – nastává menší krize, ale rychle odchází, bolí hlava a pocit spáleného patra v ústech
3.den – již necítím hlad, jen mozek má na něco chuť, zdají se mi sny o jídle
4.den – nastoluje se pocit euforie, který trvá až do posledního dne, jsem psychicky vyrovnaná, klidná, odproštěná od všedních malicherností, „jsem nad věcí“, dokonalé soustředění
5.den – teplota těla se sníží o 1 – 2 teplotní stupně, pocit chladu zaháním teplou koupelí, napařením nohou nebo rychlou procházkou na čerstvém vzduchu, nechce se mi spát, pocit lehkosti a dojem, že se vznáším
6.den – důkladná osobní hygiena, odstranění povlaku z jazyka, průplach nosu solným roztokem, trochu slabost v kolenou (při výstupu a sestupu do schodů)
7.den – zatočila se mi hlava (při předklonu), ale jinak pocit dokonalého štěstí a klidu
8.den – absolutní vyrovnanost těla i duše, harmonie, meditace, obrovské množství energie, nevídané nápady, chybí pocit únavy, pocit lehkosti celého těla
9.den – ráno zvážení: úbytek 9 kg, pak snídaně: ovoce, ovocné nebo zeleninové šťávy, hodně vody, čaje, pokud se dostaví krize z hladu – pak vypít 1 lžici medu ve vlažné vodě nebo sníst hrst hrozinek, sušené ovoce

Hladovění je tvrdá sebevýchova, a proto si krátkým hladověním ověříme, zda jsme schopni se úspěšně podrobit postupně dalšímu hladovění. Po určité době se sami přesvědčíme, že to za to stojí. Pokud budeme postupovat krok za krokem, získáme po čase dostatek zkušeností, abychom se mohli pustit i do delšího hladovění nebo půstu. Neberme si však větší sousto, než jsme schopni spolknout. Sami vypozorujete, kolik dní vám vyhovuje. Někomu stačí hladovět jeden den v týdnu, jiný tři dny za měsíc anebo týden během roku.
Účinek hladovění není zpočátku v délce, ale v pravidelnosti. Jednou za čtvrtletí můžeme hladovět tři dny, abychom si zvykli na případné prodloužení hladovění. Délku musíme řídit podle svých sil. Můžeme si také pomoci homeopaticky:
Kurdlipid C6, C9 nebo C12 odstraní pocit hladu, sníží vysoký cholesterol, srovná hladinu cukru a pomůže rychleji odbourat tukové zásoby organizmu. Podobné účinky mají homeopatika : Graphites CH 6, Iodum CH6, Chromicum acidum a Chromicum sulphate CH3 a CH 6, Ammonium bromatum, Fucus vesiculosus CH6, Calcarea iodata CH2 a CH3, Phytolacca CH3, Thyroidinum CH6 a CH30. Nezapomínejte na konstituční léčbu!

Hladovění nebo půst je naší intimní záležitostí, nezatěžujme tím své okolí. Rozhodli jsme se sami a dobrovolně, a proto je to jen a pouze naše věc, nenecháme se litovat. Veškeré negativní postoje okolních osob k našemu hladovění na nás budou působit negativně.
Hladovění je jediný dostupný prostředek, který nás pomalu zbaví nadbytečných kilogramů, pomůže zavést pravidelnost stravování s úpravou jídelníčku a životosprávy. Jezme, až když máme hlad, nebuďme otrokem svého žaludku. Jídlo si musíme zasloužit aktivní prací. Udržujme náš organizmus čistý zevnitř, nepřejídejme se. Hlad nám pomáhá zbavovat se našich zlozvyků.
Hladovění je staré jako lidstvo samo. Povzbuzuje rozum, paměť a dodává optimizmus. Hladověním se dostáváme na chirurgický stůl přírody, naše buňky se regenerují, povzbuzuje se jejich fermentativní systém a mohou lépe pracovat. Mnoho mužů, žen i dětí trpí u nás nadváhou – obezitou. Je charakterizovaná jako nadměrné ukládání tuku, při němž hmotnost přesahuje hmotnost odpovídající věku a pohlaví alespoň o 10 %.
Tuk činí u normálního dospělého muže 12 % tělesné hmotnosti, u ženy o 10 % více. Při patologické otylosti může činit až 60 %.
Nadváha je někdy mylně považována za příznak zdraví, a proto je podporována, zejména na venkově. Nese s sebou náchylnost k nemocem kardiovaskulárním, k bronchitidě, emfysemu (rozedmě), k diabetu, dně, žlučníkovým kamenům, možná ke sterilitě a pravděpodobně i k rakovině.
Když si odmyslíme všechny nemoci, musí nás před obezitou varovat naše páteř a nosné klouby. Uvědomme si, že to je ruksak se zátěží 20 a často i mnohem více kg, které nosíme stále s sebou!

Nespěchejme do náruče předčasného stáří, omlazujme svůj organizmus pravidelným půstem a hladověním, vyváženým stravováním a fyzickým zatížením. Příroda pracuje pomalu, ale přesně, pomáhejme jí. Půst nebo hladovka udělá v našem těle pořádek. Nechme působit přírodní síly, dejme jim šanci a prostor. Odměnou nám bude vysněná váha, dokonalé zdraví a harmonický pocit štěstí.
A hlavně: získáte sebevědomí, nekonečné množství energie a pochopíte své skutečné Já. Vrátí se vám radost ze života. Rodinné a pracovní problémy se vám budou zdát nicotné ve srovnání s plány, které se vám začnou rojit v hlavě. Stížnosti druhých vám připadnou nepodstatné, změníte svou stupnici hodnot, stanete se tolerantní vůči ostatním tím, že se dostanete nad problémy a již nebudete vidět vaše živoření tak černě a beznadějně. Život pro vás dostane nový smysl a začnete si představovat nové směry, jiné možnosti a předtím neviděné postupy. Získáte netušenou vitalitu a nedozírnou životní sílu. Každopádně to stojí za pokus. Doporučuji všem, kteří se hledají a ještě se nenašli. S chutí do toho, půst je od toho!

Literatura:
K. Saum – Léčebné postní kúry
J. G. Mayer a B. Uehleke – Zdraví z klášterní lékárny
J. Cingroš – Sám sobě doktorem
MUDr. Vilma Partyková – Urinoterapie očima lékaře
W. a O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem