Nevěra je slovo odvozené od slova nevěřit. Nevěříme druhému a sami se chceme přesvědčit, jestli z druhé strany není náhodou krajíc namazaný více. Je to osobní volba, svobodné rozhodnutí. Většinou nejsme k ní nuceni, osobně se k ní rozhodneme. Rozhodování je to dlouhé, předlouhé. Někdy trvá i několik let, než prokoukneme a začneme své představy realizovat.

Často se stává, že jsme už připraveni na nevěru, ale většinou nám chybí protějšek našich představ. A tak zase děláme kompromis, ustupujeme ze svých požadavků a nakonec zjistíme, že „to“ zato vůbec nestálo a ještě jsme nádavkem ztratili své nádherné iluze.
I nevěra má svoje pravidla a zákony. Někdy však nechceme vůbec žádná pravidla, protože náš život je „přepravidlován“. Nakonec přijmeme jakákoliv pravidla, která považujeme za nezbytná pro naši představu svobody. Říkáme si: „Já jsem svobodný/á bez ohledu na to, jaká pravidla mě obklopují. Jestliže je shledám snesitelnými, toleruji je. Jestliže jsou příliš svazující, překračuji je. Cítím se svobodný, protože vím, že JÁ SÁM jsem morálně zodpovědný za všechno, co dělám.“

Případ ze života:
Marta (36) mi vyprávěla svůj osobní příběh. „Ne, že by můj manžel Marek (38) nechodil domů vůbec. Ale od jisté doby jen skopnul boty, sundal kabát a byl jako bez života. Nejdříve mi to vyhovovalo, když děti usnuly, mohla jsem si číst, cvičit, telefonovat nebo sledovat seriál. Dříve jsme spolu často pili víno, milovali se, dívali se na filmy. On mi vyprávěl o bance, kde pracuje, já povídala o dětech.....“
Neříkám, že mne to nebavilo, ale často mne ráno bolela hlava a byla jsem pak zlá na děti. Dělala jsem mu po večerech japonskou gejšu, ale někdy mě to i unavovalo. Byla jsem unavená za celý den z péče o děti a z domácích prací v našem domě se zahradou. Dokonce mne párkrát napadlo, že bych přivítala, kdyby si nějakou milenku našel, a ona mi s ním trochu pomohla. Ta představa byla legrační, ale když se to stalo, vůbec jsem se nesmála.
Když člověk přijde na nevěru, začne většinou strašně žárlit. Drásá se zoufalými otázkami. Jak to, že už nejsem jediným smyslem jeho života, jak se stalo, že už mě nemá rád? Jsem přece jeho životní láska, jedinečná, nenahraditelná! Je to vlastně velmi sobecké. Doma nás naučili, že mateřská láska se dělí stejným dílem mezi sourozence. Milenecká stejným dílem mezi milence. A manželská stejnou částí mezi manžele. Snažíme se s tou strašnou pravdou nějak vypořádat, pochopit. Proč nás to neučí do manželství? Celý ten morální požadavek věrnosti je tak sobecký!
Dříve nebývaly ženy tak pyšné. Věděly, že pro muže nic moc neznamenají, že nemají stejná práva jako muži, nebyly sebevědomé, vzdělané, neuměly se bránit těhotenství. Dnes mají ženy více sebedůvěry. Některé si dokonce myslí, že jsou lepší než muži. A některé, že jsou nejlepší! Ale trpíme zase jinak než naše matky a babičky. Nic není zadarmo. Tak, co s nevěrou? Jediná její pozitivní stránka je, že ji vezmeme jako osobní výzvu pro sebe. Zrekapitulujeme svůj dosavadní život, sepíšeme si priority, uvědomíme si, co chceme a co už neakceptujeme.
Základní otázkou zůstává: Prominu ji? Ustojím ji? Oplatím ji stejnou mincí? Pomsta bude sladká! Ale na pomstě není nic sladkého, možná trpké plody poznání. Asi nejlepší způsob, jak se vypořádat s nevěrou, je brát ji jako letenku do cizí země. Ale jestli bude, či nebude zpáteční, to se špatně předem rozhoduje.
Měla jsem pocit, že jsem ta nejhorší ženská na světě, jako bych byla prašivá. Pocit úplné chudinky, na kterou si budou všichni ukazovat a smát se jí za zády. Když přišel domů, ani jsem s ním moc nemluvila, bála jsem se, že to na něj vyliji jako žumpu. Strachovala jsem se, že mi bude stejně lhát a já poznám v jeho očích, že už mu nestojím ani za to, aby mi nelhal. V té chvíli, jsem si uvědomila, co všechno musím udělat. Když šel spát, napsala jsem si seznam činností, které musím zařídit. Zaplatila jsem si kurz jógy a přihlásila se na večerní angličtinu. Snad také proto, že Japonci a východní národy vůbec, nepovažují mimomanželský sex za nevěru, pokud za něj platí. Asi jsem někde uvnitř chtěla být tak trochu Japonkou, ale více než Šikmoočka, jsem si připadala jako tramvaj, která se odpojila a má vyjet na horu Fudži, překonat výškový rozdíl a vrátit se bez úhony do depa.
Pak mne napadlo, že si koupím olejové barvy, „našepsované“ plátno a zkusím si namalovat ŠTĚSTÍ. Nejdřív to nešlo, ale nakonec jsem malovala štětcem po plátně se zavřenýma očima. Jak jdu rozkvetlou jarní krajinou kolem řeky a vidím milence se líbat pod rozkvetlým stromem......Rozbrečela jsem se. Nic takového už nikdy neprožiju, nikdo už na mne nikde nečeká. Ale vědomí, že si mohu namalovat obraz, mi dodalo chuť do života a zkusit něco nového.
Začala jsem se při procházce s dětmi dívat na chlapy, které jsem potkávala. Namlouvala jsem si, že si je chci prohlédnout. Svému muži jsem nikdy nevěrná nebyla. Najednou jsem nevěděla, jestli se chválím nebo se za to stydím. Přišly děti a já se věnovala jen jim, muži a domu. Důvod shánět někoho jiného pominul a nebyl na to čas ani myšlenky.
Na jógu chodil jeden moc pěkný chlap. Dřív bych se vůbec neodvážila na něj podívat, ale teď jsem si ho bez ostychu prohlédla a usmála se na něj. Příští týden si sedl vedle mne. Zatmělo se mi před očima, připadala jsem si jako na gymplu, když mě kluk pozval na disco. Díval se na mne, hltal mě očima. Byl sice nesmělý, ale pak mne vzal za ruku a už nepustil. Nešlo to. Byla jsem jako ve snu, zatmělo se mi před očima. Říkal, že jsem jeho žena snů. Líbal mne před domem za svitu měsíce. Najednou jsem prožívala všechno, co jsem dávno pohřbila, měla jsem to, co jsem si myslela, že už nikdy neprožiji. Tomáš byl o deset let mladší než já, svobodný, po vysoké škole, se slušným zaměstnáním a velkými ideály. Co jsem si mohla více přát? Snad jen, abych nebyla vdaná. A abych se nikdy nepřihlásila do kurzu jógy.
„Když nebudeš nevěrná ty jemu, bude nevěrný on tobě“, zní staré pořekadlo. Ale jsou životní úseky, kdy to nechcete slyšet a kdy věříte, že věrnost neznamená odříkání, ale právě naopak – že zůstat s jedním mužem přináší obrovské bohatství. Že rozmanitost nespočívá v počtu poznaných mužů. Člověk pak najednou zjistí, že byl naivní. A tak většina lidí nevěru oplácí. Zůstat věrný, i když ten druhý to nedokázal, je frajeřina, kterou umí málokdo. Na druhé straně, platí vůbec dneska ještě deváté přikázání: Nepožádáš manželky bližního svého? A což teprve: Nesesmilníš?
Znáte vůbec někoho, kdo nebyl nikdy nevěrný? Je to Sodoma a Gomora? Nebo moderní doba bez předsudků? Lidé kdysi byli nabádáni, aby nesmilnili proto, aby byl otec alespoň o maličko jistější. V době testů otcovství se monogamie jeví jako přežitek, ženy si mohou vyměňovat muže, muži si mohou půjčovat ženy a všechno se poté vědecky určí. Ale je možné, že se lidstvo nakonec velkou zajížďkou vrátí zase k věrnosti.
Svoji první lásku jsem poznala v sedmnácti letech. Tehdy jsem si byla jistá, že kdybych se jen jedním očkem podívala na jiného kluka, tak propadnu peklu. Pokazila bych nám to! Chodila jsem s ním dost dlouho, nejdříve jen platonicky, později se vším všudy. Pak mne stále častěji napadalo: Copak nikdy nebudu spát s jiným mužem? Co když to bude hezčí? Nebo horší? Měla bych poznat jiného chlapa, vždyť jsem už jako blázen. Jedna myšlenka mne zaměstnávala stále dokola. Jednoho dne jsem se opila na nějakém večírku a vlítla na „to“ s takovým idolem všech dívčích srdcí. Líbilo se mi to, to je pravda. Přiznávám, že to bylo jiné. Ano, uměl to líp. Měla jsem několik orgazmů. Ale něco jsem si tím už navždycky pokazila. Jak to správně nazvat? Víru, že některé věci mohou být posvátné? A že to stojí za to je nepokazit, neprohlédnout, duševně nepoblít!
Nevěra je od slova nevíra. Nevíra v lásku, v toho druhého, v to, že vztah dvou lidí nemá smysl. Nevíra v to, že spolu všechno zvládneme. Že jsme na všechno jen my dva a že nám s tím nikdo další nepomůže. Jo, a také nevíra v sebe. Věrnost je od slova víra ve vlastní víru. To je asi na věrnosti to nejdůležitější. Nemuset si nic dokazovat!
Čeština má pro nevěru několik výstižných výrazů. Říkáme podvádět někoho s někým. Jak přesné. Musí být na to vždycky dva. Jak trefné. Nevěra je založená na podvodu, na fixlování, utajování. Provádí ji sice devadesát devět a půl procenta populace, ale přesto se všichni při setkání s nevěrou tváří, jako by jiní páchali trestný čin. Bojí se prozrazení. Lžou. Vlastně i leccos kradou – čas, peníze – všechno to, co mají společné s někým jiným.
Zvláštní je, co se s nevěrou stane, když se nějaký pár rozhodne o ní otevřeně mluvit. V případě, že se tak neděje proto, že se jeden z nich rozhodl toho druhého z důvodu nevěry opustit, ale naopak zůstat a nepodvádět, nevěra ztrácí na osudové důležitosti. Bolí, ale asi tak, jako když ten druhý pije víc, než je zdrávo. Většina lidí však o své nevěře nemluví. Obávají se, že jim bude oplaceno stejnou mincí.
Dalším výstižným výrazem je zahýbání. Když jsem dělala autoškolu a řekla instruktorovi, že teď zahnu doprava, opravil mne: „Zahejbá se manželovi, v autě se zatáčí.“ A v jedné písničce se zpívalo: „Když pojedem´ bahnem, okamžitě zahnem´.“ Také máme termíny: sejít z cesty, udělat odbočku, zbloudit, splést se, zakopnout, uklouznout, přesměrovat se. Cizoložství už v sobě zahrnuje nutnost soulože. Jenomže nevěra se nemusí nutně pojit se sexem. Nebo ano? Určit hranice nevěry je těžké. Jsou ženy, které považují za nevěru u muže i onanii a dokážou kvůli ní dělat nepěkné scény. Pak ovšem potvrzují, že člověk může druhému zahýbat i sám se sebou. Nevěry existuje přehršel, někdo se zamiluje platonicky, jiný si při sexu představuje souseda či kolegyni z práce, někdo naopak bere všecko, co se mu namane, ale v životě by se nerozvedl a rodinu neopustil. Tak, kde nevěra začíná a kde nevěra už končí?
Můj vztah s Tomášem u mě vedl ke spuštění nebývalé sexuality, jako by se protrhla stavidla v rybníku. Když jsme překonali počáteční stud a věkový rozdíl, to se pak děly věci. Dělali jsme to vždy a všude, ne těch nejnemožnějších místech, v kteroukoli denní a hlavně noční dobu. A já najednou viděla, co mi v manželství chybělo. Možnost objevovat druhého! A skrz něj samu sebe a vidět se tak, jak jsem se ani neopovážila se na sebe podívat. Vidět si na samé dno duše! Poznala jsem možnost objevovat všechny touhy a rozkoše, svoje, jeho, naše. Objevila jsem možnost chovat se absolutně SVOBODNĚ! Teprve s Tomášem jsem začala poprvé vnímat své tělo, začala jsem se jím více zabývat, chápat ho, klást si a odpovídat na nepoložitelné otázky. Hráli jsme si, chodili do sexshopu, zkoušeli všechny možné pomůcky a praktiky. Ale také jsme se jen tak dívali jeden druhému do očí. A plnili si už předem ještě nevyslovená přání. Najednou v nás nebyl rozdíl. Bylo mi zase pětadvacet, něco se se mnou dělo, vykopala jsem v sobě poklad, který už dlouho žebral o nalezení. Najednou jsem se ale musela rozhodnout, komu ho dám: Tomášovi, manželovi?
Můj muž se začal zase vracet domů. Zase ho se mnou všechno bavilo – postel, kino, společné vaření, procházka, úklid, děti. A já najednou nevěděla, jestli to vůbec ještě chci. Ale měli jsme přece děti. A také hypotéku! Postupně jsem si uvědomila, že svému muži nemám co vytknout. I tu jeho „bokovku“ jsem najednou viděla z jiného pohledu. Pochopila jsem, proč k ní došlo. Dokonce jsem si chvíli přála, aby mne opustil. Abychom zůstali přátelé, rodiče našich dětí, abychom se podělili o dluhy a o starosti. Navíc můj nový přítel chtěl, abych se k němu nastěhovala. Stále říkal, jak mne miluje a že beze mne nemá život pro něj smysl. Nevěděla jsem, co mám vlastně dělat.
Pár týdnů jsem nedělala nic, nechala jsem myšlenky volně plynout. Začala jsem opět chodit do kurzu angličtiny. Zapsal se tam takový strašně zajímavý chlap. Lukáš. Hned jsem ho vyhledala očima a on se na mne usmál a sedl si ke mně.
V té chvíli mne napadlo, že to se svým mužem ještě zkusím. Dám mu šanci a že mu ten poklad ve mně občas ukážu a někdy i půjčím. Ale celý mu ho nedám, ani polovinu! Zatím mi mé předsevzetí docela jde. Hrozně si užíváme, víc jak zamlada, ještě bez dětí. Myslím, že ho i někdy překvapuji. A co já? Od té doby, co se všechno semlelo, si ze všeho nejraději radím sama sobě. Vedu se sebou dlouhé rozhovory, protože já sama vím o sobě všechno nejlépe a dopodrobna. Říkám si: „Budeš věrná hlavně SAMA SOBĚ! Co bude dál, to se uvidí. A co jiného jste čekali?

Martě jsem žádný lék nepodala. Měla jsem pro ni připravené Aconitum nappelus CH 6 na šok z nevěry jejího manžela, ale nakonec jsem si ho vzala sama. Mohla jsem jí jen závidět, že se se svým problémem tak svobodně a v tichosti vyrovnala. A ještě zbohatla: myšlením, na těle i osobním náhledem na krizi manželství. Celosvětová krize se v ní projevila nevěrou. Na závěr mne napadá vtip: Když Panbůh rozdával moudra, tak se ptal, kdo chce čůrat ve stoje. Hlásil se Adam a tento výdobytek dostal. „A na tebe, Evo, hold, zbyly opakované orgazmy!“ Zaplaťpánbůh! A ponaučení? Nehnat se dopředu, počkat a problém, který se nevyřeší do tří dnů sám od sebe, netřeba jej řešit. Zkuste to také tak!

Léky na sexuální harašení, sexuální excesy, žárlivost, nevěru a lásku (nezapomínejte na konstituční léčbu):
Apis mellifica (Apis.) - intenzivní a vitální typ, stále se něčím zaobírá, silné sexuální libido, celkové zhoršení z potlačené sexuality, jako po ztrátě partnera, zvýšená sexuální touha, ale obvykle vyvážený sexuální život, trpí na otoky končetin jako po včelím píchnutí, kontroluje a žárlí, brání celou rodinu jako včela úl
Carcinosin (Carc.) - vášnivý a dychtivý typ, stále musí objevovat nové věci, touha po cestování, miluje vzrušení při bouřce, touží po tanci a hudbě, zvýšená sexuální touha, příliš častá nebo časná onanie, modré skléry, strach z rakoviny
Conium maculatum (Con.) - extrémní pohlavní vzrušivost s předčasnou ejakulací, potíže vzniklé potlačováním sexuality: úzkost, sklíčenost, zapomnětlivost, impotence, potíže s prostatou
Hyoscyamus (Hyos.) - hovorný, obscénní, lascivní mánie, rád odkrývá své tělo, často a rád se svléká, žárlivý, bláznivý, rád říká sprostá slova, hraje si s genitáliemi, velké sexuální vzrušení - hypersexuální, velká rozjařenost, sklony se všemu smát, exhibicionizmus, rád přemýšlí a hovoří o sexu, rád provádí sexuální hrátky všeho druhu, touha provokovat a šokovat
Medorrhinum (Med.) - excesivně vášniví lidé, kteří se dostávají do problémů kvůli své potřebě tyto vášně vyjadřovat, extrémisté, touha vyzkoušet všechno, agresivita, divoký temperament, brzké sexuální uvědomování, silné incestní sklony, miluje noc, miluje vše zakázané, nymfománie, satyriáza, masturbace, touha po skupinovém sexu, později častá impotence
Nux vomica (Nux-v.) - prostopášný, miluje ženy, víno a zpěv, potřebuje stimulancia: káva, čaj, alkohol, cigarety, drogy, hypersenzitivní a hypersexuální, rád ponocuje, ale pak podrážděný, pocit, že čas plyne příliš pomalu, netrpělivý, sklon obviňovat druhé, nevrlý, hledá chyby, přecitlivělý, soucitný, velice vzrušivý, ospalý po jídle, zlepšení po zdřímnutí, erotické sny plné spěchu a shonu
Staphysagria (Staph.) - velmi citlivé genitálie, velká sexuální touha, sexuální hříchy a excesy, onanie, zhoršení vztekem, urážkou, zármutkem, ponížením, zlepšení teplem a klidem, prudké výbuchy vášně, zaobírá se sexuálními záležitostmi, sex. neurasténie, pocit viny po onanii, erotické představy a sny, zhoršení smíchem, zpěvem, hovorem, zlepšení silným tlakem
Stramonium datura (Stram.) - sexuální vzrušení s neslušnou mluvou a chováním, ruce si stále hrají s genitáliemi, žárlivost, sprostě nadává a kleje, historie incestu nebo sexuálního zneužití, nervová nevyrovnanost, rád se odhaluje, násilí a strach z násilí, hypersexuální se záchvaty vzteku a agresivity, sexuální obtíže, šilhání a koktání, prudké sex. touhy, promiskuita, masturbace

Literatura:
W. a O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
R. Morrison, M. D. - Klíčové a potvrzující symptomy homeopatické MM
M. Wiesenauer – Přehledný průvodce homeopatií
Dr. A. Lockie – Encyklopedie homeopatie