Měsíček lékařský (Calendula officinalis L.) pochází z jižní Evropy, především ze Středomoří. Jak píše Mathioli ve svém Herbáři: „Obyčejný roste planě ve Francii kolem Mompelieru a na mnohých místech v Toskáně ve vlašské zemi.“
Měsíček je rostlina dvouletá, ale pěstuje se převážně jako letnička. Na stanovišti se snadno semení a udržuje samovýsevem. Naše zimy přežívá jen příležitostně. Jeho jméno je odvozováno od toho, že ve své domovině kvete celoročně, tedy o každých kalendách (calendárum - kvetoucí po několik „kalend“, Kalendae - z latiny název prvního dne v měsíci), tedy že kvete po celý rok.

Lidově je zván též: pampalínek, krusíček, květ úmrlčí, nehtík, německy Ringelblume.
Nejkrásnější ozdobou, pro kterou jej pěstujeme, je úbor, který má několik řad jazykovitých květů. Zdánlivě na něm není nic zvláštního oproti ostatním hvězdnicovitým rostlinám (Asteraceae), které na zahradách pěstujeme, jako jsou kopretiny, astry, hvězdnice, zápleváky, třapatky apod.
Při podrobnějším prozkoumání květenství však zjistíme, že zatímco u jiných hvězdnicovitých jsou jazykovité květy jenom na parádu, u měsíčku jsou plodné a po jejich odkvětu se tvoří zvláštní srpovité a ostnité nažky, které Mathioli připodobňuje k ocasu štíra. To napomáhá k šíření prostřednictvím zvířat. Ty jsou umístěny ve vnějším kruhu. Hned za nimi bychom našli několik nažek člunkovitého tvaru, které jsou uzpůsobené k šíření větrem.

Měsíček je velmi nenáročný. Semena můžeme vysévat od konce března (podle počasí). Klíčí již při teplotě několik stupňů nad nulou a klíčení trvá maximálně tři týdny. Další vývoj je již rychlejší a za optimálních podmínek se během měsíce můžeme dočkat prvních květů. Měsíčkům se nejlépe daří na slunném stanovišti a v dobře živinami zásobené humózní půdě. Dokáže se však velmi uskromnit, ovšem za cenu slabšího kvetení a menších úborů. Dostatek živin a vláhy ovlivňuje také plnokvětost úborů. Měsíčky se hodí do letničkových výsadeb, zaplní místo po zatahujících jarních cibulovinách nebo ozdobí bylinkovou partii zahrady. Můžeme je také využít ve váze, kde řezané v rozvíjejícím se poupěti vydrží bezmála dva týdny.

Měsíček jako pěstovaná bylina občas zplaňuje. Úbory sbíráme po celé léto a používáme čerstvé nebo je sušíme. Květy sušíme do 55 ̊C ve stínu. Správně usušená droga si zachová ohnivě oranžovou barvu. Usušenou drogu musíme skladovat v dobře uzavřených lahvích ve tmě. Silně nasává vlhkost z ovzduší a v nevhodném obalu se záhy zkazí.

Měsíček jako léčivka

Již ve starých herbářích najdeme recepty, ve kterých se radí užívati vody měsíčkové proti zánětu očnímu a proti morové zimnici. Používán byl kdysi jako potopudný a žloutenku zahánějící. Mathioli píše, že měsíček jest užitečný spíše zevně nežli vnitřně. Používali jej už Keltové a Římané.
Jeho účinky jsou především hojivé a protizánětlivé. Měsíčková mast nebo měsíčkový olej hojí rány, odřeniny, popáleniny i poštípání hmyzem. Vnitřně působí na játra a žlučník, hojí záněty, působí antibioticky a uklidňuje. Vnitřně se uplatní při léčbě astmatu, proti kašli, při bušení srdce, upravuje menstruaci a funkci ženských pohlavních orgánů, hojí vnitřní i vnější záněty. Pomáhá při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku, zánětu střev, Crohnově chorobě, ulcerózní kolitidě (zánět tlustého střeva s tvorbou vředů). Droga také působí mírně sedativně a snižuje reflexní dráždivost, zlepšuje práci srdce při mírném poklesu krevního tlaku. Také hojí oční a ušní záněty, pomáhá jako kloktadlo dutiny ústní, zejména při aftách.

Měsíček působí proti křečím, zejména v zažívacím traktu, povzbuzuje tvorbu žluči, působí proti bakteriím, výrazně pomáhá při hojení ran se zánětlivým okolím. Zastavuje hnisání, užívá se proti plísním, zejména nohou a při bércových vředech. Pro vnější účely připravujeme mast nebo lihový extrakt. Nejúčinnější je šťáva z čerstvého, rozemnutého květu. Tou překvapivě rychle potlačíme například úporné plísně nehtů na nohou a trvalé kožní poškození. Působí také dobře proti stařeckým skvrnám kůže.

Léčitelé používali hojně měsíček do čajových směsí nebo samotný sušený květ – dávka 0,5 až 2 g na 1 šálek odvaru. Pravidelné pití pomáhá na zastavení měsíčního krvácení, bradavice, hysterii, krtici, nechutenství, vyčistí dělohu po porodu. Rovněž je prostředkem kosmetickým jako pleťové tonikum proti vráskám, je potopudný. Čistí rány a vředy, tuberkulózu žláz, zánět spojivek, zduřené žlázy, zlatou žílu, žloutenku. Zastavuje rakovinné bujení.

Homeopatické zpracování

Základní surovinou je čerstvá kvetoucí nať, květ i s kalichem nebo okvětní lístky trhané z čerstvé byliny. Sušením se některé obsahové látky ztrácí.
Tinkturu vyrábíme jednoduchou macerací v lihu. Do 1/5 láhve dáme květy a zalijeme lihem 90%. Macerujeme 14 dní za občasného protřepávání. Dále ředíme až do potence D4 lihem 40%. Obecně se užívá potence D4 při dávkování 3x denně 8 kapek, před jídlem.

Měsíčková mast

Roztavíme půl kg sádla a do něj dáme 2 hrsti čerstvého květu měsíčku s kalichem. Necháme ztuhnout a dáme do chladničky. Za 2-3 dny znovu roztavíme a přidáme hrst čerstvých květů. V jiné nádobce roztavíme asi 25 g včelího vosku. Bylinnou taveninu přecedíme přes gázu a přidáme roztavený včelí vosk. Do roztavené hmoty vmícháme za stálého ohřevu ve vodní lázni obsah jedné tuby červené Indulony a 1 tubu heřmánkové masti nebo Dermazulenu. Důkladně promícháme, až se všechny složky spojí. Můžeme ještě aromatizovat 5 g levandulového oleje nebo levandulovou silicí. Vlijeme do kelímku, necháme ztuhnout, uzavřeme a uchováváme v chladničce. Dobře uskladněná mast má trvanlivost až 2 roky.

Nálev z měsíčku na obklady

Při spáleninách přelijeme asi 20 až 30 g květů 0,5 litrem vroucí vody a přikryté necháme 10 až 15 minut louhovat. Jemně přefiltrujeme a nepříliš horké přikládáme na postižená místa. Pomáhá i při spálení od slunce. Šťáva z čerstvé rostliny slouží v lidovém léčitelství zevně na bradavice, se šťávou jitrocelovou a růžovým olejem k čištění pleti.

Měsíčková a arniková tinktura slité dohromady jsou nenahraditelné při všech ranách, u nichž hrozí zánět. Patří sem čerstvé krvácející rány, léčba rakoviny – zejména prsů a dělohy, také při tvrdnutí prsních žláz, při kostižeru. Vnitřně i zevně používáme při prasklých starých i a nových poraněních, při bércových vředech, při těžce se hojících ranách, plísňových vyrážkách a zánětech nehtových lůžek.
Velice jednoduše můžeme tinkturu vyrobit z 1 objemového dílu květů s 10 díly lihu a necháme 14 vyluhovat. Občas protřepeme. Před použitím můžeme tinkturu podle potřeby zředit.

Měsíčkový olej

Čerstvé květy (okvětní lístky) nacpeme do láhve, vzduchotěsně ji uzavřeme a na 14 dní ji vystavíme na slunci. Květy pustí zlatavě oranžovou šťávu – olej, který se usadí na stěnách láhve. Do láhve nalijeme líh, ve kterém se olej rozpustí nebo po opatrném vysypání květů olej jinak konzervujeme.
Můžeme ho použít ve všech jmenovaných případech, zejména zevně. Dosáhneme tak maximálního účinku.

Mathioli radí užívat drogu vnitřně v salátu, dále proti tísni, žloutence a klání srdce a to hlavně mladé ženy, když nemohou dostati menstruaci. Dává chuť k jídlu. Pálené vody z měsíčku užívají proti morovému neduhu. K tomu přidává Alexander Benedictus 4 loty šafránu a praví, že vzbuzuje velice pot. Pití šťávy měsíčkové v množství dvou lotů za přidání čtvrtce připravených hlístů (dešťovek) hojí žloutenku. Někteří praví, že užívání této byliny ostří zrak.

Literatura:
Dr. Petr Ondřej Mathioli – Herbář neboli bylinář I., II. III.
J. Janča, J. A. Zentrich – Herbář léčivých rostlin
Mudr. R. Novotný – Léčivé rostliny a drogy