Plané neštovice patří mezi běžné dětské choroby. Většina dětí si je prožije ještě před nástupem do školy nebo během prvního stupně školy. Je to virové onemocnění, které člověka potrápí jen jednou, tělo si vytváří doživotní imunitu. Je zapříčiněno herpetickým virem Varicella zoster, který také způsobuje pásový opar. Je to onemocnění velice infekční, hlavně v prvním stádiu. Šíří se snadno a rychle, buď vzduchem, nebo přímým kontaktem. Inkubační doba neboli doba od nakažení po první projev nemoci je dva až tři týdny.

Prvním příznakem bývá teplota a vyrážka na kůži. Většinou se nejdříve objeví ve vlasaté části hlavy, pak se rozšíří na celé tělo. Zprvu se jedná o drobné skvrnky, které se v průběhu několika hodin mění v puchýřky o průměru 3-6 mm. Pupínky jsou v různých stádiích. Objevují se postupně v několika výsevech po sobě. Puchýřky mají nejdříve čirý obsah tekutiny, který se postupně mění na mléčný a zakalený. Tekutina je infekční a obsahuje choroboplodné zárodky.

Akutní fáze nemoci trvá většinou týden, výsev puchýřků končí zhruba pátý den. Pak vyrážka zasychá a po několika dalších dnech se zaschlý stroupek uvolní. Puchýřky se mohou také vyskytovat na sliznici, v ústech vypadají jako afty. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat výsevu v oblasti očí a genitálií. Příznakem nemoci může být také bolest hlavy, horečka, zimnice, průjem, bolesti břicha a kůže, nemoc připomíná virové onemocnění nebo chřipku. Nejčastějším projevem, který nemoc provází je nepříjemné svědění. Když kůže svědí, nutí to děti ke škrábání a to může být velkým problémem. Při rozškrábání puchýřků se totiž může do kůže dostat infekce a na kůži pak zůstávají jizvy. Proto je dobré podávat léky na uklidnění svědění.

Protože je onemocnění způsobeno herpetickým virem, i po vyléčení zůstává virus přítomen v těle v tzv. latentní formě. Organismus si vytvoří protilátky, takže reaktivizace viru v podobě nového onemocnění planých neštovic je takřka vyloučena. Virus se však může usadit v nervových uzlících podél páteře a v pozdějším věku (dospělosti či stáří) se na základě oslabení imunity reaktivovat a projevit se jako pásový opar.

Nemoc je infekční od prvního dne, kdy se objeví první puchýřek, až do zaschnutí posledního.
Inkubační doba je 17–21 dní.

U dospělých má onemocnění těžší průběh než v dětském věku, bývá provázeno zánětem plic, mozku, jater nebo úbytkem krevních destiček. Nemocného je třeba udržovat v klidu, absolutně nechodit na slunce, v zimě zůstat doma v teple. Jestliže jste plané neštovice ještě neprodělali a jste s nemocným v uzavřené místnosti, máte šanci větší než 90 %, že je dostanete. Teprve po vytvoření krust na všech neštovičkách přestává být pacient infekční. V současnosti je možné se chránit před planými neštovicemi očkováním.

. Komplikace u planých neštovic může signalizovat horečka, která přetrvává déle, než by měla. (zvláště, když už se neobjevuje žádná další vyrážka). V ojedinělých případech se může se objevit zápal plic, zánět jater nebo zánětlivé postižení mozečku (cerebelitida). Tu poznáte snadno. Kdo má cerebelitidu, vypadá jako opilý. Má potíže s rovnováhou, netrefí si prstem na nos. Při vzniklých komplikacích je téměř vždy nutná hospitalizace.

Homeopatická léčba planých neštovic
Plané neštovice jsou onemocněním virového původu, proto se nedají léčit antibiotiky. Léčba je pouze symptomatická. Horečku nesnižujeme alopatickými léky. Necháme dítě vypotit. Můžeme podat ACONITUM na snížení horečky a SULFUR na svědivou vyrážku.
Vyrážky také ošetřujeme tekutým pudrem, později antiseptickou mastí, můžeme přikládat mokré hypermanganové obklady. Po odloupnutí stroupků ještě nějaký čas kůži zvláčňujeme - hydratujeme.
Podáváme léky proti svědění, oblékáme bavlněné oblečení, abychom vyrážku nedráždili.
Dbáme na čistotu rukou a krátké nehty, abychom zabránili zanesení infekce.

Na rozdíl od spály mají plané neštovice většinou spontánně příznivý průběh. Z tohoto důvodu je použití homeopatie zcela nepochybné. Homeopatické léky urychlí průběh nemoci a omezí svědění.
ACONITUM, BELLADONNA, FERRUM PHOSPHORICUM
Tyto léky se podávají při horečce na začátku nemoci, ještě předtím, než se objeví vyrážka.

RHUS TOXICODENDRON
Tento lék má ve své patogenezi kožní léze podobné těm, se kterými se setkáváme u planých neštovic. Malé puchýřky obsahující čirou, průsvitnou tekutinu, spodina je zarudlá. Svědění s teplem ustupuje. Dítě má silné svědění pokožky a je neklidné. Hází sebou a převaluje se, nemůže spát. Vhodný lék, když je jediným symptomem svědění pokožky. Podáváme: 5 nebo 9 CH dva až čtyřikrát denně.

MEZEREUM
Lék se doporučuje v pozdějším stadiu, kdy se puchýřky zanítí a pokryjí hnědými nebo bílými stroupky. Pod nimi se tvoří hustý žlutý hnis, který se vylučuje z hlouběji uložených drobných ulcerací. Podáváme: 5 CH dva až čtyřikrát denně.

ANTIMONIUM CRUDUM
Dítě je podrážděné, nelze jej nijak uspokojit. Chce být úplně samo. Má silně potažený jazyk bílou vrstvou. Nemoc doprovází kašel nebo bronchitida.

ANTIMONIUM TARTARICUM
Lék je doporučován pro zahlazení cyanotických varioliformních jizev. Ty mohou přetrvávat po odpadnutí stroupků a po zanícených puchýřcích. Dítě je ospalé, líné a nevrlé. Často nemoc doprovází kašel nebo bronchitida. Vyrážka se objevuje pomalu. Pupínky jsou naplněné hnisem. Nemoc doprovází nevolnost. Podáváme: 5 granulí 5 CH ráno a večer až do úpravy stavu.

PULSATILLA
Dítě je velice uplakané, vyžaduje společnost a lásku. Nesnáší teplo v místnosti, chce čerstvý vzduch. Horečka je bez pocitu žízně.

SULPHUR
Tento lék podáváme většinou v konečné fázi nemoci, pokud se léčení protahuje. Svědění se zhoršuje, když je dítě zahřáté v posteli nebo v teplé lázni. Dítě má nezadržitelné nutkání se škrábat.

Případ ze života:
Ve škole se objevily plané neštovice. Při jedné školní akci, kdy se sešlo více dětí pohromadě, jeden chlapec, který neštovice nedoléčil, nakazil postupně celý školní kolektiv. Epidemie se lavinovitě šířila, postupně odpadly všechny děti, které se ještě s touto nemocí nesetkaly.
Zavolala jsem si všechny rodiče a vysvětlila vzniklou situaci. Přesvědčila jsem je, že podáním homeopatického léku nemoc uspíšíme, vyléčíme a nebudeme mít žádné komplikace ani následky. Rodiče pochopili, že nám všem jde o rychlou léčbu, která neublíží dětskému organizmu. Začali jsme podávat všem nemocným RHUS TOXICODENDRON 9CH pět globulí 3x denně – ráno, v poledne a večer.
Bylo zajímavé pozorovat, jak lék zabral. Ti, kteří měli již nějakou zkušenost s homeopatií, měli průběh nejkratší a nejjemnější. Vyrážka se do týdne vyloupla, zaschla a odpadla. Děti neměly zvýšenou teplotu. Do 10 dnů nastoupily opět do školy. Žádné následky nebyly zpozorovány.
Děti, jejichž rodiče homeopatickou léčbu zatím nepoužili, se léčily o týden déle, než ty, které braly už dříve homeopatika. V průměru u nich trvala nemoc 14 dní, měly zvýšenou teplotu, pokožka dost svědila. Děti si stěžovaly, že nemohou v noci pro svědění spát.
Nejdéle se léčily děti, které berou pravidelně několikrát do roka antibiotika na každé nachlazení nebo anginu. Tyto děti byly nemocné 3-4 týdny. Měly vysoké teploty, celé tělo bylo obsypané, nejvíce jazyk a hrudník. Děti byly neklidné, v noci plakaly a nespaly. Po prodělané nemoci byly zesláblé s citlivou až bolestivou pokožkou. Některým podáno ještě jednorázově 10 granulí léku SULFUR IODATUM 9 CH.

Kromě planých neštovic existují ještě další varianty tohoto onemocnění:
Pravé neštovice Pravé neštovice (Variola) jsou vysoce nakažlivým onemocněním s vysokou úmrtností (u některých kmenů se blíží 100 %). Přeživší pacienti bývali často nadosmrti poznamenáni drobnými jizvami.
Odhaduje se, že jen během 20. století tato choroba zahubila 300-500 milionů lidí. Ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny zemřely. O deset let později se tato nemoc stala na dlouhou dobu jedinou na světě, kterou se soustředěným úsilím a celosvětovým očkováním podařilo zcela vymýtit. Poslední známý případ této nemoci pochází z roku 1977. Po ukončení programu roku1980, kdy WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené, bylo rozhodnuto zničit všechny laboratorní vzorky původce choroby. Zůstat měly pouze ve dvou laboratořích - jedna v USA (jsou přechovávány v CDC v Atlantě) a jedna v SSSR. Podle svědectví Kanatjana Alibekova však SSSR ještě v 70. a 80. letech prováděl pokusy s cílem zvýšit nebezpečnost tohoto viru a měl vyrobit značné množství biologických zbraní založených na jeho bázi.
Neštovice se považují za jednu z nejvýznamnějších příčin úspěchů bílých kolonizátorů v Americe. Právě fakt, že s sebou na Americký kontinent přivlekli svoje nemoci, zejména pravé neštovice, vedl k tomu, že panenská populace Indiánů byla v klíčových oblastech během několika desítek let zredukována o úděsných 90 %. Evropané se rychle chopili příležitosti a v řadě případů použili na podporu svého postupu neštovice jako biologické zbraně (oblíbenou metodou bylo Indiánům prodat či darovat infikované přikrývky). Vysoký úspěch této metody byl dán zejména tím, že se neštovice přenášejí výhradně mezi lidmi a před příchodem Evropanů do Ameriky byly zde chorobou zcela neznámou. Původní americká populace proto byla vůči nim mnohem citlivější, nežli populace z kontinentů, kde se neštovice vyskytovaly již řadu generací.

Okolnost, že se Variola přenáší výhradně mezi lidmi, byla sice ve svých důsledcích pro zmíněné severoamerické Indiány poměrně tragická, ale pro lidstvo velmi výhodná. Díky velmi účinnému očkování se totiž podařilo variolu jakožto zatím jedinou vážnou chorobu zcela eradikovat (vymýtit). Princip byl prostý: nemocné izolovat a veškeré jejich okolí proočkovat. Bylo to sice pracné a nákladné, ale účinné. Je to doposud jediná choroba, u které se to podařilo. U ostatních chorob tomu krom pracnosti a vysokých nákladů brání právě fakt, že mají své přirozené rezervoáry mezi divoce žijícími živočichy.
V současnosti se Variola považuje za vymýcenou a řadu let se již očkování neprovádí. (Podle dostupných údajů skončilo například v České republice kolem roku 1979 - v ostatních zemích to bude obdobné.) Pokud by tedy byla tato choroba (nebo její uměle vytvořená mutace) použita jako biologická zbraň, mělo by to fatální následky. Existují sice zásoby očkovacích látek (například v USA pro potřeby armády a dá se předpokládat, že podobně tomu bude v Rusku), ale jejich množství je omezené a případná výroba by jistě trvala delší dobu. Její dostupnost v ostatních zemích by byla spíše iluzorní. Existuje i riziko, že by se tento virus dal získat z hrobů zemřelých na tuto chorobu, kterých se po světě vyskytuje nepřeberně.

Kravské neštovice
Kravské neštovice napadají hovězí dobytek. Jejich původce byl v roce 1796 použit anglickým lékařem Jennerem jako imunizační agens proti pravým neštovicím. Traduje se, že jej k tomu zjištění (které ale již dávno byla známo mezi prostým lidem) přiměla slova jakési mladé venkovanky, která na jeho podezření, že je infikována Variolou odvětila: „Ale já přeci nemůžu mít neštovice, vždyť jsem měla kravské“.

Variola je první nemocí, proti které byla objevena vakcína a následně aplikováno očkování. O jeho významu svědčí následující příklad: během prusko-francouzské války (1870-1871) zemřelo na variolu 23 000 francouzských vojáků, zatímco očkovaná pruská armáda takto ztratila 278 mužů.

V Československu bylo v roce 1919 očkování dětí proti variole uzákoněno jako povinné.

Období odeznívání nemoci, případné komplikace
Vývoj dětských eruptivních onemocnění se pomocí homeopatických léků zkracuje a probíhá bez komplikací. K zvládnutí poinfekční astenie, která je u homeopaticky léčeného dítěte velmi diskrétní, postačí, když v závěru onemocnění předepíšeme jednorázově 10 granulí léku SULFUR IODATUM 9 nebo 15 CH.

Eventuální komplikace se objevují obvykle u homeopaticky neléčených dětí. V tomto případě se používá klasická léčba včetně antibiotik. I zde však může homeopatie poskytnout rychlou a účinnou pomoc bez škodlivých vedlejších účinků. V závažných případech může, je-li užita jako pomocná metoda ke klasické léčbě, snížit množství klasických prostředků co do dávek i délky použití.

Tak například spalničky mohou přivodit otitidy nebo bronchopulmonální komplikace. Po spále se zase mohou objevit nefritidy s hematurií nebo edémy. Homeopatické léky ARNICA, PHOSPHORUS u forem hematurických a APIS u forem edematózních, mohou být i u těchto často se vracejících onemocnění velmi účinné. Na škodu také není po nemoci vyčistit játra pomocí tinktury CHELIDONIUM MAJUS.

Literatura:
Jiří Janča - Zdravé dítě a alternativní medicína
G. Pinto, M. Feldman – Homeopatie pro děti
W. a O. Boericke: Homeopatická MM s repertoriem
Dr. R. Murphy - Homeopatická MM
Dr. R. Murphy – Homeopatické syntetické repertorium