Kdybychom jedním slovem museli vyjádřit podstatu Nit-ac., já bych zvolil pojem „přítěž“; to je ten vliv, jak působí pacient Nit-ac. na druhé, je to následek neustálé vnitřní NESPOKOJENOSTI; tento druh člověka je stále nespokojený a rozhořčený. Ještě i v nejveselejších situacích se necítí dobře. Lidé nemají rádi jeho společnost, protože jim není příjemné s ním být, proto ho každý považuje za přítěž.

Podívejme se na jednotlivé období vývoje anamnézy Nit-ac., z kterých je každý tělesný, emocionální a mentální symptom součástí komplikované spleti. Nejviditelnějším fyzickým symptomem je POMALÝ KREVNÍ OBĚH, který podpoří hodně složek „obrazu léku“ Nit-ac. To je důvodem velkého stupně slabosti a zimomřivosti nemocného, což vede k vytvoření necitlivých, dlouho přetrvávajících, prosakujících vředů. Další charakteristikou Nit-ac. jsou praskliny nacházející se na přechodu sliznice v kůži, které se vytvoří kvůli suchosti dané oblasti. Z fyziologického hlediska se dá tato suchost vysvětlit pomalým krevním oběhem.

Protože ledviny a ostatní vylučovací orgány Nit-ac. také špatně fungují, hodně odpadních látek vyloučí kůže – obecně ve formě nějakého výtoku. To je příčinou toho, že tělesný pach nemocného Nit-ac. je ODPUZUJÍCÍ. Nohy mu nesnesitelně smrdí, moč smrdí jako koňská. Všechny výměšky jsou páchnoucí, kyselé, leptavé a i pro nemocného je to velmi rušivé.

Pacient Nit-ac. zápasí s poruchou metabolizmu. Obecně je hubený a podrážděný. Protože je jeho organizmus velmi těžko zabuduje, proto následně silně touží po tucích, má rád silné, pikantní jídla, nakládané sledě. Při kousání mu praská čelist.

Kent vzpomíná na to, že se pacient Nit-ac. cítí lépe, když cestuje na kočáře. V současnosti se přirozeně tato modalita při dobře odpružených autech dá vidět jen zřídka. Myslím si, že doopravdy zlepšení způsobují jemné vibrace těla tím, že otřesy rovnoměrně a jemně posilují krevní oběh.

Člověk konstituce Nit-ac. je anemický, bledý, s propadlým obličejem; výraz jeho tváře je utrápený a úzkostlivý. Kvůli všeobecné slabosti vzbuzuje takový dojem, jako někdo komu se prudce zhoršuje zdravotní stav. Nejdříve se většinou objevují tělesné symptomy; na pacientovi není vidět, že by se přehnaně obával o své zdraví, jako v pozdních stádiích chorobného procesu říkaje: „Nestarám se o to, mohu i umřít!“, ale v hloubce duše má opravdovou úzkost kvůli tomu, že se nakonec zničí jeho zdraví. Tuto tělesnou slabost spojenou s neklidem prožívá nemocný jako zhoršení zdraví. Dojde k závěru, že mu už není pomoci. Zřeknutí se vyléčení je jedním ze symptomů Nit-ac. , i když není tak důrazný a jednoznačný jako u Calc. nebo Ars.

Nesmíme zapomenout na to, že prohloubením symptomů může hodně fyzických problémů vymizet. Když se ustálí úzkost o zdraví, tak se homeopat nesetká už s takovými symptomy, jako jsou páchnoucí nohy nebo s touhou po tucích a soli; tehdy už vůbec ne, když vzpomínané jídla považuje nemocný za „zdraví poškozující“, už je dříve vyloučil ze svého jídelníčku. Tělesné symptomy se ztratí souběžně s nárůstem strachu a úzkosti.

Pacient Nit-ac. spí neklidně, budí se velmi mrzutý, podrážděný a unavený. Nedostatečný spánek má u všech léčivých hlavních léků své vlastní charakteristiky. V tomto denním čase je Nit-ac. natolik podrážděné, že ho nemůžete ani pozdravit. Vzpomínám si na pacienta Nit-ac., který byl prodavačem v obchodě. Kupující mu přirozeně vždy přáli dobré ráno, on jen vztekle zavrčel. Bylo mu zatěžko ráno s někým mluvit. Pro Nit-ac. se tehdy zdá vše tmavé a beznadějné. Přitom každá bolest – kloubní potíže a bolesti v dlouhých kostech podobající se píchání třísky – zhoršující se v noci.

Na emocionální úrovni je hlavním symptomem Nit-ac. úzkostlivá neuróza. I Kent popisuje takový typ nemocného s velkou přecitlivělostí. Následkem této vnitřní přecitlivělosti ho vše rozčiluje, není s ničím spokojený. Rozčiluje ho hluk; vyvede ho z míry i ten nejmenší fyzický problém. Zdá se, že se tato vnitřní přecitlivělost vytvoří kvůli neustálé nespokojenosti a nešťastnosti. Když k tomu přidáme jeho podrážděnost, tak už máme symptomatický obraz Nit-ac.

Tento typ člověka si stále stěžuje; někdy otevřeně, někdy to omílá jen v sobě. Poslední typ je NESMIŘITELNÝ. Je pro něj velmi charakteristické, že nedokáže zapomenout, když mu udělali něco špatného. Když dotyčný, který mu ublížil, řekne: „Velmi je mi líto toho, co se stalo, řekl jsem v rozčilení to, co jsem řekl.“ tak mu na to pacient Nit-ac. odpoví: „Samozřejmě, je to v pořádku, není to žádný problém.“ Ale ve skutečnosti mu nikdy neodpustí to, co se stalo. Tato vlastnost je také pozorovatelná i v počátečním stádiu anamnézy na fyzické úrovni.

Nit-ac. se zformuje do takové osobnosti, která je rozčarovaná ze světa a nemá sílu dále bojovat. Žije tak, jakoby plynul s proudem, jakoby mu nic nevadilo. Je to stav ponoření se do sebe a apatie. Počáteční slabost vládne na všech třech úrovních, nemocný se nakonec úplně izoluje od světa. Otupí se jeho emoce; potvrzení své situace najde v nihilistické filozofii, nevěří ničemu. Nemá sílu něco nového, ztratí schopnost iniciativy. Je beznaděje a nic ho nezajímá.

Shrnutím psychologie Nit-ac. se dá říci, že je to podrážděný člověk. Je rovnoměrně citlivý na vnější i vnitřní podněty: zevnitř kvůli svým vlastním myšlenkám, zvenku kvůli sebemenší domnělé urážce, hluku nebo kvůli jiné rušivé okolnosti. Je nešťastný, nespokojený a není schopný odpuštění. Upoutá ho natolik vlastní utrpení a nespokojenost, že nedokáže nic jiného kromě sebe pozorovat.

V počátečním stádiu nemoci se většinou objevují fyzické symptomy a slabost, ale nemocný někdy prožívá silný strach ze smrti. Postupem tohoto chorobného procesu ho ovládne velký stupeň úzkostlivosti kvůli zdraví. Obavy o své zdraví má častěji druhý typ Nit-ac. Je řeč o takovém člověku, který žil světácký život v duchu „dolce vita“, dokud mu lékař nedoporučil, aby si preventivně nechal vyšetřit několik menší potíží, aby předešli většímu problému. Od té doby je tento člověk v panice a úzkostlivost o zdraví dlouhodobě přetrvává, ledaže by si vzal Nit-ac.

Chorobná úzkostlivost. Např. když žena Nit-ac. najde vyrážku na skalpu, tak si hned myslí, že má určitě nádor na mozku. Zbytečně jí vysvětlují, že se tumor nevyvine vně lebky, ale uvnitř, ale ani to jí neuklidní. Jde k druhému lékaři, pak k třetímu, k čtvrtému. Je to ten typ člověka, který stále telefonuje a hádá se s lékařem: „Ano, rozumím tomu, co říkáte. Vyrážka zmizela, ale teď mě trošku bolí hrudník na pravé straně. Určitě mám rakovinu…“ Nit-ac. má největší úzkost hlavně kvůli rakovině. Nebojí se tolik srdeční choroby nebo infarktu, spíše ho straší takové choroby, o kterých si myslí, že se na ně umírá, jako např. rakovina.

Další jeho charakteristickou vlastností je to, že těžko navazuje známost s lidmi. VŽDY JE MEZI NÍM a druhým DĚLICÍ STĚNA. Ještě i tehdy, když se ho lékař pokouší uklidnit, že to nic není, on se drží dokonce svého vlastního názoru. Dělící stěna vylučuje možnost opravdového navázání vztahu, proto se Nit-ac. zasekne uvnitř svého podezřívavého světa; je špatným společníkem na rozhovor.

Další jeho charakteristikou je to, že je SEXUÁLNĚ snadno VZRUŠITELNÝ. Muž Nit-ac. často vyhledává prostitutky, výlučně kvůli tělesnému prožitku vzrušení; o emocionální a mentální vztah se nezajímá. Ne proto, že by ho to nezajímalo, ale protože si myslí, že stejně nenajde ženu pasující k němu.

V konečném stádiu anamnézy je už postižena i mentální úroveň. Může se stát, že se nemocný zaobírá myšlenkou na sebevraždu, protože nevidí cestu ven. Cítí se přehnaně slabým na to, aby zdolal situací. Ale kvůli silnému strachu ze smrti nedokáže spáchat sebevraždu. Vzpomínám si na ten případ, když se nemocný objevil u mě na homeopatickém pohovoru s pistolí v kapse; přiznal se mi k tomu, co má za úmysl: proto nosí u sebe už měsíce zbraň, protože čeká na vhodnou chvíli. Po užití Nit-ac. prodal pistoli. Měl vážné akné (vyrážku), na které často podávám Calc-s. nebo Calc-sil. Ale u tohoto mladého člověka jsem se setkal s charakteristickým ranním zhoršením Nit-ac.; ráno nerad s někým mluvil, doslova by byl schopen zabít toho, kdo by mu popřál „Dobré ráno!“

Někdy vám poví tyto informace příbuzní, pacient o tom nemluví, protože neví, že je nemocný i mentálně. Myslí si: „Proč bych měl někoho ráno zdravit?“ Má vlastní obraz o životě a jinému stanovisku nerozumí. Nepochopí to, že tím omezuje svoji vlastní svobodu. Přesto vše je strach ze smrti tím nejhorším stavem, do kterého se může nemocný dostat. Opravdové šílenství nepatří k indikacím Nit-ac.

Zdroj: George Vithoulkas, The Essence of Materia Medica

volný překlad © 2014 vilcakul