Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky - Sebeléčení - tajemná moc v nás aneb vědecké objevy hovoří ve prospěch homeopatie

Nedávno jsem listovala jedním německým časopisem a objevila v něm článek "Sebeléčení - tajemná moc v nás". Píše se zde, že v průběhu posledních deseti let přináší Psychoneuroimunologie nové důležité poznatky o vzájemném ovlivňování mozku a imunitního systému. Vědci jsou schopni dokázat, že psychické a sociální faktory mohou naše tělo následně ovlivňovat. Ať jde o rakovinu, revma či zlomeninu páteře - u všech dosud prověřených případů byla předpokladem sebevyléčení připravenost a ochota pacientů převzít zodpovědnost za své vlastní zdraví a nepodrobit se pasivně svému osudu.

Žádný z postižených nepřenechal lékařům starost o své zdraví. Právě toto aktivní rozhodnutí, dle vědců, vzbuzuje vznik nových neuronových propojení , které mohou urychlit uzdravení. Zjevně náš mozek vlastní schopnost, přeměnit myšlenky ve vysoce účinné chemické substance, které mohou přímo energetizovat naše tělo. Podle Američana dr.Johnsona "Nastává věk energetické medicíny, všechno v univerzu má nějakou frekvenci" věří že "Nemusíme nic jiného dělat, jen měnit frekvence nebo vytvářet opačné vlnové délky. Tak jednoduše se dá vše na světě změnit - nemoci i pocity". Vědci jsou si jisti: Každý z nás má v sobě vlastního lékaře. Otázkou zůstává, jak ho aktivovat. Holandští vědci proto prověřili historii beznadějných případů rakovinných pacientů, kteří se nečekaně vyléčili. A co zjistili? Po stanovení diagnózy tito pacienti začali s přeměnou sebe i svého života. Změnili životosprávu, našli si nové koníčky a přehodnotili své dosavadní cíle. Dalším zjištěním vědců bylo, že pacienti, kteří se plně vyléčili z pokročilých stádií rakoviny, věřili, že mohou být "výjimkou potvrzující pravidlo".Místo, aby pasivně akceptovali rozsudek smrti, vrhli se aktivně do léčení své nemoci.

Dále jsou k článku přiloženy výpovědi pacientů:
Pacientka s diagnózou rakovina plic s metastázemi do mozku: lékaři nedávali žádnou naději a propustili pacientku z nemocnice. Ta se však rozhodla strávit svůj zbývající čas aktivním způsobem - dala výpověď v zaměstnání, začala pracovat jako nezávislá autorka, sebe a manžela přihlásila do Párové terapie, aby vylepšili svůj vztah. Přestala kouřit, začala žít zdravě. Její rakovina sama zmizela. Už je to 16let, podle lékařů se stal zázrak, podle pacientky byla její nemoc šance, konečně vést život, o kterém před tím stále jen snila.

Další z pacientů vypráví: po 2.operaci jsem se rozhodl, že k tomu, abych porazil rakovinu, nenechám své tělo už dále ničit. Rozhodl jsem se pro alternativní léčení, protože jsem porozuměl, že rakovina je součástí mého těla. Že jsou to mé buňky, které začaly žít svým vlastním životem a mě tak chtějí zničit. Došlo mi, že musím tedy přesvědčit můj imunitní systém, aby rakovinné buňky rozeznal. Školní medicína mi nedávala žádnou naději. Řekli jen, jděte domů a vyřiďte si své poslední záležitosti. Pomoc jsem našel v jedné klinice, zaměřené na celostní medicínu: Detoxikace, vitamíny, plnohodnotná strava a především aktivní terapie horečkou, posilovala a znovu budovala můj imunitní systém. Doprovodná muzikoterapie a arteterapie, stejně jako psychoterapie, byly pro mne velice důležité. Během tohoto času metastáze dále narostly. Přesto jsem věděl, že jsem na správné cestě. Mé sny hrály přitom důležitou roli. Zvenčí jsem vypadal nemocný, vnitřně jsem byl silný a bez pochybování. Tenkrát jsem měl následující myšlenky: Když vy, rakovinné buňky, budete tak dále růst, zabijete mé tělo. Protože z mého těla žijete, zemřete pak tedy spolu s ním. Zůstat na živu je tedy možné jen tehdy, když vy, váš agresivní vlastní život zastavíte, a vrátíte se mezi zdravé buňky. Nechtěl jsem rakovinu porazit násilím, vždyť to byla část mě samotného. Po čtvrt roce metastáze zcela zmizely. Moji lékaři mě dodnes označují za zázrak. Ale já nejsem žádný zázrak, našel jsem pouze svou cestu. Často si říkám, že rakovina byla pro mě důležitá. Vypořádání se s touto nemocí mi ukázalo spoustu nových, pozitivních perspektiv pro můj další život. Tolik tedy volný překlad.

Z hlediska homeopatie se mi nabízí několik úvah:

1. Nás, homeopaty, může těšit, že se v medicínských kruzích začíná připouštět a dokonce zkoumat, existence přímého působení psychických a sociálních faktorů na imunitní systém.

2. Také se můžeme radovat, že někteří z vědců dospěli do fáze, kdy hovoří o nadcházejícím věku energetické medicíny, o tom, že stačí měnit vlnové délky a frekvence a tím působit na nemoci a pocity. Dokonce - že jsou si vědci jisti, že každý z nás má v sobě vlastního lékaře..jen si teď lámou hlavu nad tím, jak ho aktivovat..Ano, jsou to vskutku veliké "novodobé objevy".

3. Kdyby si vzali tito vědci k ruce přes 200let starý Hahnemannův Organon, nebo, zhruba před sto lety psané, Kentovy Přednášky o homeopatické léčbě, a seznámily se např. s takovými pojmy jako "Vitální síla" nebo-li "Dynamis" a přečetli si něco o zákonu podobnosti, ušetřily by možná čas i peníze.. a snad by se jim pak v hlavách zrodily další plodné nápady, které by nepřispívaly pouze ke zvyšování hodnoty akcií farmaceutických firem, ale které by byly ku prospěchu celé naší nemocné společnosti

4. Lidé, kteří se vyléčili z tzv. nevyléčitelných nemocí změnou svého myšlení a přesvědčení, dávají vědcům jasnou odpověď. To, co přimělo jejich tělo k uzdravení, byla myšlenka nebo-li informace, která je čistě nemateriální povahy, nedá se zvážit ani změřit, je neviditelná.

5. Homeopatické léky jsou nositeli takovýchto informací, a mohou tím pádem pomoci vyléčit tzv. nevyléčitelná onemocnění.

6. A teď čistě hypoteticky homeopaticky: Jakou informaci potřebovali oba uvedení pacienti ke svému uzdravení? U případu první pacientky z článku vystupuje, dle mého názoru, téma hranic - téma Carcinosinu. Když si pacientka stanovila hranice, přestala se podřizovat, řekla si dost! Takhle žít už nebudu, dala výpověď v práci a konečně si dovolila žít si po svém, rakovina zmizela. (u našich pacientů se stejným problém, kteří však nejsou schopni si jej takto uvědomit, jim tuto informaci může předat např. právě nosoda Carcinosin).

7. U případu druhého, jde zřejmě o problém sebepřijetí bez výhrad, soucitu, empatie a pochopení sebe samého, (pacient odmítal násilí, neboť nemoc cítil jako součást jeho samého), dále je přítomno téma vymezení jasných hranic a pravidel, jako u první pacientky - zde je opět patrné téma Carcinosinu, možná i Caustika. Velice zajímavé je, že ačkoli nebyl tento pacient léčen homeopatikem, objevilo se u něho po aktivním zapojení se do terapie, počáteční zhoršení a nárůst metastáz, a také to, že se pacient uvnitř cítil silný ačkoli zvnějšku vypadal nemocně. Z hlediska homeopatie se mi nabízí podobnost s Heringovými zákony o směru léčby.

8. V souvislosti s tímto pacientem se mi vybavují Helena Růžičková s Pavlem Dostálem, oba umělecky založení, s idealistickými altruistickými sklony, svou nemoc nazývali sviní a zaujímali k ní značně agresivní postoj. Oba na rakovinu zemřeli.