Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Hlavní rys: nezávislá žena

Sepie je převážně ženský typ a tak jako Igantia, Pulsatilla a Natrium muriaticum vytváří svůj vlastní specifický ženský charakter. Je možné říci, že každý z těchto typů reprezentuje jiný archetyp ženskosti, a když zkombinujeme jejich esence a vlastnosti, vznikne z toho celkový obraz ženské osobnosti.

Sepie se od ostatních žen odlišuje přirozenou nezávislostí. Pokouší se být sama sebou bez ohledu na to, co od ní očekávají ostatní, zvláště muži. Tím se liší od žen Natrií, jejichž úsilí o nezávislost je obvykle reakcí na prožité emocionální zranění, jakýsi druh ochranného mechanismu. Sepie je nezávislá od přírody. Neutíká před něčím jako Natrium - je prostě sama sebou a nedovolí, aby s ní druzí lidé manipulovali. Tato nezávislost může navenek někdy působit trochu mužsky, protože očekáváme, že muži jsou nezávislejší než ženy, ale Sepie ve své postatě nemá mužský charakter. Zatvrzelý zevnějšek defenzivních žen typu Igantie nebo Natrium je maskulinní - je to působivá agresivní fasáda, která má být ochranným štítem vnitřní citlivosti. Průměrná žena Sepie tuto fasádu tolik nepotřebuje. Její nezávislost je dána její vlastní osobitostí a pocitem moci, který získává z toho, jakým způsobem je propojená se svým tělem a se zemí. Tento pocit moci je ženský, protože závisí na tom, jak člověk své tělo vnímá a jak je v něm zakotven, a je to výsledek přirozené moudrosti, která nemá nic společného s intelektem. Mužská moc je naproti tomu silněji spjata s agresí, brutální silou a intelektem. Rozdíl je asi takový jako mezi karate, které představuje extrémně útočné, agresivní bojové umění a může protivníka velmi poškodit, a aikidó, což je „měkké“ bojové umění, které je ve své podstatě obranné a závisí pouze a jenom na ohebnosti a schopnosti toho, kdo ho cvičí, aby se přizpůsobil souhře pohybů protivníka.
Vybral jsem pět podtypů, které reprezentují různé vlastnosti žen Sepie. Tři z nich představují z historického hlediska tradiční role žen. Dvě zbývající - otupělá žena a Xantipa - ukazují, co se stane se Sepií, když svoji identitu podřídí druhým, zvláště pak své rodině.

Čarodějnice
Čarodějky neboli vědmy existovaly vždycky a normální smrtelníci zažívali v kontaktu s nimi směsici strachu, respektu a fascinace. Ať už to byla čarodějnice ve středověku, která míchala lektvary a ovládala zaklínadla, nebo kněžka ve starém Řecku či Indii, vědmy se vždy věnovaly svému řemeslu a své moudrosti a nikoli manželovi či rodině. Většina čarodějnic jsou Sepie a většina žen typu Sepie má v sobě něco čarodějnického. Mají schopnost určité jasnozřivosti a obvykle je fascinují esoterické a mystické myšlenky. Kromě toho jsou nadány zdravým, nezávislým rozumem, který je velice jemný a snadno pochopí i skrytá mystéria, které se vymykají logice.
Sepie se ráda noří do skrytých mystérií, ať už jsou rázu psychologického nebo filozofického (Kent: „Teoretizuje“), a stejně jako Phosphor nebo China je natolik senzitivní, že v mnoha případech může intuitivně vytušit i to, co není logicky odvoditelné. Žena Sepie například zpravidla ví, kdy je jí její muž nevěrný, i když pro to ani v nejmenším nic nesvědčí. Ona to prostě cítí. Podobně může mít pocit, že si má držet od těla příjemného kolegu z práce, až později zjistí, že se jedná o nebezpečného psychopata, který všechny ostatní mátl svým příjemným normálním zevnějškem. Na rozdíl od Phosphoru má obvykle dostatek vnitřního jasu, aby byla schopná oddělit intuici od strachů a přání, i když tato rozlišovací schopnost nemusí fungovat, když na Sepii více dolehne strach.
Sepie je jako křižovatka mezi Phosphorem a Natriem muriatikem - je stejně intuitivní a přirozená jako Phosphor a má hloubku stejně jako Natrium. Bývá zpravidla silněji ukotvená než Phosphor, je zemitější a rozumnější, a proto je schopná ze svých intuitivních schopností více vytěžit. I Natrium může být někdy velice intuitivní, ale jeho intuice se lehko smísí s podvědomými osobními strachy a tím, co si v duchu přeje. Sepie je ve vztahu k vlastní intuici méně osobní a na rozdíl od Natria netrpí potřebou líčit věci jako pozitivní nebo dramatické. Je to přirozená jasnovidka, která nevládne pouze svou intuicí, ale stojí oběma nohama na zemi a je věci schopná vnímat takové, jaké jsou. Naproti tomu se Phosphor někdy nechá odvést vlastní fantazií a Natrium propojuje svoji intuici s velmi osobními sklony a využívá ji k tomu, že se chce ukázat jako něco neobyčejného. Jako správná vědma Sepie o svých intuitivních schopnostech povětšinou mlčí, nejen proto, aby se vyhnula podezření (a v minulosti také pronásledování), ale také proto, že ve vztahu ke svým schopnostem není samolibá a její moudrost jí říká, že ti, kdo její pomoc potřebují, ji také naleznou.
Čarodějnice se mohou upsat bílé nebo černé magii, a tak jako většina normálních lidí se i ony pohybují obvykle někde uprostřed. „Průměrná“ čarodějnice své intuitivní schopnosti využívá jak pro sebe tak pro druhé. Podobně nebývá žena Sepie ani svatá žena ani ďáblice. Dává přednost lidem, které má ráda, a ty, které nesnáší, ignoruje a někdy i trestá.
Jednou jsem se seznámil s ženou Sepií, která bydlela hned vedle mě. Byla velice kultivovaná a inteligentní a měla přirozenou autoritu. Studovala tradiční čínskou medicínu, pracovala jako akupresuristka a věnovala se kreativnímu psaní. Její texty vznikaly spontánně, jako by ji políbila múza, a nebylo na nich třeba nic měnit. Jako mnoho žen Sepií byla zahalená hávem tajemna, nikoli svůdným mystériem jako démonické ženy Ignatia nebo Natrium, jednalo se o něco hlubokého, co vzbuzovalo dojem velké moudrosti. Domluvili jsme se, že se u ní sejdeme na večeři. Druhého dne jsem jí zavolal a odřekl jsem, protože jsem zapomněl, že mám na ten večer dojednáno něco jiného. Celé týdny jsem ji neviděl ani se neozvala, a když jsme se konečně zase potkali, velice věcně mi sdělila, že se na mě tenkrát tak rozzlobila, když ona už připravila jídlo a já jsem pak návštěvu odřekl, že mě jakýmsi zaklínadlem začarovala. Řekla to úplně vážně a z dalšího rozhovoru jsem pochopil, že měla jednou vztah s nějakým mágem (opravdovým, ne kouzelníkem, který tahá z klobouku králíky), který ji telepaticky obtěžoval, když ho opustila. Když vám takovou historku vypráví žena Phosphor, která je snadno ovlivnitelná, neberete to tak moc vážně. Stejně je tomu u emočně labilní ženy Natrium, která chce na sebe strhnout pozornost, ale tato žena Sepie byla velice inteligentní, velice střízlivá, zdrženlivá a přitom silná, takže jsem jí beze všeho uvěřil.
Protože má Sepia přirozený vztah k duševní i tělesné energii, stane se nejedna žena Sepie v nějakém smyslu léčitelkou. Moje sousedka čarodějnice nebyla jedinou ženou Sepií mezi mými známými, která se upsala léčitelství. Poznal jsem více léčitelek Sepií a každá z nich měla v sobě důstojný klid, byla tělesně přitažlivá a vůbec netrápila ji pýcha. Většina léčitelek, které jsem poznal, byly Natrium. Některé z nich byly relativně přirozené a bez předsudků, ale dokonce i ony měly sklon své umění příliš intelektualizovat, používat spoustu výrazů z New-Age a navíc se snažily dělat dobrý dojem. Naproti tomu Sepie dělá prostě to, co dobře ovládá a obvykle nemá potřebu vytvářet intelektuální konstrukce, aby své postupy obhájila a dala vyniknout tomu, co je dobré.
Sepie ztělesňuje ženskou moudrost a intuici, zatímco Pulsatilla reprezentuje starostlivou a smyslovou stránku ženy. Obvykle mívá bystrý rozum, nezajímá ji však suché intelektuální vědění. To přenechává mužům a maskulinnějším ženám. Místo toho se koncentruje na vědění, které je přímo spjato se životem (tak jako zdravé ženy Ignatie). Ženy Sepie proto bývají dobrými zahradnicemi, zvěrolékařkami, poradkyněmi v oblasti výživy, lékařkami a zdravotními sestrami, nikoli obchodnicemi nebo statistiky. Poznal jsem mnoho žen Sepií, které byly zdravotními sestrami. Stejně jako léčitelky mají rády život a mají soucit s lidmi, ale jejich intelekt je silnější než intuice, a proto si vybírají povolání, které je spíše konvenční a praktické.
V dávných dobách se mnoho lidí bálo čarodějnic. Ignorance a nauky církve, kterou ovládali muži, vedly k tomu, že čarodějnice byly pokládány za vtělené zlo. Byly pronásledovány a páleny na hranici. Ještě i dnes se muži bojí síly nezávislých žen Sepie, jejichž moudrost a subtilní rozum dokáží strohou logiku více než vyvážit. Protože Sepie zůstává sama sebou a nepokouší se přizpůsobit nebo se druhým zalíbit (jako Pulsatilla a Natrium), bývá hádankou pro muže, kteří jsou jejím mystériem buď fascinováni nebo se od ní drží stranou. Zdravé ženy Sepie si v naší společnosti dokáží vedle mužů uhájit své postavení, ale většinou se nepokoušejí jim konkurovat jako ženy Natrium a Ignatia, protože si své ženské moudrosti považují a pracují raději v klidu. Mohou mít strach z mužské brutality, ale zřídkakdy se svými obavami dají pohnout k tomu, aby se přizpůsobily očekávání mužů.
Toto sebeovládání a nezávislost na mužích, které jsou pro Sepie charakteristické, je velmi pěkně vykresleno v postavě Jenny, ženské hrdince románu Svět podle Garpa. Jenny je extrémně nezávislá a odmítá konvenční morálku, ale nepokouší se dělat ze sebe něco lepšího. Protože si přeje mít dítě, ale nechce se vdávat, vyspí se s umírajícím vojákem, který je vzhledem ke svým zraněním téměř v bezvědomí, ale má permanentní erekci. Její jednání není špatné nebo perverzní, jenom se ve svém pragmatismu nestará o konvence, aniž by někomu ubližovala (v knize je to tak, že si voják tu situaci pěkně vychutnal).
Bez velkých potíží vychovává Jenny svého syna Garpa sama, protože má všechny pozemské vlastnosti i autoritu, kterou obvykle zprostředkovává otec, a současně je to starostlivý člověk, což je prospěšné i pro její práci ošetřovatelky. Když její syn vyroste, napíše Jenny knihu o sexuálním vykořisťování žen, která se stane bestsellerem, a to jí umožní založit rehabilitační středisko pro zneužité ženy. I když je toto středisko plné žen, které muže nenávidí, zachovává si Jenny vyvážený pohled na věc; odsuzuje vykořisťování žen, ale proti jednotlivým mužům nic nemá. I když se odvážně zasazuje za práva žen, má měkké srdce a je schopná najít přístup ke všem lidem v nejrůznějších životních situacích. Jako jiné ženy Sepie dokáže vystupovat proti patriarchálním vůdcům společnosti a přitom si zachovat hluboké spojení s přírodou a ženským principem.

Tanečnice
Každý homeopat ví, že žena Sepie ráda tančí a že ji svižný tělesný pohyb obecně zlepšuje. Tyto detaily v sobě zahrnují i všeobecné informace o Sepii jako typu, totiž to, že má dobré sebevědomí ve vztahu k vlastnímu tělu. Na rozdíl od většiny dnešních lidí si je žena Sepie vědomá energie svého těla, zná její přirozený tok a potíže, které vznikají při blokování této energie. Většina lidí se před vlastním tělem stáhla do roviny intelektu a svou tělesnou energii nevnímají. Děti si jsou svého těla vědomy, ale toto uvědomění bývá záhy vytěsněno přehnaně analytickým světem, v němž je zapomenuto, co to znamená cítit - nejen emočně, ale i tělesně. Analytické typy jako Lycopodium, Kalium a Natrium ztratily kontakt s vlastním tělem v největší míře. Spontánnější typy jako Sepie, Phosphor a Medorrhinum si vědomí svého těla do určité míry uchovávají, a platí to především o Sepii, pokud zůstává zdravá v emoční úrovni. (Pociťovat tělo není totéž co podat nějaký sportovní výkon, jde o podstatně subtilnější úroveň. Sportovec může mít vynikající kondici, aniž by přitom musel vnímat energii svého těla, zatímco citlivá žena Silicea je schopná se svým tělem dokonale souznít.) Sepie nejen ráda tančí, může ji přitahovat i jóga, tai-či a jiné tělesné aktivity, při nichž lze zažít psychickou harmonii. To souvisí s tím, že v takových situacích může příjemným způsobem pociťovat energii svého těla. Pomocí těchto aktivit si uchovává kontakt se svou životní silou. Pokud nemá tělesný pohyb, má vnitřně pocit, že odumírá. To se stává všem lidem, kteří se málo pohybují, ale Sepie takový účinek pociťuje nejsilněji. Je to zčásti tím, že tento stav může porovnat s pocity tělesné vitality, ale myslím si, že to má také co do činění s tím, že její nervový systém je naladěn jemněji než u ostatních lidí, a proto reaguje citlivěji na blokády, přičemž je jedno, zda jsou tělesného charakteru nebo zda se jedná o otupující vliv monotónních a nekreativních činností. Tažný kůň využívá každou příležitost, aby si polenošil, ale závodní kůň nestojí rád ve stáji. Podobně si Calcium vychutná, když se nemusí pohybovat, zatímco Sepie k tomu, aby se mohla cítit v pohodě, potřebuje tělesnou aktivitu, zvláště aktivitu rytmickou, harmonickou.
Mnozí lidé mají přirozený rytmus, a Sepie k nim patří. Na tanečním parketu můžeme vidět tyto lidi s přirozeným rytmem. Jejich pohyby mají v sobě lehkost a eleganci, ať už tančí pomalý wals nebo divoký beat. Kalium bývá zpravidla nejprkennější ze všech, zatímco Phosphor a Sepie se pohybují s lehkostí. Natrium bývá někde mezi tím a je zčásti ztrnulé a zčásti uvolněné. Vlivem svého přirozeného citu pro rytmus je Sepie nejen dobrou tanečnicí, ale je i muzikální (Kent. „Citlivý k hudbě“). Existuje mnoho nadaných hudebnic Sepie a také mnoho umělkyň Sepie. Sepie nebývá tak vizionářská jako Phosphor nebo Lachesis, ale je velmi citlivě vnímavá (Kent: "Citlivá k smyslovým vjemům"), a to jí propůjčuje přirozené nadání k hudbě a tanci, jakož i k výtvarnému umění a manuálním léčebným praktikám jako masážím a akupresuře. Obecně platí, že její umění je tišší a subtilnější, než tomu bývá u extrovertněji orientovaných typů, např. u Phosphoru a Lachesis, s výjimkou tance a hudby, kde může být stejně divoká a nevázaná jako ony.
Sepie nemá pouze přirozený vztah ke svému tělu, ale dobře souzní i se zemí a jejím přirozeným během. V dávných dobách to pravděpodobně byla především Sepie, která tancem oslavovala sklizeň nebo vítala jaro, a je možné, že takto spontánně tančívala ještě předtím, než se tyto tance staly postupně rituály. Čarodějnice mají vždy úzký vztah k matičce Zemi, aby mohly připravovat lektvary, afrodisiaka a jedy. I když dnešní žena Sepie své řemeslo nevykonává, má stejně jako její čarodějnické předchůdkyně cit pro zemi, její krásu a skrytou moudrost, a snadno sklouzne k meditaci, když si udělá čas vyjít si do přírody (leda by zapřela sama sebe jako tolik žen Sepií, které se podrobily tlaku společnosti a staly se otupělými nebo Xantipami).
Protože je to člověk, který stojí oběma nohama na zemi a má přístup ke svému tělu a k zemi, mívá Sepie většinou zdravý rozum. Pokud zrovna neprožívá emocionální bouři, bývá laděná spíše prakticky a je zručná, například umí tkát nebo plést košíky. V tom připomíná Arsenicum, které je také velmi zakotveno v materiálním světě. Sepie je praktická a má bystrý rozum, a odtud může pramenit poněkud sarkastický humor i schopnost přijímat věci takové, jaké jsou. I když si je vědomá bláznovství dnešní společnosti, ničení lesů, politické korupce a dalších projevů patriarchální společnosti, která se vymkla kontrole, zřídka směřuje k utopiím jako Phosphor nebo Natrium, kteří ve svém idealismu mohou být slepí k praktické realitě. Sepie stojí spíše na stanovisku, že postojem, jaký zaujímá ke svému zdraví, k pravdě a ke službě ostatním, je pro lidstvo důležitější, než kdyby bila na poplach, k čemuž tak jako tak není stvořena.
To mi připomíná jednu půvabnou ženu Sepii, kterou jsem kdysi léčil. Byla učitelkou baletu a ve svých zhruba 50 letech byla stále ještě křehká a půvabná. Měla tmavší pleť, prošedivělé vlasy, vystouplé lícní kosti a tmavé vpadlé oči. Vypadala nejen kultivovaně, ale i křehce, seriózně a moudře. Po smrti svého muže nějakou dobu trpěla rakovinou střeva a pak se rozhodla pro novou cestu v životě. Odcestovala z Austrálie do Kalifornie a v San Fancisku začala pracovat pro misionářskou církev. Měla radost ze své úlohy koordinátorky sociálních služeb pro tyto lidi nejen proto, že ráda pomáhala, ale také proto, že ji těšilo učit se všechny ty pouliční dialekty, potřásat černé ruce a být součástí kultury, která je na rozdíl od života středních vrstev v Americe (nebo Austrálii) tak drsná a plná života. Tak jako žena v domácnosti ve středních letech může ožít při tanci, ožila i ona uprostřed v této komunitě uprostřed San Franciska.
Mnoho žen typu Sepia má silný sklon k nekonvenčnosti, k bohémě. Jsem si jistý, že mnoho Sepií bude mezi cikánkami - mají tmavou kůži, bývají jasnozřivé a těžko se přizpůsobují. Čarodějnice a tanečnice se v takové ženě v nějakém smyslu spojují. Je naprosto ženská, nikoli však pokorná nebo pasivní a pokud je v ohrožení nebo je s ní špatně zacházeno, brání se jako divoká kočka. Podle mých zkušeností ženy Sepie, které inklinovaly k bohémě, byly obecně emočně zdravější než jiné. Domnívám se, že to má co dělat s tím, že Sepie je od přírody volnomyšlenkář a nikoli přizpůsobivá hospodyňka. Ženy typu Pulsatilla a Natrium dokáží být i jako hospodyně samy sebou a mnohé z nich nacházejí naplnění v roli ženy v domácnosti a matky. Naproti tomu Sepie potřebuje ke štěstí jistou míru svobody a nezávislosti, a proto ženy Sepie pociťují hořkost nebo jsou deprimovány, když mají obětovat svoji individualitu službě pro rodinu.
Každý typ může působit jako bohém, ale jen někteří jimi jsou od přírody, zatímco jiní se mění podle situace a bohémství se pokoušejí imitovat. Natrium a Phosphor jsou dobří imitátoři, a především Natrium někdy hraje roli divoké, nezkrotné ženy. U některých to může do jisté míry odpovídat, ale často to bývá jen snaha o to být elegantní, a tím i žádoucí. Naproti tomu jsou bohémské Sepie samy sebou a neusilují o uznání. Mívají dlouhé vlasy a nosí volné oblečení, které vypadá, jako by si ho šily samy, protože je v souladu s jejich pocitem volnosti, nikoli proto, že by to bylo moderní.
Jiné typy, které jsou přirozenými bohémy, jsou Phosphor, Medorrhinum, Tuberculinum a Ignatia. Ti všichni jsou povětšinou spontánní a mívají umělecké nadání, vlastnosti, jimiž se bohémské typy vyznačují. Spíše než jiné typy žijí z vizionářské pravé strany svého mozku. Ze všech těchto typu bývá Sepie nejrozumnější a udržuje se nejvíce ve středu. Nevyhledává (nebo alespoň nikoli přednostně) divoká dobrodružství, jde jí spíše o to, aby prozkoumala mystéria vlastní duše, svého osudu a světa. Může to být tanečnice nebo umělkyně, ale jako bohém je subtilní a je věrná sama sobě, zatímco Tuberculinum či Medorrhinum je spíše divoké. Protože Sepie má pramalý zájem o lesk, dráždivé podněty a utopické ideály, je schopná se vypořádat jak s konvenční rodinou tak i s okrajem společnosti. Tuberculinum a Medorrhinum potřebují podněty, aby byli šťastni, a role manželky a matky je v tomto směru neuspokojuje. Potřeby Sepie jsou subtilnější, a je proto možné je zanedbat ve prospěch normálních, rozumných požadavků všedního dne.
Sepie se musí cítit nezávislá a kreativní, a pokud je to možné, volí si nekonvenční životní styl. Jelikož jsou její potřeby více namířené do nitra, než je tomu u ostatních spontánních typů, může mít pocit, že je schopná si i v rámci konvenční rodiny vytvořit prostor pro meditaci, tanec a psaní. Mnohým se to podaří, ale často ztrácejí ve snaze vyhovět manželovi a dětem obraz sebe sama.
Zatímco zdravé typy Phosphor a Tuberculinum jsou v zásadě extrovertní, zdravá Sepie je zčásti extrovertní a zčásti introvertní, tak jako Medorrhinum. Sepie je v podstatě družná a je schopná se naladit na nejrůznější lidi. Na druhé straně potřebuje čas, aby se mohla stáhnout sama do sebe, aby se pak mohla opět otevřít směrem navenek a být kreativní. Není introvertní depresivním způsobem a nezaobírá se nepříjemnými myšlenkami a pocity ve vztahu k minulosti (i když u méně zdravých Sepií tomu tak být může), nýbrž koncentrují se spíše na svůj meditativní střed, což má v každém případě efekt a není to deprimující.

Kurtizána
Někteří čtenáři budou překvapeni, že popisuji kurtizánu jako podtyp Sepie, protože homeopaté si většinou myslí, že Sepie nemá o sex zájem. Je tomu tak proto, že se homeopatická literatura soustředí téměř výhradně na patologie Sepie, které vznikají hlavně tím, že Sepie kvůli muži obětuje sama sebe. Emocionálně zdravá žena Sepie, která si je vědoma svého nezávislého Já, má obvykle silný, ale dobře kontrolovaný sexuální pud a pokud se ve vztahu k mužům nevzdá sebe sama a svoji osobnost jednoduše nepodřídí někomu jinému, prožívá svoji sexualitu jako něco velmi příjemného.
Přirozené nezávislosti odpovídá také to, že si zdravá Sepie ráda uchová kontrolu nad svým tělem. Myšlenka, že by pro muže měla být "sexuálním plivátkem", je pro ni naprosto nesnesitelná, a proto se sexuálních vztahů buď vzdá, dokud nenajde muže, který nemá vlastnické nároky, nebo bude mít velmi krátké, pomíjivé vztahy. V mezidobí dokáže své sexuální potřeby snáze než jiné ženy postavit na druhou kolej nebo se odreagovává například sociálními, uměleckými nebo sportovními aktivitami.
Ženy Sepie, které nejsou vdané a nejsou misantropy, prokazují svému tělu čest tím, že si od mužů udržují odstup, dokud necítí, že je některý zvlášť přitahuje (tento celibát může být zahalen do pláštíku morálky nebo náboženství, ale nebývá tomu tak často). Velice často se stává, že Sepii nějaký muž téměř magneticky přitahuje. Tento magnetismus je zčásti sexuální a zčásti nadsmyslový nebo spirituální; Sepie se nezamiluje tak jako mnoho jiných lidí. Cítí, že chemie mezi ní a oním mužem je v souladu. Tento muž je buď nadán značnou osobní silou nebo je schopen sdílet její subtilní životní postoj. Sepii vlastně častěji přitahuje intelektuální nebo spirituální soulad než souzvuk srdcí. Je sice beze všeho schopná lásky jako takové, ale to není ten nejdůležitější aspekt její schopnosti navázat vztah, jež je laděna buď tělesně, duchovně nebo spirituálně, avšak v mnohem menší míře emocionálně. V důsledku toho mohou ženy Sepie působit v porovnání s vřelejšími typy poněkud chladně a rezervovaně (Kent: "Lhostejný vůči svým blízkým"). Je jisté, že emocionálně nemocná Sepie typu Xantipa je velmi chladná a apatická "otupělá Sepie" už nemá vůbec žádné pocity, ale dokonce i zdravá žena Sepie si udržuje od lidí určitý odstup. Nejedná se přitom o potřebu chránit sebe sama, jako je tomu u Natria, v tomto směru je na tom Sepie spíše jako žena Arsenicum: miluje přátelsky, aniž by se příliš podrobovala a aniž by se vzdala své nezávislosti, nebo miluje v tu chvíli vášnivě a pak jde dál svou cestou. (Nedokážu si představit žádnou čarodějnici, která by se obětovala pro nějakého muže, ale dovedu si docela dobře představit rovnocenné partnerství čarodějnice a mága, které spojuje náklonnost, respekt a sexuální vášeň.)
Kurtizána je patrně nejextrémnějším výrazem sexuální nezávislosti Sepie, nicméně do obrazu se hodí docela dobře. Na rozdíl od prostitutek se kurtizány těšily ve společnosti určité úctě a respektu. Byly to hrdé ženy, které spaly jenom s urozenými a bohatými muži nebo s muži, kteří pro ně byli atraktivní. Znal jsem jednu ženu Sepii, která činila totéž. Byla to velmi inteligentní a kultivovaná umělkyně, která studovala japonštinu a nějaký čas žila v Japonsku. (Ženy Sepie bývají často přitahovány japonským uměním, protože to vyjadřuje rozvážnost, jemnost a tělesnou harmonii.) V době, kdy studovala v Japonsku, jí došly peníze, a protože ji vždycky zajímala vlastní sexualita, rozhodla se, že se stane prostitutkou na úrovni. Spala s bohatými muži, žádala za to mnoho peněz a nějaký čas si to užívala. Jakmile fascinace pominula, s celou věcí skoncovala. Vyprávěla mi o tom bez náznaku rozpaků nebo studu. Sexualita pro ni byla něco, co lze jako cokoliv jiného zkoumat, a pokud se tak dají získat navíc ještě peníze, tím líp.
Jen málo žen typu Sepie se stane kurtizánami, ale mnoho z nich má sklon k distancované, nemorální vášni jako kurtizána, k vášni, která není vynucená jako u Platiny, ale která v přítomnosti správného partnera okamžitě vzplane. Jinak spíše odpočívá, než by byla potlačována. Mnoho Sepie snáší celibát tak lehce, že by si člověk pomyslel, že ani nemají pohlavní pud, ale není tomu tak. Pokud jsou zdravé, je pro ně vášní jejich život, a sexuální vášeň v něm může být zahrnuta, ale taky nemusí - to záleží na tom, s kým jsou. Existuje historické spojení mezi kurtizánou a vědmou. Sexualita byla v okultních praktikách využívána, aby uvedla v pohyb jemné energie a aby je řídila. Čarodějnice a mágové měli ve středověku pověst, že při černých mších holdují orgiím. To má málo společného se skutečností a bylo to patrně reakcí na tehdejší potlačování sexuality ze strany katolické církve (a církev to bezpochyby ve vlastním zájmu přeháněla).
Nicméně lze sexuální rituál tohoto druhu pokládat za možnost, která dává pocítit vliv vlastní síly, i když v degenerované formě. Muž přitom ženu nedobývá, bylo to spíš setkání sobě rovných, které se vyznačovalo touhou a snad i určitým mystickým nebo dionystickým stavem vědomí, nikoli však láskyplnou náklonností. V tomto smyslu to odpovídá sexuální praxi mnoha Sepií. V minulosti byly ale praktikovány i vyšší formy sexuální magie a jsou praktikovány dodnes. Ve starém Řecku a ve staré Indii byla kněžka pravděpodobně žena Sepie. Byla jasnovidná, své účty neskládala nikomu kromě Boha. K jejím posvátným povinnostem patřila iniciace nováčků prostřednictvím sexuálního splynutí. Kněžka věděla, kdy byl nováček k iniciaci připraven, a tento čas nevolila podle sexuální přitažlivosti.
Ve spirituální tradici Východu se dodnes praktikuje tantra, která na západě získává na popularitě. Opravdová tantra nemá nic společného s choutkou a úspěšně ji mohou praktikovat pouze lidé, kteří jsou ze spirituálního hlediska pokročilí. Sexuálním spojením se v tantrické lásce zvýší energie v těle, která osvítí ducha, a nastává stav rozšířeného vědomí. Tyto a jiné formy sexuální magie jsou pro Sepii velice atraktivní, protože má tak jemné vnímání vlastní tělesné energie a inklinuje k tomu, aby sex vnímala buď jako přirozenou funkci jako jídlo a pití (funkci, která není ani morální ani nemorální), nebo na druhé straně jako posvátné jednání. Spíše než většina jiných typů se může prostřednictvím tance a meditace dostat do extáze stejně jako sexem se správným partnerem.
Nezávislost Sepie, ať už sexuální nebo jiná, je často obětována mužské nadvládě, a pokud k tomu dojde, má to za následek zatrpklost (Xantipa) a apatie ("otupělá Sepie").

Xantipa
Když mě moje sousedka Sepie začarovala, chovala se jako Xantipa. Pokud jí někdo, zvláště pak muž, zkříží cestu, může to Sepii velmi rozzlobit, a pokud je zklamávána dost často, může hněv přejít do chronicity a může vést k zatrpklosti. Jen málo dívek Sepie vyrůstá po emoční stránce opravdu zdravě. Od počátku jsou znevýhodňovány, protože rodina nerozpozná jejich nezávislou meditativní osobnost, a proto se jim také nedostává podpory nebo se dokonce cíleně pracuje proti nim, protože takový postoj je u dívky pokládán za něco nevhodného. Pokud smí Sepie jako dítě zůstat sama sebou, vytváří si dostatek sebejistoty, aby později byla schopná zamezit životním podmínkám a vztahům, v nichž je s ní špatně zacházeno, a váží si svých vlastních zájmů, které jsou orientovány umělecky a / nebo metafyzicky. Pokud od ní ale otec očekává, že ho bude respektovat, i když se chová pošetile nebo není hoden respektu, má dost smělosti nejprve k pasivnímu odporu, a pokud se pokouší její vzdor potlačit, i ona přitvrdí.
Dospívající Sepie je známa svými náladami, které mohou být prudké a výbušné. Obecně se má za to, že jsou jak odvážné, což souhlasí, tak i od přírody vznětlivé a cholerické. Dospívající Sepie je však vznětlivá jen tehdy, když se cítí nepochopená a je jí bráněno v nezávislosti a v jejím citlivém bytí. Zatímco se snad jiné typy, jako třeba Natrium nebo Lycopodium, tlaku rodičů podřídí a stanou se "normálními", poslušnými a závislými, Sepie tomuto tlaku klade po dlouhou dobu tuhý odpor temperamentními výbuchy a potoky slz, které zcela zmatou její rodiče, jež to s ní myslí dobře. Nakonec se z jejího vlastního rozumu a těla stane bitevní pole - to když hrozí, že ji tlak na to, aby se přizpůsobila, přemůže, a ona už neví, kým a čím vlastně je a proč je po většinu času tak citlivá a podrážděná. Od té chvíle reaguje přecitlivěle na kritiku a námitky jakéhokoli druhu (Kent: "Vztek, když jí někdo odporuje", "Dotčený snadno"), zvláště pokud přicházejí ze strany mužů, kterých se naučila bát a které odmítá, protože se často pokoušejí ji zkrotit. Napětí, které vzniká z tohoto boje mezi nezávislým, citlivým založením Sepie a necitlivými pokusy společnosti ho zlomit, dosáhne často takové intenzity, že by nejraději křičela (Kent: "Pocit, že musí křičet") nebo se jí chce rozbíjet nádobí. (Pokud to opravdu udělá, pomůže to uvolnit vnitřní napětí a nastolit pocit zdraví.)
Často to vypadá, že Sepie trpí ztrátou ženskosti, což se projeví odmítáním mužů, lhostejností k dětem a agresivitou. To všechno se může vyskytnout, ale ani ne tak proto, že by Sepie ztratila svoji ženskost, nýbrž spíše proto, že obětovala svoji nezávislost. Sepie je od přírody velice femininní, ale její ženskost je zcela zvláštní, vyznačuje se intuitivností a citlivostí k životu a k tělu. Reprezentuje jeden pól ženy, zatímco Pulsatilla představuje jiný, spíše pečovatelský extrém. Sepie se stává agresivní a nakonec to vede až k tomu, že začne muže nenávidět (Kent: "Averze k opačnému pohlaví"), to pokud je výchovou a společností přinucena v sobě potlačit svoji podobu ženskosti.
Tak jako i jiné převážně ženské typy má i Sepie sklon výkyvům nálady, které jsou podmíněny hormonálně. Jako psychoterapeut jsem došel k závěru, že tyto hormonálně podmíněné nálady jsou vždy následkem potlačení vzteku nebo smutku v dětství, mají ale co do činění také s aktuálními životními podmínkami, a vymizí, pokud se pacientka naučí, že je třeba tyto potlačené emoce uvést do vědomé souvislosti s původním kontextem a plně je odžít (to znamená, že nemůže vztek na otce promítat na svého partnera).
Někdy má Sepie skutečně patologické hormonální hodnoty, ale ty jenom odrážejí potlačené emoce, a zmizí, pokud jsou emoce uvolněny. (Srov. Arthur Janov: Nový prvotní křik, kde je dokázáno, že rozpuštění potlačených emocí vede k normalizaci tělesných funkcí.) Častěji se stává, že jsou hodnoty hormonů u Sepie sice normální, ale rychlé hormonální změny, ke kterým dochází před menstruací, po porodu a v klimakteriu, vedou k emoční labilitě, protože dochází k destabilizaci normálních potlačujících mechanismů, které zadržují potlačenou bolest (u každého z nás). Sepie má za těchto okolností sklon ke hněvu a podrážděnosti, protože je od přírody svébytný a nezávislý typ. Naproti tomu Natrium má tendenci být smutné, protože potřeba lásky a citlivost na její nedostatek jsou u něho větší než touha po nezávislosti.
Pokud se Sepie urazí, reaguje buď nazlobeně nebo propukne v pláč (Kent: "Pláč nedobrovolný", "Nálada plačtivá") a slzy jí tečou obvykle velice snadno, pokud není emocionálně vyčerpaná. To potom převládá apatie a emoční otupělost. Její slzy jsou spíše výrazem vzteku a napětí než smutku. Může je spustit každá maličkost, pokud je to v období před menstruací nebo pokud je Sepie obecně v napětí, protože má nějaké problémy. I zde nejvíce trpí Sepie, které se vzdaly své přirozené nezávislosti, hormonálně podmíněnými výkyvy nálad, protože ty musí svůj vztek potlačovat nejsilněji.
Různé konstituční typy mají před menstruací sklon ke vzteku a plačtivosti. Patří k nim Natrium, Sepie, Lachesis a Alumina. Pokud pláč potlačuje, jedná se většinou o Natrium, zatímco na Sepii a Lachesis bychom měli myslet, pokud žena pláče snadno a objevují se u ní náhlé a prudké výbuchy vzteku. Tyto léky od sebe můžeme obvykle snadno odlišit, protože Sepie bývá zimomřivá a Lachesis horkokrevná. Je ale mnoho žen, které jsou někde uprostřed, někdy jsou podrážděné, příležitostně se u nich objeví výbuch vzteku, kdy to svědčí pro každý ze zmíněných léků nebo nějaký jiný, a pak jsou pro správnou volbu důležité jiné symptomy. Sepie je často potřebná tam, kde si žena stěžuje, že týden nebo i déle před menstruací je "jiný člověk", a při menstruaci se z ní stává učiněný ďábel, do každého se naváží, na všechno si stěžuje a v kuchyni rozbíjí skleničky. I když její problém vzniká v důsledku potlačeného vzteku, může jej vysoká potence Sepie často zmírnit nebo i zcela vyléčit. (Prostředek pravděpodobně rozpouští část napětí v nervovém systému, které vzniká potlačením vzteku a redukuje rovněž hormonálně podmíněné "prosakování" emocí bariérou mezi nevědomím a vědomím.)
U každého typu se může v nějaké míře vyvinout hořkost, ale charakteristické je to jen pro některé, především pro Arsenicum, Natrium muriaticum, Sepii a Nux. Sepie je v zásadě méně náchylná k hořkosti než Natrium, protože svůj vztek nepotlačuje tak silně. Po výbuchu zlosti se napětí zase rozpouští. Sepie se častěji rozzlobí, vybuchne, ale relativně snadno to přejde, zvláště pokud se ten, kdo ji naštval, omluví. V mnoha případech je to její manžel nebo partner, který se jí v nějakém smyslu dotkl, a tím aktivoval věčné napětí, které souvisí s tím, že zapřela sama sebe. Natrium má naproti tomu tendenci svůj vztek spíše dlouhodobě potláčet, protože tato žena má strach, že by mohla ztratit lásku svého partnera, a když nakonec vypadne z konceptu, může být vzteklá i celé měsíce, a během té doby ji žádné omluvy neoblomí.
S ohledem na sklon Sepie rebelovat proti mužské nadvládě musíme počítat s tím, že mnoho Sepií najdeme v ženských hnutích. Je tomu skutečně tak, i když jejich počet je značně převyšován Natrii, prostě proto, že Natrium je obecně rozšířenější. Tak jako feministka Natrium má i feministka Sepie bystrý rozum, prostřednictvím kterého si bere na mušku obránce patriarchálního systému. Není přitom tak náruživá jako její kolegyně Natrium, které mají spíše sklon k nenávisti. (Natrium je v Kentově Repertoriu uvedeno kurzivou v rubrice "Nenávist", zatímco Sepie tam vůbec není.) Stejně jako Jenny, hrdince románu Svět podle Garpa, se žena Sepie koncentruje raději na to, aby objasnila obsáhlá témata ženské politiky. Feministky Natrium mají více tendenci k pomstě. (Existují však mnohé feministky Natrium, které toto téma zpracovávají rozumně a bez vášně.)

Otupělá Sepie - apatie a neschopnost
Pokud Sepie dostatečně dlouho popírá svoji bytost, začíná ztrácet odvahu. Pokud k tomu dojde, její touha po životě postupně vyhasíná. Víc a víc pak jedná jako robot a své obvyklé aktivity vykonává bez nadšení a jakékoli motivace. Protože ztratila kontakt ke své životní síle, stává se tělesně i duševně lenivou (Kent: "Otupělost, lenost"). Stejně otupělé jsou i její emoce, takže je jí všechno jedno. Zvláště se to stává ženám v domácnosti, které nemají mimo okruh rodiny žádné zájmy, které by jim mohly poskytnout vzpruhu. Když se narodily děti, přestala sportovat a už neměla čas psát básně. Možná se postupně vytratila i inspirace, tak jak se postupně uvěznila v kolotoči krmení dítěte, výměny plenek a vaření. Když Sepie ztratí sebe sama, dělá jí to starosti a má stále méně citu pro svého muže a děti (Kent: "Lhostejný k blízkým"), bez ohledu na její vznětlivost. Ztrácí i svou dřívější radost ze společnosti, jídla, pití a sexu (Kent: "Lhostejný k potěšení"). Když se tento stav prohlubuje, Sepie cítí, jak jí stále více ubývá energie, a je pro ni stále obtížnější zvládnout úkoly všedního dne (Kent: "Zaměstnání odmítá"). Ráno vstává a s hrůzou myslí na den, který je před ní, protože nemá energii a motivaci. (V tomto stadiu nejlépe vidíme zlepšení tancem nebo dynamickými sportovními aktivitami.) Často také už nemívá trpělivost ve vztahu k dětem a křičí na ně kvůli každé maličkosti. Večer se snaží být ke svému muži laskavá, ale moc dlouho jí to nevydrží, protože k tomu spotřebuje všechnu svoji energii. V posteli nemá chuť na sex a poděšeně se stahuje, když se jí muž dotkne. (Kent: "Strach z doteku, kontaktu"). Pokud se svým mužem přesto spí, nic necítí nebo je pak plačtivá a vznětlivá. Její myšlení je stále pomalejší, až nakonec dělá chyby při nejjednodušších věcech (Kent: "Duševní vyčerpání"). Nechá připálit jídlo, do prádla dá místo aviváže bělidlo a zapomene, že měla něco domluveno. Postupně se jí zmocňuje panika, protože to s ní jde z kopce a ona cítí, že to nezvládne. Bezdůvodně propukne v pláč a pláče také vždy, když někomu vypráví, jak se cítí (Kent: "Pláče, když mluví o svých symptomech"). Nakonec je stále bázlivější, protože už není schopná zvládat svůj život.
Zpočátku jsou její strachy realistické: v podstatě se bojí, že ztratí schopnost zvládnout úkoly všedního dne. Pokud je už opravdu nezvládá, její strachy narůstají. Začíná se bát, že by se mohlo stát něco strašného, že je nevyléčitelně nemocná nebo že ji muž opustí. Dělá si extrémní starosti o finanční záležitosti a obává se, že by u ní mohla vypuknout duševní choroba (Kent: "Strach, že se zblázní"). Ve svých obavách může být velmi neklidná a může mít pocit, že musí odejít z domu (pravděpodobně proto, že domácí práce a její identita coby ženy v domácnosti jsou tím, co ji okradlo o sebe samu). Je ale možné, že se u ní rozvine strach z otevřených prostor a dostává se do paniky, když není doma. Je tomu tak zčásti proto, že má strach z lidí a není schopná naplňovat sociální očekávání. Dokonce i doma může mít velký strach z návštěv, protože se už necítí schopná s nimi hovořit. Stále více a více se stahuje, ale na druhé straně její strach narůstá, když je sama. Chce mít kolem sebe někoho, kdo ji uklidňuje, ale chce, aby nemusela mluvit. Nakonec se cítí tak beznadějně, že pomýšlí na sebevraždu, i když jsou její strachy a deprese už dříve tlumeny antidepresivy a léky na uklidnění. Ty jí sice pomohou nějak zvládnout den, ale to, co skutečně potřebuje, je přetočit zpátky hodiny a znovu najít sebe sama, aby si mohla život zorganizovat způsobem, který jí umožní najít čas pro sebe samu.
Popsaný průběh se případ od případu různí. Někdy je strach silnější než apatie, jindy je nejvýraznějším rysem pláč, někdy je největším problémem otupělost a lhostejnost. Může být poměrně těžké odlišit depresivní Sepii od depresivního Natria. Sepie obvykle snadno pláče, ale někdy i ona své slzy potlačí, a naproti tomu může i některé Natrium lehko plakat. Navíc i depresivní Natria mohou být apatická. Někdy upadají Sepie do těžké deprese, kterou od Natria odlišíme jen stěží: stáhnou se a dumají o sobě, obviňují samy sebe, jsou plné zoufalství a mají sklon zabývat se nepříjemnými záležitostmi z minulosti. V takových případech pomohou k odlišení generálie a tělesné symptomy a znalost dřívější osobnosti. Obecně se můžeme spolehnout na to, že u člověka Natrium se rozvine "deprese Natrium" a u Sepie se rozvine "deprese Sepie" (t. j. deprese, která reaguje na Sepii), i když se občas můžeme setkat s výjimkami. Žena Sepie se například může po bolestivé ztrátě dostat do stavu Natria, nebo žena Natrium se během těhotenství může dostat do stavu Sepie (i když je pravděpodobnější, že během těhotenství rozvine symptomy Natria). I v těchto případech pomohou při výběru správného léku generálie a tělesné symptomy.
Strach nalézáme u žen Sepie hodně často, ale vyskytuje se převážně u těch Sepií, které ztratily svou skutečnou identitu. (K tomu může dojít už v prvních letech života.) Ženy Sepie, které si uchovaly svou nezávislost a kreativitu, ať už jsou vdané či nikoli, strachy většinou netrpí. Já jsem se setkal převážně se Sepiemi, které byly někde uprostřed. Pokoušely se nalézt svou ztracenou identitu, a byly více či méně rozpolcené ve své potřebě být sama sebou a v přání zakotvit v nějakém vztahu. Sepie je schopná tyto obě stránky propojit, ale pouze s mužem, který se ji nepokouší ovládnout. Není nutné, aby porozuměl jejím zájmům nebo aby sdílel její jemnou senzibilitu, ale pokud jí nedovolí být sama sebou, Sepie buď zahyne, nebo ho opustí.
Mnoho žen Sepie se stávají závislými na mužích kvůli emocionální jistotě, ale také proto, aby se jim dostalo praktické pomoci a podpory při rozhodování. Ty, které pochopí, že musí svou ztracenou identitu znovu objevit, zažívají obvykle fáze velkého zmatku, kdy nevědí, kdo jsou a co chtějí, a v těchto fázích mohou být značně bázlivé, protože se pokoušejí osvobodit ze závislosti, která je na jedné straně omezuje, ale na druhé straně jim poskytuje podporu. Zvláště pak mají tyto ženy strach z mužů, speciálně z agresivních mužů, protože se pokoušejí potvrdit si sebe sama bez obvyklé podpory, dříve než se jim podaří obnovit cit pro vlastní sílu.
Tyto "ani-ani" Sepie, které nejsou ani nezávislé ani se zcela nepodrobily tlaku konformity, působí někdy trochu rozpolceně. Emocionálně se pohybují někde mezi jistotou, která představuje to, že se žena přizpůsobí společenskému očekávání, a frustrací, která je s tím spojena. Tento vnitřní boj je pro mnohé ženy a dívky typu Sepie tak zamotaný, že mohou působit rozrušeným dojmem. Protože to často bývají bezstarostní lidé, mohou se prostě zasmát, když řeknou něco špatně nebo když udělají nějaký nesmysl, například předloží svému muži krmení pro kočku, zatímco micce naservírují paštiku. Role, které hraje ve filmech herečka Shirley MacLaine, často demonstrují tento typ roztržitosti, jakož i silné rysy nezávislosti a často i sarkastický humor. I Phosphor bývá tak roztěkaný, a mnoha ženám typu Sepie, zvláště těm extrovertnějším a temperamentnějším, byl také Phosphor nesprávně podán. Žena Sepie bývá však schopná i ve své roztržitosti lepší koncentrace než Phosphor, každopádně po většinu času. Kromě toho není Sepie takový snílek jako Phosphor. Může ji sice opravdu rozrušit, jak druzí lidé trpí, ale zřídkakdy je delší dobu přemožena pocity druhých, zatímco Phosphor může být tak soucitný, že se v druhém člověku docela ztratí.
Aby to studenti a nezkušení homeopaté měli ještě těžší, mnoho "nerozhodných" Sepií v sobě má navíc ještě nevinnost Phosphoru. Ve vztahu k pozemským záležitostem jsou poněkud naivní, protože se na jedné straně příliš spoléhají na ochranu mužů, a na druhé straně se jen málo zajímají o politiku, finanční záležitosti a pravidla společenského chování. Nejraději by se věnovaly svým vlastním kreativním aktivitám, pěstovaly by přátelství a záležitosti světa by přenechaly mužům. Tak tomu také může být u nezávislých žen typu Sepie. Ne snad, že by nebyly schopné politické a hospodářské problémy pochopit, ale spíš proto, že ví, že ztratí svou duši, když se v nějakém smyslu stane součástí mužského světa.
Ženy Sepie, které na své cestě za sebeobjevením (nebo znovuobjevením sebe sama) dojdou až k cíli, čeká jako odměna mír a porozumění vědmy, radost tanečnice a uspokojení z láskyplného vztahu, ve kterém nejsou partneři svazováni nebo oslabováni. Sepie může být milující manželka a matka, aniž by se musela vzdávat své identity. Zdravá matka Sepie je ve vztahu ke svým dětem méně sentimentální a méně majetnická než většina jiných matek, ale není chladná. Její vlastní duševní síla se často otiskuje v dětech, a u těch pak vidíme větší míru nezávislosti a větší individualitu, než je tomu u ostatních dětí. Ve svém manželství je rovnocennou partnerkou a přebírá rozhodování a zodpovědnost ve stejné míře jako její muž, ale to neznamená, že by v ní nebyla ženskost. Naopak: její moudrost, přirozené spojení s vlastním tělem a její podceňovaná, tak trochu mysteriózní sexualita jsou velmi ženské - silným, nekompromisním způsobem.

Muž Sepie
O mužích typu Sepie toho mohu říct jen velmi málo, protože jsem měl jen dva pacienty Sepie, a proto se domnívám, že se vyskytují zřídkakdy. Jeden z těchto mužů vypadal podobně jako ženy Sepie - měl štíhlou postavu, byl kostnatý a kůže byla tmavěji zbarvená. Byl klidný a poměrně introvertní, přitom byl citlivý a nervózní. Už přesně nevím, nač si stěžoval, ale vzpomínám si, že neměl moc velký zájem o sex a uvedl, že jeho libido bylo vždycky slabé. V zásadě odpovídal po fyzické i psychické stránce ostatním Sepiím (což byly shodou okolností ženy), a neměl jsem žádné potíže s nalezením vhodného léku, který také dobře zapůsobil, třebaže jsem nikdy předtím žádného muže typu Sepie neviděl.
Druhý můj pacient byl mladý a trpěl chronickou hepatitidou. Měl matně hnědé vlasy a mnoho mateřských znamének v obličeji a po těle. Byl tichý a ostýchavý. Měl zjevný strach ze svého málo citlivého otce, který byl řezníkem, a často se na něho díval, když odpovídal na otázky. Dosavadní popis by odpovídal Pulsatille, a on také skutečně snadno plakal, když se necítil dobře. Nebyl však tak emocionální jako jiní muži typu Pulsatilla, které jsem měl v péči. Působil trošku dojmem, že je homosexuál, a to mě přivedlo k úvahám nad ženskými léky. Jeho tělesné symptomy dobře odpovídaly Sepii. Jeho zdraví se významně zlepšilo po několika dávkách Sepie C 200, a to stejné platí o jeho pocitech deprese, které ho často přepadaly. Po několik měsíců potřeboval každý týden dávku Sepie C 200, aby se vypořádal s hepatitidou, z čehož jsem usoudil, že Sepie musí být jeho konstitučním lékem, nikoli pouze správným prostředkem pro jeho akutní onemocnění.
Kent uvádí, že Sepie obou pohlaví si vytváří určitou averzi proti opačnému pohlaví. Nepozoroval jsem to moc často, ale domnívám se, že muži i ženy Sepie mohou mít díky této averzi tendenci k homosexualitě častěji než většina jiných typů.

Tělesné vzezření
Většina žen typu Sepie má velmi charakteristický vzhled. Tak jako čarodějnice v tradičním pojetí jsou často velmi hubené a kostnaté s útlými končetinami a prsty a dlouhým krkem. Obličej je protáhlý a hranatý, nos bývá dlouhý a úzký a často vidíme nějaký typ orlího nosu. Zabarvení kůže je typicky nažloutlé, vlasy jsou většinou hladké a černé (někdy i do červena nebo matně hnědé), většinou bývají dlouhé. Často vidíme mateřská znaménka v obličeji i po těle, ženy bývají také silněji ochlupeny. Mívají hluboké oční důlky, a to dodává jejich tváři mysteriózní výraz. Pas a boky bývají často velice útlé, i když existuje mnoho žen Sepie, které připomínají biblickou Evu (nebo alespoň její středověká vyobrazení) - malá prsa, úzký pas, plné boky a kulaté, měkké břicho. Mnoho žen Sepie, které nenalezly svou pravou identitu, dospěje časem k nadváze, protože se málo pohybují a zneužívají jídlo jako náhražku uspokojení.