Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Dopis pacietky: Jsem senzitivní, snadno vzrušivá, přecitlivělá, ohleduplná a empatická k druhým. Jsem rezervovaná, ale vždy laskavá a trpělivě každého vyslechnu. Nerada se svěřuji, své emoce potlačuji, nechci nikoho obtěžovat, unavovat svými problémy nebo být dokonce na obtíž. Také nejsem příliš společenská, někdy jsem i plachá. Nejsem hrubá, ani egoistická, někdy si připadám bezmocná a cítím se neschopná bojovat za svá vlastní práva. Nejsem mstivá, konfliktům se vždy vyhýbám jak jen to jde a pak se cítím ještě více zranitelná.

I když jsem po nespravedlivé konfrontaci rozhozená, nikdy by mě nenapadlo být zatrpklá nebo se dokonce mstít. A tak dochází k stále k většímu potlačování citů a tím pádem k fyzickému oslabení. Rány na duši i na těle se mi hojí pomalu. Mentálně jsem se stala sice odolnou, až otužilou, ostatně moje práce mi to ani nedovoluje (pracuji přes 25 let ve školství a z toho přes 14 let jako ředitelka školy).

V dětství, dospívání a v dospělosti jsem zažila několik konfliktních mezníků. Narodila jsem se jako nechtěné dítě a bylo mi to neustále předhazováno. Ač jsem dělala cokoliv, nikdy to nebylo dost dobré, o pochvale nebo uznání ani nemluvě. Otec mne neustále bil a matka mne nikdy neobejmula, nepohladila, nepolíbila. Ve škole mi nadávali zrzoune a tlustoprde. Rodiče byli velmi necitliví, stále se hádali a jejich jediným smyslem života byla honba za penězi – neustále na něco šetřili, doma nebylo nic k jídlu, záviděli sousedům, nenáviděli bývalý režim a těšili se, až bolševik padne.

V 19 letech jsem odešla z domu na VŠ a domů jezdila jen poskrovnu, ani na mne nečekali. Ve 23 letech jsem poznala svého budoucího manžela, člověka, který mne konečně ocenil, pochopil a nikdy nezneužil mé citlivosti. Rodiče byli zásadně proti našemu vztahu a postavili mne před konečné rozhodnutí: „Buď on nebo my!“. Zvítězil on. Rodiče mě vyhodili a já odešla bez ničeho, jen s tím, co jsem měla na sobě. Dokončila jsem VŠ, vzali jsme se, v rozmezí 2 let jsem porodila dceru a syna (oba přišli na svět císařským řezem). Z reakce rodičů jsem byla skoro deset let špatná, ale pak jsem to vzdala. Přišly jiné starosti – práce, dům, děti atd. Stále jsem čekala, že vnoučata rodiče usmíří, ale zmýlila jsem se. Zatrpkli, odstěhovali se a čtvrt století jsem o nich neslyšela. Předloni jsem dostala obsílku na notářství, tam se setkala s nenávistnou matkou a bylo mi přečteno otcovo vydědění.

Ač jsem si to nechtěla připustit a brala vše na lehkou váhu, vnitřně mě to udolalo a převálcovalo. Rána na duši se vyvalila do těla, dostala jsem ischias, zánět sedacího nervu a skoro mi ochrnula pravá polovina těla. K tomu se dostavil zánět pravé kyčle, byla jsem skoro imobilní, schopná se pod prášky dobelhat do školy, odpracovat si své a vrátit se do postele. Ani 3x opakovaná serie injekcí nic nezlepšila a já už propadala depresi. Začala jsem se vážně zabývat homeopatií, přestala věřit alopatii, nastudovala homeopatickou literaturu a začala si vyrábět sama léky. Nejdříve jsem začala léčit rodinu, příbuzné, známé, poté sebe a dceru. Trochu se mi ulevilo po Arnice D30, po masážích manžela a profesionální masérky, ale výsledek nebyl takový, jaký jsem očekávala.

Vdala jsem před rokem dceru (25 let) a myslela si, že je vše zapomenuto. Sice jsem občas sykala bolestí, ale myslela jsem si, že to patří k věku (49) a smířila se s tím. Ale to nejhorší mělo teprve přijít. Dcera onemocněla opakovaným zánětem močové trubice, prodělala operaci, ale stav se stále zhoršoval. Jako roční novomanželka byla zralá do rukou psychiatra, protože pro opakované záněty stále marodila, prasklo jí do toho slepé střevo, bolesti ji sužovaly na každém kroku, o sexu s manželem ani nemluvě. Léčila jsem ji homeopatiky (Tropaeolum majus D4, Rhodococcus vitis - ideae D2, Thuja occidentalis D6, Arnica montana D6 …), ale dcera chodila k alopatovi. Po neustálém léčení a přeléčení antibiotiky, která jsem jí vymlouvala, ztratila biologickou imunitu a položil ji doslova závan větru.

Po objevení Vašich stránek a nastudování všeho dostupného homeopatického materiálu a Vaší radě jsem se utvrdila v tom, že opravdu obě potřebujeme Staphysagrii. Podle Petera Chappella bylo naše trauma „obehrávání desky stále dokola“ a podle Rajana Sankarana „kořen choroby“, protože dítě dědí trauma od rodiče s nejintenzivnějším stavem.

A tak došlo na Staphysagrii D30, 5 kapek ve třech dávkách po 12 hodinách pro mne i dceru.

Ještě před užitím jsme vše rozebraly, připravily se na změny a s chutí se pustily do léčení.

Své poznatky jsme zapsaly, já je porovnala, rozebrala a sepsala.
Shodné výsledky: obě jsme byly rozechvělé s celkovým neklidem a chvěním v srdci. Myšlenky během dne nás nutily k pláči, zvonilo nám v uších, slzely oči, tepalo v mozku s pocitem až na zvracení. Na obličeji se nám objevila vyrážka, zuby trnuly, hořkost v ústech, bílý povlak jazyka.
Tlak v žaludku, velká nervozita, chvění, nechuť k jídlu. Nutilo nás to na stolici – průjem, bolesti břicha, stolice tmavá a řídká. Obě jsme byly na malé straně během dne 5x, v noci 2x. Obě jsme opožděně začaly menstruovat. Krvácení bylo abnormálně silné a tmavé v chuchvalcích sražené krve. Dýchání zpomalené s bodavou bolestí u srdce. Záda bolela v křížové páteři jako ischias. Ruce jsme měly studené jako led, křeče v nohou (lýtka) i během horkého dne a bez teplých ponožek jsme se neobešly. K zlepšení stavu došlo po horkém čaji, teple a spánku a po pláči, který se nedal zastavit. Ke zhoršení došlo večer po západu slunce. Pokožka na obličeji a dekoltu byla zarudlá, suchá, svědivá, s dermatitidou. Nemohly jsme v noci spát, budily se se strachem z budoucnosti.

Obě jsme měly velmi živé sny. Já procházela tmavou neosvětlenou vesnicí, byla jsem osamělá, vyvržená ze společnosti a všichni se na mne dívali a ukazovali si na mne. Nikdo mne nezdravil a všichni dělali, že tam nejsem, dívali se skrze mne. Bylo mi to nepříjemné, ale zase tak mi to nevadilo. Na rukou jsem měla malé dítě a mohla si dělat, co chci a nemusela se jim podřizovat. Dítě znamená něco nového, nový začátek a nahrazuje mé vyobcování z původní rodiny. Pak se mi zdálo o barevné krajině, pohoda, klid, ticho a já jedu v červeném Ferarri a je mi hrozně fajn. Tím jsem se odpoutala od zlé minulosti, která mne svazovala a nyní jsem v pohodě, tj. vyrovnaná s minulostí. Červená barva značí radost, energii, sílu a hněv. Dítě je spokojenost, chovat kojence znamená věrnou lásku, kterou opravdu mám. Automobil je shoda mezi přáteli a jedoucí auto – brzká zpráva, (kterou nyní píšu).
Dcera měla sen o velkém domě, který byl starobylý a krásný a vábil ji dovnitř (dům = rodina, zázemí, opora). Cesta k němu byla orámovaná obrovskými stromy. Dům byl uvnitř prázdný, bez nábytku, bez vybavení, bez obyvatel, ale působil velmi příjemně. Nějaká paní bydlela kousek dál, měla obchod v rustikálním stylu a všechny potraviny uložené v nádobách z kameniny. Ta paní jí nabídla pomoc (matka = Staphysagria). Pak tam byl ještě jeden dům, navenek zřícenina, ale uvnitř bohatě zařízené pokoje v červené, zelené a modré barvě. Dům v dobrém stavu znamená zlepšení situace, prázdný dům jsou nesplněné naděje, starý a zchátralý dům značí nesplnění plánů a ztrátu zdraví. Stromy předpovídají štěstí a úspěchy, dokonce až splnění všech tužeb a přání. Kamenina značí, že chybami zmoudříš. Jídlo a potraviny jsou znamením četného potomstva a celkovým zdarem všech věcí. Červená barva jsou rozpory: radost, energie, hněv a síla, zelená slibuje zdraví, změnu, zkušenost a splněná přání, modrá barva ukazuje na mír, čistou lásku a zvětšení rodiny.

Po týdnu jsme vše ještě jednou shrnuly a zjistily následující – oběma se nám hrozně ulevilo (pláč, průjem, menzes, uvolnění emocí), máme dobrou náladu, jsme plné energie a nových nápadů. Dcera zlepšila vztahy se zaměstnavatelem a já se začínám dívat na svět úplně jinýma očima, plná optimizmu. Obě jsme dostaly zase chuť na sex, začínáme hubnout a těšíme se na vše nové, co nám život donese. Já jsem energičtější, jenom neustupuji, vše neomlouvám, beru se za objektivní pravdu. Jsem stále laskavá, ale umím i vystrčit drápky a poprat se za své plány a nové myšlenky.

Prostě a celkově: cesta k lepšímu životu s pozitivním myšlením, větším sebevědomím, bez braní cizí viny na sebe, bez potlačování vzteku (umíme obě pěkně vybouchnout), bez falešného mučednictví (proč bychom měly vše zvládnout za ostatní, nejsme už tak vnitřně silné), potřebujeme ventil, jak dostat pnutí ven ze sebe (chuť na sex), už nejsme ponížené z křivdy mých rodičů, už nejsme němé a nevedeme jen vnitřní dialog, ale pěkně hlasitě reagujeme. Poraněná čest byla napravena, již nejsme rohožkou u dveří, ale těmi dveřmi. Jsme zdravé, otevřené s uvolněnými potlačenými emocemi.

Vřele doporučuji každému, kdo má potlačené emoce (zhrzená láska, ponížení v partnerském vztahu, v zaměstnání, císařský řez, pooperační stavy, cévkování, šikana, obecně řezné rány, onemocnění močového měchýře, cysty, ječná zrna, problémy s lymfatickými uzlinami, nízká sebeúcta, poraněná čest a malé sebevědomí, zničená důstojnost a lék pro postkomunistické země).

Zdroj: vilcakul.extra.hu