Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Co to znamená být asertivní? Je to schopnost spolehlivě se vyjadřovat bez toho, abychom někým manipulovali nebo se uchylovali k pasivnímu či agresivnímu jednání. Jedná se o důslednější si uvědomování sebe sama, jak poznávat, mít rád, ujmout se toho, čím člověk skutečně je. Zvýrazňuje naslouchání a reagování na potřeby bližních, aniž bychom zanedbávali své vlastní nebo ustupovali ze svých zásad.

Zdokonaluje náš společenský takt, zefektivňuje komunikaci i kontrolu stresu díky lepšímu působení na problémové lidi a situace. Klade důraz na uvážlivost – schopnost vyjádřit vlastní potřeby, názory či pocity s jistotou, že nebudeme ovládáni, vykořisťováni anebo nuceni popřít své záměry. Asertivita znamená nenechat se zneužívat a naučit se říkat NE!
Schopnost zastávat se svých práv a nenechat sebou vláčet je jednou z definic asertivního chování. Jde o vyjádření toho, co člověk skutečně cítí, chce nebo potřebuje bez toho, aby na druhé působil nezdvořile, útočně nebo dokonce agresivně. Právě agresivní chování je to, s čím si asertivitu nesmíme plést. Když si agresivně stojíme za prosazením svých zájmů a potlačujeme zároveň práva druhých, jde o agresivní a nikoli asertivní chování. A to si mnozí pletou.

Vidíme kolem sebe projevy osočování, nadávání, slovní útoky, různé nelichotivé „přezdívky“, sarkasmus, štiplavé poznámky na něčí adresu a denodenní pomlouvání. Extrémem je pak už jen fyzické napadení. A tohle všechno rozhodně pod asertivitu nespadá.

Co tedy znamená asertivita v praxi? Jaká jsou naše asertivní práva?
1. Právo sám posuzovat svoje vlastní chování, myšlenky a emoce. A být za ně sám zodpovědný. Často máme pocit nebo jsme naučeni, že nás stále někdo kontroluje, stojí nad námi a říká nám, co máme dělat, jak se chovat, jak události prožívat, co odpovídat apod. Tento zlozvyk máme možná z našich školských let, z rodiny, ze zaměstnání, ale opak je pravdou. Za své chování jsme zodpovědni jen my sami a to sami sobě i svému okolí. Všechna další práva se odvozují od tohoto základního.
2. Právo neposkytovat žádné výmluvy, ani omluvy vysvětlující svoje chování. Často máme pocit, že se musíme druhým lidem za něco omlouvat a cítit se provinile. Pozor, nezaměňovat se slušností! Když bez záměru způsobíme někomu škodu, ač už materiální nebo citovou, je nanejvýš morálně etické a slušné se omluvit. Pokud nás někdo pozve na návštěvu, můžeme asertivně odmítnout bez jakéhokoli pocitu viny. Pro zvoucího ani pozvaného z takového chování nic neplyne. Nanejvýš se můžete domluvit na jiném termínu či místu návštěvy.
3. Právo změnit názor. Z dob dávno minulých a hlavně z pohádek víme, že slovo dělá muže a za svým názorem je třeba si stát. Kdo se svého názoru nedrží, je nezodpovědný, nerozhodný slaboch a člověk bez důvěry. Ale co když v průběhu doby získám rozporuplné informace o něčem, na co jsem měl dříve jiný názor. Třeba: „Do této restaurace již na večeře nechodím, změnil jsem na ni názor, protože se zhoršili ve službách, přijali nového kuchaře, jídlo zdražili a kvalita neodpovídá ceně....apod.“ Čili jinými slovy a na základě nových skutečností aktuálně přehodnocujeme naše postoje.
4. Právo dělat chyby. Ve škole nás učí, že dělat chyby je špatné a že se chyby nedělají. Podtrhávají se červeně, aby každý hned viděl, kde žák chybu udělal a co neumí. Kam se podělo „ponaučení z chyb“ a kde zůstalo „mýlit se je lidské“, zejména v běžném životě?
5. Právo říct „já nevím“. Dříve otec – hlava rodiny nebo pan učitel měli na všechno odpověď. V dnešním přetechnizovaném a přeinformovaném světě to již neplatí. Ať už jde o odbornou nebo jakoukoli triviální záležitost, můžeme říct „já nevím.“
6. Právo být nezávislý na dobré vůli a mínění jiných. Mnozí z nás mají neustálou potřebu se druhým zalíbit a sami nevědí proč. Zapomínáme, že ne všem padneme do oka, rovněž ne každý padne do oka nám. Je třeba se otočit a jít dál, c´est la vie.
7. Právo dělat nelogická rozhodnutí. Jak vysvětlíte, že vám nejde počítač a když na něj zaboucháte, rozběhne se? Hele, a ono to funguje.
8. Právo říct „ já ti nerozumím“. Ne vždy plně chápeme, co nám druhý říká, nebo proč dělá to či ono. Místo tupého přikyvování, aniž bychom chápali, oč druhému jde, je dobré se zeptat. Nesmí nás však překvapit, když i on taky využije svého práva a řekne: „já nevím“...
9. Právo říct „ne“. Když jsme povyrostli do věku batolat, jedním z prvních slov, které jsme se naučili vyslovovat, bylo slůvko NE. Je to způsob, jak vyjádřit racionální jednání a dělat svá vlastní rozhodnutí. Je to možnost, jak začít prosazovat vztahy coby osobitý jedinec.

Jsme dostatečně sebejistí na to, abychom dokázali zvládat zvyšující se nároky, které jsou na nás kladené? Jak důležité je sebevědomí v dnešním světě? Každý den se na nás valí nároky – školské, pracovní, výkonové – a my podáváme každý den výkony, které jsou hodnocené. A co víc – i porovnávané. Porovnávané s ostatními, kolegy, spolužáky, standardy či normami. Dostáváme se do vnitřního prožívání jedince v těchto situacích. V našem prožívání reflektujeme různé myšlenky, hodnoty, vjemy. Ty zas odráží naše chápání „Kdo jsem?“ a „Co dokážu?“. Toto vnímání pak ovlivňuje to, jak hodnotíme sebe a svět kolem nás.

Někteří lidé na sebe nazírají jako na silné, kompetentní a schopné zvládat různé situace. Avšak vnímání těch, kteří se hodnotí jako slabí a neschopní, je zcela odlišné. Nicméně, sebevědomí, nemusí nutně zrcadlit reálné zvládání nároků. Jedinec může být velmi úspěšný a vážený v oblasti, které se věnuje, ale i tak se pokládá za nekompetentního člověka, který selhává ve všem, čeho se dotkne. Sebehodnocení může být velmi zkreslené a neodráží skutečný reálný obraz o své osobě.
Na obranu našeho sebevědomí se snažíme, abychom naši sebehodnotu úplně neudupali. Tyto obranné mechanizmy používáme nevědomě. Jde často o popření sebe sama: „Ne, já takový přece nejsem. Tak to vůbec není!“ A nebo se raději „hodíme marod“ a předstíráme nemoc, i když bolest hlavy nebo mírné zvýšení teploty se jaksi objevilo vynuceně.
Je třeba podotknout, že sebevědomí (a tudíž asertivita) je velmi křehké právě u lidí, kteří ho mají nízké, a proto se jim ho těžko dodává zpět. Nejzákladnější je jejich nazírání na okolní svět, které vidí přes černé brýle. Je dobré začít krok za krokem a těšit se z drobných věcí, naladit se pozitivně, více naslouchat než mluvit, nezapomínat i na neverbální projevy našeho těla, dopracovat se k sebeúctě, kladnému vyjadřování, tvrzení a nakonec k pozitivnímu řešení choulostivých situací a sporů s problémovými lidmi (vztekloun, vytrvalec, padavka, váš šéf, věčný kritik...) v nestandardních situacích (kritizování, komplimenty, žádost o zvýšení platu, prezentace, společenská setkání...).
Člověk se zdravým sebevědomím a asertivním chováním připisuje úspěch sobě a svým dovednostem a neúspěch bere jako něco externího, co se situačně prostě přihodilo a zas to odezní, vyřeší se to. Člověk s nízkým sebevědomím a neasertivním chováním uvažuje opačně. Úspěch hodnotí jen jako šťastnou náhodu a neúspěch bere velmi vážně, vztahuje jej na sebe a bere jako něco interního, co se k němu vztahuje: „Vždy mám smůlu, nikdy se mi nic nepovede.“

Jak si zvýšit sebevědomí a asertivní chování?

1. Akceptovat sebe a druhé takové, jací jsou.
2. Nebát se být spontánní v chování i v myšlení.
3. Zaměřit se spíš na problém než na sebe. Problém je externí a řešitelný. Vlastnosti ne, ty se vztahují k člověku.
4. Nebát se humoru.
5. Problémy někdy odlehčit a brát je objektivně. Nedávat jim subjektivní nádech typu: „Problémy ke mně patří.“
6. Na kritiku a nezdary nahlížet jako na přechodné stavy, situace a ne jako na dlouhodobé jevy.

Všeobecně řečeno, jestliže omezujeme sebe či svého bližního, pak způsob vašeho vystupování může být sebevědomé, ale není asertivní. Pokud volíte pasivní či agresivní přístup jen výjiměčně, navyknete si na asertivní reakce, jež navodí stav, kdy se obě strany budou cítit dobře, jako strany vítězné. Sebejistotě a asertivnímu jednání se lze naučit a dokonce některé homeopatické léky pomáhají ke zvýšení sebejistoty a zbavení se nedostatku sebedůvěry.

Homeopatické léky:
Argentum nitricum - Strach z náročných situací, kdy je třeba podat co nejlepší výkon. Strach ze selhání. Impulzivní, až agresivní chování. Uspěchaný typ s pocitem,že čas ubíhá velmi pomalu.
Anacardium orientale - nedostatek sebedůvěry pramenící z pocitu, že je špatný a zlý.
Aurum metallicum - Pocit, že je nedůvěryhodný typ. Nízká sebejistota, pocit vlastní bezvýznamnosti.
Baryta carbonica - Ztráta sebejistoty, sebedůvěry, pokud jde o určitý konkrétní úkol.
Calcarea fluorica - nedostatek sebedůvěry ze strachu z chudoby, úspěchanost a úzkost.
Carcinosinum burnett - nedostatek sebevědomí, nedokáže si vytýčit své vlastní hranice - příčina tvrdá výchova a příliš zodpovědnosti v dětském věku, absence otce v rodině.
Gelsemium - Chybí odvaha. Před událostí dostane průjem. Pocit ztráty sebekontroly, že se nedokáže ovládnout, strach objevit se na veřejnosti.
Kalium phosphoricum - nedostatek sebedůvěry ze slabé paměti, lekavosti, vyčerpání a strachu.
Lycopodium - Ztráta sebedůvěry, sklíčenost, strach ze samoty, melancholie.
Silicea terra - plachý až bojácný, nedostatek sebedůvěry ze strachu kvůli ztrátě image.
Staphysagria - rohožka u dveří, nedostatek sebedůvěry kvůli potlačovanému vzteku a zachování své důstojnosti.

Sebevědomí a asertivní jednání je komplikovaný mechanizmus a jeho zvyšování a uvádění do běžného života dvojnásob. Rozhodně se nenabývá rychle a záleží na samotném jedinci, jak začne pohlížet na sebe sama ve smyslu plně rozvinuté osobnosti ve fungování v okolním světě a interakcích s druhými. Prvním krokem je úsměv, pozitivní naladění, ubrat plyn z pedálu agresivity a přidat trochu sebejistoty a sebeúcty. Více naslouchat než stále mluvit, slušně odmítnout nechtěné a hlavně chtít. Dědeček mi vždy říkával: „Když něco chceš a hodně pro to uděláš, tak se ti to určitě splní.“ A tak buďme sebejistí a asertivní!

Literatura:
M. Nakonečný – Encyklopedie obecné psychologie
Dr. Barry Rose – Homeopatie pro ženy
Sue Bishop – Jste asertivní?
Kol. autorů – Encyklopedie alternativní medicíny