Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Lichořeřišnice větší je jednoletá bylina, ale některé odrůdy jsou vytrvalé. Lodyhy jsou masité, poléhavé nebo popínavé, s dlouze řapíkatými listy a okrouhlou, dlanitě desetidílnou čepelí.
Dlouze stopkaté úžlabní květy jsou oranžově žluté s ohnivě červenými pruhy, jiné jsou špinavě žluté, výjimečně ohnivě červené. Plod je trojpouzdrá ledvinovitá tobolka. Kvete od června do prvních přízemních mrazíků, které rostlinu spálí.

Původně pochází z Jižní Ameriky - z Peru a Bolívie. V Evropě je známá od poloviny 17. století a u nás již jako hodně změněná letnička zdomácněla, ojediněle zplaňuje. Užívanou částí jsou zelená i sušená semena, květy, listy i čerstvá šťáva, která se vytlačí z lodyhy, semen a listů. Naťové části se sbírají po celou dobu vegetace, semena pak po dozrání v září nebo v říjnu. Rostlina je lahůdkovou zeleninou, syrové listy se přidávají do salátů. Zelená poupata a plody se nakládají jako falešné kapary (kaprlata) do kyselého nebo slaného nálevu. Mají chuť řeřichy, s mírně kyselou a trpkou příchutí. Květy zdobí lahůdkové mísy, někdy se i obalují v těstíčku a smaží jako delikatesa ve vybraných restauracích. Čaj je účinný proti bakteriální infekci močových cest.

Droga obsahuje isothyokyanát benzylnatý, glykosid glukotropeolin, silici, draslík, olej, bílkoviny a další látky, které se vylučují převážně močí a plícemi. Působí hlavně bakteriostaticky na stafylokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, streptokoky, salmonely i další druhy bakterií. Isothyokyanát benzylnatý se řadí mezi antibiotika rostlinného původu.

Hlavní účinek je v oblasti urogenitální, kde droga působí výrazně antibioticky. Podáváme-li léčivo čerstvé, je osvědčenou dávkou 30 až 40 g šťávy nebo 50 až 60 g salátu. Ve stavu sušeném volíme nálev nebo lihovodný roztok. Antibiotické substance se začnou vylučovat po 2-3 hodinách, vylučování dostoupí maxima za 4-10 hodin. Částečně se také vylučují i plícemi a tím příznivě ovlivňují infekční afekce dýchacích cest.

Lichořeřišnice je pokládána za jednu z hlavních bylin fytoterapeuta, ačkoli se na její léčivé účinky přišlo náhodou a všechny části rostliny mají léčivé vlastnosti. Dříve byla oblíbeným prostředkem proti vypadávání vlasů a pro podporu růstu vlasů. Vlasové tonikum se skládá z:
nať lichořeřišnice 100 g
list kopřivy 100 g
nať brčálu barvínku 100 g
cibule kuchyňská 25 g
naložíme do 0,7 až 1 litru 90% lihu a uložíme na teplém a tmavém místě na 14 dní. Pak přefiltrujeme, rostlinnou hmotu vylisujeme a dáme zpět do láhve. Tonikum vtíráme jemně do vlasové pokožky po umytí a mírném uschnutí vlasů, jednou za 14 dní. Recept pochází od francouzského bylináře Leclerca.

Právě pro mimořádnou antibakteriální účinnost byliny, která spolehlivě funguje prakticky při jakémkoli ředění, je lichořeřišnice velice vděčnou drogou pro homeopatické zpracování. Výchozí surovinou může být kterákoli část rostliny, ale nejjednodušší výroba je ze semene. Přesušené a barevně stejné semeno se pomele na prášek a zpracovává se podle § 4 lihem 90% na esenci D0.
Ta se pak dále ředí až na potenci D12 lihem 40%. Nejčastěji se doporučuje potence D6, ve které je působení nejsilnější. Užívá se dávkování 3krát denně 10 kapek, po jídle, po dobu 2 měsíců, která by se měla dodržet, pro pravděpodobnou rezistenci bakterií.

Pro homeopatické zpracování může sloužit i nať a květy. Pak sbíráme nať v době květu, mezi dvanáctou a třináctou hodinou. Celou vlhkou nať s květy i plody rozmělníme (mixováním nebo mletím v mlýnku na maso, v mixéru, odšťavňovači) a šťávu zpracováváme podle § 2 lihem 70% na základní esenci D0. Tu pak ředíme lihem 30% až na potenci D9. Nejčastěji se užívá potence D4 při dávkování 3krát 9 kapek, před jídlem. Tinkturu také užíváme na podporu růstu vlasů a proti jejich vypadávání. Proti lupům se užívá potence D7. Tinktura se nanáší na pokožku vatou a poklepem se vtírá do pokožky hlavy.

Proti lupům se velmi osvědčil odvar:
Dvě hrsti natě lichořeřišnice dáme do 1 litru studené vody. Pak 10 až 15 minut vaříme přikryté pokličkou na mírném ohni. Odstavíme, 15 minut necháme vyluhovat a přecedíme. Používáme pro poslední propláchnutí vlasů po jejich umytí.

Příklad vyléčení.
Před pár lety jsme jezdili s rodinou na chalupu. Byla to stará kamenná budova v horách. Neobývaná, studená a vlhká. Když jsme přijeli na chalupu v pátek večer a začali topit, tak v neděli odpoledne, až jsme odjížděli, byla teprve proteplená ve všech místnostech a dalo se chodit uvnitř i bez huňatého svetru a teplých vlněných podkolenek. Ovšem návštěva „oné“ místnůstky byla nejhroznější, o koupání ve staré plechové vaně ani nemluvě. Pára se valila jak na blatech po ránu, pomalu abychom kompas potřebovali k trefení do ní. Jak zmoklá káčata pak děti seděly u starých kamen, která hučela a div, že nepochodovala místností, jak jsme vehementně topili. Po pár návštěvách celá rodina zjistila, že má zánět močových cest. Svíravá pálivá bolest při močení byla nesnesitelná. Prolistovala jsem Herbář léčivých rostlin Jiřího Janči a našla Lichořeřišnici větší. Byl srpen a kvetla nám před okny na záhonu. Vylisovala jsem z celé rostliny šťávu a nechala vyluhovat 14 dní. Pak jsme ji napotencovali jako klasické homeopatikum do potence D9. Užívali jsme D4 3krát denně 9 kapek, před jídlem, po dobu 2 měsíců. Než homeopatikum vzniklo, tak jsem povinně všechny ládovala čerstvými semeny – ráno, v poledne a večer – po deseti plodech. Každý den jsem připravila zeleninový salát s lístky řeřichy a večer uvařila z listů čaj. Druhý den řezavé bolesti zmizely, ale s léčbou jsem nepřestala. Po měsíci už nikdo nemohl zelená semena ani vidět, ale já neustoupila. Uložila jsem posbíraná semena i do mrazáku, kdyby náhodou došlo k rezistenci. Zmizely nám lupy ve vlasech, dásně přestaly krvácet, zánět močového měchýře se od té doby nevrátil. Chalupu jsme sice prodali, ale na lichořeřišnici nedám dopustit. Každý rok ji preventivně vysazuji na záhon pod okny a ze sušených semen jedné barvy mám připravenou tinkturu od D0 do D12 vždy po ruce!

Literatura:
J. Janča, J. A. Zentrich – Herbář léčivých rostlin č. 3
Korbelář, Endris, Krejča – Naše rostliny v lékařství
Dr. Petr Ondřej Mathioli – Herbář neboli Bylinář I., II. a III.díl