Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Rozlišujeme všeobecně dva druhy sexuálního ukájení: ALOSEXUALISMUS, pokud k ukájení slouží partner nebo erotický předmět, a AUTOSEXUALISMUS, ukájíme-li se sami, bez pomoci cizí osoby nebo erotického předmětu.

Autosexualistické ukájení specifikujeme pak přesněji podle toho, je-li dosahováno spontánně, fyziologickou cestou, nebo provádíme-li je sami na sobě fyzickým, eventuálně chemickým drážděním. Čistě fyziologicky dosahované ukájení nazýváme automatio (od automatos = sám od sebe), odmítajíce dosavadní jeho nevěcné a moralistické označení pollutio (od polluere = poskvrniti), stejně jako termín oneirogmus (od oneiros = sen) omezující nesprávně jeho existenci na spánek. Ostatním autosexualistickým aktům vyhrazujeme dále název sebeukájení.

Nejrozšířenějším cizím termínem pro sebeukájení je onanie. Toto označení je odvozeno od jména biblické osoby Ónan. V první knize Mojžíšově Genesis, kap. 38, odst. 6 – 10, čteme: „I dal Juda Erovi prvorozenému svému manželku jménem Támar. A byl Er, prvorozený Judův, zlý před očima Hospodina, i zabil jej Hospodin. Tedy řekl Juda Ónanovi: ´Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.´ Věděl pak Ónan, že to símě nebude jeho. Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého, vypouštěl símě na zem, aby nezplodil synů bratru svému. I nelíbilo se Hospodinu to, co dělal Ónan, protož ho také zabil.“ Z tohoto strohého znění Písma je ovšem těžko vyčíst povahu Ónanova sexuálního ukájení.

Biblický příběh Ónanův je založen na levirátním manželství (z latinského levir, bratr manželův), o němž se dovídáme v Bibli: „Když by bratří spolu bydlili a umřel by jeden z nich nemaje syna, nevdá se ven žena toho mrtvého za jiného muže, bratr jeho vejde k ní a vezme ji k sobě za manželku a právem švagrovství přižení se k ní. Prvorozený pak, kteréhož by porodila, nazván bude jménem bratra jeho mrtvého, aby nebylo vyhlazeno jméno jeho z Izraele.“ (Deuteronomium, kap. 25, odst. 5 – 6.)

Tento mrav vyplýval z patriarchálního zřízení. Jeho ekonomický význam spočíval v zabránění sňatku vdovy s příslušníkem cizího rodu, jímž by i majetek zemřelého přešel do cizích rukou, a v dodatečném zplození legálního dědice. Na základě levirátního manželství bylo tedy povinností Ónanovou pojmout Támar za choť a získat zemřelému potomstvo. Ónan neodepřel sice Támar manželství, avšak varoval se ji oplodnit, aby zemřelému nezplodil syna, v jehož prospěch byl by býval nucen vzdát se prvenství v rodě, získaného po bratrově smrti. Proto raději vypouštěl símě na zem.

Považovat proto všechny výlevy semene extra vaginam mulieris za onanii, nehledě k jejich příčinám, je svrchovaně nesprávné. Tyto praktiky se dělí na onanii ruční, frotérskou, mechanickou, vulvovaginální (tribadie a clitorismie), ústní (saphismus), řitní (pederastie a sodomie) a na onanii se zvířaty (bestialita). Všechny tyto druhy a způsoby sexuálního ukájení bychom mohli nazývat onanií, jestliže by byly prováděny z důvodu antikoncepčních, avšak neostýcháme-li se vyložit prostě a přirozeně Ónanovo jednání přerušováním soulože, můžeme je zásadně z pojmu onanie vyloučit.

Ačkoliv termín onanie je odvozen od biblické osoby, je názvem světským, zatímco teologové před jeho vytvořením i poté označovali sebeukájení pollutio (poskvrnění) nebo mollities (chlípnost). Oba tyto názvy jsou samozřejmě vědecky nemožné, neboť vyjadřují jen moralistické opovržení, nehledě k tomu, první termín, pollutio, sloužil a slouží převážně k označení automace.

Daleko staršího data než uvedená označení je pro sebeukájení název masturbatio, jejž nacházíme zároveň s pojmem onanie též v titulu lausannského lékaře Simona André Tissota a jeho spisu „Tentamen de morbis ex manustupratione“, který vyšel roku 1760 v Laussane. Masturbatio (masturbace) je odvozeno od latinského slova manus (ruka) a stuprare (zhanobit). Pro sebeukájení je tento název nevhodný stejně jako název onanie, a to předně proto, že vůbec nevystihuje jeho podstatný charakter, neboť rukou se mohou ukájet i lidé navzájem, a za druhé, že ruční forma sebeukájení není jeho jediným, výlučným způsobem, a za třetí, že má moralistické tendence.

V moderních jazycích, vyjma obscénní lidová pojmenování, vyskytují se názvy pro sebeukájení s nepatřičnou dávkou morální příchuti. Tak např. v češtině, která jimi právě neoplývá, nacházíme tyto termíny: samohana, samoprzeň, samoprznění a sebeprznění.

Nejlépe vystihuje tento termín ipsatio – ipsace (autos, ipse – sám). Poprvé užil tohoto názvu pro sebeukájení roku 1912 dr. Kurkiewiecz z Krakova ve svém polsky psaném spisu o lidském pohlavním životě. Od něho jej převzal Magnus Hirschfeld, jehož zásluhou se pak rozšířil v moderní sexuologické literatuře celého světa. Žel, mnoho odborníků nepřijalo tuto novou terminologii a užívalo pro sebeukájení nadále starých názvů (psychoanalytik Stekel nebo Freud a celá jeho škola se spokojuje s termínem onanie).

„Kdo říkal, že nikdy neonanoval, dělá to dodnes.“
(renomovaný český sexuolog)

Ještě v minulém století bylo sebeukájení považováno za něco nepatřičného, nemravného, nelidského. Často bylo neprávem vyhrožováno dospívající mládeži o škodlivých následcích sebeukájení, ba dokonce bylo strašeno oslepnutím, impotencí, dokonce hrůznou smrtí. Moralisté vymysleli na tucty nových opovržlivých označení a nejednomu pubertálnímu dítku zamotali, respektive zničili celý budoucí sexuální život.

Vytváření překážek v přístupech k informacím se sexuální tématikou v období dospívání ze strany rodičů, školy a společenské morálky, vedlo nepřímo k vydávání restriktivních opatření a publikací s odstrašujícím obsahem. Mnozí lékaři a moralisté na stránkách četných knih „děsili“ dospívající mládež z onanie. V roce 1812 uznávaný americký psychiatr Benjamin Rusch ve svém díle zdůrazňuje, že ipsace zapříčiňuje nejen slabomyslnost a slabozrakost, ale také epilepsii a nakonec „vykrvácení a smrt“.

Onanismus v polovině 19. století dospěl do stádia, kdy jedinci podezřelí z onanie byli vybavováni specifickými přístroji a ochrannými pomůckami s cílem zabránit masturbaci. Jednalo se třeba o ostnaté rukavice, bandáže na genitálie, pásy cudnosti, byl sestrojen speciální „erekční detektor“, který v akutním případě rozezněl zvonek v ložnici rodičů dospívajícího dítka. Ještě v roce 1925 se ipsace všeobecně potlačovala. Dokonce existovala i dětská „masturbační sanatoria“. Jedním z mnoha prostředků se používala hypnotická sugesce. Doporučovaly se rozličné operativní zákroky, jako např. vyleptávání tzv. „genitálních“ bodů v nose, infibulace předkožky, klitoridektomie (ostranění poštěváčku), ale také méně drastické metody, jako například vodoléčba, léčba elektřinou, dietou (zákaz vajec na tvrdo, masa a ryb) a podobně.

Všeobecně uznávaný Ottův slovník naučný (XVIII. díl) v předchozích intencích definuje onanii následovně: „Onanie, též masturbace nebo ipsace, je nepřirozené ukájení pudu pohlavního nepřetržitým, umělým drážděním ústrojí pohlavních....Toto zlo, jež přílišným předrážděním vyvolati může i těžké psychózy, vždy však organismus nad míru vysiluje, bývá někdy u dětí vyvoláno nesvědomitým zahráváním ošetřovatelek se svěřenými dětmi, nejčastěji se pak šíří tam, kde za nedostatečného dozoru mnoho chlapců nebo děvčat mezi sebou pobývá, ať tj. již ve školách, v penzionátech nebo nestřežených schůzkách a podobných příležitostech. Nejvydatnější zbraní proti onanii je pečlivé vychovávání dětí, svědomitý dozor a rozumné tužení těla.“

Autor bohaté osvětové literatury z počátku století – Batista – dokázal značně vystrašit generace zejména našich pradědů. Po přečtení kapitoly o „následcích onanie“ musela většina mít opravdu černé sny a výčitky svědomí: „Také u onanistů dostavují se – dříve či později – tyto škody: pyj pozbývá na svém objemu, nelze jej dokonale ztopořiti, nemírným drážděním nervy ochabují a slábnou, nával krve se menší, úd zakrňuje, varlata ztrácejí svou přirozenou velikost, visí ochable, někdy jedno hlouběji než druhé. Mladíci trpí kýlou městkovou, zácpou, hemoroidy, častým odcházením semene nastává otupělost duševní a ztráta paměti. Prostopášné dítě nedospěje v muže, špatně roste , pozbývá hlas a nerostou mu vousy, oči má zapadlé, pod nimi temné kruhy, tělo se hrbí, ruce se klepou, jest popudlivým, ospalým a celkově vysíleným, stává se politováníhodným blbcem, těžko chápe a nedbá o učení.“

Případ ze života:
Sedmnáctiletého Pepu přivede do sexuální poradny jeho otec Josef. Nález z nemocnice hovoří za vše: Chlapec, který vypadá daleko mladší, než ve skutečnosti je, skončil na operačním sále krajské nemocnice. Při autoerotické manipulaci si poranil střevo elektrickým šlehačem. V nemocnici otci uložili, aby dohonil zanedbanou sexuální osvětu po smrti manželky, kdy se stal samoživitelem jediného syna. Otec Josef však není schopen ani slova, protože sám žádnou sexuální výchovou neprošel, stydí se a všechny „tyhle věci“ měla na starost zesnulá manželka.

Homeopatické léky na sexuální problémy:
Masturbace, následky: Agn., Anac., Apis., Arg-m., Calad., Calc., Calc-p., Cinch., Conium, Gels., Kali-brm., Lyc., Nat-m., Nux-v., Ph-ac., Staph., Sul., Zinc-m., Zinc-o.
Erekce bolestivá: Cann-i., Canth., Ign., Merc., Mosch., Nit-ac., Nux-v., Puls., Sabad., Thuj.
Erekce chybějící: Agar., Agn., Arg-m., Calad., Calc., Caust., Conium, Graph., Hep., Kali-c., Lyc., Mag-c., Nit-ac., Ph-ac., Phos., Sel., Zinc-m.
Sklon k masturbování: Ust.
Sny o lásce, s: Ambr., Calad., Cann-i., Cob., Conium, Diosc., Lyc., Nux-v., Phos., Sars., Sel., Senec., Staph., Thym., Ust., Viol-t.
Výron krvavý, s: Ambr., Canth., Led., Merc., Petr., Sars.
Výron a orgasmus chybějící: Calad., Calc., Sel.
Výron hojný, častý, po souloži: Ph-ac.
Výron příliš pomalý: Calc., Lyc., Nat-m., Zinc-m.
Výron ve dne, při námaze na stolici: Alum., Canth., Cimic., Cinch., Digita., Gels., Kali-brm., Nuph., Ph-ac., Phos., Pic-ac., Sel., Trib.
Výron, s, předčasný: Agn., Bar-c., Calad., Calc., Carb-v., Cinch., Cob., Conium, Graph., Lyc., Ol-an., Onos., Ph-ac., Phos., Sel., Sep. Sul., Tit., Zinc-m.
Noční poluce: Absin., Agn., Anac., Arg-n., Arn., Ars., Aur., Avena, Bar-c., Calad., Calc., Calc-p., Canth., Cinch., Conium, Cupr-m., Dig., Gels., Gins., Graph., Kali-brm., Kali-c., Med., Mosch., Nat-m., Nit-ac., Nux-v., Ph-ac., Phos., Sabal., Sep., Staph., Thuj., Thym., Yohim., Zinc-pi.
Masturbace u dívek, vyvolaná svěděním vulvy: Calad., Orig., Zinc-m.
Vzrušení sexuální, během kojení: Calc-p.

Mluvit o sexuálních záležitostech nám připadá tak obtížné proto, že pro toto téma neexistuje slušná a přitom obecná slovní zásoba. Je tu jen úřední jazyk, medicínská latina, dětské povídání, romantické a sladké řeči nebo více či méně sexistické (namířené proti ženám) fekální výrazy.
Onanie, masturbace nebo ipsace ještě nikdy nikomu neublížila, a když, tak jen špatně voleným slovem. Proto, když se vás dítě na toto téma zeptá, pravdivě a všeobsažně mu odpovězte. Zamezíte tak budoucím problémům v jeho sexuálním životě.

Literatura:
K. Janiš – Z dějin sexu a erotiky
R. A. Pernerová – Tabu v rodinné komunikaci
B. Brouk – Autosexualismus a psychoerotismus W. a O. E. Boericke - Homeopatická MM s repertoriem