Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

„Fortuna caeca est.“ - „Štěstěna je slepá.“ Cicero
„Štěstí není slepé samo o sobě, ale oslepuje ty, na které si sedlo.“ Cicero

Co je štěstí! Můůůška jenom zlatá. Ale kde ji odchytit, abychom byli šťastní. Většina lidí si myslí, že štěstí jsou peníze, kariéra, moc, blahobyt. Honí se za penězi, mocí, majetkem a předpokládají, že pak budou šťastní. Pravda je nasnadě. Nejdříve musíme najít štěstí v sobě, abychom mohli být spokojeni se svým osudem. Někdy dojdemu i k tomu, že když máme štěstí, nepotřebujeme ani peníze, ani moc.

Nepotřebujeme najednou vůbec nic, jen ten pocit štěstí vyváží všechno na světě. Uděláme všecičko, aby nám zlatá muška štěstí neulétla. Někdy ani nevíme, že štěstí už máme a teprve až jej nenávratně ztratíme, uvědomíme si tu hlubokou prázdnotu.

Jsou tři základní aspekty života: Co chci, co můžu a co musím. Co chceme ani nevíme, ale podvědomě cítíme, že chceme být šťastní. Nejvíc je toho, co musíme a nejméně toho, co můžeme. A každý hledá své štěstí v mezích svých možností, představ a zkušeností. Hledá, pachtí se za prchavým pocitem štěstí, který jsme zarovnali velikým množstvím povinností, dennodenní prací a neodkladnými záležitostmi jej odsunuli na později.
Říká se, že ten, kdo miloval, prožil výjimečné štěstí. Láska je největší komplikací života, ale kdo si život nekomplikuje, není šťasten ani hodinu. První povinností člověka, je udělat šťastným sám sebe. Je-li šťasten, učiní šťastné i ostatní, neboť šťastný touží vidět kolem sebe jen samé šťastné. Nemáme právo konzumovat štěstí, aniž bychom ho produkovali, právě tak jako nemáme právo spotřebovávat blahobyt, aniž bychom ho vytvářeli.
Materialista by namítl, že štěstí je tak krásná a přepychová věc, ale prachy si za něj nekoupíš (R. Müller). Tím popírá samu podstatu štěstí. Největším štěstím i největším neštěstím je nic víc si nepřát. Každý by se měl naučit objevovat a chápat štěstí, neboť je přítomno vždy a všude, jen ho vidět, rozeznat a pochopit. Štěstí je mozaika složená ze samých malých a nepatrných radostí. Štěstí nespočívá ve štěstí, ale v jeho dosahování! Možná, že štěstí neexistuje, že existují jen šťastní lidé. Jak šťastně by leckdo žil, kdyby se staral o věci druhých lidí tak málo jako o svoje vlastní.
Je velice nesnadné nalézt štěstí v sobě, najít je i někde jinde je dost nesnadné. Být šťasten sám a jiné oblažovat, je pravým úkolem člověka. Cynik by řekl, že věří v slepotu štěstěny v tom, že jej přehlíží. Nebo že štěstí je příjemný duševní stav, který se dostavuje, když si vybavujeme neštěstí druhých. Se štěstím je to jako s brýlemi: často jej marně hledáme, a ony nám sedí na nose (německé přísloví). Zcela šťasten se necítí nikdo, leda by byl opilý. Jedni říkají, že štěstí je dobré zdraví a špatná paměť. Jiní zase konstatují, že štěstí záleží spíše než na věcech, na jejich nepřítomnosti. Komu se staly věci lhostejnými, posunul se na samu hranici štěstí.

Případ Rhus toxicodendron (Rhus-t.):
Paní Jiřina (J) hledala štěstí celý život.
Zavolala mi (B) začátkem listopadu minulého roku: „Dobrý den, chtěla bych od Vás léčit.“
B: „Proč jste mne vyhledala?“
J: „Pozoruji Vás již delší dobu, mám k Vám důvěru, protože učíte mého vnuka a jedna dcera si u homeopata vyléčila nevyléčitelný zánět močového měchýře.“
B: „Jaké máte problémy?“
J: „Nastydla jsem, rozbolelo mne rameno, mám artritidu, bolí mne všechny klouby a svaly v těle, nemohu jezdit na kole. Chodila jsem na tři série injekcí proti bolesti, ale nic mi nepomohlo. Nemohu chodit, nemohu se ohnout, celé tělo bolí, jsem oteklá z 12letého používání alopatických léků, uvažovala jsem i o sebevraždě, s těmi bolestmi nelze už dál žít. Jste moje poslední naděje.“
S paní Jiřinou (56) jsem si dohodla na druhý den schůzku pro akutní bolesti a celkovou nechuť k životu. Ihned po příchodu jsem jí podala Aconitum C6 na dlouhodobý šok a nechala si vyprávět její životní příběh:
Vzala si prvního muže, kterého jí osud přivál do cesty, spolužáka ze školy, souseda z vesnice. Pocházela z chudé rodiny a tak byla vděčná, že měl o ni zájem. Porodila mu dvě dcery, žila s ním v dobrém i ve zlém, prostě tak, jak život plyne a se vším, co přináší. Celý život oba pracovali manuálně, on jako zedník, ona jako dělnice v továrně. Dcery se vdaly, rozvedly, opět si našly partnery. Před dvěma lety manžela (60) pochovala, udřel se k smrti, zemřel na rakovinu plic. Nikdy nebyla nijak zvlášť šťastná, ani zamilovaná, velkou lásku nikdy nepoznala.
B: „Jaké bylo Vaše dětství?“
J: „Byla jsem velice veselé, vtipné, živé až neklidné dítě. Jsem bystrá, přátelská, srdečná, ale plachá. V pubertě jsem často propadala nespokojenosti z toho, že jsem ošklivá, chudá, hloupá, nevzdělaná. Později podrážděná a pověrčivá, bála jsem se, že se nevdám. Neklidné končetiny, nedokázala jsem být v klidu nebo bez práce. V 17 letech jsem byla těhotná a hned jsem se vdávala.“
Jiřina uvedla další fyzické problémy a generálie: Celkové zhoršení chladem a vlhkým sychravým počasím, mlhou, promoknutím. Bolesti hlavně na levé straně, v levém rameni, nemůže zvednout levou ruku, na podzim a večer, nejvíce poslední dva roky po úmrtí manžela. Zlepšení za tepla, teplou koupelí. Obecné zhoršení ráno při vstávání. Celkové zlepšení pohybem, prací, nemůže zůstat v klidu, stále musí něco dělat (jízda na kole), ráda vaří, peče, připravuje jídlo pro dcery – hlavně knedlíky a omáčky, moučníky. Stará se o vnoučata, ale poslední dobou už nemůže, ztrácí mimiku obličeje, celková ztuhlost, třes, záškuby, tiky, závrať při vstávání, tendence padat dozadu, nemůže vstát ani ze židle nebo z křesla. Bolesti hlavy při vlhkém počasí, studeném větru, erysipel v obličeji, otok a zánět očních víček. Na jazyku rudá špička, faryngitida a chrapot, zlepšení mluvením – je moc sama, dcery mají své rodiny a své starosti. Má ráda studené mléko, sýr, sladkosti, odpor k masu, žízeň na malé doušky, touží po studených nápojích. Astma, spojené s potlačeným ekzémem na rukou a na nohou, přes deset let. Hypertrofie srdce, vada levé chlopně. Prohlubující se ztuhlost krční a křížové páteře, horší po zhmoždění svalů, hlavně po svalovém přetížení prací. Bolest zad se zhoršuje při sezení v klidu a způsobuje ztuhlost. Zlepšení teplem, silným tlakem a masáží (masírovala jsem ji při každé návštěvě mastí Canabis indica C6, která jí vždy ulevila od nejhorších bolestí). Ztuhlost i na emoční úrovni, propadá depresi (suicidní myšlenky), nevrlost k sobě i ostatním. Neklidný spánek, mění polohu neustále během spánku, nemůže najít pohodlnou polohu, strach ze smrti, sny o práci, jízdě na kole, procházce nebo fyzické námaze. Hodně se potí na hlavě, v podpaží, ve tříslech a pod koleny.
B: „Co očekáváte od léčení?“
J: „Chci zase jezdit na kole, chodit, pracovat, jestli se ty bolesti vrátí, tak už nechci žít, radši umřu.“
Podala jsem jí Rhus-t. CH 6, 9, 12, každý den jednu dávku 5 globulí, po týdnu CH15+ , 14 dní. Kontrola za 1 měsíc, 3. 12. 2008.

Při kontrole zjištěno, že erysipel s tmavými, načervenalými skvrnami na rukou a nohou skoro zmizel, zůstaly jsen zaschlé flíčky a jizvy po hojícím se ekzému. Jiřina celá obživla, dostala novou chuť do života. Nemohla pochopit, že vyrážka, kterou trpěla přes deset let, během jednoho měsíce téměř vymizela. Ztuhlost páteře trochu povolila, ještě velké bolesti, ruka trochu pohyblivější. Konečně spí v noci, panický strach pominul. Ráno odpočatá. Nohy i ruce ještě velice oteklé, nahromadění vody. Chce hubnout, aby byla pohyblivější. Dostala Rhus-t. CH 30, pět globulí a sestavila jsem jí Harmonogram hubnutí s Kurdlipedem. Masáže kloubů a páteře s Canabis indicou 2x týdně.

Kontrola: 3. 2. 2009.
Jiřina zhubla 5 kg, otoky nohou i rukou zmizely. Bolesti kloubů a svalů se zlepšily o 60%. Může chodit bez berlí, do schodů i ze schodů, sice s držením zábradlí. Již si sama vleze do vany s teplou vodou, která jí ulevuje. Vyprávěla mi, jak si nadává: „Jiřino, ty mrcho líná, koukej zvednout tu nohu, říkám ti zvedni tu nohu, nebo nedostaneš kafe!“ Musela jsem se tomu strašně smát, ale je vidět, že osobní kázeň pomáhá. Ukázala mi, jak pochoduje, udělala si čárky na zdi, kam dosáhne pravou rukou. Levou to jde hůř, ale snaží se. Sepne si ruce za záda, předkloní se pomalu až na zem. Poprvé jela na kole, skoro po šesti měsících. Sice ujela jen 500 m, ale svítila optimismem. Pak jsem jí musela pomáhat do schodů, ale je to bojovník. Berle odnesla na půdu se slovy: „Vy mrchy, nechci vás už nikdy vidět!“

Kontrola: 2. 4. 2009
Jiřina zhubla již 9 kg a hubne dál. Dodržuje zdravou stravu, přestala jíst sladké, začala pít bylinné čaje. Má velice pevnou vůli, pravidelně jezdí na kole. Pohyblivost těla 80 % původního stavu. Dobře spí a stále mi opakuje: „Měla jsem v životě jediné štěstí, a to, že jsem potkala Vás. Jste moje životní štěstí. Bez Vás bych byla už mrtvá. Už vím, co je štěstí. Je to zdraví a chuť do života, chuť na změnu, chuť bojovat, nevzdávat se. Děkuji Vám.“

Až se stydím, že mi takhle při každé návštěvě odpovídá a stále vyzdvihuje mé zásluhy. Tolikrát jsem jí opakovala, že se léčí sama svou vůlí, svou chutí, tím, že chce. Nechce to slyšet a stále opakuje svou. Chce zhubnout ještě 6 kg, aby dosáhla své původní váhy. Je v důchodu a peněz nemá nazbyt a tak mi udělá domácí nudle, uvaří svíčkovou s knedlíkem, zavaří okurky, čalamádu. Odmítla jsem si její „úplatky“ vzít. To jsem ji vážně naštvala. Řekla mi, že jestli si to nevezmu, tak opravdu onemocní. Vyjadřuje mi tak své štěstí z uzdravování.

Rhus toxicodendron je považován za lék na artritické obtíže, ale léčí i duševní symptomy a hlubokou patologii nervového systému. Člověk trpící onemocněním kloubů a svalů bývá často nespokojený s vnitřním neklidem a agitovaností. Jak se patologie prohlubuje, stává se pacient ztuhlým a rigidním na emoční úrovni. Přichází deprese a nevrlost. V mentální oblasti pozorujeme nutkavé a rituální chování. Pacient Rhus-t. je jedním z nejpověrčivějších léků s mnoha fixními myšlenkami a rituálními návyky. Tento lék působí velice silně na nervový systém, sliznice a kůži. Hlavním příznakem léku je prohlubující se ztuhlost, která nastupuje po období neklidu nebo přepracování.

Na závěr:
Život sám je jak zrcadlo, které se opožďuje. Díváme se do něj a prožíváme opět štěstí, které jsme již prožili, pokud jsme jej už jednou prožili. Štěstí i neštěstí je záležitostí duše. Štěstí náleží těm, kdo sami sobě vystačí. Jen, když se staráme o štěstí druhých, nacházíme své vlastní. Štěstí člověka není závislé na tom, jakou rozlohu polností orá, kolik lidí zdraví nebo jak drahý dům obývá, ale na tom, jak je dobrý.
Štěstí je to jediné, co můžeme dávat, aniž bychom to měli. Největším štěstím člověka je zdraví. Bez zdraví nepřichází další libé pocity života jako láska, spokojenost, pocit štěstí.
Chraňme zdraví, pečujme o něj, pomáhejme jej udržovat a bude více spokojenosti na světě.
Kdo chce radost vychutnat, musí se o ni podělit. Štěstí se narodilo jako dvojče – musí se sdílet.
To štěstí za to štěstí stojí!

Literatura:
J. Plachetka – Velká encyklopedie citátů a přísloví
R. Morrison – Klíčové a potvrzující symptomy
W. A O. Beoricke – Homeopatická MM s repertoriem