Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Pokud máte doma dítě s nočními můrami a děsy a dítě spí s vámi v pokoji nebo často v noci za vámi do postele zaleze, zapomeňte na hlučný sex. Vychutnávejte půvab tichého sexu jako zamlada, když vedle spali manželčini rodiče nebo její sourozenci. Musíte se naučit praktikovat nehlučný sex, protože znám více případů dětí s nočními můrami, kde nakonec po dlouhém pátrání vyšlo najevo, že dítě má strach o matku, která křičí rozkoší a děcko si myslí, že jí otec ubližuje.

Znám jednoho otce, který si příležitostně musí strkat do pusy růžek peřiny, aby se ztlumil. Také znám jednu matku, kterou nezbytnost tichého laskání rozpaluje ještě více než absolutní nespoutanost.

Ale i opačně – dítě se může stát rušivým elementem sexu. A zde se stává ohroženým druhem muž. Pak zapomeňte na milování v ložnici. Zničehonic se schody do sklepa stanou lákavými. A stejně tak je na tom třeba i zahradní domek nebo garáž. Vím o jedné matce, která říká, že aroma rašeliny na záhonu ji lehce rozpaluje. Nedívejte se na sex jako na jednu z jejích povinností (i když je) a neremcejte jako malý kluk, který chce další zmrzlinu (i když jím jste). Buďte hrdý na to, že na ni máte chuť. Je to velké požehnání, bez něhož by manželství nefungovalo. Nejhorší způsob, jak čelit návštěvám dítěte ve vaší ložnici je odstěhovat se z ní nebo zanevřít na něj (na sex). Oba způsoby jsou začátkem konce vašeho sexuálního života. Žena začne být podrážděná a muž hledá zastání a pochopení v jiné ložnici.

Případ první:
Martina (8 let) trpí již dva roky nočními můrami. Má starší rodiče, matka 48 a otec 50 let. Když chodila do první třídy, stalo se, že maminka, která trpí slabostí srdce, se skácela doma na podlahu. Martina, jako jediná s matkou byla v té chvíli v domě, vyběhla v bačkůrkách ven a ve sněhu běžela pro pomoc na konec ulice, kde žije její dospělá vdaná sestra. Šok ze strachu o maminku zanechal na Martině obrovské následky. Uvědomila si, že rodiče jsou smrtelní již v tak útlém věku, pochopila, že maminka je slabá na srdíčko a otec je v 50 letech tak obézní, že by mohl zemřít na infarkt. Přestala se smát, přestala si malovat, mračila se a ve tváři se jí objevila chmura nepřetržitého strachu z možné ztráty. Další šok na ni čekal, když se v noci vzbudila s nočním děsem a běžela do ložnice rodičů. Právě se milovali, při světle a se všemi rekvizitami. Uslyšela křik maminky a s pocitem, že otec chce matku zabít, začala do něj bušit a křičet, ať ji nechá, že jej nenávidí. Poté omdlela. Byla převezena do nemocnice a měsíc trvalo, než se vrátila do normálního života. Od té doby je jiným dítětem, nesměje se, mluví jako dospělá, nechce si hrát, nikam nechodí a hlídá rodiče.
K neléčenému šoku, vyděšení ze tmy, sexu rodičů a strachu ze smrti se přidala všudypřítomná úzkost o rodiče, nedůvěra k otci, pláč z maličkostí a pocit opuštěnosti a zrady.
Matku nenapadlo nic jiného, než si dceru nastěhovat do ložnice a manžela odstěhovat do obývacího pokoje. Dva roky je dlouhá doba a tatínek si mezitím zajistil sex u své rozvedené spolupracovnice. Noční můry dítěte byly na pořadu každého dne a ještě k tomu se přidal jako bonus rozpad rodiny. V této situaci jsem byla požádána o pomoc.

Martina dostala Aconitum CH 30, tři dávky po deseti globulích, ráno, v poledne a večer. Kontrola za tři týdny.

Aconitum nijak zvlášť nepomohlo, podle matky symptomy zůstaly stejné, noční děsy se stále opakovaly. Podáno jako konstituční lék Opium CH 30, tři dávky po deseti globulích, ráno, v poledne a večer. Kontrola za měsíc.

Matka mi volala po třech dnech, že Martina spala celou noc, v noci se nevzbudila, uklidnila se. Zase se začala usmívat. Požádala o pastelky, že chce tatínkovi něco namalovat. Namalovala obrázek nahého tatínka, jak se objímá s maminkou v posteli. Tehdy jsem pochopila, že uzrála doba si s malou slečnou promluvit. Nechala jsem se pozvat k ní domů, aby mi ukázala svůj dětský pokoj plný hraček. Souhlasila.

Martina je velice vnímavé dítě, narozené z druhého manželství matky. Přišla na svět jako chtěné dítě v pozdním věku maminky, rozmazlená, opečovávaná a vychovaná jako jedináček. Vše jí bylo dovoleno, nesměla trpět nouzí materiální ani duševní. Všechno se točilo jen okolo ní. S velkou slávou šla do 1. třídy s nejdražší školní taškou, v nejlepším oblečku, s pocitem, že je střed všehomíra. A pak přišel šok: ona – středobod rodiny si uvědomila, že maminka také miluje ještě tatínka, že jsou nazí v posteli a mají se rádi. Pro dítě nepochopitelná věc. Rodiče jsou přeci asexuální a milují jen svou krásnou a blonďatou dcerušku s dlouhými vlásky.

Teď přišla moje chvíle. Vzala jsem si obrázek s nahými rodiči do ruky, posadila se k Martině a začala jí vysvětlovat, co to znamená, když se mají rodiče rádi. Řekla jsem jí, proč se lidé milují, proč se objímají a mazlí a že jim to dělá dobře. Že přitom vyluzují různé libé zvuky a že se milují nazí, protože se dotýkají jeden druhého, chtějí cítit vzájemnou vůni a být sobě co nejblíže. Dívala se na mne nejdříve nechápavě, ale když jsem jí vysvětlila, že kdyby se rodiče neměli rádi a nemilovali se, tak by tady nebyla. Porovnala jsem vznik života k malému semínku, které tatínek vloží do maminky, ono tam vzklíčí a když uzraje, tak se narodí malý človíček. Že jí maminka moc chtěla a i když věděla, že má nemocné srdíčko, přesto riziko podstoupila, jen aby se narodila jako zdravé dítě. Že tatínek má maminku moc rád a chtěl by se k ní vrátit do ložnice, aby jí to dokázal.
Nic na to neřekla. Odešla jsem s pocitem nezdaru.

Za týden mi maminka přišla poděkovat a donesla mi další obrázek od Martiny: rodiče ležící v manželské posteli s úsměvem na rtech. Martina pochopila a já také. Smířila se se sexem rodičů, odstěhovala se od maminky z postele a řekla tatínkovi, aby se vrátil k mamince, že jej moc, opravdu moc potřebuje. Otec přišel domů s kytkou, poprosil maminku o odpuštění a rodina se vrátila do starých vyjetých kolejí. Vlastně ne, vrátila se na zrenovované nádraží s moderní obsluhou a kvalitnějšími službami. Atmosféra se pročistila a byl nastolen klid a porozumění.
Rodiče si často ani neuvědomují, na jaký problém si zadělávají vlastní neupřímností a zahlazováním stop po milování. Dítě má právo vidět, že se rodiče mají rádi, že se líbají a objímají. Dítě musí citit tu atmosféru jiskření, protože jinak nebude mít v budoucnu žádné normy pro svůj vlastní sexuální život. Bude pro něj tabu zrovna tak jako sex rodičů.

Případ druhý:
Adélka (7,5 roku) trpěla nočními děsy od svých 4 let. Neusnula sama, musela spát v manželské posteli mezi rodiči. Kdykoli se v noci vzbudila a nikdo nebyl vedle ní, byla k neutišení. Starší sestra i mladší bratr již opustili společnou ložnici a nastěhovali se do svých pokojů, jen Adélku do svého pokoje nikdo nedostal. Situace došla tak daleko, že přestala mluvit a jen malovala nádherně barevné obrázky plné květin a červených a modrých tlustých čar. Ptala jsem se jí, co ty čáry znamenají. Odpověděla, že divné noční zvuky. Chtěla jsem, aby zvuky specifikovala.
Odpověděla: „Jsou to dva hlasy, které se hádají.“ Naléhala jsem na ni, čí jsou ty hlasy. Prý cizích lidí. Jakých lidí? Muže a ženy. Otce a matky. Tatínek na maminku křičí a maminka pláče, pak se perou. Tatínek si lehá na maminku a chce ji udusit. Někdy jí drží ruku přes pusu. Má o maminku strach a bojí se samoty. Ty zvuky jí nedají spát. Adélka se léčí na astma, které se vyvinulo ze strachu, bojí se tmy, duchů a hlasitých cizích zvuků.
Situace se opakovala, vše jsem Adélce vysvětlila za rodiče a rodiče instruovala rovněž. Podáno na strach a odpor k samotě Aconitum CH 30, jednorázově 5 globulí a jako konstituční lék Phosphorus CH 30, tři globule 2x denně, ráno a večer. Kontrola za 2 měsíce.
Po dvou měsících se astma zlepšilo o 50 %. Připadala rodičům sebevědomější. Noční můry se objevily sporadicky, většinou po nějakém záporném zážitku. Spí celou noc.
Podáno: Phosphorus CH 200, tři globule jednorázově. Kontrola za půl roku.
Adélka se sama odstěhovala do svého pokoje. V noci spí velice dobře. Již se nebudí ze spaní, noční děsy nemá. Maluje krásné barevné obrazy olejem na plátno, modré a červené tlusté čáry zmizely. Rodiče jsou šťastní, že mají ložnici zase jen pro sebe.

Pocit strachu, opuštění, hrůza ze smrti, ztráta, první pozorování sexuálního aktu rodičů dítětem se může projevit na jeho chování protesty, zoufalstvím, apatií nebo nočními děsy. Děti do věku šesti let nemají velký pojem o čase. Vzpomeňte si, kolikrát se vás dítě za den ptalo, kdy už přijde Ježíšek nebo kdy už přijede babička. Dítě musí být neustále ujišťováno o tom, že se rodič nebo určitá situace bude opakovat. Jinak v něm vzniká chaos, pocit nejistoty a nedůvěry.
Když se k tomu ještě přidá zkušenost svědka vašich milostných hrátek, rozhodíte křehkou mysl dítěte na dlouhou dobu. Připadá vám, že dítě spí a nic neslyší. Ono ale podvědomě vnímá všechny zvuky a třídí je na libé a nelibé. Nepochopí, že to, co je vám příjemné a vy křičíte rozkoší, může v dítěti vyvolat odpor, strach a pocit bezmoci. Má pocit ztráty matky, otce nebo obou. A malé dítě nezná žádný způsob, jak se vyrovnat s takovou duševní ztrátou. Nevíme, jestli mají děti nějaký pojem o významu smrti, ale pocit ztráty může vyvolat hlubokou depresi a paniku a dítě může být uvrženo do velké duševní nejistoty.

Odpor, zoufalství, žal, smutek, fňukání, apatie a noční děsy jsou obranné mechanismy dítěte před ztrátou rodičů. Pokud začnete tyto mechanismy chápat a dítěti otevřeně vysvětlovat vazby v rodině, porozumíte nejen dítěti, ale také sami sobě. Dítě jako upřímná bytost velice těžce nese lež, vytáčky a zastírání. Vždy mu odpovězte po pravdě, když už se na jistou situaci zeptá. Přirovnávejte a mluvte v obrazech – jako v pohádce. Jen nelžete. Lež se vám vždy vymstí a ještě ztratíte důvěru dítěte, to nejcennější, v co dítě věří.

Láska, sex, smrt, ztráta, smutek......to vše patří k životu. Buďte upřímní, ale také důslední. Naučte děti samostatnosti a odloučenosti ve svých pokojích s tím, že kdykoliv mohou s problémem za vámi zajít. Pokud možno co v nejrannějším věku. A když už vás dítě přistihne in flagranti, vysvětlete mu to. Nejhorší je dělat, že nic takového neexistuje. To se pak fantazie dětí rozjede a vždy nesprávným směrem. Rovněž je špatné, když takovéto intimní situace jsou jim vysvětleny spolužáky sprostou mluvou, zesměšněním a pohrdáním. Zbytečně vznikají pocity méněcennosti a komplexy z nedostatku informací.
Nebojte se otázek dětí a neodbývejte je odpovědí, že mají na ně ještě dost času. Už tím, že se zeptaly, vám prozradily, že o nastálé situaci uvažují. Pokud si nevíte rady, kontaktujte dětského psychologa, pedagoga, homeopata. Mlčení nebo okřiknutí dítěte nic neřeší a vrátí se vám jako bumerang v nejbližší době. A hrozny opravdu kyselé sklidíte, až se dítě dostane do puberty. Pak už bude ale na otázky pozdě!

Literatura:
W. a O Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
G. Pinto a M. Feldman – Homeopatie pro děti
M. Legatová – Proč si muži nic nepamatují a ženy nic nezapomínají
R. Sankaran – Základní kniha homeopatie