Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Případ ''Opium''
Publikováno: Pondělí, 15.06. 2009 - 23:44:55
Téma: Homeopatické případy


„Člověk bývá tak sebevědomý, jak omezené je jeho chápání“. A. Pope
„Sebevědomí našich známých je nesnesitelné především proto, že zraňuje naše vlastní“. F. La Rochefoucauld.


Všichni jsme se s tím už setkali – jeden den se cítíme skvěle, jsme plni sebedůvěry a vše nám jde samo od ruky. Druhý den máme pocit, jako by se proti nám všichni a všechno spikli. Příčinou bývají výkyvy nálady. Je-li ale někdo o sobě trvale přesvědčený, že je „jednička“ a ostatní „nuly“ za ním nebo se cítí jako „páté kolo od vozu“ a nemá na nic právo, pak je situace o něčem jiném.

V povaze a postojích každého z nás se projevuje, jak se k nám chovali naši rodiče nebo ti, kteří měli na naši výchovu největší vliv. Z toho, jak nás viděli a hodnotili, oceňovali a dodávali odvahy nebo naopak, jak nás sráželi a zesměšňovali, vycházíme i my, i když jsou třeba naše skutečné kvality a předpoklady jiné.

Změnit své sebehodnocení je velice obtížné. Obvykle to předpokládá podstoupit dlouhou psychoterapii, ale lidé, kteří se cítí „králi“ a vyžadují od ostatních, aby se jim klaněli, si obvykle nepřipouštějí, že by ji potřebovali. Tito lidé pro svou ješitnost, namyšlenost a sobeckost nikdy nedospějí, i když určitá šance tu je – šoková terapie.
Naopak typ – bačkora bez sebevědomí, bývá často vychován dominantní maminkou (nebo otcem), která/ý o všem rozhodoval/a sám/a. Pak takový člověk hledá svoji matku i v partnerce (nebo otce v partnerovi). Pokud nám typ s nízkým sebehodnocením nevyhovuje, musíme jej všemožně povzbuzovat a ukazovat mu, jaké kvality má a jaký skutečně je.

Oslabit něčí mindrák je rozhodně v silách milující partnerky nebo partnera. Je to však běh na dlouhou trať a někdy ani cíle nedosáhneme. Ale pokud se to podaří, bývá to často velmi pevný a nerozlučný vztah. A pokud někomu vrátíte jeho dřívější sebevědomí nastavením zrcadla, věřte, že takový člověk vás bude celý život buď zatracovat nebo do nebes vynášet!

Případ první:
Míša - 32 let (říkám jí francouzky Michell, znamení Panna). Od šesti let trpí dětskou epilepsií, ale celou dobu ji zvládala. Jejím životním vzorem byl tatínek (Ryby, sukničkář, umřel jí v 18 letech v náručí na rakovinu hlasivek, moc kouřil, odešla s ním od matky, když se rodiče rozvedli). Brzy po jeho smrti se vdala, měla pocit, že si musí pořídit dítě, aby nahradila otcovu ztrátu. Dnes má 12 letého syna, je rozvedená. Krásná dlouhovlasá blondýna, dobře vyvinutá, muži jí vždy padali k nohám. Všemi pohrdala, protože se jí právě plazili u nohou. Až ten poslední – vyhazovač a ranař, gambler, notorik a drogově závislý, styky s podsvětím. Ten ji okázale ignoroval a čím více jí dával najevo, že o ni nestojí, tím více za ním běhala jako pejsek. Zařídila mu dům, vybavila jej nábytkem, dávala peníze na automaty, starala se o jeho sedmiletou dceru.....a on ji za to bil, nadával, ponižoval, div ji jednou po své „pánské jízdě“ nezastřelil. V tomto šokovém stavu mne vyhledala.
Co mne však nejvíce zaujalo, byla její závislost na narkóze. Miluje narkózu, přímo na ní „ulítává“. První narkózu měla v šesti letech, když jí přišívali odstáté uši. Další narkózy prodělala při operaci žaludku a žlučníku. Poslední narkózu měla před dvěma lety, kdy si nechala zvětšit prsa na č. 5,5 a rok na to si je musela nechat opravit, zase při narkóze. Těší se na ni, protože nic nemusí řešit, je jí dobře, pocit dokonalého klidu a vyrovnání. „Líbí se mi tiché odcházení“, řekla.
Při záchvatu epilepsie, který má vždy po stresu, dojde k vypnutí mozku na několik vteřin. Tělo ztuhne - „dívá se doblba“. Má i několi záchvatů po sobě, s náhlým začátkem a s rychlým koncem. Většinou na chvíli neví o sobě. Dříve se dokázala vrátit k předešlé činnosti, ale dnes neví, co dělala. Když se letos začátkem května vrátila z dovelené z Tunisu a bála se setkání s „přítelem“, měla ten den 15 malých záchvatů za sebou. „Mám pocit, že na chvíli umřu“, svěřila se.
První záchvat epilepsie měla brzy po první narkóze v šesti letech, dříve, než šla do školy, po přišití uší. Pamatuje si na svatbu tety v kostele, kdy najednou vstala a začala hlasitě počítat lavice. Nebo ve škole psala do sešitu a najednou, jako když se encefalograf nebo seismograf zblázní a začne psát čmáranice – po stresu, při změně počasí, při výkyvu tlaku.
Má stále opakující se sen: běží tunelem, který má na konci světlo. Ale pak běží strašně dlouho, snad 20 km, tunel stále nekončí a světlo se nepřibližuje. Vysílená padá na zem, až pak vidí v dálce světlo. Chce klid, ticho, odpočívat. Ruce stále strká do kapes, nesměje se, je zimomřivá, nízké sebevědomí. Chtěla by manžela, rodinu, obyčejný život.

Dostala Aconitum CH 30, 5 globulí jednorázově a pak hned do tří dnů Opium CH 30, dtto.

Měsíc jsem ji neviděla a když jsem ji po měsíci pozvala na kontrolu, nemohla jsem uvěřit svým očím. Zhubla, rozešla se s přítelem gorilou - vyhazovačem, změnila parfém, začala hrát squash, objednala si brýle zn.BVLGARI, za které se dříve styděla, narovnala se, vrátilo se jí sebevědomí, už ví, co chce, nebo spíš co nechce........ po deseti kuličkách je to jiná žena - samostatná, pěkně vypadající a velice schopná. Málem jsem ji nepoznala, byla jsem z ní úplně ohromená. Pozvala mne do italské restaurace na kávu a byl z toho večer skoro do půlnoci s večeří (zeleninový salát s tuňákem) a vínem. Tak už jsem se dlouho nepobavila. Je to výborná společnice, umí si udělat ze sebe srandu, je nad věcí, s šarmem a nonšalancí, prostě někdo úplně jiný, kdo si konečně užívá svého Já. A víte, co ji nejvíce rozhodilo nebo spíše vrátilo nohama na zem? Když mi vyprávěla o svém hrozném životě, tak jsem ji vyposlechla a neprozřetelně řekla: "Vy jste ale kráva!" Pak něco ještě povídala a jak jsme to jako ženské rozebíraly a já znovu potvrdila: "No kráva, nemýlila jsem se!" A to ji nasměrovalo jinam. Ještě jí to nikdy nikdo neřekl. Tři dny jí ta věta zněla v uších, než se rozhodla svěřit matce! Ta řekla: "To je dost, že ti to konečně někdo napálil na plnou hubu, já ti to říkám zaobaleně tři roky a ty neslyšíš. Tu paní mi musíš představit, chci ji vidět dřív, než umřu!" Příště máme schůzku i s maminkou. Je také Panna.

Na Michell čeká ještě: Opium CH 200 a 1M. Myslím si, že již vykročila na správnou cestu k zpětnému získání svého sebevědomí.

Případ druhý:
Martina (35 let) se seznámila se svým manželem na dovolené u moře. Myslela si, jaké udělala terno. Dan – opálený krasavec s vytrénovanými svaly a zářivým úsměvem, který byl středem pozornosti nejen na pláži při volejbalu, ale i večer u baru nebo na diskotéce. Nechala se pobláznit jeho řečmi a jeho frajerským chováním. Sama Martina je „kočka“ a tak jí nedalo moc práce vzbudit jeho zájem.
Když se vrátila z dovolené a kamarádkám předvedla svůj „úlovek“, doslova zbledly závistí. A to ji utvrdilo opravdu v tom, že potkala prince z pohádky, na kterého čekala dost dlouho. Jen nepřijel na bílém koni, ale připlaval po moři. Vysadila antikoncepci a za pár týdnů otěhotněla. Dan se chvíli ošíval. Ale pak ke svatbě svolil.
Svatba byla grandiózní a v hlavní roli: Dan. Dokonalá postava, dokonalý bílý oblek, dokonalý úsměv, dokonalá gesta. Pan Dokonalý byl všem na očích a Martina jako křoví dotvářela jeho fluidum dokonalosti. Tehdy si ji vzala stranou babička a těhotné nevěstě řekla: „ Martino, získala jsi opravdu exkluzivní trofej do sbírky. Ale od toho leštění a utírání prachu tě brzy budou bolet ruce, možná i srdce.“ Tehdy ještě nechápala, aby vzápětí pochopila a dala jí za pravdu.
Dan všude rozhlašoval, že to bude kluk, jak se o něj bude starat, co všechno mu sežene, kam ho všude vezme, co vše jej naučí. Když se narodila holčička, jeho zájem viditelně ochladl. Stále více si Martina uvědomovala, že Dan má sice energie a sebevědomí na rozdávání, ale pokud nejde o něj, zůstává jen u slov. Denně chodil do fitka, jezdil na kole, aby svaly neochably, opaloval se v solárku, sháněl nejlepší sportovní oblečení a obuv....Ale koupit pleny nebo vyjet s kočárkem do parku? To nehrozilo.
Když se narodila do roka druhá dcera (sectio cesare), prohlásil, že si musí budovat kariéru a nechal celou domácnost včetně dětí a rozpočtu na Martině. Začal se ženě vysmívat kvůli postavě, vyčítat špatnou organizaci domácích prací: že není uvařeno, když přijde k jídlu, že není uklizeno, že nemá nažehlené košile, že se mu nevěnuje,...že chce Martina jen peníze. Přitom si polovinu platu nechával jen pro sebe a své koníčky. Kdyby Martině nepomáhali duševně i finančně její rodiče, už dávno by zkolabovala.
Nakonec stejně ke kolapsu došlo. Zadržovaný vztek, ponížení a dvacetičtyřhodinový zápřah si vybraly svou daň. Martině praskl žlučník, byla hospitalizována v nemocnici a následně poslána do lázní na rekonvalescenci. Tam se jí konečně otevřely oči. Bavila se s jinými ženami, jaké mají doma muže a jak se jim s nimi žije. „Pochopila jsem, že jsem si vzala krasavce, kterému jdou ruce dozadu a který nevidí nikoho jiného, než sebe. Ženské po něm zálibně koukají, ale já vím své. I v posteli mi musí denně dokazovat, jaký je Superman. K čemu mi to je? Babička měla pravdu. Jenom oprašuji Pana Jedničku a už mi docházejí síly i trpělivost. Doutná ve mně vztek, který potlačuji a už jsem z toho celá nemocná.“(extrémně citlivé zuby, chirurgické jizvy, ponížení, pocit viny)

Martině podána: Staphysagria CH 30, CH 200 a 1M na poraněnou důstojnost a čest. Nikdy by se nesnížila na úroveň svého muže a vyčítala mu nebo se chovala jako on. Mlčky vše snáší a dokonale se ovládá. Udržuje si kontrolu, nemůže ztratit nervy, ani se chovat násilnicky nebo urážlivě. Kdyby to udělala, měla by pocit, že se zachovala nedůstojně, což je pro ni horší než urážky ze strany manžela. Byla by velice rozrušená, rozhořčená a plná zármutku kvůli důsledkům. Velmi citlivá na to, co o ní ostatní říkají. Její přežití závisí na tom, že si udrží velmi dobrou pověst a sebeovládání. Raději bude vnitřně trpět, prosazovat taktiku nenásilí, aby získala uznání. Trpí nesmírným pocitem viny, velmi vnímavá k pokárání. Omlouvá se za své selhání. Omlouvá i manžela.
Další kontrola za půl roku. Bude ještě chvíli trvat, než si Martina uvědomí své nízké sebehodnocení a začne se bouřit.

Když má někdo velké sebevědomí nebo naopak je neprůbojný, je to pro partnerský vztah vždy zátěž. Většina lidí, kteří si nevěří, jsou zakomplexovaní, hrozně nerozhodní a na svém druhovi citově závislí. Všechno většinou leží jen na jednom z aktivnějších partnerů a ten má pocit, že stokrát nic umořilo osla. Ale paradox je v tom, že „bojovník“ nesnese vedle sebe „nekňubu“ a naopak. Pak často vidíme a slyšíme, že má žena na krku tři děti a to třetí je její manžel.
Nejtěžší je však obnovit jednou pošlapané sebevědomí, protože dotyčný si nevěří nebo si tak zvykl na vůdčí roli druhého partnera a ta mu nakonec i vyhovuje. Málokdy se nám podaří poníženému člověku nastavit zrcadlo vlastní slabosti, aby pochopil, neurazil se a začal systematicky na sobě pracovat. Ale pokud se nám to podaří, je to fantastické ocenění našich schopností. Lámat nebo pomalu rušit předsudky je ta nejnáročnější věc na světě. Vždyť zlatá střední cesta bez vybočení ani doleva, ani doprava, je toho důkazem:
„Starý vůl a stará kráva svému synu – teleti rady dává. Uč se moudrým synu býti, to ti říkám já, starý vůl. Jdi cestou zlatou střední, kde nejlepší je tráva, radila mu stará kráva.
Co k tomu dodat? Výjimečně nic. Znělo by to příliš sebevědomě.

Literatura:
Rajan Sankaran – Základní kniha homeopatie
W. a O. Boericke – Homeopatická MM s repertoriem
R. Morrison – Klíčové a potvrzující symptomy
R. Perner – Tabu v rodinné komunikaci
M. Wiesenauer – přehledný průvodce homeopatií





Tento článek si můžete přečíst na webu Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky
http://vilcakul.extra.hu

Tento článek najdete na adrese:
http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=News&file=article&sid=321