Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Smích
Publikováno: Pondělí, 22.06. 2009 - 21:36:39
Téma: Homeopatické případy


„Smích je útok i obrana. Je to projev převahy i zbraň slabšího.“ K. Čapek
„Ze všech živočichů jen člověk se umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů.“ E.Hemingway
„Bát se smíchu znamená nesnášet pravdu.“ I. S. Turgeněv


Nemohu nevzpomenout na historický román Umberta Eca ze středověku „Jméno růže“, ve kterém se všechny záhady točí kolem druhé knihy Aristotelovy, jenž pojednávala o smíchu. Učila, jak znetvořit tvář každé pravdy, abychom se nestali otroky svých představ. Říká, že úkolem každého, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě.“

Aristoteles napsal, že je třeba rozložit vážnost protivníka smíchem a smíchu klást odpor vážností: „Smích je síla i slabost, zhouba i statečnost našeho těla. Je to útěcha sedláků, nevázanost opilců. I církev ve své moudrosti ustanovila chvíle slavnosti, karnevalu a jarmarku, ty denní poluce, které se smíchem vyženou z těla přebytečné moky a chrání před jinými touhami a jinými ambicemi....
Smích je vlastní člověku, to je znakem naší omezenosti jakožto hříšníků. Ve smíchu spočívá dokonalost člověka. Smích zbaví na chvíli i sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. Když se sedlák směje, na okamžik nemyslí na smrt. Jakmile však přejde chvíle prostopášnosti, liturgie podle úpadku božího mu znova vnutí strach ze smrti.“

Psychologové si myslí, že kladné emoce jako smích jsou známkou dlouhodobých osobních sklonů. Ty utvářejí naši povahu, vnímání sebe samých, jiných lidí, okolního světa a naše chování. Lidé, kteří se k ostatním chovají pozitivně, vyvolávají pozitivní odezvu. Výraz obličeje zrcadlí náš výklad událostí. Vnímání vlastního života ovlivňuje naše chování k jiným lidem a ti zase nás.

Lidský úsměv může vyjadřovat radost, pobavení, štěstí, ale i úzkost. Smějeme se velkým svalem lícním a také kruhovým svalem očním. Ten nejsme schopni kontrolovat vůlí. Proto vědci považují úsměvy, na kterých se tento sval podílí, za upřímné. Úsměvy vytvořené jen velkým lícním svalem označují jako falešné.

Dokonce bylo rozsáhlým průzkumem zjištěno, že lidé, kteří se více usmívají, nejsou tak často nemocní, bývají v životě spokojenější a dokonce se méně rozvádějí. Mužský úsměv není zdaleka tak důležitý jako ženský úsměv. Psychologické průzkumy navíc naznačují, že ženy se smějí víc než muži.

Proč to tak funguje? To zatím nikdo neví. Závěry průzkumu se shodují v tom, že emoční tendence určují náš osud. Dokonce se zjistilo, že závěry, které si děláme o jiných lidech, trvají na základě pozorování kratšího než půl minuty a jsou lepší než závěry, které si uděláme na základě dlouhého sledování. Rozhodující je úsměv toho druhého. Úsměv má emocionální předpoklad ke kvalitní výměně názorů mezi partnery. Smích přináší stabilizační efekt a je odrazem stabilizačních předpokladů.

Všichni celý život hledáme prostředí, které se hodí k našim zděděným sklonům. Naše geny jsou ovlivňovány prostředím. Pozitivní lidé mají větší šanci vybrat si prostředí přispívající k uzavření šťastného manželství nebo partnerství. Úsměv vyjadřuje rovněž tendence sdružovat se s ostatními a chovat se k nim přátelsky. Vysvětlením je náš vlastní úsměv, jenž způsobuje stejnou reakci i u ostatních. Když někdo vidí, že se na něj usmíváme, usměje se většinou také. Nakažlivost úsměvu se projeví ve společnosti, v osobním životě i v životě s partnerem.

Případ ze života:
Jan (25 let) za mnou přišel a svěřil se, že chtěl spáchat sebevraždu oběšením. Již to nemohl déle snášet. Ve stodole objevil hák v trámu, pověsil se, ale hák nevydržel........tak si to ještě jednou rozmyslel. „Proč to udělal?“, ptám se ho. Když mu bylo 8 let, tak jeho otec zemřel. Měl ho hrozně rád, neustále se smál, byl veselý, nezkazil žádnou radost. Nikdy mu neřekli proč a od té doby o něm nikdo nepromluvil. Otce mrtvého nikdy neviděl, na pohřeb jako dítě nesměl, o jeho smrti s ním nikdo nemluvil, byl okamžitě poslán k babičce. Vrátil se po dvou měsících a nastoupil do jiné školy, protože se s matkou odstěhovali. Když se matky na otce zeptal, nikdy mu neodpověděla, jen se usmála. Smích ho provázel po celý život, všemu se smál a ostatní se usmívali na něj. Úsměv mu všude otevřel cestu, měl štěstí na lidi, učitele, studium, zaměstnání.
Vysokou školu vystudoval v Itálii, výtvarné umění a architekturu. Po dosažení 23 let mu babička těsně před smrtí skoro všechno o otci řekla. Poté navštívil na Apeninském poloostrově jeden „vykřičený dům“. Jednou z praktik dosažení orgazmu bylo zavěšování se škrcením, které slibovalo nevšední sexuální zážitky. Podstoupil onen exces a vše se mu vybavilo. Pochopil, že otec se věšel také a že při jedné takové akci podlehl. Vzpomněl si, jak otce snášejí z půdy, kde své vášni neodolal. Od té doby nemyslel na nic jiného, než na onen nevšední zážitek. Pochopil, proč mu nikdo o otci neřekl, proč se odstěhovali, proč mu matka lhala. Měla strach, že někdo synovi řekne o otcově sebevraždě, která měla sexuální podtext. Myslela si, že se to syn nikdy nedozví. Matka do tří let po otcově smrti tragicky zahynula při dopravní nehodě (říkalo se, že vůbec nebrzdila a vjela ve velké rychlosti s autem pod kola kamionu). Vychovávala jej babička, matka jeho matky.
Od oné sexuální zkušenosti žije s neustálým pocitem, že se má stát něco hrozného, ale nemá pro to hmatatelný důvod. Připadá si strašně podvedený, jako dítě, které se nemohlo s otcem rozloučit. Nemohl prožít smutek, nenašel smysl toho všeho, nemůže si uspořádat svůj život. Všechno bylo předstírání, že nedošlo ke krizi. Libuje si v pocitu viny, strach z duševní choroby. Chodil na psychoterapii, zkoušel hypnózu. Bral antidepresiva, ale pocit smutku v něm přetrval. Na veřejnosti je však veselý, všichni obdivují jeho stále vyrovnanou náladu. Jeho smích je vlastně výsměchem sama sobě a své slabosti. Uvnitř má strach, často vzdychá.
Pracuje v jedné zahraniční firmě, létá po světě, pravidelně chodí za prostitutkami. Prodělal kapavku, přeléčenou antibiotiky. Kapavka je v pozadí u lidí, kteří se nechávají ovládat emocemi a obvykle svou činnost přehánějí. Mají tendenci přehánět ve všem, v drogách, v sexu, společenských večírcích. Nejraději spí na břiše. Jako děti usínali s položenou hlavou a vystrčeným zadečkem, opruzení od plínek. Mají rádi moře a zvířata, i když jsou na ně alergičtí.

Na smutek, smrt rodičů, na neschopnost plakat a současné zklamání podána: Ignatia CH 30, 3 globule po dobu jednoho týdne. Kontrola za 3 týdny.

Kontrola: 3. 3. 2009
Jan se uklidnil, říká, že se vyplakal. Vzal si dovolenou, odjel na chalupu po rodičích, kde tři dny pil a plakal. Pak vše pominulo, došlo ke smíření, pochopení a odpuštění. Má pocit, že začíná nová etapa života. Vnitřní pocit smutku a křivdy pominul. Otci, matce i babičce odpustil. Necítí už strach. Má pocit, že se směje i uvnitř, nejen navenek.

Podáno: na přeléčení kapavky Medorrhinum CH 30, jedna dávka 5 globulí, tři týdny za sebou.

Kontrola: 3. 6. 2009
Jan se cítí výborně, ale měl silnou nervozitu před setkáním, i když bylo datum pevně stanoveno. Měl pocit, že se o něj pokouší astma (potlačené kojenecké opruzení a batolecí vyrážka). Senná rýma na jaře jen v lehké formě. Říká, že se mu zlepšila paměť a tolik neotálí s vyřízením zakázek. Pocit vnitřního chaosu pominul. Chodí pravidelně na manikúru, nehty si přestal okusovat. Již měsíc má stálou partnerku, která splní každé jeho přání.

Podáno: Medorrhinum CH 200, jedna dávka 5 globulí. Kontrola za půl roku. Čeká na něj ještě Med. 1M.

Kdo se naučil nedávat najevo své pocity, možná je dokonce ani nevnímat, tomu scházejí nejen všechny duševní formy, jako je vcítění a soucit. Scházejí mu i duševní formy, které souvisejí s vědomím, a částečně i tělesné reakce – počínaje jazykovým vyjadřováním.
Neotvírat se, to znamená bránit se otevřenosti vůči novým způsobům chování. Přesně to bychom však potřebovali, když přijde životní krize a bude vyžadovat odchýlení od našeho dosavadního směřování či od našich úspěchů – bude vyžadovat nové strategie. V konfliktu mezi nejistým rizikem živosti a jistým pokračováním navyklého opancéřovaného života volí mnozí ustrnulou fasádu zdánlivě fungující „dobré nálady“.
Jako perfektní kamufláž vnitřního smutku a zrady funguje úsměv nebo hlasitý smích. Smějeme se, ale uvnitř pláčeme bez slz, nasucho, pláčeme sami nad svou neschopností plakat a ceníme zuby jako zvíře do širokého a hlasitého úsměvu. Řečí těla dáváme najevo bezstarostnost a pocit absolutní vyrovnanosti a přitom je vše jen maska společenského chování.

Na závěr:
Smíchu se báli všichni diktátoři a samolibí vůdci. Neurotici nesnášejí vtip a smích jako reakci na něj. Agresivní lidé a žárlivci také nesnesou nevázaný smích. Všechny tyto cílové skupiny se totiž bojí smíchu, protože mají strach, že se ostatní smějí jim. Pamatuji si jednoho komunistického předáka, který v mém rodišti vždycky řval z tribuny na 1. máje: „Vlasáči, kteří nosí anglické nápisy na tričkách jsou nepřátelé státu a naší marx - engels – leninské myšlenky. My nevíme, co tam mají napsáno, nerozumíme tomu, ale určitě se nám vysmívají a urážejí nás.“

Stav tenze způsobuje vázání jedovatých a odpadních látek v tkáni a také překyselení, což rovněž zapříčiňuje stres. A stres vede opět k tenzím. Řetězové reakce v těle mají nejrůznější podobu. S tenzí v šíjové a ramenní oblasti souvisí nesprávné držení těla. Hrudní koš není vyvinut a bránice se dostatečně nepodílí na procesu dýchání: dýchání je zadržované. Že to může dále působit na trávící funkce a solar plexus je nasnadě. Znamená to, že tělesný výraz a vegetativní funkce jsou navzájem úzce spjaty a žádný z obou systémů nemůže být oddělen od druhého.

Smích je jediná činnost, která tenzím brání nebo je uvolňuje. A prý prodlužuje život.

Přeji všem, aby se usmívali nejen navenek, ale i uvnitř!

„Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ S. - N. Chamfort
„Člověk se rád směje. Jiným.“ S. J. Lec


Použitá literatura:
P. Chappell – Homeopatická samoléčba
R. A. Perner – Tabu v rodinné komunikaci
Umberto Eco – Jméno růže - doslov
M. Vokurka, J. Hugo – Praktický slovník medicíny
J. Plachetka – Velká encyklopedie citátů a přísloví





Tento článek si můžete přečíst na webu Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky
http://vilcakul.extra.hu

Tento článek najdete na adrese:
http://vilcakul.extra.hu/modules.php?name=News&file=article&sid=322