Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Sůl - říká se jí někdy bílé zlato. Existují tisíce způsobů, jak ji lidstvo využívá. Jak člověku pomáhá a kdy naopak škodí? Kolik jí denně můžeme zkonzumovat a kolik druhů existuje? Proč je pro člověka „sůl nad zlato“? Lidské tělo si ji nedokáže vytvořit samo, přestože je pro ně kvůli obsahu sodíku, draslíku, jódu a dalších látek životně důležitá. Sůl jako dochucovadlo používalo lidstvo již ve starověku, většinou ji získávalo z odpařování mořské vody. Denní příjem soli by neměl přesáhnout 5 gramů denně, jak doporučuje Světová zdravotnická organizace (WHO), což jsou zhruba dvě malé lžičky. Co to s lidským tělem udělá, když je jí příliš mnoho či naopak málo?

Tichý bílý zabiják

Milovníci soli žijí s takzvaným tichým zabijákem. Lékařům se totiž podařilo prokázat, že zhruba třetina nadměrných konzumentů soli trpí nebezpečně vysokým krevním tlakem. Tím si zadělávají na cévní mozkové příhody, srdeční selhání. Čemu se nejvíce vyhnout, aby bylo riziko co nejmenší? Uzeným rybám, slanině, slaným sýrům, konzervám, fast foodům, trvanlivému pečivu. A jak jsou na tom Češi? Podle odborníků konzumují až dvojnásobné množství soli, než je zdravé. Lidé, kteří mají problémy s vysokým tlakem, by měli konzumovat hlavně potraviny s nižším obsahem sodíku. To jsou například rýže, luštěniny, čerstvé sýry, kuřecí maso, jogurty, nesolené a nepražené ořechy, čerstvé ryby, neperlivé vody.

Jak se odnaučit solit nebo solení zmírnit?

Místo soli naplňte slánku na stole bylinkami. Uvidíte, že si na změnu rychle zvyknete. Také si můžete obstarat v lékárně sůl vyrobenou z hovězí krve.

Bez soli

Velmi málo solit prý srdci také neprospívá, tvrdí vědci. Mnohé trable se srdcem by si lidé ušetřili, pokud by méně solili, tvrdili doposud lékaři. Jenže osmiletá studie z Belgie naznačuje, že absolutní minimum může být stejně škodlivé jako nadměrná konzumace soli. A možná ještě škodlivější. Z výzkumu totiž vyplývá, že osoby konzumující soli nejméně umírají na choroby srdce nejvíce.

Osoby, které konzumovaly nejméně soli, asi malou lžičku denně, nevykazují žádné zdravotní výhody ve srovnání s osobami, které konzumovaly soli nejvíce. Ve skutečnosti ti, kteří konzumovali soli nejméně, umírali na choroby srdce nejčastěji, to tvrdí belgičtí vědci. Ze studie trvající osm let, která sledovala 3 681 zdravých Evropanů do šedesáti let věku, také vyplynulo, že osoby konzumující množství soli vyšší, než lékaři v současnosti doporučují, neměly vyšší krevní tlak.

Ze zkoumaného vzorku šest procent utrpělo infarkt srdce, mrtvici nebo jinou chorobu oběhové soustavy, přičemž osoby konzumující nejméně soli o 56 procent častěji umřely na infarkt srdce či mozkovou mrtvici než osoby konzumující soli nejvíce. A to platilo i poté, co byly do analýzy zahrnuty další rizikové faktory: obezita, hladina cholesterolu v krvi, kouření, diabetes a jiné. Tato studie tedy nepodporuje generalizované omezení příjmu soli v populaci.

Solíme víc, než bychom měli - na silnici i do vody

Existuje zhruba 14 tisíc způsobů, jak se sůl využívá. Mezi ty nejdůležitější mimo konzumaci patří změkčování vody, které brání usazování vápníku, či konzervace potravin (jako „lednici“ ji používali již naši předkové, sůl prodlužovala trvanlivost potravin). Oblíbená je sůl i v kosmetickém nebo farmaceutickém průmyslu. Pomáhá nám také v boji s mrazem – narazíme na ni na silnicích či chodnících ve variantě posypové soli. Tyto soli ale nemají s tou poživatelnou nic společného.

Sůl jako pomocník

Jak již bylo řečeno, bez soli se lidské tělo neobejde. Sůl pomáhá:
1. Při tvorbě žaludečních šťáv – pro tvorbu trávicích enzymů jsou nutné součásti soli.
2. Při svalových kontrakcích – aby svaly správně fungovaly, potřebují dostatek minerálních látek.
3. Při přenosu nervového vzruchu – když je soli nedostatek, nemohou nervy přenášet informaci dále.
4. Při udržování vody v těle – výměnu soli a vody řídí ledviny. Solný roztok zbavuje tělo odpadu a dodává mu důležité minerály.

Není to ale jen jedlá sůl, která pomáhá organizmu. Například proti elektrickému smogu pomáhají solné lampy, které jsou většinou vyráběné z himálajských solných krystalů. Ty fungují v rámci terapie jako přírodní ionizátory a zlepšují kvalitu vzduchu, posilují imunitu a ulevují lidem postiženým nemocemi dýchacích cest.

Trápí vás často rýma?

Proplachujte si pravidelně nos slaným roztokem. Jednu vrchovatou lžičkou soli rozpusťte ve skleničce vlažné vody a proplachujte několikrát denně dutiny.

Pomocí solné koupele lze zase účinně detoxikovat organizmus. Vhodná je například sůl z Mrtvého moře. Stačí jí přidat zhruba tři lžíce do vany a koupat se zhruba 20 minut. Tento roztok vyžene z těla toxiny, podpoří prokrvení pokožky a uvolní nervový systém. Nezapomeňte ale na závěr na studenou sprchu. Tím podpoříte krevní oběh.

Hitem jsou také solné jeskyně, kterých jsou po Česku desítky. Pobyt v tomto prostředí napomáhá léčit chronické záněty a kožní onemocnění, zpomaluje procesy stárnutí a jedna kúra v takové jeskyni působí na tělo jako několikadenní pobyt u moře.

Existuje mnoho způsobů, jak sůl přijímáme

Neomezené zásoby?

Ročně se soli vytěží po celém světě stovky milionů tun. A díky neustále se obnovujícím zásobám v oceánu jí zřejmě nikdy nebude nedostatek. Podle odhadů je jí totiž v mořské vodě rozpuštěno přes 40 biliard tun. Sůl se získává z mořské vody, těží se také z povrchových i hlubinných lomů. V Česku se sůl netěží, ale jen v Evropě existuje několik solných nalezišť.

Věděli jste, že:
- v medicíně se využívá solný roztok například při větší ztrátě krve (fyziologický roztok) a krátkodobě ji pomáhá nahradit
- slzy, stejně jako další tělesné tekutiny, obsahují rozpuštěnou sůl, stejně jako další tělesné roztoky (například pot)
- člověk má v těle přibližně čtvrt kila soli
- existují tři základní druhy soli: mořská, kamenná, solivarská (odpařuje se z vody s maximálním obsahem soli a vyrábí se pomocí moderní technologie)
- starověký Egypt používal sůl k balzamování zemřelých
- proti přemíře soli v organizmu pomáhá konzumace čerstvého ovoce a zeleniny

Sůl neškodí. Vědci se zřejmě spletli.

Nesmělé hlasy, že doporučení omezit solení pro prevenci všech možných neduhů, nemá jednoznačné vědecké důkazy, a zněly už dlouho. Teď už se to může říkat nahlas.

Na veřejnosti převládá názor, že solit je nezdravé a omezení soli se doporučuje jako prevence všech možných zdravotních problémů. Tato tradiční moudra však zatím nemají jednoznačnou oporu v žádných důkazech ani studiích. Že by nadměrné solení způsobovalo ledvinové kameny, vysoký tlak, potíže s játry nebo mělo přímou souvislost s otékáním končetin, není dokázáno. Je pravda, že dostatečné množství soli získáme z potravin, aniž bychom museli přesolovat. Na druhou stranu se zdravé tělo nadbytečného množství soli dokáže rychle zbavit – jde však o energeticky velmi náročné a složité pochody. Je jen spekulace, zda je tím organizmus nějak přetěžován.

Omezení soli

O to, zda je žádoucí omezit užívání soli, se lékaři přou už dlouho. Jedni tvrdí, že sůl přispívá ke zvyšování krevního tlaku a vzniku chorob, druzí tuto teorii zpochybňují.

Výzkum účinků nadměrného užívání soli na laboratorních myších teď ale přivedl vědce k překvapujícímu závěru: Sůl spouští v mozku obdobné mechanismy jako kokain a opiáty. Mohla by tedy přispět k výzkumu drogové závislosti a prostředků, jak s ní bojovat.

Myši závislé na NaCl

Uvedený mechanismus je starý více než sto milionů let. Potřebu doplňovat chybějící soli a minerály mají savci a další živočichové prakticky od chvíle, kdy se objevili na zeměkouli.

Drogová závislost funguje stejně a zapojena je do ní stejná skupina genů jako v případě chloridu sodného. Týmy vědců učinily z pokusů závěry: laboratorní myši s postupně navyšovanými dávkami soli byly silně závislými na chloridu sodném.

Prastaré instinkty

Analýza mozku těchto myší následně ukázala, že potřeba soli aktivovala v hypotalamu (nejdůležitější části mezimozku) hlodavců geny podílející se v případě vyšší fyzické a psychické zátěže na slaďování aktivit hlavních vnitřních orgánů. Již dříve přišli vědci na myšlenku, že drogová závislost probíhá po liniích využívajících prastaré instinkty. Vědci se snažili dokázat, že tyto teorie mají pravdu. Jejich práce může vést k novému chápání této závislosti.

Aktivace adrenokortikotropního "stresového" hormonu ACTH činí hypotalamus citlivým na dopamin, látku spojovanou se systémem příjemných vjemů, která se uvolňuje při aktivitách, jako je příjem potravy, sex či tělesné cvičení.

Případ ze života:

Dana, 45 let, stresové zaměstnání v bance. Prošla velmi složitým životním údobím: smrt rodičů při autohavárii, hádky se sourozenci nad pozůstalostí, rozvod dcery, nevěra manžela. Všechny držela statečně „nad vodou“. Sama zdravě jedla, držela neustále nějakou dietu, omezila solení na minimum, skoro jej vynechala. Měla dostatek pohybu, snažila se pozitivně myslet a stres eliminovat obětavou prací a službou pro druhé. Najednou zkolabovala. Doktor konstatoval úplné vysílení organizmu. Skončila na kapačkách. Po týdnu se vrátila domů, vysadila antidepresiva a přišla si postěžovat za mnou. Že už nechce brát ty chemikálie, že potřebuje přírodní léčbu.

Vyslechla jsem ji a zjistila: v každé dietě stálo, že má omezit sůl, která zadržuje vodu v těle. Tak nesolila. Stěžovala si na otoky obličeje a nohou, i když kromě ovoce nebo zeleniny skoro nic nejí. Přestala menstruovat. Bolely ji ledviny a neustále trpěla na bolesti hlavy, migrény zejména v 10 h ráno, až do 15 h odpoledne. Měla pocit, že i myšlení je pro ni nepřekonatelnou překážkou. Stala se uzavřenou, zodpovědnou, důstojnou a velmi poznamenanou smutkem z prožitých událostí. Deprese, zklamání, tichý smutek. Smutná, ale nemůže plakat. Odpor ke společnosti, touží po samotě. Nesnáší útěchu. Klaustrofobie. Herpetické vyrážky na rtu, popraskané rty. Afty v ústech. Slzení očí, zejména na slunci a ve větru. Bolestivá soulož, vaginální suchost. Odpor k sexu. Bolest v zádech, bolavé klouby, třes rukou, křeče v nohou. Tlak u srdce. Spí na levém boku. Nemůže pro smutek a smutné události usnout. Sny o zlodějích, strach z chudoby. Touží po slaném a kyselém. Odpor k tučnému masu a syté stravě. Chce ledové nápoje. Popraskané nehty a kůže na špičkách prstů.

Na onemocnění ze smutku, zklamané lásky a depresi s celkovým vyčerpáním organizmu dostala Natrium muriaticum 1M, jednu kuličku rozmíchat postupně v pěti kalíšcích. Doporučila jsem solení a zapisovat pečlivě všechny změny.

Kontrola za 14 dní:

Po 14 dnech zmizely otoky nohou i obličeje, přestaly slzet oči. Zmizely afty, popraskané rty, žádné opary. Ještě cítí únavu, ale již má pozitivnější náhled na svět, má spoustu plánů na změny. Solí s mírou, křeče polevily, bolesti páteře a kloubů přestaly. Migréna slabá a jen 1x při úplňku. Mírný tlak u srdce přetrvává. Vyplakala se, prožila veškerý smutek ještě jednou, uvolnila se. Začala zase pravidelně jíst, solit. Menstruace se obnovila.

Podáno Natrium muriaticum 200 CH, jedna kulička v pěti kalíšcích.

Kontrola za 1 měsíc.

Ředění 5 kalíšků:

Potřebujeme 5 stejných kalíšku. Potenci léku (nejlépe LM potence) - 1 globuli necháme rozpustit v první skleničce. Mícháme lžičkou 10x po směru hodinových ručiček. Vložíme do roztoku lžičku a přeneseme ji do druhého kalíšku. Na lžičce zůstala asi 1 kapka. Druhý kalíšek opět 10x zamícháme a lžičku přeneseme do 3. kalíšku, pak do 4. a 5. kalíšku. Poslední pátý kalíšek pomalu upíjíme. Před použitím vždy 10x zamícháme.

Takto používaný lék vykazuje obdivuhodné výsledky. Vyzkoušejte!

Na závěr: nebezpečí trvá

Již dříve uveřejnil náš vědecký tým studii, podle které mírná redukce příjmu soli sice snižuje krevní tlak, nebezpečí srdečních chorob ale neodvrací, právě naopak. A to zcela odporovalo výsledkům kampaně uskutečněné před časem ve Finsku, v rámci které se podařilo během třiceti let snížit v zemi spotřebu soli o jednu třetinu. Průměrné hodnoty krevního tlaku, a tím i úmrtnost na kardiovaskulární choroby mezi Finy, šly podle tamního ministerstva zdravotnictví dolů.

Tak to jsou zatím všechny dostupné informace o soli. Kdy škodí a kdy pomáhá? Jak kdy, jak kde a jak komu. Jedni jí říkají Bílý zabiják, jiní Bílé zlato.

Jak říká výrok známé české pohádky, sůl je opravdu nad zlato. Tedy pokud se používá v té správné míře!

Literatura:
Boericke W. a O. – Homeopatická MM s repertoriem
Lockie A. – Encyklopedie homeopatie
A.Wauters - Homeopatie od A do Z
Novotný R. – Léčivé rostliny a drogy
Kent J. T. – Homeopatická MM
Allen H. C. – Klíčové symptomy homeopatické MM
R. Murphy – Homeopatická MM