Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky - 666.42.08 Rhaponticum carthamoides (Maralí kořen)

Parcha saflorovitá (Rhaponticum carthamoides) je mohutná asijská léčivá rostlina, která svým vzhledem připomíná bodlák, ale je bez ostnů. Celá rostlina má léčivé vlastnosti a v lidové medicíně jižní Sibiře se používá již po staletí, její tonizující i léčebné účinky jsou hodnoceny jako podobné ženšenu. Je to endemit pocházející z jižní Sibiře (pohoří Altaj a Sajany) a přilehlého východního Kazachstánu a severního Mongolska. Roste tam na lesních pasekách nebo vysokohorských loukách (1200 až 2000 m n. m.) kde často vytváří souvislé dominantní porosty. Kromě těchto původních míst se zakládají plantáže v dalších částech Ruska a pokusně i v Evropě.

Popis: Parcha saflorovitá je vytrvalá bylina s lodyhou vysokou 0,5 až 1,8 m která je přímá, asi 1 cm tlustá, nevětvená, mělce rýhovaná a obvykle řídce pavučinatě chlupatá. V prvém roce vytváří velkou listovou růžici, z které teprve druhým rokem vyrůstá lodyha, jež porůstá střídavými sytě zelenými listy částečně pavučinatými. Spodní jsou řapíkaté, jejich čepele dlouhé 12 až 30 cm jsou kopinaté, hluboce zpeřené (s pěti až osmi páry segmentů), po okraji pilovité a na vrcholu tupě špičaté. Hořejší listy, směrem vzhůru se zmenšující, jsou přisedlé, kopinaté, peřenosečné (se třemi nebo čtyřmi páry segmentů) nebo celistvé a po obvodě zubaté. Kořen parchy saflorovité je krátký, vodorovně větvený, dřevnatějící, má tmavě hnědou barvu a specifickou vůni. Květenstvím je kulovitý úbor mající 4 až 8 cm v průměru. Na jeho květním lůžku vyrůstají světle fialové trubkovité kvítky. Každý má pět tyčinek a jednu čnělku s dvouklanou bliznou. Zákrov je tvořen 10 až 12 řadami úzce vejčitých, hnědých, štětinatých listenů, které jsou nahoře purpurově červené. Parcha saflorovitá obvykle rozkvétá v červenci až srpnu, je opylována létajícím hmyzem a považována za velmi dobrou medonosnou rostlinou. Plodem je elipsoidní, žebernatá, hnědavě šedá nažka dlouhá asi 7 mm a široká 3 mm s dvouřadým žlutavým chmýrem. V květenství jich je 180 až 280.

Leuzea carthamoides, latinsky Leuzea carthamoides DC., syn. Rhaponticum carthamoides je skutečně léčivá rostlina. Možná vám zní povědomě její další názvy: parcha léčivá, leuzea saflorová nebo maralí kořen. Tento přívlastek je způsoben pozorovanou skutečností u leuzey. Sibiřští jeleni, v kavkazském jazyku marali (Cervus elaphus maral) hledají především kořeny této vytrvalé rostliny, zejména při jelení říji. Pomáhá jim přežít krutou sibiřskou zimu a do jisté míry zajišťuje jejich reprodukci. Naše zkušenosti nám ukazují, že leuzea není skutečně známá, do většiny bylinných průvodců není zahrnuta a obvykle v bylinné prodejně lze objednat pouze kořeny leuzey. Je divné, že tato pozoruhodná rostlina ještě dosud nezískala správné místo mezi známými a používanými bylinami. Pokud však zadáte její latinské jméno do internetového vyhledávače, uvidíte také, že se v poslední době objevilo mnoho vědeckých experimentů s touto léčivou rostlinou. Vypadá to, že jsme neprávem zapomněli na tuto sibiřskou bylinu.

Ve XX. století mezi 40. a 70. lety se vědci pokusily identifikovat účinné látky nacházející se v extraktu z Leuzey carthamoides a zaměřit se na jejich farmaceutické účinky. Výsledky těchto experimentů byly publikovány v 70. letech. V té době byla pozornost věnována hlavně ekdysteronům (hlavně 20-β-hydroxyekdysteronu) působícím jako přírodní jed na hmyz. Lidské tělo je ve skutečnosti dennodenně vystaveno těmto látkám (nacházející se i v jiných rostlinách, ale v podstatě menším množství než v leuzee), které procházejí vraždícím prostředím žaludeční kyseliny a jdou hned do krve. Experimenty ukázaly, že tyto přítomné biologicky účinné složky mají neuvěřitelné adaptační vlastnosti. Zvyšují nespecifickou imunitu těla a stimulují centrální nervový systém. Mezi další cenné látky v leuzee patří bioflavonoidy (kvercetin, kaempferol, luteolin...), glukosidy, organické kyseliny, karotenoidy, třísloviny a v neposlední řadě vitamín C.

Do ruské knihy ohrožených rostlinných druhů (leuzea se vyskytuje pouze na sibiřské pláni), byla leuzea zahrnuta na teprve v roce 1988. Vzhledem k řídkému výskytu rostliny a jejímu sběru jeleny omezily orgány sběr volně rostoucí leuzey, ale v omezování sběru také hrála roli skutečnost, že pěstovaná leuzea obsahuje mnohem méně účinných látek než divoce rostloucí a jsou proto méně účinné. V šedesátých letech byl v Rusku 50% výtažek z leuzey oficiálně používán jako lék na chronickou únavu, aby se zvýšila tělesná a psychická výkonnost a zkrátila se doba rekonvalescence po onemocnění. V následujících letech byly objeveny další terapeutické účinky, které ovlivnily nejen lidi, ale i zvířata.

Vzhledem k vědeckému zájmu o danou rostlinu dnes víme, že leuzea je osvědčenou adaptogenní rostlinou. Zvyšuje také duševní a fyzickou kapacitu, zlepšuje naši reakci na stres a naši adaptabilitu na tělesné a duševní změny. Obecně řečeno, leuzea zvyšuje odolnost vůči stresu a je proto logické, že v první řadě působí na orgány produkující stresové hormony. Ve stresových situacích má kromě nadledvinek produkující adrenalin také pozitivní vliv na endokrinní žlázy, které jsou vystaveny zátěži při stresu. Vzhledem k tomu, že leuzea je schopna regulovat hladinu cukru v krvi, je zvláště prospěšná pro diabetiky. Extrakt z leuzey také chrání funkci jater, kardiovaskulární systém a pomáhá předcházet vzniku civilizačních nemocí díky antioxidantům.

Mimořádně zajímavý je anabolický účinek ekdysterolu získaného z Leuzey carthamoides - podporuje deponování proteinů především ve svalech, ale zcela odlišně účinkuje jako anabolické steroidy. Navzdory skutečnosti, že leuzea byla podrobena velmi podrobným farmakologickým studiím, nebyly u ní zjištěny žádné negativní účinky, jako jsou známé účinky klasických mužských anabolických steroidů. Naopak. Stabilizuje hladinu glukózy v kosterních svalech, zlepšuje přívod kyslíku do svalů a mozku a zkracuje dobu regenerace namožených svalů. Účinky rostliny proti tělesné a psychické únavě byly prokázány několika vědeckými experimenty. Jak je známo, duševní stres vyčerpává tělo, což se projevuje v náhlých poruchách spánku. V testovací skupině námořníků působících v Severním moři, kteří každodenně podléhají fyzické a klimatické zátěži, bylo prokázáno, že výtažek z leuzey zlepšuje spánek, chuť k jídlu, chuť a v neposlední řadě i schopnost pracovat, zatímco alkoholické nápoje vyvolávají u spotřebitelů větší únavu a pracovní zátěž námořníků klesla.

Rozsah použití Leuzea carthamoides je mimořádně široký. Má pozitivní vliv v případech depresí. Jako adaptogenní přípravek má příznivé účinky na únavu těla, hlavně na únavu, poruchy spánku, poruchy trávení a nízkou výkonnost. Jako podpůrný prostředek poskytuje také účinnou pomoc při psychotické impotenci (především u mužů), v případech rekonvalescence po těžkých operacích a po otravách chemickými a bakteriálními jedy. Je vynikající pro výkon sportů vyžadující velkou výdrž a úsilí.

Extrakt z leuzey však může mít i vedlejší účinky: v případě předávkování u pacientů s hypersenzitivitou je rozrušen centrální nervový systém (zvýšená aktivita mozku), po níž následuje ospalost. Spotřeba vyšších dávek se nedoporučuje ani u lidí s nízkým krevním tlakem. Droga by se neměla užívat večer, protože by mohla vyvolat nespavost. Samozřejmě se nedoporučuje její užívání malým dětem a těhotným ženám. Doba jejího užívání by neměla přesáhnout 6 týdnu, po 2 týdenní přestávce se může kůra zopakovat. Ale mám pacienty s cukrovkou, kteří užívají Maralí kořen s přestávkami 4 až 5 let s velmi dobrými výsledky.

Používám ve své praxi Maralí kořen už několik let a nejvíce se mi osvědčil u diabetiků, kteří mají po užívání této tinktury sníženou hladinu cukru v krvi, čímž mohou stabilizovat svůj zdravotní stav a předejít následným onemocněním způsobených cukrovkou. Je to fakt velmi prospěšná a účinná léčivá rostlina, která si fakt zaslouží naši pozornost. Já ve své praxi používám homeopatické potence Maralího kořene ve speciální receptuře, které nevyvolávají stavy rozrušení u citlivých pacientů a mají také jemnější působení. Největším přínosem je tato rostlina pro starší pacienty, kterým znovu dodá ztracenou vitalitu a dobrou náladu. Proto by to mohl být jeden z hlavních léků v geriatrické praxi. Zde je několik indikací tohoto léku, které se osvědčily v mé praxi:

Leuzea šustivá D1 - D3 (Maralí kořen)
Homeopatikum má adaptogenní účinky, má anabolické působení a snižuje hladinu cukrů, tuků a cholesterolu v krvi. Zvyšuje odolnost proti stresu, zlepšuje celkový stav organizmu, harmonizuje žlázy s vnitřním vylučováním, zvyšuje jejich účinnost, proto je nutný při poruchách slinivky, jater, jako při akutních stavech, tak i při chronických. Podporuje regenerační procesy v tkanivech po operačních zákrocích, výměnu bílkovin. Obnovuje imunitní systém, při léčbě lymfatických uzlin, myomatóza dělohy a fibróza prsu. Posilňuje činnost pohlavních žláz, výrazně zlepšuje potenci a upravuje menstruační cyklus, nespecificky zvyšuje odolnost celého organizmu, zastavuje procesy psychického a fyzického stárnutí. Podporuje trávení a látkovou přeměnu, energetické využití potravin. Odstraňuje těžké kovy a kontaminující látky. Příznivě působí na srdcový sval, hlavně při rehabilitaci po infarktu, zvyšuje průtok krvi a zmírňuje krevní tlak. Zlepšuje mozkovou činnost a činnost centrálního nervového systému. Zlepšuje celkový stav při depresích, zvyšuje optimizmus, rekonvalescenci a výkonnost příčně pruhovaného svalstva. Doléčení stavů po virusové únavě, Lymské borelióze, EBS viróze, mononukleóze. Užití: 2x denně (ráno a na oběd) 25 kapek (půl čajové lžičky), večer ne!

Zdroje:
https://fitoterapiakalauz.hu/a-gyogyito-leuza/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Parcha_saflorovitá
Jiří Janča a Josef Zentrich: Herbář 6. díl

volný překlad © 2017 vilcakul.extra.hu