Homeopatie,alternativní medicína,homeopatická léčba,homeopatické léky

Jsem z jiné planety
Měl jsem to štěstí setkat se s případem nového léku, který zatím chybí v tradičních materiích medikách a starších repertoriích. V domácí či přeložené literatuře dosud nebyla možnost najít popis podobného případu.
Předpokládám, že ani Vy, kteří se chystáte číst tento článek, nemáte s lékem bližší zkušenost. Teprve po ukončení mé práce na případu se v časopise Links 4/2000 objevil článek s tímto tématem. Podle mého názoru je však můj případ komplexnější a lépe vystihuje centrální myšlenku léku.

Výpověď pacientky byla neuvěřitelně zmatená, mnohem zmatenější, než vypadá v přepise. Byl jsem nucen ji poněkud upravit, srovnat věty podle logiky, vypustit odbočky v její řeči, které směřovaly úplně někam jinam.
Tento charakteristický rys její osobnosti by se dal jen stěží přenést na papír. Je to jisté ochuzení, bez těchto úprav by však byla výpověď těžko reprodukovatelná. Přesto si myslím, že záznam dává dostatečný obraz mentálního stavu léku a snad tedy i Vy budete mít možnost vycítit jeho atmosféru.

Žena 39 let, učitelka hudby na hudební škole, svobodná.
"Asi jsem vadná. Mám jiné myšlení, jiné vnímání. Chci něco sdělit a je to, jako když mluvím čínsky. Mám pocit, že mluvíme každý jinak. Nakonec toho nechám. Nevím, proč mi nikdo nerozumí, vždycky to tak bylo. V dětství mne rodiče neposlouchali. Myšlenky byly ztracené dřív, než byly vysloveny. Velice brzy jsem začala mluvit, ale nic platný, to naslouchání tam nebylo... Působí na mne energie lidí, dost ji vnímám. Teď právě cítím tlak na soláru, protože jsem byla u rodičů - šílené vibrace, energie. Je to prostředí plné nenávisti a hněvu, ta nenávist by se mohla krájet. Bydleli jsme v domě po Němcích. Ten barák je prohádaný skrz naskrz, zachovává si své vibrace, je tam ta paměť... Otec byl sirotek, vychovávali ho prarodiče. Dědeček byl ze sirotčince. Stále přemýšlím o tom tématu opuštěnosti, figuruje v mém životě. Vyrostla jsem tak, že jsem byla ponechána sama sobě. Žádná práva ani povinnosti. Dostala jsem najíst a oblečení. Cítila jsem hroznou osamělost, chyběl lidský prvek. Pořád jsem chtěla sestřičku. Táta mne odbyl, že zlobím za deset. Prý, až budu hodná - to znamenalo, až mě nebudou vidět, slyšet - pokud možno, abych nebyla vůbec; Představa, že se znovu narodím, je pro mne hrozná. Od dětství hledám poznání, ptám se. Nikdo mne neposlouchá, odbývají mne;"

Neměl jsem možnost ji nějak ovlivnit svými dotazy. Pokud jsem se o to přece jen pokusil, bylo to, jako by pacientka smysl mého dotazu vůbec nevnímala, stále sledovala jen svůj vnitřní myšlenkový proud. Myslím, že se žádný z dotazů vůbec nedotkl její mysli. Měl jsem pocit, že ji nechápu, nerozumím, že se nejsme schopni domluvit, jakoby skutečně mluvila čínsky! Abych se nějak zorientoval, zeptal jsem se, s jakým problémem ke mně vlastně přichází.

"Celý život mám deprese, v poslední době jsem přestala jíst a spát. Dojet do školy vyžadovalo hrozné úsilí. Chtěla jsem jen ležet a spát. Ředitelka mě objednala k lékaři. Předem jsem věděla, že to nedopadne, to není pomoc. Chtěla jsem psychoterapii...
Bolí mne kyčle, nemohu chodit. Doktor na ortopedii mluvil o umělém kloubu. Jak si to mohl dovolit, vždyť je mi teprve 39?
Dalším problémem jsou zuby. Ale ty mne nebolí. Mají šílený dopad na mou psychiku. Je to problém, který řeším už 5 let. Nechce se mi o tom mluvit, mám pocit, že je to zbytečné. Snažím se najít disharmonii sama v sobě, já musím pochopit, o co jde. Je to vše hrozně zamotané...
V r. 1984 jsem měla havárku na motorce, zlomila jsem si ruku. Doktoři to zvrtali, musela jsem znova na operaci. Mám tam šroub, nemohu dělat fyzickou práci. Potom mi operovali šlachu na palci u nohy. Cosi tam zhnisalo, v nemocnici mi to nechali vyhnít, udělal se tam kloub a já teď ten palec neohnu. Špatně chodím, nemohu sportovat, bolí to. Od toho, jak špatně chodím, mne začala bolet páteř. Bolí mne pravé koleno, bolest se stěhuje do kyčle a kotníku. Cítím se jako starý důchodce, hrozně omezená. Obrátilo se to - když jsem žila u rodičů, byla jsem pod hrozným psychickým tlakem, ale fyzicky čilá. Teď jsem na tom špatně fyzicky. Mám bolesti v podbřišku, bolí mne vaječníky, mívám hrozné menstruační křeče. Také mne bolí na pravé straně, po operaci slepáku.
Okolo svých posledních narozenin jsem prodělala šílenou krizi. Brečela jsem, že jsem si nenašla partnera, že mi je 39 let a už je dvanáctá hodina. Brala jsem esence od léčitele, moc to nepomohlo. Jsem býk - silná osobnost. Ale každý má též tu svoji zranitelnou část. Nemohu najít žádný zájem, abych dělala něco, co by mne bavilo, něco smysluplného. Mám pocit, jako bych byla ve vzduchoprázdnu, jakoby nikdy nic nezačalo. Nechodím mezi lidi, strašně mne to vyčerpává. Ty energie druhých lidí, přebírám je. Je to o tom, že vnímám lidi jinak. Nereaguji na to, co mi ten druhý povídá. Reaguji na to, co ten člověk je. Přebírám pocity druhých lidí, frustrace druhých. Vnímám toho člověka jinak než on se chce jevit, než co mi verbálně sděluje. Jsem z toho zmatená, nevím, čemu mám věřit, jestli tomu, co on říká, nebo tomu, co z něj vnímám. Jak se mám seznámit, když nikam nechodím? Zkouším inzeráty. Byla jsem na setkání - jenže - ten člověk pochopí, že mu nahlížím pod masku, že některé věci vím spontánně. Je to pro něj nepříjemné. Vnímám to, co je za tím, ten skutečný pocit člověka uvnitř, co tam prožívá, cítím souvislosti. Jednou, když jsem jela metrem na takové setkání z inzerátu, pocítila jsem hroznou trému. Ale já nejsem trémistka, netrpím trémou. Byla to jeho tréma, kterou jsem vnímala. Později jsem se ho na to ptala a on mi to potvrdil. Je to stejné, jako když se postavím v hudebním sále na místo, kde obvykle vystupují moji žáci. Cítím energii toho místa, tu trému, kterou tam prožívají. Zpotí se mi náhle ruce a mám strach, že mi flétna vypadne z rukou.

Sny se mi zdají stále, každou noc. Zdálo se mi o mém psychoterapeutovi, že má u sebe tříměsíční miminko a hezky se o něj stará. To miminko jsem byla já. Vnímala jsem tam to bezpečí a péči. Před další návštěvou byl ve snu podrážděný. Vyplnilo se to, sezení nešlo, vnímala jsem z něj něco jiného, než říkal a on z toho byl podrážděný.
Bojím se chodit sama do přírody, mám strach z přepadení, znásilnění, zabití. Mám strach ze života jako takového, nedává mi smysl."

V průběhu vyšetření jsem zjistil, že pacientka celá léta hledá někde pomoc, vlastně neustále navštěvuje všemožné léčitele, psychotroniky, věštitele, mistry reiki - jmenovala mi celou řadu oborů, z nichž o některých ani nevím, že existují. V současné době navštěvuje jednou za měsíc osteopata a chodí na regresní terapie. Stále však pochybuje, zda je to ta správná léčba (a jak jsem později pochopil, zda je to ten správný léčitel, ze kterého by nevnímala jeho disharmonii, aby mu mohla důvěřovat a který by byl schopen jí porozumět). V minulosti již navštívila homeopatku a dostala Thuju, Natrum muriaticum, Lac caninum, vše v potenci 30C. Po Thuji měla depresi a pocit, že je mimo čas a dezorientovaná v prostoru. Po Nat - m ji bylo krátce poněkud lépe.

Kdybych byl použil Murphyho repertorium a provedl počítačovou repertorizaci, jistě bych se byl rychle dostal ke správnému léku. Nerozeznal jsem však okamžitě hloubku případu a z počátku jsem uvažoval poněkud zjednodušeně. Myslel jsem si, že případu rozumím, měl jsem i představu o léku. Vycházel jsem z úvahy, že podstatou jejího problému je neschopnost navazovat vztahy prostřednictvím verbální komunikace, protože je příliš citlivá na mimosmyslové energetické signály, které v nepřirozené míře vnímá. Z toho pak vzniká pocit, že jí nikdo nerozumí, že je jiná, tudíž opuštěná, izolovaná. Kořeny všeho jsou zcela zřejmě v dětství, kdy jí rodiče odmítali naslouchat a nevěnovali jí potřebnou péči a zájem. Potlačovali natolik její osobnost, až se bála cokoli říct, aby nevyvolala hádku a rozbroje. Komunikace, péče, zájem, izolovanost, k tomu silné vnímání lidí, jejich pocitů, vibrací - domníval jsem se, že to vše vede k Phosphoru. Napadlo mne též Magnesium phosphoricum pro její pocity opuštěnosti (srovnatelné s pocity sirotka) a nechuť k hádkám (Scholten). Rozhodl jsem se pro Phosphorus a podal jsem jej v potenci 30C.

Po léku se nic nezměnilo, jen uvedla, že hodinu po podání léku měla pocit, že letí prostorem, zprava doleva. Vycházel jsem z původního chápání případu a proto jsem podal Mag-p 30C.
Poté začaly zoufalé noční telefonáty. Volala mi několikrát v 10 večer, vždy šlo téměř o hodinový rozhovor. Z jejího hlasu v telefonu vyzařovalo zoufalství a beznaděj. Řekla: "Cítím se bezprizorná, jakobych nikam nepatřila, nedokážu si najít místo v životě. Mám v srdci jiné zákony, jiné myšlení. Používám stejná slova, ale druzí tomu nerozumí. Bojím se vzít si zodpovědnost a vstoupit do života. Jako bych byla z jiné planety."
Zmínila se mi o tom, že se mi několikrát pokoušela napsat a všechno mi vysvětlit. Jakmile si ale sedne k psaní, nedokáže se soustředit, cítí v hlavě úžasný zmatek, není schopna žádnou myšlenku převést na papír.

Po těchto telefonátech jsem už ale dokázal dát svým úvahám správný směr. Její prohlášení o strachu vstoupit do života, přijmout fyzickou existenci, mne vedlo k přesvědčení, že tento stav odpovídá době ještě před narozením. Vnímá neverbální komunikaci, energie a vibrace, které ji obklopují. Ve spojení s prvním předpokladem mne napadlo, že to je přece stav plodu v děloze matky. Ona se zkrátka ještě nenarodila! Co to jenom k sakru je, co reprezentuje onu hranici vzniku fyzického bytí?! Zpětně to vypadá velice jednoduše, ale já jsem se s tím ještě hodnou dobu natrápil. Postupně mi to docházelo, až jsem si nakonec byl zcela jistý - je to první prvek hmotného světa - Hydrogenium. Smith o tomto léku prohlašuje, že je pro lidi, kteří nejsou zcela inkarnovaní ve svém hmotném těle a také Scholten chápe jeho téma podobně. Vodík je úvodním prvkem periodické tabulky prvků, základní a nejjednodušší hmota, která vystupuje z víru vesmírné energie. Vyjadřuje tedy okamžik zrodu materiální existence. A to je ústřední téma případu.

Jakmile jsem dospěl k tomuto výkladu, vzal jsem si na pomoc počítačovou verzi Murphyho repertoria. Vytáhl jsem si veškeré rubriky mysli, bludů a snů Hydrogenu. Byl jsem překvapen, jak dokonale pokrývají případ. Lék je plný zmatenosti mysli takřka ve všem, včetně existence, času a prostoru. Jsou to ty nejčetnější rubriky léku. V dalších rubrikách jsou obsaženy pocity vznášení, létání, obklopenosti energiemi, opuštěnosti, oddělenosti od světa, izolace, hranic mezi ním a ostatními, těla odděleného od duše, zvýšeného vnímání a citlivosti na všechny vnější vjemy, zoufalství, bezmoci, deprese, rezignace, utrpení, sebelítosti, rozpaků, podezřívavosti, nedůvěřivosti, zranitelnosti. Je mezi nimi touha najít domov i specifický pocit pacientky - cítí se jako zmrzačený stařec. Případu odpovídá snad 80% všech rubrik mysli a bludů, uvedených v repertoriu pro Hydrogen. Rubriky jsem si vytiskl a zvýrazňovačem jsem si označil ty, které lze bez diskusí přiřadit případu. Když jsem skončil, byly stránky téměř celé žluté. Myslím, že není třeba zde uvádět přesné znění rubrik, každý si je může vytáhnout z počítačové verze Murphyho repertoria. Pro pochopení vnitřního pocitu léku bych to každému vřele doporučil.

Podal jsem tedy Hydrogen 200 C, který jsem stačil objednat a obdržel jsem jej včas, než se pacientka dostavila ke kontrole. Po léku, asi týden před plánovanou kontrolou, mi volala a žádala mne o odklad termínu. Již v rozhovoru jsem si všiml, že z jejího hlasu zcela vymizely pocity zoufalství. Napsala mi dopis, který byl dalším důkazem působení léku. Už jen proto, že dříve nebyla schopna pro svůj zmatek v mysli cokoliv napsat. Dopis je o snech, které se jí v poslední době zdály: o zmiji, o medvíďatech (Sny, zvířata) před kterými leze ze strachu na strom (Sny, nebezpečí), o muži převlečeném za medvěda (Sny, cirkus), byla na velikém shromáždění cizích lidí (Sny, lidé, o - neznámí, Sny, lidé, o - shromáždění, Sny, lidé, o - davy), o mamince, jak ji ukazuje z okna, že je venku sníh (Sny, matka, Sny, sníh). Všechny sny patřily Hydrogenu, nebyl tam žádný, který by nepokrýval jeho téma.

Následná kontrola: Na fyzické úrovni nevnímá žádné změny. Mluví téměř výhradně o zaměstnání a mnohem méně o svých problémech. Řekla mi, že si dělá pořádek ve třídě, protože se rozhodla postavit se víc sama za sebe. Začala navštěvovat výuku hry na příčnou flétnu. V minulosti o tom již mnohokrát uvažovala, ale nikdy se k tomu neodhodlala. Věnuje se relaxačním technikám. Přesto prohlašuje, že nemá pocit, že by se dělo něco pozitivního.

Avšak změny v psychice nepřipouštějí pochyby. Byl jsem přesvědčen, že lék zabral. Pro jistotu jsem zopakoval dávku Hydrogenu 200 C a sjednal s ní další kontrolu. Na tu se už však nedostavila. Po dvou měsících jsem obdržel dopis. Oznámila mi, že se rozhodla homeopatickou léčbu ukončit; "Dospěla jsem k názoru, že musím na vše přijít sama a nespoléhat se jen na pomoc zvenčí. Změnila jsem své myšlení a vnitřní postoje a cítím, jak se tím harmonizuje moje mentální úroveň. Už jsem se o to pokoušela pěknou řádku let, dříve však vždy bezvýsledně. Teprve nyní jsem dokázala udělat zásadní krok k naplnění svého snu z dětství. Rozhodla jsem se dělat muziku, protože výuka na hudební škole byla jen náhražka, kterou jsem zvolila jako kompromis, protože jsem se dříve nedokázala postavit sama na vlastní nohy. Už konečně vím, co chci a mám sílu to zrealizovat. Mám pocit, jakobych nastoupila do správného vlaku a konečně kamsi patřila. Věřím, že se mi podaří naplnit i druhý životní sen - založit si rodinu. Volím cestu spokojenosti, bábou budu tak jako tak, ale už jinou. Věřím, že babčou příjemnou".

Je potřeba lepší důkaz, který by potvrzoval úspěšnost léčby? Pacienti si mnohdy neuvědomují rozhodující vliv podání homeopatického léku k nápravě jejich stavu. Jediné, co mi kalí radost je, že tito pacienti bohužel nepředají tolik potřebnou informaci dalším, kteří by také mohli využít skvělých služeb homeopatie.
Pacientce jsem zaslal několik dávek Hydrogenu s radou, aby si vzala lék tehdy, až bude mít pocit, že už zlepšování dále nepokračuje, nebo že se jí vrací psychické problémy. Možná, že po další dávce pochopí, že to byl Hydrogen, který dokázal vyvolat změnu jejích vnitřních postojů a nastartoval harmonizaci psychiky. Důležité je, že pacientka po léku dokázala přijmout svou pozemskou existenci a konečně se narodila.

Zdroj: Jiří Vrbík Ing.