1.) Olivovník, olivovník evropský nebo olivovník (Olea europaea) je druh rodu olivovník (Olea) z čeledi olivovníkovité (Oleaceae).
2.) Pochází z pobřeží východní pánve Středozemního moře (Levante), ale v jihovýchodní Evropě se rozšířil již ve starověku. Je rozšířen v západních částech Asie (od severního Íránu po Kaspické moře) a v severní Africe.
3.) Je to stálezelený strom nebo keř. Jeho výška zřídka přesahuje 15 metrů, většinou 8-15 metrů. Jeho kmen je nerovný a hrbolatý. Jeho protáhlé listy jsou stříbřitě zelené: 1–3 cm široké a 4–10 cm dlouhé.
4.) Její květy jsou malé a bílé. Jeho peckovice, zvaná oliva, oliva nebo prostě oliva, je 1-2,5 cm dlouhá a má tenkou dužinu.
5.) Je to nejdéle žijící strom ve Středomoří; tisíce let staré exempláře nejsou vzácné.
6.) Oblíbený je olej extrahovaný z mezokarpu ovoce lisováním olivový olej (Oleum olivarum).

Potěšující na rozletu lékařství je to, že vychází především z mladých lidí, studentů, lékařů a postižených, s cílem zlidštění společnosti a medicíny. Méně potěšitelné je to, že nehovoříme spolu, nýbrž se slovy pouze míjíme. Domníváme se, že musíme něco hájit, na co vůbec nic neútočí, a pokoušíme se zabránit něčemu, čemu již nelze zabránit. Nepochybujeme přece o pokroku a úspěchu technickovědecké medicíny, pouze si stěžujeme na přílišné nasazování techniky a rizikových léků všude tam, kde nejsou bezpodmínečně nutné, popř. jsou dokonce škodlivé (H. Schafer).

Stěžujeme si na jednostrannost, nedokonalost, rostoucí roztříštěnost a komplikované vyšetřovací metody, které v žádném případě neuzdravují pacienta, nýbrž spíše ho činí nejistějším a nemocnějším. Stěžujeme si, že obraz člověka, na kterém spočívá dnešní medicína, je omezován na to, co lze změřit, zvážit, vysvětlit a přehlíží to, co je to vlastní lidské. Model organismu, který nedbá na psychodynamické a psychosociální skutečnosti, redukuje postiženého na pouhý objekt, bez ohledu na to, že je to jedinečná, lidská bytost ve svém vlastním životním prostředí.

Stěžujeme si na nesdílnost a nedostatek času, které znemožňují to, abychom se zabývali potížemi a podmínkami nemocnéno, abychom mohli zahrnout celou bytost do našeho terapeutického plánu. Pacient má právo vědět, co mu je, jaká je jeho situace, co on a co my s ním společně podnikneme ve věci jeho diagnosy a terapie.

Naše zdravotnictví je jednostranně orientované na nemoc, ačkoliv na zdraví by to bylo jednodušší, přirozenější, lacinější a vedlo by více k cíli.

Zdraví se týká všech, nejen lékařů, lékáren, pojišťoven a politiků.

Agrohomeopatie může na zahradě pomocí při houbové infekci, při útoku hlemýžďů, slimáků, plžů, mšic, housenek, ploštic a při letních popáleninách rostlin. Při použití homeopatie v zahradě jsou rostliny o moc silnější a zdravější a jsou také odolnější proti nemocem a škůdcům.

Návod na přípravu roztoku: V půl litru vody rozpustíme 10 kuliček homeopatika a v čisté láhvi uložíme roztok na chladném a stinném místě. Před použitím roztok protřepeme a pak ho zředíme tak, že nalijeme třetinu roztoku do postřikovače a dolijeme ho 7 – 10 litrů. Pak roztok v postřikovači ještě protřepeme a vystříkáme na rostliny.

Před nedávnem jsem se zúčastnil semináře rakouského homeopata dr. Franze Swobody, který je znám svým praktickým přístupem ke svým pacientům a má velké klinické zkušenosti v léčbě chorob horních cest dýchacích. Největších úspěchů ve své praxi dosahuje díky zkušenosti homeopatických lékařů v minulosti, hlavně díky práci dr. Cyruse Maxwelle Bogera, který léčil hodně případů s postižením horních cest dýchacích. Základem léčby těchto případů je jeho menší dílo Therapeutics of Diphteria, Tonisillitis, Septic Sore Throat, etc., ve kterém shrnul své klinické zkušenosti po více jako dvacetileté praxi v léčbě těchto pacientů. Dr. Swoboda používá tyto poznatky ve své praxi a díky nim dokáže předepsat takové homeopatické léky, na které bychom ani nepomysleli. Dalším důležitým poznatkem jeho praxe je zvládnutí akutních případů, čímž můžeme často najít ten nejlepší lék pro pacienta dokonce i na jeho konstituci.

Homeopatická terapie vlastní krví není shodná s terapií vlastní krví u sportovců. Jak je všeobecně známo, tak se pro zvýšení výkonnosti sportovců podává předem odebraná jejich krev, kterou jim pak injekčně aplikují zpětně do organizmu přes cévní systém.

Je důležité hned na začátku podotknout, že většina článku pojednávajících na internetu „o homeopatické terapii vlastní krví“ (německy: potenzierte Eigenblutbehandlung) nemají spojitost s následujícím postupem. Ty pojednávají o terapií vlastní krví u sportovců (krev se odebere ze žíly a později se aplikuje do svalu – neupravená nebo něčím upravená) nebo o kombinovaném způsobu, kdy se do krve přimíchají homeopatické léky a pak se zpětně aplikují do pacienta – většinou v injekci, infuzi nebo orálně. V nespočetných poznámkách sotva najdete zmínku o terapií vlastní krví, která by byla vyrobená čistě dle homeopatických principů klasické homeopatie, jak bude zde poukázáno.

SAD – Seasonal affective disorder

U sezonní afektivní poruchy se v podzimních a zimních měsících objevují depresivní nálady. Pravděpodobně vznikají nedostatkem světla a slunečního svitu. Někdo vnímá depresi jako mírný „modrý“ efekt, jiné zneschopňuje. Jediná možná léčba směřuje k pozvednutí nálady a zmírnění deprese. Osvědčila se fototerapie, cvičení, vitamín D, homeopatie a psychoterapie. SAD připomíná zimní spánek. Spolu s usínáním přírody uvadá i postižený jedinec.

Jak si zachovat zdraví i po padesátce? Překročení magické padesátky pro mnohé muže a ženy znamená ztrátu chuti do života, ztrátu libida, přemnožení zdravotních problémů. Přitom stačí několik rad a návodů ke změně životního stylu a jídelníčku, jež náš biologický věk pomohou snížit a zdravotní komplikace zmírnit. Vitalitu lze i ve středním věku úspěšně budovat zdravým životním stylem.

V poslední době se v tisku objevilo několik článků zaměřených proti homeopatii, které považují efekt homeopatické léčby za podvod srovnatelný s placebo efektem. První věcí, kterou si člověk znalý věci všimne, je to, že se jedná o výpady lidí, kteří se potřebují nějak prosadit a snad i zalíbit senzací chtivému publiku.

Před několika lety mě zaujala myšlenka použití homeopatie na zahrádce a první praktickou myšlenku následovala aplikace ředěného výluhu z mandelinky bramborové, kterým jsem postřikoval brambory před tímto škůdcem. Vždy jsem byl zastáncem bio pěstování zeleniny a ovoce. Dalšími aplikacemi byly ředěné výluhy z kopřivy, kostivalu, měsíčku lékařského, vlaštovičníku velkého atd. Vyzkoušel jsem i přihnojování rostlin sušenými bylinkami, což mělo výborný efekt.

Obrana homeopatie
Každá lidská duše a zejména ta homeopatická by měla být přínosem nejen samotnému člověku, ale hlavně společnosti, kolemstojícím lidem, kteří často pomalu chátrají, slábnou s hromadou léků a beznadějně čekají na zázrak. Člověk homeopat, léčitel a něco jako doktor by měl těmto nemocným lidem navracet především víru v uzdravení, kterou tak postrádají, nalít do nich energii, která se z jejich světa vytratila a pomoci jim najít zase svou důstojnost, štěstí, zdraví a kvalitní prožívání jejich, mnohdy velice krátkého života.