Homeopatie nyní díky snaze S. Hahnemanna a jeho sympatizantů zná celou řadu léků a symptomů, které mohou tyto léky vyvolat u zdravých osob. Na základě objevu, že chinovníková kůra a malárie vykazují podobné příznaky, dospěl Hahnemann k formulaci základního zákona homeopatie: „látka, která vyvolává symptomy u zdravé osoby, léčí tyto symptomy u nemocných“. (Neboli jak říká Hahnemann: „Similia similibus curentur.“) To, že chinovníková kůra mohla vyléčit malárii, byla otázka zkušenosti, ale nezakládala se, jak předpokládal prof. Cullen, na jeho stimulujících vlastnostech, nýbrž na tom, že tato látka má schopnost způsobovat symptomy, které jsou druhově stejné jako ty, jež vyvolává malárie.

HISTORIE

Až doposud jsme homeopatickou terapii vnímali ve spojení s fenoménem podobnosti, ale záhy se nám, pod vlivem žáků blízkých Hahnemannovi, objevuje zvláštní způsob preskripce: isopatie. Tato metoda spočívá v předepisování zředěné a dynamizované substance u níž je předpoklad, že obsahuje "miasma", zodpovědné za nemoc.
Hahnemann se v poznámce k paragrafu 56 v 6. vydání "Organonu" (posmrtné vydání, vyšlo až v roce 1921) vyjadřuje zdrženlivě:

V tisku se často objevují zprávy o „neléčitelných“ chorobách i když se já i ostatní homeopati setkáváme s trpícími pacienty, kteří už pokročili po zahájené homeopatické léčbě na cestě ke zdraví. Je to smutné, ale hodně lidí neví o tom, že by jim homeopatie mohla pomoci a nemuseli by zbytečně snášet mnoho utrpení. Lidé překvapivě velice málo vědí o homeopatii, někteří si myslí, že se podobá fytoterapii nebo že je spojená s výživou, s nějakou dietou. Jiní ji odmítají nebo znevažují bez toho, že by vůbec věděli, o čem je řeč a druzí si myslí, že je dobrá jen na menší bolístky, na větší je už potřeba „pořádného“ léku. Tyto názory nejsou namístě a většinou se objevují v společnosti, která buď nic neví nebo velmi málo toho ví o homeopatii a její filozofii.

Toto téma mi bylo zadáno k úvaze předsedou Úřadu pro homeopatickou filozofii.
První otázka, jež tu vyvstane je - jaký je rozdíl mezi příznakem a symptomem, je-li vůbec nějaký. Nejsou všechny příznaky symptomem bereme-li v úvahu jejich totalitu? Neměli bychom zahrnout všechny?
Po čase přemýšlení jsem se mezi nimi rozhodl rozlišit takto. Dalo by se říci, že příznaky jsou projevy viditelné navenek, ty které homeopat může zpozorovat. Symptomy jsou projevy, které může popsat jen sám pacient. Jinak řečeno, je to otázka subjektivna a objektivnosti. Pro starostlivého předepisujícího homeopata oba znamenají velmi mnoho. Odpovědí na otázku, který z nich je důležitější se dodnes liší homeopati výjimečných schopností.

Nejdříve si musíme objasnit, co je to akutní předepsání a co znamenají vrstvy při předepisování v homeopatii.
Největší chyba, které se může dopustit každý, kdo léčí homeopaticky, je ta že předepíše v určitém čase na špatnou vrstvu/rovinu.

AKUTNÍ PRESKRIPCE má dvě úrovně:
1) První pomoc - trauma, popáleniny, pořezání, úraz, šok, elektr.šok, topení, někdo umře, strach, děs, znásilnění atd.
2) Akutní problém - nemoci - chřipka, nachlazení, dysenterie, průjmy, bolesti uší, v krku atd.

CHRONICKÉ PŘEDEPSÁNÍ má také dvě úrovně:
1) Klinické/chronické - chronické nemoce - DM, arthritis, ekzém, migrény atd.
2) Konstituční – osobnost pacienta: kdo jsou, co rádi jedí, jaké počasí je ovlivňuje, jejich základní povaha a náchylnost k určitým chorobám.