Nevysvětlitelná bolest, svědění a pálení v oblasti zevního ženského genitálu jednou za čas potrápí až pětinu žen. Mnoho lékařů si s tím neví rady a tak si ženu často přehazují jako horký brambor gynekologové, praktici a nakonec i psychologové. Přitom jen málokterý lékař před ženou tyto potíže správně pojmenuje, že se jedná o tzv. vulvodynii se žena obvykle ani nedozví. U každé ženy se tyto nepříjemnosti projevují jinak a v jinou dobu. Některé ženy popisují bolest například při dotyku tamponu, partnera, či gynekologického zrcadla, jiné cítí bolest i při nošení kalhot.

Ménierova nemoc je onemocnění projevující se záchvaty závratě s nevolností (vertigo), sluchovými šelesty (tinitus) a později i trvalejší poruchou sluchu. Záchvaty vznikají někdy bez příčiny, jindy jsou způsobeny náhlým pohybem hlavy, kouřením, alkoholem, přepracováním aj. Příčina není zcela jasná. Jsou-li podobné příznaky způsobeny jinou známou nemocí (např. poruchami krční páteře, endokrinními poruchami aj.), hovoří se o Ménierově syndromu (podle Prospera Méniera (1799 - 1862), francouzského lékaře).

Vši jsou drobný, téměř průsvitný a bezkřídlý hmyz. Napadá vlasatou část hlavy, saje krev a způsobuje podráždění a svědění. Vajíčka, známá jako hnidy, klade veš těsně ke kůži. Vypadají jako drobné bílé tečky připojené k vlasovým dříkům. Vši se obvykle vyskytují u dětí školního věku, zejména u dlouhovlasých osob. Léčba zahrnuje výrobky s insekticidy, česání za mokra s kondicionérem, bylinné přípravky spolu s homeopatickými léky.

Krásné nehty jsou odrazem zdraví organizmu. Dnes to však skoro nepoznáme, protože většina žen má nehty krásné, ale umělé. Dokonalé nehty také svědčí o tom, jak o sebe dbáme. Ruce jsou naší vizitkou. Také spousta mužů říká, že se nejdříve ženě dívají na prsa, potom na ruce nebo nohy. Nehty o své majitelce nebo majiteli řeknou téměř vše. Stačí se jen dívat.

Agrohomeopatie je poměrně mladá věda, která zkoumá účinky homeopatie na půdě, na rostlinách a obecně na všech živých organismech, umožňuje nejen celkovou revitalizaci, ale také úspěšný boj se škůdci a chorobami rostlin bez zanechání jakékoliv negativní ekologické stopy.

Trápí vás bolesti břicha bez zjevného důvodu? Problém je nejspíš v psychice - proto se mu říká střevní neuróza. Správně se jmenuje dráždivý tračník, což je nejdelší část tlustého střeva.

Syndrom dráždivého tračníku, někdy nazývaný syndrom dráždivého střeva, je typickou funkční poruchou střeva, patřící do velké skupiny tzv. psychosomatických onemocnění, tedy onemocnění, na jejichž vzniku a rozvoji se významně uplatňuje psychika. Jedná se o nejčastější onemocnění, s kterým se gastroenterologové setkávají ve své praxi. Tito nemocní představují až 50 % všech ambulantně ošetřovaných pacientů z ordinací lékařů, zabývajícími se nemocemi střeva. Odhaduje se ale, že pomoc lékaře vyhledá jen asi 10 % nemocných s příznaky syndromu dráždivého tračníku. Podle odborníků trpí syndromem dráždivého tračníku 15 - 20 % obyvatel západních zemí.

Jinak také postnatální deprese či „baby blues“. Poporodní deprese není totéž co „baby blues“. Je to krátké období smutku či rozmrzelost po porodu, které vnímá mnoho žen. Není to tak závažný stav jako poporodní deprese. Jde pravděpodobně o následek únavy a kolísající hladiny hormonů. Většina žen se za pár týdnů zotaví. Postnatální deprese je mnohem závažnější. Rodička trpí hlubším a déletrvajícím pocitem neschopnosti a sklíčenosti, který vyžaduje odbornou pomoc.

Ještě před padesáti lety slovo alergie nikdo neznal. Nepoužívalo se ani v přeneseném slova smyslu a lidé, kteří alergickými problémy trpěli, byli velkou výjimkou. Dnes je situace jiná. V každém dětském kolektivu najdeme děti, které na svém těle pocítily nepříjemné důsledky alergického onemocnění.

Křečové žíly (varixy) jsou naběhlé žíly přímo pod kůží, které se objevují zejména na dolních končetinách. Obvykle pacienta obtěžují a vypadají nevzhledně, ale nejsou zdraví škodlivé. Bez léčby se často zhoršují. Komplikace nastává, při vzniku žilní trombózy.

Madeleine Innocent

Je mnoho lidí, kteří už dnes mívají pochybnosti o vhodnosti běžných vakcín pro své děti, pro sebe nebo své zvířecí miláčky. A proto se mnozí rozhodují nepodstupovat vakcinace a další se naopak nechají ovlivnit „moderním myšlením“, které nás má přesvědčit, že mládež je potřeba chránit před nemocemi. Bezpečná alternativa by mohla spočívat právě v homeoprofylaxi.