Dalším lékem, který lze nalézt pouze v bramborách, je brouk, který patří do třídy DORYPHOREA DECEMLINEATA. Ve starších knihách je nazýván také LEPTINOTARSA DECEMLINEATA.
Co všechno víme o historii tohoto brouka: původně se v Evropě vůbec nevyskytoval a dostal se sem pouze v nepatrném množství námořní cestou z Nového světa. Jeho domovinou bylo původně Colorado, kde se živil lilkovitými rostlinami a teprve v roce 1877 byl poprvé zavlečen do Evropy. Ale skutečná invaze nastala, když byl ve světových válkách použit jako biologická zbraň a spojeneckým letectvem shazován nad velkými částmi Německa, aby zde způsobil škody.
Od této doby nastupuje tento škůdce, který se raduje i z jiných Solanaceí jako rajčat a paprik svou „vítěznou“ cestu Evropou. Je velmi obtížné ho zvládnout, protože v létě často produkuje i tři generace a samičky kladou až 1200 vajíček. Jak brouci, tak i larvy požírají především listy a tím ničí napadené rostliny. Ptáci je nežerou, protože svým varovným oranžovým a černým zabarvením signalizují jedovatost. Není ovšem prokázáno, zda pro tato zvířata jsou skutečně jedovatí, i když tento brouk má v sobě značný podíl solaninu. Někteří z těch, kteří pocházejí ze zemědělských oblastí si jistě ještě vzpomenou na sbírání mandelínky bramborové.
V posledních letech jsem stále častěji získával dojem, že mandelinku bramborovou není nutno zvláště zkoumat, protože sama vlastně poskytuje důležité náznaky: na jedné straně patří ke Cantharideae a na druhé požírá Solanaceae. Co z toho plyne: Směs potíží, quasi Cantharis se zamlženým vědomím a nedostatečnou schopností rozlišovat noc a den. Tento poznatek jsem využíval již delší dobu tím, že jsem především u dětí s dráždivým, ale také s manifestovaným zánětem močového měchýře podával Doryphorea decemlineata, většinou v potenci 30 maximálně po tři dny za sebou. Klíčovým případem bylo dítě – vím, že se to nemá říkat ani používat, ale přesto si všichni hrajeme se svým pokladem zkušeností – jednoduše připomínalo Calcium carbonicum nebo Belladonnu. Tato sedmiletá dívka, žákyně první třídy, trpěla opakovaně záněty močového měchýře, které vždy zase rychle odezněly. Vzhledem k pálivým bolestem jsem vždy myslel na Cantharis. K nočnímu blouznění se vnucovala Belladonna, také proto, že záněty močového měchýře měly vždy stejný průběh. Začínaly pomočováním do postele ještě bez závažnějších potíží. Belladonnu také připomínaly noční úzkosti, divoké sny a neklidný spánek, který přesto nezabraňoval pomočování. Než mne napadlo vzít si na pomoc o bramborového brouka, podával jsem dívce řadu léků jako Calcarea, Belladonna, Dulcamara, Cantaris, ale záněty se stále vracely. V prosinci 1999 jsem pak dívce předepsal tento lék a teprve v dubnu došlo k recidivě, která však opakováním jedné dávky C30 zmizela. Od té doby – a to je 5 měsíců – nemá dívka žádné problémy, ani se záněty, ani s pomočováním.
Druhé, velmi působivé setkání s tímto lékem jsem zažil u 12tiletého hocha, který se narodil s ektopií močového měchýře. Byl sice úspěšně operován, avšak trpěl opakovanými záněty vývodných močových cest. Dalším tématem bylo pomočování. I tady jsem prošel nejprve několika jinými léky, podobně jako u uvedené dívky – mezi nimi Calcium carbonicum a Solanaceae. Pomočování se zhoršovalo vždy po několika dnech projevů typických pro zánět močového měchýře (pálení), takže rodiče opakovaně nosili vzorky moče ke kontrole. I tento hoch je dnes déle než půl roku bez potíží a zánětů.
Mezitím jsem tento prostředek podával i jiným dětem a zdá se mi být specifikem u enuresy, samozřejmě za předpokladu pravidla simile.
Zajímavé je, že v Materia medica nalézáme symptom, který se kryje s Dulcamarou: studené ruce a nohy – ledové. Podivný pocit elektrického proudění v pažích a lýtkách, je to také malá rubrika v repertoriu (agar., ail., gels., boletus laricis – modřínová houba). Zajímavý je také strach z padání, připomínající nauku signatur – brouk byl vyhazován z letadel. V modalitách pak nacházíme: Všechno se zhoršuje kouřem a ohněm – přirozeně – co se dělá s nasbíranými brouky, hází se do ohně. Dříve se házeli do vařící vody a páry údajně byly tak jedovaté, že Leeser dokonce uvádí smrtelný průběh u jednoho dítěte. Zajímavé je také, že v tomto právě uvedeném pramenu stojí, že tento brouk se v praxi neliší od Cantharis, a proto také nenašel žádné uplatnění v homeopatii. Dle mého názoru neprávem, protože se právě tady výrazně projevuje přechod z rostlinného jedu do živočišného. Právě blízkost k lilkovitým rostlinám, kterou nacházíme často v dětství, ale která právě při dosažení kontroly močového měchýře již znamená zcela jiný aspekt vývoje. Dle mého názoru se jedná o zcela jinou smyslnost než u Cantharis. Mandelinku bramborovou najdete pod zkratkou dor. ve více rubrikách repertoria. Nacházíme spánek narušený bolestmi břicha hodící se k uvedeným kazuistikám, ale také otoky až k myxedémům. Doryphorea má být dobrým prostředkem pro strumu. Oskar Vogel uvedl Doryphoreu ve skriptech o veterinárních lécích přímo jako specifikum při uretritidě.
Krátce před sepisováním tohoto textu jsem v praxi zažil působnost takové mandelinky. Do mé ordinace přišla selka – jedno oko červené jak oheň, vypadalo to jako flegmóna, otokem skoro zateklé. V anamnéze se ukázal kontakt právě s mandelinkou, protože ji byla sbírat a přitom si prsty oko přetřela. Během jednoho dne se vyvinul zánět s hnisáním. Naříkala na silné pálení. Dal jsem se v tomto případě svést k izopatické terapii a byl jsem velmi překvapen úspěchem rychlého vyléčení. Zánět zmizel během jednoho dne. O jedovatosti mandelinky bramborové a jejích larev ví jen málokdo. Pro ty, kteří chtějí vědět více, ještě poznámka k výrobě. Rozmačkaný brouk se zalije alkoholem a slouží tak k výrobě léku.
Doufám, že jsem malému brouku, který je vždy pouze považován za škůdce, prokázal trochu cti.
Literatura:
- Der neue Clarke Silvia Stefanovic Verlag 1995
- Leeser´s Lehrbuch der Homöopathie Bd 5 – Tierstoffe 3.Auflage 1987 Haug- nakladatelství
- Madaus Lehrbuch der biologischen Heilmittel, 3 svazky 1976 nakladatelství Georg Olms
- Solanum tuberosum – Sbírka kazuistik Karl Josef Müller – Eigenverlag Zweibrücken 1999
- FrohnePfänder Giftpflanzen 3.vydání Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH Stuttgart 1987
- Etc.
Adresa autora: Bernhard Schmid M.D. A 3910 Grossglobnitz 123
e-mail: schmid.hom.zwettl a aon.at.
Otištěno se svolením Verlag Wilhelm MAUDRICH Wien- Muenchen- Bern z:Documenta Homeopatica Band 20
Přeložila Hermína Marxová
Přihlásit se
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.