Fíkovník smokvoň (Ficus carica) je opadavý keř nebo malý strom rostoucí obvykle do výšky 3 až 5, někdy i 10 metrů. Koruna je u starších stromů většinou velmi široká a nízká, obvykle nepravidelná. Větve vyrůstají ze sukovitého, zkrouceného nebo ohnutého kmene již nízko nad zemí. Jsou, stejně jako kmen, velmi masivní a často zkroucené. Borka fíkovníku je hladká, světle nebo olovnatě šedá s nezřetelným čárkovitým nebo síťovitým vzorem. Listy jsou tuhé a kožovité, velké asi 20 až 30 cm. Jsou zhruba stejně široké, střídavé, dlanitě členěné do 3 až 5 nestejně velkých laloků. Laloky jsou zaokrouhlené a tupě zubaté, na líci tmavozelené, drsně chlupaté a nelesklé. Listy mají ztloustlý řapík (5–8 cm) a silnou základnu (bázi). Květy jsou malé a nezřetelné, uzavřené v nápadném, zeleném, baňkovitém nebo hruškovitém útvaru, který má na vrcholku malý otvor pro opylovače. Doba květu je od března do července. Fík (plod) se však může vyvinout i bez opylení nebo oplození. Fíky zrají na podzim druhého roku v zelená, fialově zelená nebo načernalá nepravá plodenství.

Ve velmi malém, ale v dostatečném množství se hliník nachází ve většině přírodních potravin. Nedávno bylo zveřejněno několik vědeckých prací, které uvádějí pravděpodobný účinek hliníku na vývoj Alzheimerovy choroby (dezintegrace mozku, ztráta paměti, degenerace, smrt) a rakovinu. Hliník se do těla dostává většinou z hliníkových jídel, buď otěrem nebo vyluhování do fluoridované vody při vaření brambor, zelí a podobně. Velké množství hliníku je v kypřicím prášku, v potravinářských přísadách, emulgačních činidlech, v prostředcích proti zapékání a bělení. Hliníkové soli se používají pro konzervaci, nakládání a potraviny v prášku, jako je instantní káva, sušené mléko, ztužovač šlehačky a kuchyňská sůl. Velké množství hliníku je v lécích proti trávicím problémům a v čajových lístcích. Proto bychom měli eliminovat všechna hliníková jídla a snížit pití běžných čajů a nápojů připravených z prášků.

Coprinus (Coprinus comatus, hnojník obecný, shaggy-ink cap) je velmi hojně se vyskytující houba, která má raději mírné pásmo, oblast severní polokoule. Můžeme ji najít od léta do podzimu a preferuje otevřená vlhčí místa s půdou, v níž je dostatek dusíku. Je tedy k nalezení na loukách, krajích lesů, zahradách, u hnojišť atd.

Coprinus patří do rodu Coprinus, což je rod zahrnující více než 100 druhů. DNA analýza prokázala, že tyto druhy patří/jsou blízce příbuzné čeledi Agaricaceae a Psathyrellaceae. Coprinus comatus je „pravý“ člen rodu Coprinus. Coprinus má rozpoznatelný, nezaměnitelný vzhled. Houba je vysoká ca 10‒37 cm. Má cylindrický klobouk, který je u mladé houby uzavřený a zakrývá většinu nožky. Mladá houba je světlá, na klobouku jsou šupinky, které jsou světle hnědé. Během pár dní však dochází ke změně. Houba dostává růžovou barvu, která rychle přechází do černé a houba vylučuje tekutinu podobnou inkoustu, díky tomu dostala své anglické jméno. V podstatě to vypadá, jako by se stará houba roztékala a doslova mizela před očima.

Bisfenol A (BPA) je organická sloučenina ze skupiny bisfenolů, která se využívá při výrobě plastů. Jedná se o derivát difenylmethanu.

BPA se používá jako monomer při výrobě polykarbonátů, a ty se využívají při výrobě např. CD a DVD, kojeneckých lahví, barelů na vodu, sportovních pomůcek, plastových příborů, dóz na potraviny, ale také ve stomatologii, stavebnictví, elektronice nebo medicíně. Používá se také pro výrobu termocitlivých papírů, na které se tisknou například některé jízdenky, účty v obchodech nebo stvrzenky v bankomatech.Jeho celosvětová produkce činí kolem tří milionů tun ročně a roste. Avšak pro jeho škodlivost je v některých aplikacích nahrazován jinými bisfenoly, např. bisfenolem S (BPS), který ale také může představovat riziko pro reprodukci.

Oxid uhelnatý (starší terminologií kysličník uhelnatý) je bezbarvý jedovatý plyn bez chuti a zápachu, nedráždivý. Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém a ve vodním plynu; má silně redukční vlastnosti. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového záření, jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech. V mezihvězdném prostoru se vyskytuje ve značném množství. Byl nalezen i v atmosféře Marsu (0,08 %) a spektroskopicky prokázán v komě komet.

Oxid uhelnatý je značně jedovatý; jeho jedovatost je způsobena silnou afinitou k hemoglobinu (krevnímu barvivu), s nímž vytváří karboxyhemoglobin (COHb), čímž znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Vazba oxidu uhelnatého na hemoglobin je přibližně dvousetkrát silnější než kyslíku, a proto jeho odstranění z krve trvá mnoho hodin až dní. Příznaky otravy se objevují již při přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin.

Oxid uhelnatý blokuje přenášení kyslíku krví, neboť jeho vazba s hemoglobinem je 200× až 300× pevnější než vazba kyslíku a z hemoglobinu se stává karboxyhemoglobin. Otrava CO se vyskytuje např. v uzavřených prostorech, kde běží spalovací motory nebo při špatném odvětrání plynových spotřebičů. První pomoc spočívá v přerušení kontaktu (vyvětrat, vynést z prostoru), dále podání kyslíku a pokud došlo k zástavě oběhu, je třeba resuscitovat.

Začátkem července jsem měl možnost se zúčasnit výborného semináře o pavoucích v Levoči, kde se s námi o své zkušenosti podělil maďarský homeopat Peter Divinyi. Peter nám ukázal úplně jiný obraz o této skupině, než je znám z Materie mediky od různých zahraničních autorů jako jsou Jonathan Hardy, Massimo Mangialavori a Peter Fraser. Slyšeli jsme hodně nových informací o lécích z pavouků a 4 denní maratón zahrnoval kromě všeobecných rysů této skupiny i Materii mediku 20 pavoučích léků a několika případů. Seminář byl doplněn názornými videi, které nám ještě více přiblížily obraz jednotlivých pavoučích léků. Velkým plusem semináře bylo i to, že jsme poznali i světlejší stránku této skupiny, protože většina Materii medik pojednává jen o jejich temné stránce, plné extrémů. Díky tomuto semináři se rozšířil náš pohled na tuto skupinu léků v homeopatii a budeme je vědět snadněji předepisovat našim pacientům. Myslím si, že díky tomuto semináři jsem získal hlubší vhled do této skupiny léků a více pochopil jejich strategii přežití v naší moderní době.

Drahokam či drahý kámen (z latiny Lapis preciosus, angl. Precious stone) je minerál (nerost), ceněný pro své výjimečné fyzikální a estetické vlastnosti a používaný k ozdobným účelům, k reprezentaci anebo k tezauraci majetku.

Kritéria hodnocení

Kritéria hodnocení se původně uplatňovala pro diamant, gemologové je užívají také pro další drahokamy: označují se "čtyři cé" podle anglického názvosloví: Carat = hmotnost v metrických karátech, Colour = barva, tj. zabarvení. U diamantů není žádoucí sytá barevnost, bezbarvý (bílý) diamant nejlépe odráží světlo. Oproti tomu u jiných drahokamů se sytost zbarvení oceňuje (zejména je-li vzácná, jako u smaragdu nebo safíru); Clarity = vnitřní čistota, tj. minimální poruchy jako jehlice, pérka, praskliny či krystalky jiných drahokamů; Cut = brus, tj. počet a přesnost plošek (facet) výbrusu, jež zapříčiňuje dokonalost odrazu světla, měřenou indexem lomu, tedy jeho lesk.

Tento lék byl do homeopatie omylem zaveden jako Uranium metallicum, ale čistý uran se ve volné přírodě nenachází, protože začne hned oxidovat. Protože uran reaguje velmi rychle se vzduchem a přeměňuje se na oxid uraničitý, během procesu rozmělňování se lék v celém rozsahu stává oxidem. I zkouška léku byla prezentovaná jako zkouška léku Uranium metallicum, ale ve skutečnosti se zkoušelo Uranium oxide. To, že se jedná o sůl je potvrzeno i jeho symptomy, které jsou ovlivněné druhým aspektem této sloučeniny a to kyslíkem. Všechny Aktinoidy mají podobně jako Lanthanoidy svůj základ ve 3. stádiu, proto uvidíme v obrazu léku symptomy charakteristické pro 3. a 6. stádium (3. fázi) a pro 16. stádium (6. fázi).

Miasmatické zařazení matridonálních léků

V tomto článku se budu zaobírat speciální skupinou homeopatických léků nazývaných mateřské léky nebo jinak v homeopatické literatuře „matridonální léky“. Léky patřící do této skupiny jsou si navzájem velmi podobné a používají se k léčení příznaků velmi raných zranění. V tomto článku představím nový způsob, jak je mezi sebou rozlišovat, a doufám, že nám to pomůže snáze vidět rozdíly mezi nimi.

Mateřské mléko. Placenta. Pupeční šňůra. Plodová voda ... jsou speciální skupinou léků v homeopatii. Některé z nich jsou známé již delší dobu, jiné se však dostaly do pozornosti homeopatů až v posledních deseti až patnácti letech. Většina z nich je úzce spojena s nitroděložním životem, porodem a obdobím následujícím po porodu. Patří sem léky vyrobené z plodové vody, plodového mázku, placenty, pupeční šňůry a mateřského mléka, jakož i estrogen a oxytocin. Tyto léky koncipují univerzální témata, protože se zdrojem výchozích materiálů se všichni setkáváme na úsvitu našich životů.

ALCHEMILLA XANTHOCHLORA
Dostupnost léku: Remedia (Alchemilla vulgaris)
Jan Scholten – Dream proving, Sense provings
Robin Murphy – Natures Materia medica, Homeopathic Remedy Quide

Droga obsahuje převážně třísloviny, hořčiny, malé množství kyseliny salicylové, silici, organické kyseliny a minerální látky. Dosud se nepřišlo na to, která obsahová látka je příčinou převážně určujícího gynekologického působení. Droga účinně tlumí gynekologické krvácení, zejména menstruační, a současně tlumí i bolesti spojené s menstruací. Tím samozřejmě ovlivňuje příznivě i psychiku a je vhodná i při klimakterických potížích. Pokud se současně aplikuje i zevně ve formě výplachů nebo sedacích koupelí, působí příznivě i na bílý výtok.