Rostliny a medicína z Nového světa - III.
Publikováno: Sobota, 31.05. 2008 - 23:18:10 Od: vilcakul
leto nám odeslal(a) následující článek: "Rostliny objevené v Novém světě významně obohatily evropskou farmakologii. Botanikové sepsali rozsáhlé atlasy rostlin místní flóry, evropské lékařství a farmacie byli obohaceni o vysoce účinné léčivé byliny. První vytištěná oficiální příručka léčiv - Pharmakopoei Valeria Corda z roku 1589, zahrnovala i některé indiánské léčivé byliny, které musely být v zásobárně v lékárně. - např. nové koření (Spice Indicoe), aloe (Ligni Aloes), šalvěj chia (Mastiches Chioe), listy tabáku (Fol. Peti), kůra chinovníku (Rad. Chinoe), ananas, (Pinea), durman (Hyoscyamus Peruvianus) a další. Díky čilému obchodu stoupala popularita a zájem o rostliny, plody a léčivé byliny z Nového světa mezi širokou vrstvou obyvatel Evropy.
Chemické a farmakologické zkoumání látek, které tyto rostliny obsahovaly, zaznamenalo veliké objevy, které vedly k zásadním změnám v různých oborech lékařství. Řadí se k nim např. izolování a popsání chininu v roce 1820, vysoce účinného alkaloidu z kůry chinovníku, o něco později byl z listů koky extrahován a prozkoumán kokain a jeho lokálně anestetické účinky, koncem 19. století byl z kaktusu ježunka Williamsova (peyotl) lokalizován meskalin, jehož rozbor znamenal zásadní změnu v psychiatrii, hl. v léčbě schizofrenie a další (v mexických houbách s omamnými účinky byly objeveny beta-blokátory působící na srdce, alkaloidy lokalizované z kurare se využívají jako lokální anestetika). Objevy a zkoumání stále nejsou u konce. Řada indiánských léčivých rostlin a z nich odvozených preparátů jsou uvedeny v zákonem schválených seznamech léčiv a jsou v Evropě oficiálně používána.
Užíváním a zkoumáním účinků indiánské léčivé byliny chinovníku (Cinchoa pubescens) objevil lékař Samuel Hahnemann pravidlo "léčit podobné podobným", využívání homeopatického principu. Došel k závěru, že jedna rostlina může vyléčit přesně tu nemoc, kterou zdravému způsobuje. Tento lékař, zakladatel homeopatie, ve svém pojednání "Pokus o nový princip k nalezení ozdravných sil léčivých látek vedle několika pohledů na ty dosavadní" v roce 1796 uvádí: "Každý účinný léčebný prostředek vyvolává v lidském těle jakousi vlastní nemoc. Napodobujeme přírodu, která občas léčí chronickou chorobu jinou, která se k ní připojí a aplikuje u té choroby (pokud možno chronické), která se má léčit, ten léčebný prostředek, jenž je s to vyvolat jinou, co nejpodobnější umělou chorobu, a ta se má léčit: similia similibus." V 19. století bylo v homeopatických cestovních lékárnách kolem 60 standardních preparátů i z indiánských léčivých rostlin, např. chilli papričky, durman, rozchodník, zerav, chinovník a díky zájmu lipského lékárníka Willmara Schwabeho se tento seznam stále rozšiřoval. Od roku 1978 je většina výrobních a testovacích postupů homeopatických léčebných preparátů vedených v oficiálním Homeopatickém seznamu léčiv součástí osmého vydání zákonem schváleného Německého seznamu léčiv (DAB8). Homeopatika, získaná z rostlin Nového světa, se tak používala na mezinárodní úrovni. Řada těchto prostředků patří k homeopatickým preparátům, které se předepisují vůbec nejčastěji jako např. Thua, China, Gelsemium, Ipecacuanha, Ledum, Anacardium, Rhus tox., Stramonium...
Evropská věda tvrdí, že je racionální a nenáboženská, odmítá bytosti jiných kultur, pokud je nedovede změřit nebo uznat jako náplň víry. Evropan se považuje za bytost, jíž má být příroda podřízena, domorodé národy vše považují za součást přírody a jejího koloběhu. Indiáni a domorodné národy považují zdánlivě mrtvé nebo neviditelné za živé a přirozené. Uznávají vzájemnou souvislost všech prvků a jevů, věří, že za vznikem nemocí stojí i způsob chování a myšlení, který nebyl v souladu s děním v koloběhu světa (i v různém čase a vzdálenosti). Vyvolal tak nerovnováhu, tedy nemoc.
Evropan by řekl hřích. Indián nevěří v boha, ale uznává jeho působení, nežije ve strachu z něho, ale snaží se žít spolu s bohy ve vzájemné shodě (bohužel, ani to nezabránilo vzájemným střetům). Nezná pojem nadpřirozený, protože je pro něj vše přirozené. Indiáni využívali k uvolnění léčivých sil rostlin různých rituálů. Při tom zároveň docházelo k posílení společenství a prohlubovala se spiritualita zdravých. V rituálech se snažili oživit prapůvodní čas a stvoření, protože tehdy dle pověstí neexistovaly žádné choroby a oživení těchto časů (byť na krátkou dobu) mělo nejsilnější léčivou sílu. Neléčili symptomy, snažili se o uzdravení celého organismu. K léčitelským schopnostem Indiánů a dalších domorodých národů profesor Edward Lawrence z Royal Anthropological Institute v Londýně roku 1925 napsal: "Naše dnešní znalosti o primitivních národech nutí k závěru, že se od nich máme hodně co učit, zejména pokud jde o léčbu nemocí. Víme s naprostou jistotou, že mají prostředky na léčbu nemocí, které my s našimi preparáty vyléčit nedovedeme a i když jsou tyto léčivé prostředky vždy spojeny se zaříkávacími praktikami, které mají takřka pokaždé dětinsky pověrečný charakter, vedou vždy k uzdravení. Můžeme se soucitně usmívat a odmítat vše jako šamanství primitivů, ale tato zástěrka naší nevědomosti nebrání tomu, aby každý seriózní vědec nezdůrazňoval, že to není vysvětlení, protože primitivní národy mají úspěch tam, kde my se k němu nepropracujeme."(podle Bozzana,).
MUDr. Kurt Pollak, Medicina dávných civilizací,
Christian Rätsch, Indiánské léčivé byliny,"
Přihlásit se
Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.