Přišla paní L. Hned se mi vybavilo LYCOPODIUM. A bylo, přímo ukázkové. Strávily jsme spolu tři sezení, každé přibližně čtyři hodiny. Celkem dvanáct hodin jejího dosavadního života.
Zdravé Lycopodium je ambiciózní, inteligentní, toužící po tom, aby vyniklo, což se mu často daří. Vyhovují mu podmínky soutěže, soutěž násobí jeho výkon. Lycopodium má sklony vytvářet systémy, je zdatný a suverenní v situacích zapadajících do systému, řeší je očekávaným způsobem a podle daných pravidel (právních, morálních, profesionálních atp.). Pokud pravidla chybí, snaží se je rychle vytvořit, nebo upadá do zmatku a nerozhodnosti. Základním pojmem L. je síla.

Toto L. bylo nemocné, nedostávalo se mu síly ani vitality, chřadlo, prohrávalo, ustupovalo, až nebylo kam. Vithoulkas pro vyjádření esence tohoto léku používá jedno slovo a to „zbabělost“.
Pacientka měla výrazný pocit méněcennosti, který se neustále snaží překonávat. Tento vztah se projevuje dvěma způsoby: malou sebedůvěrou a egoismem. Tato žena byla propuštěna z velmi lukrativní práce, což bylo poslední kapkou, kterou pohár přetekl. Paní L. upadla do tak hluboké deprese, že již půl roku je na neschopence, dochází k psychiatrovi, bere antidepresiva, má suicidní myšlenky, již dvakrát se neúspěšně pokusila o sebevraždu (prášky). Je velmi plachá, introvertní, poddajná, samotářská. Má spoustu strachů a fóbií (strach z myší a z výšek, strach ze smrti a z přežití, strach z lidí, agorafóbie). Byla zraněna její pýcha, její „JÁ“ bylo poníženo, uvízla někde mezi, na pomezí mezi životem a smrtí, nežije, jen přežívá.
Paní L. je 38 let, je 8 let rozvedená, má dospívajícího syna(18) a dceru na prahu puberty(15). Vdávala se mladá, ve dvaceti byla poprvé matkou. Manžel se základním vzděláním (starožitník LACHESIS, milující peníze, potlačené emoce, velká kritičnost k okolí, kreativita v umění) byl velmi lakomý, vyměřoval jí jen minimální finanční částky, sotva na přežití v domácnosti. Nikdy jí ani dětem nedal najevo city, druhé dítě nechtěl, přikázal jí, aby šla na potrat. Neposlechla, dítě si vybojovala. Manžel se zatvrdil a vztah se začal pomaloučku rozpadat. Nesnesl, že ta, kterou pohrdal, je úspěšnější a schopnější než on. Ona si během mateřské dodělala maturitu a vystudovala dálkově vysokou školu se zaměřením na ekonomiku a podnikání.
Postupně převzala mužskou iniciativu v rodině, vše zařizovala, prosazovala, nakupovala, tvrdě pracovala u zahraniční firmy. Svými ambicemi to dotáhla až na zástupce ředitele, ale svou soutěživostí a výbornými výsledky se stala trnem v oku těm méně výkoným, kteří čekali na její první chybu. Následovalo propuštění z práce. Nyní je půl roku doma, v hluboké depresi, ztratila disciplínu, zapadla do bahna nicnedělání. Jen polehává, nebaví ji ani uklízet, ani se oblékat, nechce chodit mezi lidi, jen spát, spát, spát. Vše by nejraději zaspala, cpe se sladkým, přibrala 8 kg a do ničeho se nevejde. Nosí jen černou a bílou – zase rozhraní tmy a světla – rozmezí života a smrti. Neví, jak dál.
Je velmi vzrušivá, sex je pro ni velmi důležitý. Má přítele, který jí však v současné situaci nepomáhá, naopak jí nadává, že nehledá práci a již čtyři roky slibuje, že se rozvede a ožení se s ní. Manžel byl sexuálně velmi slabý, trpěl komplexem z její náruživosti a sexuálního apetitu, často až impotentní. Trpěl předčasnou ejakulací. Ona je vůdčí typ, vede i při tanci.
Další ranou jsou pro ni děti, které pomalu odcházejí (syn na vysokou školu, dcera na střední školu) a ona trpí, že ji již nepotřebují, že je zbytečná. Chtěla by se vdát a ještě si pořídit dítě. Od života již nic nechce, jen lásku, které se jí nedostává. Má pocit absolutní zhrzenosti, nedostatečnosti, vnitřní slabosti, stěžuje si na zažívací ústrojí a játra. Nemá sílu, nevěří si.
Má obtíže s nízkým sebehodnocením a malým sebevědomím. Chorobný strach o děti, ale přiznala se, že je jako matka tyranizující, dominující a arogantní, zatímco jako zástupce firmy byla úslužná ke svým nadřízeným – velký sluha, ale arogantní pán. Má úzkost o zdraví, z konfliktů, o svou kariéru. Pláče při sentimentálních příležitostech, když jí děkují. Je velmi intelektuální, ale nyní nespolečenská, v depresi, má trému cokoli podniknout, není schopná si napsat ani životopis a rozeslat jej po internetu.
Nejhůře se cítí ráno po probuzení, bolesti páteře a pravostranné obtíže někdy přecházejí zprava doleva. Celkové zhoršení stavu bývá od 16 do 20 hodin. Někdy zlepšení večer, v noci nemůže spát, stále ji pronásledují obavy z budoucnosti, ze smrti, z nemoci. Má hluboké vrásky na tvářích a na čele a pravostrannou neuralgii lícního nervu. Vlasy jí začínají rychle šedivět, vypadá starší než na svých 38 let, hádala jsem jí tak 45 let i více.
Má neustále chuť na sladké jídlo a studené nápoje. Během našich sezení (spíše chození, protože jsme se spolu procházely v lesích, lukách, kolem řeky – čerstvý vzduch jí dělal moc dobře) jí často hlasitě kručelo v žaludku. Při společném pikniku měla vlčí hlad, ale byla rychle zasycena. Trávicí obtíže po cibuli, zelí, luštěninách. Často nafouklé břicho, zlepšení po říhání a odchodem plynů. Přiznala se, že se v noci budí, aby se najedla. Často ji pálí žáha a má kyselé říhání.
Po každém sezení respektive chození byla otevřenější, často se smála svým chybám, pochopila svou naivitu a dobře míněnou radu. Zamýšlela se nad svým životem, začínala chápat jeho podstatu – žít, bojovat, prát se s nezdary, vzít si ponaučení i z neúspěchu. Vysvětlila jsem jí, že musí nejdříve začít u sebe – přestat žárlit, nenávidět bývalého manžela, závidět ostatním, šířit zlo.
Pochopila, že musí vyzařovat klid, jistotu, pozitivní myšlení, dávat nezištně lásku, vypouštět dobro a čekat, být připravena na lásku, která přijde sama a když ji nejméně bude hledat. Musí nastartovat organismus – asertivitou = sebejistotou. To znamená odpustit, myslet kladně, pomoci i zadarmo, být slušný, nehrát divadlo ostatním, ani sama sobě, umět říkat „ne“, nemanipulovat druhými, být nezištný, ale ne blbý.
Začala u sebe – uklidila byt a tím i svou duši. Vygruntovala, vymalovala, vybílila, vyhodila zbytečnosti, které svazují a táhnou ke dnu. Začala hubnout, krok za krokem, za každých 5 kg se odměnila novým oblečením v pastelových barvách. Začala být sebekritická k sobě, tolerantní k ostatním. Začala chválit děti, ne jen komandovat a sekýrovat. Naučila se radovat z mála, třeba z krásného dne, z letního deště, z pohledu do krajiny....
Vysvětlila jsem jí její „strach z myší“ - strach začlenit se zpátky do společenského procesu, že si musí dát pozor na nádorová onemocnění z nedostatku ocenění, ze strachu, z neuznání, že jí chybí platnost svého JÁ. Myš znamená, že její výstřednost brání dobrému žití, myši znamenají ztrátu – majetku, jistoty, výsluní. Myši = nepřátelé, kterých je hodně a nakonec udolají i velkou kořist svou houževnatostí.
Její touha po miminku, po lásce a citu je touhou po něčem novém, dítě je láska, starosti, konec klidu, bahna, hnití, nicnedělání. Dítě je její budoucnost, ale i nostalgie po jejím bezstarostném dětství a strach ze zodpovědnosti v budoucnosti, kde už bude jen sama za sebe.
Strach z výšky znamená strach z úrazu, úzkost o své zdraví, je to uražená duše a musí odpustit sama sobě. Musí se naučit se mít ráda, takovou jaká je, přijmout holou pravdu, i když není milá. Nenalhávat si. Najít systém – který je její podstatou bytí. Systém – to je úklid, práce, výchova, další vzdělání, sebeovládání...
Dostala LYCOPODIUM D6, D9, D12, D15, čtyři dny za sebou ve vzestupné potenci, 10 granulí denně. Kontrola po měsící. Pak jedna dávka D30. Kontrola za měsíc. Dnes po dvou měsících zhubla 10 kg (Kurdlipid), je plná elánu a chuti do života. Přihlásila se do kurzu asertivity, opět pracuje, je plná plánů do života, má nového přítele, celá září, omládla.
Stres, deprese je posledním varováním před skutečnou nemocí. Každý člověk dělá chyby, je omylný. Nelze bojovat proti svým špatným stránkám, proti svým nemocem, ale přijmout je – přijmout své EGO. Jako když malé dítě zavře oči a myslí si, že jej pak nikdo nevidí. Pamatovat si, že každá nemoc nás chce uzdravit!
Symptom je přesný ukazatel místa, kde je problém v mysli: myši, výška = strach. Strach stojí za většinou problémů na světě – strach se projevit, strach milovat, strach onemocnět, strach stárnout, strach z chudoby, strach z odpovědnosti, strach ze zdraví, strach z myšlení, strach z nedostatku lásky, sexu, peněz.......strach ze strachu.
Člověk nebude nikdy úplně zdravý, pokud ze svého vědomí bude něco vylučovat, před něčím se uzavírat. Nemoc je další zkušenost, že nejsme tak mocní, nejsme bohové. Vše, čím nechceme být a vše, co v sobě nechceme nacházet, vše s čím se nechceme stotožnit, vše co nechceme prožít – je náš stín. Vše, co nemáme na sobě (v sobě) rádi a z čeho máme strach, pramení z našeho stínu. Pro člověka jsou problematické právě ty sféry života, které popírá a proti kterým bojuje, protože právě ty chybí v jeho vědomí – způsobují nerovnováhu a nemoc.
Střetnutí s nemocí je záchrana a nakopnutí (klíč) k uzdravení. A hlavně musíme chtít. Bez chtění není cíle. A bez cíle, bohužel, k cíli nedojdeš!