Kupovala jsem laboratorní sklo v lékárně, s lékárnicí prohodila pár slov o životě a o homeopatii. U vedlejšího pultu stál pán středního věku, nahrbený, skleslý, bez elánu, bez jiskry, unavený, bez chuti do života. Vycházím z lékárny a pán na mne čekal: „Dobrý den, nezlobte se, že jsem poslouchal Váš rozhovor s lékárnicí. Slyšel jsem, že se zabýváte homeopatií a já bych s Vámi potřeboval nutně mluvit.“

Vytáhla jsem diář a nabídla mu schůzku na příští týden odpoledne u něj doma. Raději zajdu za pacientem domů, protože on se cítí lépe ve svém prostředí a já se ráda podívám jak žije, jaké barvy jej oslovily, jak se přirozeně chová. Prostředí vždy napoví, jaký člověk je a kolikrát prozradí i to, co by pacient sám neřekl, a nebo by jej to vůbec nenapadlo.
Týden utekl jako voda, na pana S. jsem si párkrát vzpomněla, něco se mi na něm nezdálo. Působil dojmem extrémně uzavřeného člověka, až duševní otupělostí, mluvil velmi pomalu.
V domluvenou dobu na mne čekal před vlastním dvoupatrovým činžákem. Najednou se mi tam nechtělo, měla jsem neblahé tušení. Již když jsme stoupali po schodech nahoru do 1. patra mě sevřelo kolem žaludku. Když otevřel dveře do bytu, ovanul mne tak nesnesitelný zápach, že jsem se musela držet, abych neodběhla zvracet na toaletu. Tak ošuntělý, zdevastovaný, zatuchlý byt jsem nezažila ani u cikánů, a to jsem jich za svůj život již pěknou řádkou prošla. Nevymalováno snad dvacet let, poškrábané zdi, odřené a protrhané linoleum, rozbité sklo u dveří, roztržené záclony a závěsy, rozedraný koberec. A ten zápach nevětraného bytu! Požádala jsem ho o otevření okna a o kávu. Když jsem nahlédla do kuchyně a viděla tu horu neumytého nádobí a ten nepředstavitelný nepořádek, chtěla jsem ho odstrčit a rozkřičet se na něj: „Proboha chlape, vzmužte se a začněte už konečně žít, už Vám toho času moc nezbývá!“ Jedním slovem marasmus a velmi pokročilý, skoro v posledním stádiu. Zdevastovaný byt, zdevastované duše, zdevastovaný celý život.
V tom přišla jeho žena, poslala ho dolů na zahradu nakrmit králíky, slepice, ovce a prase. Vedle v pokoji škrábal pes na dveře, pustila ho a poslala za manželem na zahradu. Dovařila kafe, sedla si ke mně, chytla mne za ruku a srdceryvně se rozplakala. Nechala jsem ji vybrečet, držela ji za ruce a čekala, až se uklidní. Měla jsem čas si ji prohlédnout, asi 50 let, štíhlá, souměrná postava, čistá, voňavá, ale zoufalé oči, hadr na podlahu. Nešlo mi dohromady její upravenost a neúpravnost bytu. Začala vyprávět svůj příběh: S manželem jsou spolužáci od mateřské školky. Vzali se po střední škole, žijí spolu přes 30 let, vychovali dnes již dvě dospělé dcery. Žili standardním životem, ona se přiznala, že je velmi submisivní typ, že nedokáže vzdorovat, ve všem se podřídí. Že není vůbec na sex, že ji nebaví, jen leží a čeká, až „si to manžel udělá“. Nikdy by nepřistoupila na jinou polohu, než misionářskou, všechno ostatní se jí hnusí, prostě nemá „to“ ráda. Myslela si, že tak to má být, jiného muže nikdy nepoznala, s tímhle chtěla zestárnout. Ale před dvěma lety měli se spolužáky slezinu a ona neprozřetelně jednu spolužačku, která přijela zdaleka, pozvala na přespání k nim domů. Sama, protože nepije, byla namol a usnula. Spolužačka si vlezla k manželovi do postele a svedla ho. A tím to všechno začalo. On poznal sexuální dračici, probudil se a začal bořit mosty za sebou. Najednou chtěl po ní jiné sexuální praktiky, ale ona nemůže překročit svůj stín a tak se s ní rozvádí. Spolužačka je již potřetí vdova, sexuálně naprogramovaná a velmi zkušená, chce si jej vzít, nastěhovat se k němu. Jí, manželce dává třičtvrtě miliónu na nákup bytu v paneláku, vezme si jejího muže, přestaví celý dům se zahradou, začnou podnikat a konečně sexuálně žít!
Ale není všechno zlato, co se třpytí, nemá vše happyend, aby tam nebylo nějaké KDYBY.
Právě před dvěma lety začaly problémy u pana S. Vrátil se ze zahrady, uvařil si čaj, sedl si na rozvrzanou sedačku, jež podle chlupů je královstvím velkého vlčáka, který tak vrčel za dveřmi. Jeho žena odešla a on spustil: Takovou sexuální smršť jsem nikdy nezažil, něco takového jsem si ani ve své fantazii nepředstavoval. Něco podobného viděl jen na pornu. Ale něco jiného je pohyblivý obrázek a prožívaná skutečnost. Je z toho celý pryč, každý týden za svou spolužačkou jezdí na víkend, plánují společnou budoucnost a hlavně si užívají. Ale přišel šok. Po první návštěvě u přítelkyně se vrátil domů, přišly konvulze, které ho přinutily strachy křičet. Cítil v ústech kovovou odpornou chuť se sliněním. Začal se hrozně potit, nastoupila horečka. Uviděl před očima dva obrovské červené kruhy s černým bodem uprostřed, každý se točil jiným směrem, oba z vnějšku dovnitř. Víc si nepamatoval, probral se až v sanitce, přikurtovaný, neschopný pohybu, nevěděl, co se s ním děje, kde je a dostal znovu obrovský strach. Bylo to v noci, přišly opět křeče a svalové spazmy, cítil auru v solárním plexu. Dostal křeče do obličeje, ztratil zrak, křičel a křičel....Po nabytí vědomí se probudil na nemocničním lůžku, od manželky se dozvěděl, že měl modrý obličej a dělal grimasy, pomočil se, pokousal a chtěl se prát s přivolaným záchranářem a lékařkou ze sanitky. Lékař u lůžka mu sdělil, že prodělal epileptický záchvat. Po třech dnech jej pustili domů, dostal antiepileptika, stav se vrátil do normálu. Pravidelně navštěvuje obvodního doktora, bere léky a jeho stav se nelepší. Stále má strach z dalšího záchvatu.
Koncem týdne se opět rozjel za milenkou. V neděli se vrátil domů, večer dostal silný záchvat kašle, žízeň na velmi studené nápoje, přihlásily se svalové křeče nejdříve do lýtek, pak do celých nohou a rukou. Palce se mu kroutily dolů a zatínal pěsti. Měl strach, že upadne, strach ze smrti, ze tmy. Jak uviděl obrovské červené kruhy před očima, lehl si na zem a čekal s kusem dřeva v ústech, aby se nepokousal. Upadl do bezvědomí a následně do spánku. Probudil se až k ránu, když jej žena budila do práce. Záchvaty přišly ještě dvakrát, vždy je vycítil včas, při červených kolech před očima si lehl a čekal. Probudil se ráno, zpocený, ale byl klidný i když hrozně unavený.
Dostal na sebe vztek, začalo léto, přišla velká vedra. A on je úplně vyřízený, zpomalený, připadá si jako duševně zaostalý. Nikdy se nerozčiloval, těď pění vzteky na svou neschopnost. Konečně našel to, co celý život hledal, poprvé v životě je tělesně i duševně a hlavně sexuálně spokojený a přitom nemá žádnou sílu a bojí se dalších záchvatů. Dokonce se mi přiznal, že pláče bezmocností, připadá si tak slabý (a přitom ho bylo kus obrovského chlapa), léky jej utlumují, je na pokraji duševního zhroucení, neví kudy kam. Říká, že je to trest za to, co udělal. Má odpor k doteku od vlastní ženy, vadí mu studený vítr a voda (nemůže se koupat v bazénu u přítelkyně), odpor ke společnosti, vyhýbá se pohledu lidí, myslí si, že to všichni na něm vidí, že se mu vyhýbají, strašně se vnitřně „žere“, má výčitky svědomí.
Ukázal mi fotografii své přítelkyně. Opravdu vnadná žena se smyslnými rty a klenutou hrudí, která si je vědoma své ceny, postavení a schopností. Žena vamp. Nedivím se, že ztratil hlavu, zbláznil se, okusil, porovnal a pochopil. Už není cesty zpátky, ochutnal ráj, krásnou ženu, která v něm vidí skoro Boha, udělá mu, co mu na očích jen zahlédne, má grácii, nádherný byt, dbá o sebe, pěkně se obléká, dobře vaří a peče, má sebevědomí, lichotí mu, že mu ji všichni závidí - prostě osudová žena s velkým Ž. Cherche la femme.
Vysvětlila jsem mu, co ty dvě obrovské koule, které vidí před záchvatem před očima, znamenají. Jsou to dva světy, které se srazily dohromady a vznikl velký třesk. Narazilo na sebe svědomí, 30 let standardního života, dvě děti, průměrná práce, podprůměrné zážitky a najednou výbuch supernovy, peklo, ráj, vyhladovění nahradilo přesycení. Nedostatek spánku, noci plné sexuálních radovánek, vysoký krevní tlak, zchátralé a netrénované tělo, šok tělesna a duševna.
K tomu se přidaly výčitky, že opouští hodnou ženu, dvě dcery, svůj dosavadní „pohodový“ život.
Červená barva znamená chuť, sex, radost, energii, hněv a sílu. Černá ukazuje starost, bolest, smutek a smrt. Koule, kruhy jsou předzvěstí trampot, svárů a různic. Točivý pohyb kruhů vysvětluje neschopnost rozhodnutí, přešlapuje v kruhu, měl by se vrátit ke své rodině (svědomí), ale pro chtíč a nepoznané rajské rozkoše už nemůže a ani nechce. Jenže třicet let nejde vymazat jako slovo pomocí DELETE na počítači, musí se rozhodnout, změnit své priority, nevyčítat si, vzít život jak přišel, nesedět na dvou židlích a udělat i druhý krok, když už udělal první a přistoupil na jinou ženu a tím roztočil kola budoucnosti. Musí začít žít.
Přiznal se, že na to tak nikdy nepomýšlel a že své svědomí, záchvaty epilepsie a novou zkušenost se svou přítelkyní nedával nikdy dohromady. Myslel si, že je už starý, že to nezvládá, že jeho organizmus už nemůže dál. Najednou pochopil, že se už konečně musí rozhodnout. Poradila jsem mu, aby si všichni tři sedli s klidem dohromady, vše si bez emocí a zbytečného vyčítání vyříkali a pomohli si navzájem.
Dcerám ať vše vysvětlí sám, mají už ostatně své životy a on má právo být konečně šťastný. Ať pomůžou jeho bývalé ženě se odstěhovat, zařídit byt, vymalovat a občas ji navštíví, bude moc sama. Souhlasil, celý pookřál, že už má konečně řešení.
Dala jsem mu Aconitum na šok. Měl v sobě bouřku citů, záchvaty epilepsie začínaly jako vichřice – silně a rychle. Byla tam horečka, úlek, strach, panická hrůza, agorafóbie, neklid, křik ze strachu, strach ze smrti, velké duševní rozrušení. Neschopnost se rozhodnout. Dala jsem mu Aconitum 6C, 5 granulí každý den, po dobu jednoho týdne na uklidnění s tím, že do týdne přijdu na kontrolu a přivezu mu lék na epilepsii.
Po týdnu na mne opět čekal před domem. Napadlo mne, že to je někdo jiný. Stál tam chlap jak hora, usměvavý, rovný, sebejistý, po nahrbenosti ani památky. Hned mne zval na kávu a dokonce na zákusky od přítelkyně. Byt byl uklizený, vyvětraný, již započaly určité rysy přestavby. V koutě byly srovnané cihly, nová okna, linoleum, balík závěsů a záclon. Pes měl voliéru na zahradě. Stará sedačka zmizela, nahradila ji nová. Říkal, že se cítí jako znovu narozený, že má konečně jasno, co chce a co nechce. Žena se odstěhovala do nového bytu, s přítelkyní ji pomohli vše odnést, vymalovat a vybavit. Budou ji pravidelně navštěvovat a pomohou s počáteční samotou.
Říkal, že cítí nepoznanou sílu, že posekal celou zahradu za jeden den, postavil psovi výběh, nakoupil stavební materiál a opět začal jezdit na kole. Cítí se lehce, plný síly, dobře spí, žádný záchvat se po návratu od přítelkyně nekonal. Budoucí žena prodává dům a stěhuje se k němu.
Moc mi děkoval, že mu lék tak pomohl. Řekla jsem mu, že mu více pomohl náš rozhovor, ujasnění si priorit a žebříčku hodnot a že plně pochopil spouštěcí moment jeho nemoci, kterou zapříčinilo špatné svědomí a následné výčitky. Dala jsem mu Cuprum metallicum 30CH 10 granulí jednou týdně po dobu jednoho měsíce s následnou kontrolou.
Jsou to již čtyři měsíce od prvního setkání. Byla jsem ho navštívit v obchodu, kde pracuje. Usmíval se na mne, byl sebejistý, šarmantní, spokojený. Sdělil mi, že od té doby žádný záchvat nepřišel. Jen jednou hrozná slabost, lehl si na zem a čekal na záchvat. Ten se nedostavil. Pak zjistil, že celý den nejedl a slabost že byla od hladu.
Další kontrolu provedu pře Vánocemi, ale myslím si, že bude víceméně symbolická. Ještě jsem mu poradila, aby to s tou aktivitou nepřeháněl, je v těchto letech ohrožený druh a aby jeho budoucí žena nebyla počtvrté vdovou. Usmál se a řekl, že si dá pozor, že teď už to má na doživotí.