Volala mi dcera: „Maminko, prosím tě, nepodívala by ses na mou kamarádku, je už 3 měsíce nemocná, má strašné bolesti páteře, nemůže chodit, stěžuje si na depresi, je hodně unavená, hubená jak lunt, introvert, pořád sama, nikoho nemá, brečí a brečí...“ Dala mi na ni telefonní číslo, já jí zavolala, domluvili jsme si schůzku a já byla zvědavá, co se z ní vyklube a kde je zakopaný pes.

Pozvala mne k sobě do podnájmu v krajském městě. Na první pohled bylo znát, že není ve své kůži. Budila dojem, že je před zhroucením, slzy stále na krajíčku, smutek a zarmoucení z ní prýštily jak z vodotrysku, sykala bolestí. Měla jsem pocit, že se každým okamžikem rozsype. Byla velmi hubená, vystouplé klíční kosti, štíhlý krk, Modigliani by zaplesal nad nádhernou křivkou šíje. Žádný tuk, výška nad 180 cm, hlava se jí komíhala na tenkém krku sem a tam. Velké mandlové oči, červené od pláče, nateklý obličej, nateklé dlouhé nohy. Jinak štíhlá, snědá pleť, dlouhé a krásně tvarované ruce, pohled raněné srny, který přitahuje muže s ochranitelskou duší, prostě reklama na obálku časopisu dobročinné organizace.
Jako osobnost působila nejen křehce, citlivě, silně introverzně, rezervovaně, až hystericky a dívala se na mne jak na svatý obrázek, který jí přinese spasení. Nemohla jsem ji zklamat, musela jsem jí nabídnout pomoc a udělat všechno, aby byla zase zdravá, plná optimismu a lásky.
Podle data narození jsem zjistila, že je štír v Kristových letech – nadpozemsky krásná, dlouhé černé vlasy, nepřístupná, romantická ve svých představách, ale nikoho nepustí dál do svého nitra, nejvýš do kuchyně na kafe. Všude vzorně uklizeno, perfekcionistická práce její duše. Červenobílá kuchyň s bílým stolem (chuť k jídlu, radost, láska, sex, vztek, zuřivost býka a nevinnost bílé laně), černobílý obývací pokoj (rozpor čistoty a špíny, světlo a tma, štěstí a nenávist, život a smrt), modrá ložnice (klid, mír, snění o čisté lásce), žlutá předsíň (žárlivost, touha po bohatství, zkoumání života, nemoc těla i duše), záchod v tmavě zelené (zklamané naděje). V kuchyni i v obývacím pokoji na stole velká slánka, a to mne okamžitě zaujalo.
Představila se jako Štěpánka – jméno krásné jako ona sama, košaté jako strom života. Pracuje jako číšnice v jednom denním baru, ale nyní je na nemocenské, má pravostranné bolesti páteře, které vystřelují do pravé nohy, v noci křeče v obou nohou. Byla na rentgenu, na tomografu, ultrazvuku.
Dostala kopy útlumových prášků na bolest, celá napuchlá, každý pohyb byl pro ni utrpením. Před čtyřmi měsíci nastydla, ležela doma v posteli a najednou si uvědomila, že je jí 33 let, je stále sama, každý vztah skončil fiaskem, všechny její kamarádky (i ošklivé) mají manžela, děti, rodinu a ona – krásná labuť je stále sama, nikdo o ni nestojí.
Rozplakala se nad svým osudem, přešla do tichého smutku až deprese. Už myslela i na sebevraždu, nemůže pochopit, že je stále opuštěná, zklamaná z lásky. Uzavřela se ještě více, její důstojnost a zodpovědnost je poznamenaná velkým smutkem. Působí velmi vážně, nebývale zdvořile, zodpovědně. Říká, že je k smrti unavená, hned se urazí pro každou maličkost, vytahuje staré zármutky a ponížení. Má odpor ke společnosti, touží po samotě, která její stav zlepšuje. Když ji popadne klaustrofobie z malého bytu, jde ven do ulic města, ale připadá si opuštěná ještě více a sama ve velkém městě. Z větru jí slzí oči, dostane kašel, rýmu a její stav se zhorší.
Je velmi pořádkumilovná, perfekcionista, dodržuje určený čas, nutkavé myšlenky. Neustále kontroluje, zda je zamčeno, má strach ze zlodějů nebo cizích lidí, kteří jí vnikají do domu. Bojí se tmy a bouřky. Ze všeho nejvíc nesnáší útěchu, to pak dostane zlost nebo se rozpláče. Velmi se kontroluje, má strach z každé nemoci, hlídá si každé píchnutí, každý náznak bolesti. Sklony k hypochondrii – úzkost o sebemenší projevy onemocnění. Nemá ráda slunce, cítí se na něm ještě hůře, a proto nemůže jet k moři.
Největší zhoršení symptomů bývá kolem 10. hodiny dopoledne.Časté bolesti hlavy, migrény ze slunce nebo ze čtení, ze smutku. Vůbec není schopná duševní práce. Časté herpesy na rtech, popraskané rty, afty v ústech na dásních. Nemůže v noci spát z myšlenek na smutné události dne nebo z minulosti – byla nechtěná třetí dcera, matka (62) také marodí s bolavou páteří ze smutku a ztráty přítele, který zemřel při automobilové nehodě. Rodiče se po jejím narození rozvedli a otec nemá o ni zájem.
Když mi řekla, že miluje kyselé a slané (solí ještě dříve než ochutná jídlo), byla jsem doma. Nenávidí tučné, sytá jídla, slizké potraviny jako vaječný bílek a kuřata, touto výpovědí mi jen potvrdila mou správnou volbu léku. Má ráda ryby, čokoládu, mléko, spálená jídla. Často musí v noci vstát a jít se najíst. A všechno jídlo si vydatně solí!
Také velmi silně prožívá premenstruační období. S přítelem se rozešla pro bolestivou soulož z vaginální suchosti. Nedokáže se uvolnit, je příliš stažená, až averze k sexu pro emoční uzavírání se kvůli smutku. Když mi vše vypráví, stále smutně vzdychá. Všimla jsem si, že si kouše nehty.
Svěřila se, že všem umí poradit, každého rozsoudit, dát rozhádané vztahy dohromady, jen sobě poradit neumí. Neví, co má dělat, jak žít ten smutný život dál: „Jsem mezi tolika lidmi a zároveň sama. Závidím všem zamilovaným, všem, co se vodí za ruce. Jak může mít tak pěkný chlap tak ošklivou ženu? A já, vždyť nejsem tak ošklivá, nikoho nemám. Tolik bych chtěla milovat a BÝT MILOVÁNA.“
Hodinu jsem ji nechala mluvit, dělala si poznámky. Vysvětlila jsem jí, že onemocněla nemocí ze smutku a nedostatku lásky, ze zklamání a bojí se dalšího odmítnutí. Poradila jsem jí, ať se začne dívat na svět jinak, pozitivně, ať se raduje z maličkostí, ať se nezapomene odměnit za dobře vykonanou práci. Nesmí se zabývat jen sama sebou, svou neutěšenou situací. Nabídla jsem jí ať přijede s dcerou na návštěvu, půjdeme do lesa a budeme grilovat. Když chce plakat, ať pláče, ale také ať nezapomíná, že jsou na tom někteří ještě hůře než ona. Nesmí se bát odmítnutí, je to jen zkouška, když ji odmítne jeden, neznamená, že ji odmítli všichni. Musí překonat stud, oslovit toho, kdo se jí líbí, naznačit mu to, usmát se na něho a ne se tvářit jak tajemný hrad v Karpatech.
Zklamání patří k životu, vezměte si z něj pozitivní ponaučení (stejně by mne časem opustil, k rodinnému krbu by se nehodil, a vůbec – neměl rád děti...). Uberte trochu ze své sebekontroly, perfekcionismu, neuzavírejte se sama do sebe, otevřete se světu. Pusťte hněv, vztek, smutek, neklid ven, jinak se bude ukládat formou nemoci ve vašem těle. Raději se zasmějte, křičte, zpívejte, plačte.
Máte velkou potřebu lásky, ale musíte být i schopna ji poskytnout druhému, ne ji jen očekávat od jiných. Jděte na místa, kam byste nikdy sama nešla, více se usmívejte, zapřeďte rozhovor. Omezte přesolování, zvyšte přísun tekutin a dodržujte pitný režim. Ležte na tvrdé podložce, bolest v zádech a v kříži se zlepší tlačením proti pěsti nebo proti předmětům, jako je kniha.
Během sezení jsem jí dala ARNICU C30, 10 granulí proti bolesti. Když jsem odcházela, měla splasklý obličej, i nohy nebyly tak oteklé. Domluvily jsme se na kontrole za týden a na dalším léku. Na rozloučenou jsem sundala prstýnek z chirurgické oceli a dala jí jej se slovy: „Dávám Vám prstýnek, abyste věděla, že nejste sama, že někdo na Vás myslí a snaží se Vám pomoci. Zavolejte kdykoliv, přijedu i v noci.“ Plakala dojetím. Dcera mi říkala, že byla celá vedle, nemohla pochopit, že jí cizí člověk dal prstýnek, který jí pomohl víc než léky. Stále jej prý otáčela na prstu. Vlastně to bylo placebo, i v Bibli se praví: „Víra tvá tě uzdraví.“
Po týdnu vypadala lépe, i když záda ještě bolela, i noha se ozývala. Nebyla tak oteklá, na moji radu přestala brát léky na utlumení bolesti, začala méně solit, dodržovala pitný režim. Naordinovala jsem jí NATRUM MURIATICUM stupňovitě: C6, C9, C12, C15, každý den vyšší potenci po deseti granulích. Kontrola po čtrnácti dnech.
Při další návštěvě došlo k velkému zlepšení, asi o 80%. Úplně zmizela opuchlost obličeje i nohou, bolesti páteře téměř vymizely. Usmívala se, říkala, že si hledá jinou práci. Našla odvahu a poprvé v životě oslovila sama jednoho mladého muže, který vozil zásoby pití k nim do denního baru. Má s ním za týden schůzku. Dostala NATRUM MURIATICUM C30 pět granulí jednorázovou dávku. Kontrola za měsíc. Včera (skoro tři měsíce od prvního setkání) přijela s dcerou na grilování s velkou kyticí růží. Krásná, veselá, s tajemným pohledem Mony Lisy. Běhala s námi po lese jak laňka. Smála se, měla zdravou barvu obličeje, stále něco vyprávěla. Připadalo mi, že i trochu přibrala. Občas pohladila nevědomky prstýnek na ruce. Myslím si, že už mou pomoc potřebovat nebude.