Toto téma mi bylo zadáno k úvaze předsedou Úřadu pro homeopatickou filozofii.
První otázka, jež tu vyvstane je - jaký je rozdíl mezi příznakem a symptomem, je-li vůbec nějaký. Nejsou všechny příznaky symptomem bereme-li v úvahu jejich totalitu? Neměli bychom zahrnout všechny?
Po čase přemýšlení jsem se mezi nimi rozhodl rozlišit takto. Dalo by se říci, že příznaky jsou projevy viditelné navenek, ty které homeopat může zpozorovat. Symptomy jsou projevy, které může popsat jen sám pacient. Jinak řečeno, je to otázka subjektivna a objektivnosti. Pro starostlivého předepisujícího homeopata oba znamenají velmi mnoho. Odpovědí na otázku, který z nich je důležitější se dodnes liší homeopati výjimečných schopností.

Mezi příznaky bychom mohli zařadit konstituci a temperament. Každý zná "Hubeného člověka s ohnutými rameny, který sedí a chodí shrbený a který nechce stát, protože je to ta nejméně pohodlná pozice.", mysl hned zamíří k Sulfuru. Psorický projev na kůži je také příznakem a ukazuje na Hahnemannova krále antipsorických léků. Pak "světlý, tlustý a baculatý", tj. "leukoflegmatický" podle Henryho N. Guernsey, člověk s nedostatečným nebo nepravidelným vývojem kostí okamžitě volá pro Calcareu Carbonicu.

Co jsou pak symptomy? (subjektivní).
Chodidla jež pálí, tak že je musí vystrčit z postele a nebo studená chodidla a lýtka, jakoby měl na sobě vlhké ponožky; pomohou rozlišit mezi těmito dvěma léky a pro homeopata jsou neocenitelné.
Mezi příznaky bychom tedy mohli zahrnout zjevně podrážděný, živý, nervózní, atd. temperament a při předepisování o nich budeme uvažovat, ale bylo by neomluvitelné jimi skončit. Symptomy budou nutné k doplnění obrazu.
Mohli bychom začít na vršku hlavy, tvarem a velikostí, jejími vydutými či propadlými portanelami, které jsou jen volně uzavřené či se naopak překrývají ve švu, nebo vyrážkou na skalpu a padajícími vlasy a postupně bychom došli k drolivým nehtům u prstů na nohou a upoceným chodidlům. Našli bychom příznak v každé rubrice, do kterých Hanemann seřadil patogeneze, a jež jsou cennými ukazateli ke správnému léku.
Když se podíváme na oba druhy projevů v souvislosti, uvidíme jejich hodnotu jednotlivě, a dvojnásobně pak ve spojení. Vysoká zánětlivá horečka patrná v teplotě i pulzu, s obrovskou bolestí, jež vede pacienta k hlasitým výkřikům, s útrpným převalováním, neklidem a se strachem ze smrti; nebo ta samá horečka, co se týká teploty a pulzu, ale s polovičním stuporem, záškuby, cukáním a křečemi, s červeným obličejem, tepajícími karotidami a deliriem; nebo ještě jednou ta samá horečka, ale pacient se nemůže pohnout, aniž by se bolest a utrpení mnohonásobně zhoršili a moc se mu uleví, když leží úplně v klidu. Žádný homeopat by nezaváhal vyřknout jméno léku v těchto třech případech.

Co je rozhodující, příznaky (pulz a teplota) či symptomy? Vezměme třeba bílkovinu v moči. Leftwich uvádí čtyřicet onemocnění a stavů, u kterých by mohla být přítomna, např. záškrt, pravé neštovice, těhotenství, atd. Všichni víme, jak rozdílné jsou ostatní okolnosti těchto stavů. Takže jediné cenné vyhodnocení pro předepsání, jež by zahrnulo bílkovinu v moči (příznak), musí záviset na všech souvislostech, nebo jak je v homeopatii nazýváme pocity, modality a doprovodné jevy, atd.
Nyní vezměme otok. Leftwich opět uvádí čtyřicet onemocnění, u kterých může být přítomen. Je to důležitý příznak a dvojnásobně pak, uvažujeme-li o něm ve spojení s pálením a bodavou bolestí (symptomy) u záškrtu, ovaritidy, růže (erysipel) atd.

Toto je jen několik z mála případů, ve kterých převládá homeopatický předpis nad alopatickým; my (homeopati) bereme v úvahu nejen teplotu, červenou vyrážku, zvětšenou slezinu, Ehrlech Diazo reakci moči, Widalsuv rozbor sera, krvácení z nosu, raný dikrotismus pulzu, absenci leukocytů, jež jsou důležité k vytvoření diagnózy tyfové horečky, ale abychom úspěšně předepsali správný homeopatický lék, v tomto případě Bryonii, musíme zaznamenat I delirium, hlavně v noci, mluví o událostech předešlého dne, hlavně o obchodech; vize při zavírání očí, rozštěpenou bolest hlavy, která je zhoršená pohybem dokonce I při otevírání očí; obrovskou žízeň na velké množství studené vody se suchými vyprahlými ústy a rty, zácpu, obrovskou malátnost a ospalost, chce ležet v klidu, protože pohyb zhoršuje všechny symptomy; zbledne a je mu nevolno, když si stoupne, kašel s píchavou bolestí v hrudi, zhoršení pohybem.

Co by uvedené symptomy a příznaky nemocí znamenali pro alopatického lékaře, který si tolik cení svých znalostí patologie nemocí? Jak by červená, trojúhelníková špička jazyka a převalováni se ze strany na stranu, aby zmírnil bolesti, ovlivnily výběr léku podle alopatické medicíny, jež závisí jen na patologickém stavu? Znamenalo by zhoršení, obrovského vyčerpání, úzkosti, pálivé bolesti, neklidu, velké žízně na malé množství často, atd., mezi 1 a 3 hodinou v noci, vůbec něco? (všechny objektivní příznaky jsou samozřejmě také přítomny).

Mohli bychom pokračovat v uvádění charakteristických symptomů jež byly popsány zkouškou léku či objeveny klinicky a jsou nevysvětlitelné z patologického hlediska, do té míry, jež dnes rozumíme patologii. Víme však určitě, že vyvstávají jak reflektory a vedou každého Hahnemannova následovníka k homeopatickému předpisu, a to v jakémkoli případě, aniž bychom museli znát název choroby.
Toto tedy znamenají příznaky a symptomy pro homeopata a nikdo jiný než opravdový Hahnemannův následovník jich nedokáže ocenit a využít.

Zdroj: Dr. E. B. Nash

Přeložila a připravila Jana Bannan pro Homeopatickíé listy