Mira77 nám odeslal(a) následující článek: "Nedávno ke mně dorazila klientka a po odebrání případu jsem se rozhodl ji podat lék Iridium met.. Jelikož jsem o tomto léku věděl velmi málo, tak jsem se rozhodl vyzkoušet metodu studia léků, kterou nás na seminářích učí Will Taylor.
Neříkám že to co zde budu prezentovat, bude mít takovou kvalitu s jakou prezentuje své léky Will, ale je to alespoň drobný pokus o pochopení léku, který jsem neznal.
Možná někteří z Vás uvidí ty souvislosti jinak, ale mě ten příběh takto sedí. Ale můžeme se klidně pustit do diskuze. Takže bez dlouhých otálení Vám zde přináším obraz léku, tak jak se mi ho podařilo vidět ze symptomů z repertoria.
Ještě než se pustíme do symptomů, tak se podíváme co o Iridiu říká internetový slovník Wikipedia a potom se koukneme do periodické tabulky prvků a co o umístění léku víme z metody Jana Scholtena. "

Lidové názvy: babí hněv, babí kořen, babky, bardana, bodlák, čumbrk, čumbrt, čumbrlík, hořké listí, hořký lupen, hořký řepík, choce, chytavky, ježek, ježky, kloboučí, knoflíčí, knoflíky, kolka, kořen věštníkový, kudlačka, lapáčky, lepáčky, lepík, lopoucha, lopoun, lopucha, lopůn, lopuň, lopuní, lupen, makabule, nouze, řepík, široký lupen, žebrácké vši.

Lopuch větší je dvouletá byliny s přímou rýhovanou lodyhou, dorůstající do výšky přes jeden metr. Lodyha je vyplněná dření a je bohatě větvená přímo odstálými větvemi, má listy s dlouhými řapíky, čepele listů jsou srdčité vejčité, většinou celokrajné nebo velmi jemně zubaté, na líci tmavozelené, na rubu světlejší a šedoplstnaté. Listy jsou velké a dají se snadno splést s listy devětsilu. Kořen má hnědé zbarvení, vevnitř je bílý a houbovitý. Květní úbory na konci větví vytvářejí typické pichlavé kuličky, plodem jsou nažky.

Jedná se o extrémně redukované vodní rostliny, které jsou volně plovoucí na hladině či ponořené, jsou jednoleté, jednodomé s jednopohlavnými květy. Celá lodyha má „stélkovitý tvar“, „stélka“ je drobná, široce vejčitá, podlouhlá, či obvejčitá, někdy vypouklá. Listy zcela chybí, kořeny jsou přítomny, na každou „stélku“ připadá jen 1 kořen. Někteří autoři však považují „stélku“ za list. Často převažuje vegetativní rozmnožování nad pohlavním a rostliny vytvářejí rozsáhlé kolonie, některé druhy kvetou jen velmi vzácně. Květy jsou v redukovaných květenstvích obsahujících většinou 3 květy, květenství je uzavřeno v drobném toulcovitém membránovitém listenu. Okvětí chybí. Samčích květy jsou v květenství většinou 2 a jsou redukované na 1 tyčinku. Samičí květ redukován na gyneceum, které je zdánlivě složené z 1 plodolistu, zdánlivě monomerické (snad by mohlo být interpretováno jako pseudomonomerické), semeník je svrchní. Plod je suchý, nepukavý měchýřek obsahující 1-5 semen.

V Materii medice jsou přípravky, vztahující se k rostlinné, živočišné i minerální skupině, představeny nerovnoměrně. Nejmenší skupinu představují přípravky živočišného původu. Zároveň je však živočišná říše vývojově bližší k člověku, než rostliny nebo nerosty, živočišné léky mohou být více podobné člověku, než rostlinné a minerální. Přitom člověk a živočiši nejsou v mnohém identičtí v tělěsné stavbě a v antigenním obsahu, což eliminuje izopatický přístup. V některých homeopatických školách, například v Izraelské, každého pacienta musí zařádit do jedné říše přírody (k rostlinné, animálnímu nebo minerální), a následně mu přiřádit homeopatický lék z odpovídajícího říše. Takový přístup také chce rozšíření "úzkých" míst naší Materie mediky, zejména pokud jde o přípravky živočišného původu.

Latinské jméno je odvozeno od jména perského krále Eupatora z 1. století před n. l., proslulého bylinkářským uměním.
Tuto rostlinu lze nalézt v Evropě, Asii a Severní Americe. Našimi předky byl využíván pro své "krev čistící" vlastnosti i pro příznivý účinek na činnost žlučníku. Po objevení jeho imunostimulačních účinků se začal používat proti virovým infekcím.
Je účinný při nachlazeních, chřipkách a kašli, léčí kožní potíže, podporuje chuť a trávení, zmírňuje chronický kašel a bronchitidu.

Lidové názvy: harmoníček, heřmánek malý, heřmánek obyčejný, heřmánek polní, jahodníček, kamilka, kamilky, králíčky, marunka, ormánek, rmen, rmen voňavý, rumánek

Heřmánek je známá jemně vonící letníčka se vzpřímenou, bohatě větvenou, asi půl metru vysokou lodyhou a tenkým vřetenovitým kořenem. Listy jsou střídavé, dvoj- až trojnásobně peřenodílné, celokrajné s plochými čárkovitými úkrojky. Květní úbory mají střechovitý zákrov, obvodové květní jazýčky jsou bílé, obyčejně dolů skloněné. Vnitřní trubkovité květy jsou žluté, lůžko je kulovitě vyklenuté a duté.

Dalším lékem, který lze nalézt pouze v bramborách, je brouk, který patří do třídy DORYPHOREA DECEMLINEATA. Ve starších knihách je nazýván také LEPTINOTARSA DECEMLINEATA.
Co všechno víme o historii tohoto brouka: původně se v Evropě vůbec nevyskytoval a dostal se sem pouze v nepatrném množství námořní cestou z Nového světa. Jeho domovinou bylo původně Colorado, kde se živil lilkovitými rostlinami a teprve v roce 1877 byl poprvé zavlečen do Evropy. Ale skutečná invaze nastala, když byl ve světových válkách použit jako biologická zbraň a spojeneckým letectvem shazován nad velkými částmi Německa, aby zde způsobil škody.

Dále se přesuneme ke dvoum lékům, které nejsou v seznamu pod hlavičkou "rozhořčení" v Kentově Repertoriu. Bylo to nicméně přehlédnutí soudě podle počtu rozhořčených pacientů, kterým Kent ulevoval a léčil je.
První je Natrium muriaticum, které Kent z nevyzpytatelných důvodů cituje pouze jako " rozhořčení během těhotenství".
Přesto Staphisagrie a Natrium muriaticum jsou nejbližší sourozenci: v tomto, jako i v dalších emocionálních způsobech, je první z nich jako mladší sestra. Oba tyto typy lidí mají delikátní smysl : pro čest a jsou připraveni se obětovat, což je nutí potlačovat svůj rostoucí hněv a vyvyšovat se nad ty, kteří jim ubližují. "Jsem dalek toho, abych se choval mstivě, choval hořkost, zášť nebo zlobu !" je typické ujištění těchto dvou typů i když si libují v urážkách, ublížení, pokoření a uvnitř v hloubi vřou. Oba utvrzuje v mučednictví přesvědčení, že byli vybráni Osudem pro svou schopnost odolat. To vysvětluje jejich odpor k soucitu ("útěcha zhoršuje": Kent), což zpochybňuje jejich sílu odolat. (připomínáme si, že Pulsatilla a Phosphorus hledají soucit, zatímco Staphisagrie a Natrium muriaticum hledají především uznání své ušlechtilosti). Jejich potlačení hněvu nebo jiné instinktivní agresivní reakce ("Je tady pro mě určité poučení, lekce, kterou se mám naučit; možná si to zasloužím !")

V homeopatickém předepisování je často obtížné rozlišit Staphisagrii od Ignatie, Natrium muriaticum, Nux vomica, Arsenicum, Lachesis nebo jiných léků, když je symptomatologie především mentální. Který z těchto léků se nejlépe hodí pro "zraněného, rozzlobeného, rozmrzelého, rozhořčeného nebo jinak citově rozrušeného pacienta ?
Samozřejmě, že lékař je vždy závislý na souhrnu příznaků, což znamená, že kromě duševních nebo citových projevů Staphisagrie pozorujeme také fyzické poruchy: gynekologické cysty, onemocnění prostaty, ječná zrna, oteklé mandle, nosní mandle nebo lymfatické uzliny, píchání v uchu při polykání, neustálé vnitřní chvění; setkáme se začernalými drobivými zuby, bodavými, škubavými bolestmi v srdci, silně bolestivými zuby nebo hemorhoidy. Toto všechno jsou cenné průvodní příznaky. Ale pokud lékař stojící před pacientem příliš formovaným emocionálně nemůže nalézt dobrý, pevný fyzický příznak, podle něhož by mohl hodnotit, je nucen uchýlit se k jemným rozdílům mezi duševními stavy, které pomohou odlišit lék od jeho nejbližšího podobného druhu.

O bramborách a s nimi spojených léků z našeho pokladu Materia Medica

Jídáme je, resp. jejich produkty skoro denně a ani si toho nejsme vědomi, že tato potravina může být i velkým lékem.
K tomuto léku nám ovšem schází tisíciletý přístup, protože jak všichni víme, pocházejí brambory z Jižní Ameriky a představují část oněch výdobytků, kterými nás ve středověku obdařil Kolumbus s optimismem jeho plavby do Indie. Podle mého názoru můžeme i o bramboře hovořit jako o prapůvodní globalizační zelenině, která nám dovolila již před několika staletími nahlédnout do globalizační pasti. Určitě jste se v dějinách učili o velkém hladomoru v Irsku, vyvolaném málo resistentní zeleninou, která v našich krajích a v klimatických podmínkách podobných jako v Irsku, může být napadena hnilobou. Tato zlověstná choroba rostlin, zvaná bramborová sněť (a pamatujte si „sněť) nás v homeopatii obdarovala novým lékem, nazývaným solanum tuberosum aegrotans. O tom, stejně jako o brouku, který nosí překrásně proužkovaný fráček – doryphorea dezemlineata, známým také jako leptinotarsa dezemlineata, ale o něco později.